5 x Nero a Archie
Rex Stout
Nero Wolfe série
Pět příběhů, v nichž známá dvojice Wolfe a Goodwin řeší případy vražd. Dva z nich se odehrávají za 2. světové války a hrdinové spolupracují se zpravodajci. V prvních dvou příbězích nacházíme Goodwina v uniformě majora kontrarozvědky. Wolfe nejí a hubne, aby jako řadový voják mohl jít zabíjet Němce a Lily Rowanová má poněkud jinou povahu, než na jakou je čtenář zvyklý z pozdějších děl. Zbývající příběhy nejsou o nic méně napínavé, ale mají už standardní podobu. (www.pitaval.cz)... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2000 , OddychOriginální název:
Not Quite Dead Enough / And Four To Go
více info...
Přidat komentář
Nero Wolfe se několikrát ocitne mimo zdi pískového domu, nastoupí do armády, řeční na veřejném shromáždění, dělá Santa Clause na soukromém večírku. Vraha spíše než nějakou komplikovanou dedukcí odhalí nějakým jednoduchým trikem, jako je inzerát v novinách nebo dopis. Novely jsou vtipné, dobře se čtou, ale nedosahují úrovně nejlepších Stoutových knih. V jednom případě se mi dokonce podařilo okamžitě odhalit vraha. Jako lehká zábavná literatura však zcela splňují očekávání.
V knize je těch příběhů šest.
Orchideje a uniformy: Ne docela mrtvá, Past.
Dva první příběhy se odehrávají za války, takže Nero Wolfe se vzdává části svého pohodlí. Představa jak „cvičí“, aby zhubl a mohl vstoupit do armády, je úžasná a Archie Goodwin to také patřičně komentuje. Jinak se příběhy drží osvědčeného scénáře, stejně jako čtyři další a mne plně uspokojily.
A ještě čtyři další: Vánoční večírek, Velikonoční procesí, Piknik čtvrtého července a Vražda není legrace.
Zde se jedná o hodně krátké příběhy (spíš delší povídky). Mne zaujaly především tím, že Nero se v každém ocitá v situaci, která se vymyká jeho zažitým zvyklostem. Pan Stout tu opět využil svůj typický humor. Škoda jen, že příběhy nejsou delší. Je vidět, že autor měl mnoho výborných nápadů, a kdyby je více rozvedl, mohlo být o další čtyři pěkné detektivky víc.
Milovníkům nekrvavých detektivek mohu jen doporučit.
Velmi uspokojivé.
Dobře napsaná lehká čtivá knížka. Ovšem na můj vkus všechny povídky na jedno brdo. První, možná i druhá dobrá, ale pak už to začne lézt na nervy, jak je to pořád stejné. Někde se stane vražda, Archie nebo Nero je někde poblíž, policie prudí, Nero si všimne nějakého detailu, všichni podezřelí se dostaví (pokaždé je samozřejmě omezený počet podezřelých a je jasné, že to udělal jeden z nich), díky zmíněnému detailu se povede nastražit past, do které se viník chytí. 5x to samé za sebou.
Všechny knihy s Nero Wolfem jsou prostě za pět hvězdiček. Nenajde se mezi nimi vyloženě slabá kniha.
Šílenost vrahova postupu i neuvěřitelná stopa, po níž se Neru Wolfovi podaří dospět k řešení, činí z povídky "Ne docela mrtvá" jasný vrchol téhle knihy. A to by platilo i tehdy, kdybychom v ní neobjevili hrůzyplný pohled na Wolfa ve svetru a v kanadách, jak se pokouší hubnout pomocí rychlých procházek a živí se jenom švestkami. Jako obyčejně, nebýt Archieho a jeho "svépomocného" konání, kde by byl Wolfe, o inspektoru Cramerovi ani nemluvě?
Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: A ještě čtyři další / Orchideje a uniformy.
Sbírka „A ještě čtyři další“ (And Four To Go, v britském vydání: Crime and Again) byla vydána v roce 1958 a obsahuje následující povídky:
Vánoční večírek (Christmas Party) – 1957
Velikonoční procesí (Easter Parade) – 1957
Piknik čtvrtého července (Fourth of July Picnic) – 1957
Vražda není legrace (Murder Is No Joke) – 1958
Povídka „Orchideje a uniformy“ (Not Quite Dead Enough) vyšla v roce 1942.
Část díla
- Vánoční večírek 1957
Autorovy další knížky
1987 | Třikrát Nero Wolfe |
1967 | Právo na smrt |
1999 | Liga vyděšených |
1994 | Zmije hraje golf |
1999 | Talíř plný jedu / Postup číslo tři / Vražda mezi kovboji |
Ach, ten Archie má smůlu. Když se mu líbí nějaké děvče, buď ji někdo zavraždí anebo je sama vražedkyně. Kromě stálice Lily, samozřejmě.