Liga vyděšených

23.10.2022

Po přečtení několik moderních detektivek plných zvrhlých psychopatů byl toto pohodový zvolna plynoucí příběh ve stylu Agathy Christie, kde nejstrašnější smrtí bylo zastřelení.

05.01.2022

Přečteno po mnoha letech podruhé. Tehdy se mi příběh nezdál věrohodný - před více než třiceti lety - a nyní jsem již "kovaný" na nepřirozené zápletky, jejich spousta v moderních knihách a jsou "kostrbatější a nereálnější" a tak se mi detektivka oblíbeného autora líbila více. Obzvláště závěrečné vysvětlení je dokonalé.

10.05.2020

Trochu víc zúčastněných, výborná zápletka, skvělé a nečekané rozuzlení. Dora pižlající krk, omámení Archieho, únos Nero Wolfa – nádhera. Jeden z mých nejoblíbenějších Stoutových příběhů.
Vrcholně uspokojivé.

10.10.2019

(Spoiler?) V poradí druhá kniha s Wolfem a Archiem. Študentská zábava skončila drámou a jej aktéri v snahe odčiniť svoju nerozvážnosť a hriech minulosti založili akúsi Ligu pykajúcich. Akonáhle po smrti niektorých členov prichádzajú ostatným podivné odkazy narážajúce na študentské časy, mení sa na Ligu vydesených a prichádza za Nerom Wolfom. Aj keď je námet trochu netradičný, Nero Wolfe si s ním dokáže poradiť, hoc sa mu v pracovni fajčí, pije i huláka. Samotná Liga má celkom dosť členov, autor si dal záležať, aby sa čitateľ nestratil. Že s vyšším počtom predstaviteľov (resp. s počtom spomenuvších postáv) Stout problém nemá, som si len utvrdil v príbehu (Priveľa kuchárov) vydanom o tri roky neskôr.

11.04.2019

Nevím, jestli je to překladem, ale je to zmatený, nereálný příběh plný nesmyslných dialogů.

22.04.2017

Páni, tohle byl tedy zapeklitý případ a před koncem i dost napínavý. Nero Wolfe zase jednou dokázal, že při vyšetřování je nejdůležitější bystrý mozek. Sláva klasickým starým detektivkám :-) V celé knize navíc opět nechybí Archieho vtipné hlášky. Takže míň než 5 hvězd dát nemůžu, spíš bych potřebovala nějakou navíc :-)

25.10.2016

Četla se mi trochu lépe než předchozí dvě (Osudné šampaňské a Němý řečník). Buď už si začínám na autorův styl psaní zvykat nebo je napsaná čtivěji. Dočetla jsem ji do zdárného konce asi za pět dní, přesto mě neupoutala natolik, abych v četbě detektivek Rexe Stouta pokračovala. Dám si od nich oddech a uvidím, jestli se mi po Nerovi a Archiemu začne časem stýskat. Oceňuji smysl pro humor, na konci dobře odhalenou a vysvětlenou zápletku, ale něco tomu prostě chybí. Napětí a čtivost, která chytne a nepustí až do samotného konce.

21.06.2014

Bohužel jsem knihu odložila asi v půlce. Přes týden nemám moc času číst a o víkendu zjistím, že se v postavách přestávám orientovat. Je jich tam hodně a mám problém se v nich vyznat. Ani dobré hlášky Archieho mě nedonutily ve čtení pokračovat. Asi nejsem ten správný čtenář Rexe Stouta.

11.03.2014

SPOILERY! Na rozdíl od debutu sevřenější příběh a trocha tajemství ohledně mizení a smrtí několika bývalých členů Harvardu, kteří sami mají temné tajemství. Je zde spousta skvělých a někdy i cynických hlášek, děj docela odsýpá. Problém však vidím jak ve zbytečném množství postav (i když klobouk dolů, že si v nich Stout udržel přehled, a to i pokud se detailů týče), tak v tom, že vlastně zpočátku k žádnému zločinu nedošlo. Čím se víc blíží kniha konci, tím víc mi přijde nastavovaná, Jak samotná vražda doktora Burtona, tak Archieho návštěva u Chapinovy manželky. Nehledě na to, že se v knize ale vůbec nijak neřeší vražda taxikáře, který tam byl s Archiem také! Neměla by za to snad Chapinova manželka taky sedět? Konec pro mne byl prostě zklamáním, kdy člověk čeká velké finále, a nakonec je z toho jen prasklá bublina.