U dveří zazněl zvonek
Rex Stout
Nero Wolfe série
< 41. díl >
Detektivní román seniora amerických detektivkářů, v němž vystupují dvě postavy společné pro všechny autorovy detektivky, obtloustlý detektiv, mistr „lenoškové metody“ (protože v obchodních záležitostech nikdy neopouští svůj dům) Nero Wolfe a jeho tajemník, pohyblivý Archie Goodwin, který příběh svěžím a humorným způsobem vypráví. V příběhu, který svou zápletku těží z nevraživosti mezi newyorskou policií a federální policií FBI a ve kterém častozazní u dveří zvonek, snaží se oba detektivové očistit čest své klientky a zachránit ji z moci FBI.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1969 , Československý spisovatelOriginální název:
The Doorbell Rang, 1965
více info...
Přidat komentář
Dobrá detektivka. Stout přiškrtil počet postav a případ tím zpřehlednil. Na stranu zločinu poslal na chvíli FBI a tím k Wolfovi na stranu dobra :-) postavil inspektora Cramera. Možná můj smích nebyl tentokrát tak hlasitý, ale vyvážily to závěrečné scény, ve kterých hrají G-men roli, s jakou by slavili úspěch v silvestrovském pořadu. Nějak se mi líbil pocit, že to někdo dobrý nandal někomu, kdo si to, aspoň pro tu chvíli, zasloužil.
V mnohém souhlasím s woodwardem. Nejsem si jenom jistý tím, že je toto absolutní jednička celé Wolfovské ságy. Je to však velice příjemné počtení obohacené výtečným jídlem a starými nápoji. Jako příznivce staré detektivní školy knihu doporučuji.
Přirovnám-li výběr knížek k jídelnímu lístku, tak jsem prostě dostal chuť na takovou tu klasickou, americkou detektivku se soukromým očkem. I když se nepočítám k vášnivým čtenářům tohoto žánru, občas je třeba pestrosti. A tak jako při stravování se nelze cpát jen svým oblíbeným jídlem, jinak se i oblíbená krmě po čase zprotiví, tak je i v četbě dobrá rozmanitost.
Pokud mě paměť neklame, je to moje první setkání s R. Stoutem a jeho sérií Nero Wolfe. Díky tomu některé souvislosti překračující rámec této knihy, ale nemající žádný zásadní vliv na samotnou zápletku, jsem mohl jen dedukovat. Přidržím-li se gastronomického projevu, tak mohu říci, že jsem velmi dobře a při tom lehce "pojedl". Příběh je chuťově vyvážený a kuchař projevil znalost gurmánských požadavků pro většinu (soudím dle hodnocení ostatních) konzumentů.
Velmi dobré 4 hvězdy.
Tato kniha pro mne byla ohromné překvapení, musím ovšem říct, že pozitivní. Velmi jsem si čtení této knihy užila. Kniha vás překvapí svou čtivostí, originalitou i vtipem. Rozhodně doporučuji.
Moje první nerowolfovka. Navnadila mě na čtení dalších. Profesionální i přátelský vztah Archieho a Nera je nádherně vyobrazený. A asi začnu vařit.
Pro ty, kdo Rexe Stouta neznají, je tahle detektivka napoprvé zřejmě příliš velké sousto. Ale pro zkušené milovníky příběhů o gargantuovském pěstiteli orchidejí ze Západní 35. ulice historka o tom, jak Nero Wolfe "vyběhnul" s celým FBI i s Johnem Edgarem Hooverem, představuje dokonalý majstrštyk. Je pravda, že pátrání po vrahovi se tu vede jaksi po vedlejší koleji a vyvrcholením příběhu tentokrát není usvědčení a zatčení pachatele, ale sklapnutá past nalíčená na zlotřilé agenty, jakož i široký úsměv na líci inspektora Cramera, když mu o tom Wolfe vypráví. Pro mne je "U dveří zazněl zvonek" absolutní jedničkou celé Wolfovské ságy.
Autor píše s nadhledem, s humorem a čtivě. To ale nestačí. Dějová zápletka je hodně slabá, občas není vůbec jasné, kdo je kdo, vlastně po přečtení ani nevím, o co šlo.
Pro ty, kdo si jen chtějí něco přečíst, nechtějí u toho přemýšlet, tak možná. Pro mě to moc není. 60%, 2.11.2013.
Autorovy další knížky
1987 | Třikrát Nero Wolfe |
1967 | Právo na smrt |
1999 | Liga vyděšených |
1994 | Zmije hraje golf |
1999 | Talíř plný jedu / Postup číslo tři / Vražda mezi kovboji |
Nemám rád špionážní a politické detektivky. Toto je však něco jiného. I když se případ točí okolo FBI, jde o typickou Nero Wolfovku. Už jsem si zvykl, že si Nero dělá šoufky z policie, aby si však zahrával s FBI, to je naprostá pohádka. Já ale tyhle pohádky zbožňuji. Pouze při dvou výrazech používaných v knize jsem vždycky skoro nadskočil. Když zaznělo „podložený telefon“, namísto napíchnutý nebo odposlouchávaný a když se mluvilo o agentech FBI jako o G-manech. Až na tuto drobnou výtku k překladu jsem se skvěle bavil a knížku si řadím k těm nejlepším z dílny Rexe Stouta. Vřele doporučuji.
Nanejvýš uspokojivé.