Nerozlučné
Simone de Beauvoir
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478859/bmid_nerozlucne-fKj-478859.jpg
4
133
133
„Život bez nej by bol smrťou.“ Nikdy nevydaná autobiografická novela veľkej filozofky a feministickej ikony Simone de Beauvoir, ktorú napísala v roku 1954. Vyrozprávala v nej príbeh svojho priateľstva s Élisabeth Lacoinovou, ktorú stretla ako deväťročná v súkromnej katolíckej škole Adeline Désirovej. V novele sa volajú Sylvie a Andrée. Andrée je na svoj vek drobná, ale vystupuje so sebaistotou dospelej. Pod červeným kabátikom ukrýva jazvy po popáleninách. Sylvie je presvedčená, že Andrée je geniálne dievča, o ktorom sa budú písať knihy. Spoločne sa učia vymaniť sa z pút konvencií a dusivých očakávaní svojho okolia, netušiac, akú vysokú cenu zaplatia za intelektuálnu slobodu. Dievčatá trávia celé hodiny rozhovormi o rovnosti, spravodlivosti, vojne a náboženstve. Vytvárajú si vlastný svet, v ktorom však nemôžu zostať navždy. Príbeh inšpirovaný priateľkou, ktorá umrela krátko pred svojimi dvadsiatymi druhými narodeninami, bol pre Simone de Beauvoir pravdepodobne príliš osobný, aby ho uverejnila v čase jeho vzniku. Dnes však doplnený fotografiami zachytávajúcimi reálne priateľstvo, ktoré Simone de Beauvoir inšpirovalo a mučilo, ako aj doslovom autorkinej adoptívnej dcéry, ktorá ho objavila v zásuvke, predstavuje literárnu udalosť. „V novele sa odhaľuje kľúčová kapitola z dospievania Simone de Beauvoir, ako aj zásadný vzťah, vďaka ktorému si sformovala názor na nerovnosť pohlaví a sexizmus.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2021 , InaqueOriginální název:
Les Inséparables, 2020
více info...
Přidat komentář
Mladá žena Zaza má bohatý vnitřní svět. Matka a rigidní křesťanská etika jí zabraňují autenticky prožívat samu sebe a mít vlastní projekty. Tento vybrakovaný mladý člověk umírá jako pravý hrdina existencialismu - na nedostatek niterné svobody.
Pro Simone je Zaza múzou, jsou to téměř milostné řádky. Krásně se to čte.
“Záleží mi na Vás v tuto chvíli více než kdy jindy, drahá minulosti, drahá přítomnosti , má drahá nerozlučná. Líbám Vás, milá Zazo. “
Moje první a výběrem knihy trochu netypické setkání s autorkou. Ale to vám bylo tak krásné!
Autobiografický příběh velkého přátelství dvou mladičkých slečen (Simone a její přítelkyně Zazy) dospívajících v Paříži. Plné lásky, nových ideálů a zároveň svázány dobrými způsoby a výchovou rodičů. Zajímavé je, jak si obě dívky i přes velmi blízce přátelský - dneska by se dalo říct toxický vztah vykaly. Zazu jsem si taky hned oblíbila a bylo mi líto, že odešla tak brzo.
Útlá kniha obsahuje i malou fotogalerii přítelkyň a vyvolává touhu navštívit Paříž a procházet se bulváry a Lucemburskými zahradami.
“Obvykle, abych si ráno dodala energii, piju kávu nebo bílé víno. Dnes jsem si smíchala oboje.
Dojemný príbeh toho, ako môže konvenčné myslenie rodičov a okolia dohnať myseľ človeka do zatratenia. K tomu ešte pridajte striktné dodržiavanie rodinných tradícií, bez akejkoľvek možnosti odchylky a život človeka sa môže veľmi rýchlo premeniť na nočnú moru.
Simone bola jedným z hlavných predstaviteľov myšlienkového hnutia existencionalizmu v 20. storočí, pri čítaní knihy som sa zamýšľal aj nad tým, či by si rovnakú cestu vybrala aj Zaza, ak by jej bola ponúknutá príležitosť - myslím si, žeby mala čo povedať.
Plus je, že se to opravdu dobře čte. Co se týká obsahu tak mě to ale nějak moc nechytlo. Přišlo mi to jako trochu toxické kamarádství.
Na tuto knihu jsem narazila náhodou cestou kolem mého oblíbeného knihkupectví na Jiřího z Poděbrad. Pokaždé tam narážím ve výloze na knihy, které mě zaujmou.
Autobiografická novela vydána po 66 letech od svého napsaní. Jednoduše a přitom tak krásně a čistě popsaný příběh přátelství dvou žen. Sama autorka přitom svůj příběh považovala za příliš „intimní“, než aby jej za svého života publikovala. Vypráví v něm o silném přátelství dvou dívek, které sdílejí dramata svých prvních milostných vzplanutí, ale spojuje je i odpor ke společenským konvencím a tradiční ženské roli v životě.
Co rovněž zaujalo je předmluva adoptivní dcery autorky a autentické fotografie z té doby.
Dojemný intimní příběh o dvou kamarádkách, později ženách, které spolu sdílely své smutky i radosti. Už od prvních stran setkání jde vycítit obrovská náklonnost Simone k Zaze, řekla bych, že až takový vztah jsem dosud v žádné knize nečetla. Novela je napsaná velmi čtivě. Ze začátku byl trošku nezvyk v případě dialogů Simone a Zazy, kdy si obě dívky vykaly. I díky tomu jde velmi cítit ovlivnění tehdejší doby. Časté jsou i motivy katalocismu a církve.
Je až děsivé, jak daleko může zajít morálka křesťanství.
A nebyla bych to já, kdybych nedodala, že francouzská literatura je opravdu skvělá.
Svěže napsaná novela a přátelství dvou dívek, později žen. Pro dnešního čtenáře dosti podivné, že si přítelkyně vykají. Pro mě osobně i náznaky toho, že vztah Sylvie k Andree je lesbický. Nikdy jsem nezažila vztah závislosti se ženou. A ještě smutek nad skutečnou Zazou, která zemřela, protože předtím blízcí zabili její duši. Poučení: je úžasné, že můžu být sama sebou.
Pro mě krásný příběh dívčího a ženského přátelství, silně ovlivněný dobou a různým stylem výchovy v jejich rodinách. Jen nechápu tu předmluvu. Část o reálném životě postav bych dala až za příběh napsaný a viděný očima a srdcem Simone de Beauvoir.
Intimní portrét dvou dívek, který většinu času tak nějak mluví pod povrchem, mezi řádky. Z časů, kdy společenské postavení, konvence a archetypy byly trochu jinak - posunulo se to, samozřejmě. Na jednu stranu je zajímavé sledovat sbližování postav, to očividné napojení silně autobiografické zpovědi, reflektující vztah mezi autorkou Simone a Zazou... na druhou to zároveň vlastně příliš mimo to nenabízí, než právě a jen to. Osobní text, který na mě působil zvláštně povědomě. Ten povědomý pocit, být spoutaný konvencemi doby, společnosti, nebo tím, co za ně považujeme, jak je "správné" jednat, co je správné vůči ostatním lidem a v rámci doby. Pod povrchem bublá až to očividné milostné "víc, chci víc", zatímco na povrchu jde o skoro až mechanický, nezaujatý popis interakcí, co kdo dělal, co se dělo, jak se to dělo, sdílení ohledně vztahů vůči jiným lidem, jak se káže, že to má být, ale zároveň přirozené neoddání se konvencím... ale přesto, ke konci, jejich slepé následování, protože jako ovce, následuje stádo, je obtížné stát sám za sebe, za to, v co věříte, co cítíte, ale v osamění. To vše je vyvinuté tlakem, ne individuálního jedince, ale smečky, rodiny, společnosti, která je opět, metrem toho co ano, toho co ne, nikoliv toho, co jedinec cítí a chce, jako přirozené - ale tady se nabízí sledovat, číst a pokračovat, jak se společnost vyvíjí, co bylo před sto lety norma, co stále objevujeme i v oblasti vědy, pokračuje, pomalým, ale stálým, vývojem, a mnohdy co platilo dříve jako svaté, dnes končí na smetišti lží.
(SPOILER) Zničili ju lebo bola sama sebou. Presne to charakterizuje celú knihu. Krutá kresťanská morálka v kombinácii s tvrdou vychovou k poslušnosti voči rodičom, snahou zapáčit sa matke, ktorá robí svojim dcéram to čo robili v mladosti jej. K mladším deťom je benevolentna, svoju silu uplatní až vo vyššom veku, kedy to bude dôležitejšie. Dovedú Andree až k zrúteniu a smrti. Temné časy pre mladé dievča. Nemožnosť byť inou, samou sebou, myslieť zakázané. Napísané výborne, o to krutejsie to vyznie, v porovnaní s tónom kladného popisu pozorovatelky, mladého dievčaťa, ktoré sa dokázalo oslobodiť z pasce.
Kniha má předmluvu a v tomto případě ji doporučuji "nepřehlédnout", ale číst :o) Pojetí – Sylvie píše autobiografii vztahu ke spolužačce Andrée – je pak řekněme přehlednější…. Těžko soudit, zda lze tento vztah považovat za hluboké přátelství nebo průměrné, avšak přečtení tenké knihy stojí za pohled Andrée v závěru.
Simone de Beauvoir a její Nerozlučné jsou zvláštní kombinací typicky Austenovského sentimentu, naivní dívčí laskavosti a zatím nejasného uvědomění sebe sama, jako síly se kterou je třeba počítat a velmi výrazné „Virginiovské“ ženskosti zakládající se na poznání a přijetí sama sebe nejen jako části rodiny nebo společnosti, ale jako samostatně se rozhodující bytosti.
Tyto dva zdánlivě protichůdné, ale v základu velmi podobné postoje zaujímají i dvě hlavní hrdinky a jsou také tím, co je vzájemně spojuje a zároveň odlišuje.
Nerozlučné jsou výplodem autorčiny touhy po pochopení a smíření se zbytečnou smrtí někoho pro ni velmi významného. Samotný příběh je nejen melancholickou vzpomínkou, ale také obžalobou – nikoliv jednotlivců, ale doby, konvencí a společnosti, která hubí, tam kde by měla podporovat růst.
Andréina otázka, zda má strávit život bojem s lidmi, které miluje, je bolestiplným pláčem každé tehdejší ženy, která byla nucena volit mezi sama sebou a láskou své rodiny.
Příběh mě nezaujal, poslouchala jsem audio verzi a vlastně nevnímala, o čem to je. Interpretace byla v pohodě, ale nějak tam nebylo nic, co by mě chytlo.
U autobiografie se asi nedá očekávat, že tam autor přihodí nějaké zvraty nebo čtenářsky líbivé pasáže, ale protože autorku jsem neznala, neměla jsem si její život ani s čím (kým) spojit. A tak pro mě příběh vyzněl tak nějak naprázdno.
Je to dobrá novela o dospívání ve francouzské vyšší společnosti ve 20. letech. Ukazuje to samé, co například Malé ženy nebo Jane Austen: ženy byly tehdy sešněrované křesťanskou morálkou a konzervatismem v nejistotě a neznalosti vlastní sexuality a emocí. Výsledkem pak byla románová dramatičnost a útlocitnost. A střet mladé a nevyspělé lásky proti snaze rodiny uchovat si společenské postavení. De Beauvoir vystihuje vše, co bylo s buržoazní té doby špatně. Falešné sešlosti s falešnými přáteli. Klepy, soudy a povrchnost. Snaha se předvést a dávat najevo, že stále patří do lepší společnosti. A proti tomu vzdor mladých žen, které nechtěly být poslušné a svázované. Chtěly být samy sebou. Což byl v očích patriarchátu i církve největší hřích.
Přiznám se, že když pod jménem autora jsou termíny jako "filozofie, existencialismus, feminismus", není to zrovna typ spisovatele pro mojí prozaickou duši. Ale jen jsem do knížky letmo nahlédl a už mne "polapila". Nádherný jazyk, výborné vyprávění, k tomu až jisté adolescentní sexuální jiskření... Ani se mi nechtělo věřit, že je to příběh z 20-30 let 20. století... Laskavé, s napětím, s melancholickým smutkem... Doporučuji.
Štítky knihy
francouzská literatura dospívání autobiografické prvky postavení ženy ve společnosti LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 1966 |  Druhé pohlaví |
| 2021 | Nerozlučné |
| 1967 | Mandaríni |
| 1970 | Zlomená žena |
| 1969 | Paměti spořádané dívky |
Nerozlučné od Simone de Beauvoir je nádherně jemný a dojemný příběh o přátelství, které je stejně silné jako křehké. Vztah mezi Sylvií a Andrée mě naprosto pohltil svou hloubkou a intenzitou. Jejich vzájemná blízkost působí velmi autenticky, někdy až bolestně, jak se obě postavy snaží najít samy sebe v dusivých společenských normách.
Beauvoir umí skvěle vystihnout neviditelné nitky, které nás spojují s lidmi, na kterých nám záleží. Přestože román není dlouhý, zanechal ve mně spoustu emocí a myšlenek. Je to takový malý literární klenot, který ve mně zůstane ještě dlouho.