Nerozvěšené obrazy
Jan Gabriel
Jan Gabriel (1949) ve své nové básnické sbírce Nerozvěšené obrazy rozvíjí originální osobní poetiku, již můžeme ve zkratce charakterizovat jako plynulý přechod z uvolněné výrazné metaforiky ke kontemplaci či jedinečné impresi, ale i - možná především - jako postup opačný: významově neuzavřená, v základě spontánní, mnohdy zdánlivě "neřízená", leč vždy kultivovaná metaforika (Jen déšť a ruce kudy cestují svaly jako jezera nebo prsteny, sestry mrtvých, které zvolna dohořívají) tvoří jakýsi doplněk a vlastně i důsledek primární imprese a kontemplace, vzácněji též určité vnitřně modelované vize.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nerozvěšené obrazy |
| 2016 |  Cigarety se nehladí |
| 2019 | Stroje a zařízení |
| 2001 | Možná zvířata, spíš jen větev |
| 2007 | Barometr na uhlí |
Mám rád tuto poezii bez rýmu . Něco mi připomínalo tu hořkou pachut smutku a samoty , takové to životní zklamání , vyhoření a odevzdání se osudu. Kdo použije do verše toto " Některé druhy hořčice se vracejí jen na podzim " nám má ještě co říci.
A ten smutek prázdného života " ale jak velké jsou dlaně, když sněží " .