Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem
Joanne Greenberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/143860/neslibovala-jsem-ti-prochazku-ruzovym-sadem-143860.jpg
4
214
214
Stěží někdo dokázal popsat onen podivný svět duševní nemoci otevřeněji a krásněji, než jak to dokázala Joanne Greenbergová v tomto románu - v oslnivém příběhu vyprávějícím o třech letech, která mladá dívka strávila v léčebném zařízení pro duševně choré, a o jejím návratu ze světa šílenství do světa skutečnosti. Kniha je autobiografickým příběhem duševně nemocné dívky, která se díky psychoterapii vyléčí. Je napsána s velkou citlivostí i hlubokým psychologickým ponorem, a protože vyrůstá z autorčiny trýznivé zkušenosti s psychotický onemocněním, je působivou a autentickou výpovědí o kořenech a historii jejího onemocnění i o její léčbě a procesu uzdravování. Autorka, která byla jako šestnáctiletá dívka léčena psychoanalytičkou dr. Friedou Fromm-Reichmannovou, podává dramatické a přesvědčivé svědectví o psychoterapeutické léčbě, která byla prováděna v době, kdy ještě na psychiatrii nebyly k dispozici antipsychotické léky. Z autorčina svědectví vyzařuje obdiv a láska k dr. Friedě Fromm-Reichmannové, která byla zakladatelkou americké interpersonální školy v psychoanalýze a průkopnicí dlouhodobé psychoanalytické psychoterapie psychotických pacientů. Tato žena byla známá svým tvořivým a hluboce empatickým přístupem k psychotickým pacientům, pro jejichž prožívání měla nevšední porozumění.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , TritonOriginální název:
I Never Promised You a Rose Garden, 1964
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu mi za poslední rok doporučilo tolik lidí, že jsem se bála, že mě zklame. Naštěstí se stal opak. Nahlédnout do hlavy schizofreničce, která se "z toho" dostala, je úžasné.
Každopádně doporučuji po přečtení shlédnout i dokument "Let na zlámaných křídlech" pro dokreslení celkového dojmu. Je fascinující a úžasné, jak silní dokážou lidé být.
Za popis duševní choroby bych dal plný počet hvězd. Je to autobiografie, navíc autorka umí psát, kniha vám podle mého názoru dosti přesně a barvitě popíše rozpolcený svět schizofrenie. Samotný příběh a styl vyprávění byl pro mě už trochu nuda.
Těžké čtení, křehká hranice mezi zdravím a nemocí , narušené vnímání, emoce, empatie. Říká se, že jeden blázen, udělá deset bláznů, z lidí kolem sebe. Nějak je mi líto postižených i těch, z jeho okolí, kteří ctíc - nechtíc trpí s ním.
(SPOILER)
„Seděla za těžkou železnou padající mříží z 12. století, která je dvě, podle zjištění Debory, odděluje.“ Str. 30. Tato věta vystihuje celou knihu. Celý ten boj a odloučení, které musí svádět duševně nemocný. Nepochopení a ustavičnou snahu okolí na Vás něco změnit. Protože je s Vámi něco špatně. „Nejsem snad to, co jste chtěli? Musíte mi opravit i mozek?“ Str. 40.
Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem je silný, emotivní příběh o boji s duševním onemocněním. Ale je to také příběh o strasti, které představuje vypořádání se se sociálním stigmatem, které duševně nemocného člověka obklopuje. Upozorňuje na předsudky, které ve společnosti existují ať už o samotné duševní nemoci či psychiatrickém zařízení. Autorka knihy, Joanne Greenbergová čerpá ze svých vlastních zkušeností a vykresluje tak realistický obraz boje a života s duševním onemocněním.
Kniha velmi poutavě popisuje boj 16ti leté Debory, který svádí se svými vnitřními démony, s bludy a halucinacemi, s bohy z království Yru, obyvateli jejího bujného imaginárního světa. Tento svět jí stahoval od světa okolního a čím dál tím víc ubíral Deboře z reality. Což jednoho dne vyústilo v Debořin pokus o sebevraždu. Zda chtěla svůj život ukončit, či volala o pomoc a chtěla ze ztrácející se reality zase o trochu víc, je na posouzení čtenáře. Debora díky tomuto činu skončila na 3 roky v psychiatrické léčebně.
Navzdory těžkým tématům, které kniha bezesporu nabízí, přináší i naději, že cesta k uzdravení existuje. Spolu s Deborou v knize zažíváte pády i vzestupy.
Těžká témata, témata uzdravení a naděje se prolínají celou knihou. Pokud tedy v jedné části knihy budete mít pocit bezvýchodnosti, další část Vám opět ukáže, že může být cesty ven. Někde na konci musí existovat cesta ven z Debořina království Yru.
Když začnete číst, může Vám zpočátku stejně jako mně dělat problém orientace v Debořině vnitřním světě. K některým pasážím se možná budete muset vrátit ještě jednou. Nenechte se však odradit. Kniha dokáže čtenáře udržet po celý čas v napětí a knihu nebudete chtít pustit z ruky. Příběh Debory nutí k zamyšlení a v mysli Vám bude rezonovat ještě dlouho po přečtení.
Joanne Greenbergová touto knihou přiblížila čtenářům, jak je těžké žít s duševním onemocněním a jak může být léčba náročná. Pomohla prolomit určitá stigmata týkající se duševních poruch a psychiatrických zařízení. Knihu bych doporučila všem, kteří se zajímají o duševní zdraví, všem které fascinují duševní nemoci, ale také těm, které udivuje, co všechno dokáže naše mysl pokud onemocní. V neposlední řadě doporučuji knihu těm, kteří o nemocech duše nic nevědí, ale chtějí v sobě stigmata vážící se k duševním onemocněním prolomit.
Jsem z knihy nadšená, a taky moc ráda, že se mi ji podařilo půjčit. Ukazuje situaci průběhu schizofrenie v době, kdy neexistovala antipsychotika. Autorka píše o své zkušenosti. Jsou tam informace a prožitky, které si v učebnicích nikdo nepřečte.
Autorka popisuje, jak probíhala terapii, i to, co na ni působilo.
Napsané je to strhujícím způsobem, že jsem knihu ani nemohla pustit z ruky.
Prostě super.
Bylo zajímavé nahlédnout do hlavy, která si stvořila vlastní svět, ale musím přiznat, že po nějaké době jsem tyto konkrétní pasáže cíleně přeskakovala, protože mě mátly, ztrácela jsem se v nich, nudily mě a chtěla jsem vědět, jak to s Deborou dopadne.
Kniha mi dává naději, protože mám s podobnou nemocí osobní zkušenost. V tom běžném světe sice funguji dobře, ale pořád jako bych v něm plně nebyla a léky to také nezajistí. Každá taková kniha pak přináší naději, že s naší myslí se dá velmi dobře pracovat.
Je poněkud mimo žádat zábavu od knihy z blázince, jak tu někdo píše. No, abych byl spravedlivý, jestliže je kniha inzerována jako popis „podivného a svůdného světa duševních nemocí“, možná někdo očekává, že to takové bude…
Nemusíte ani chtít léčit lidské duše, jak tu jiný čtenář píše, ale jestliže jste se s někým léčeným potkali, určitě budete mít důvod si knihu přečíst. Na netu jsou celá fóra mladých lidí, kteří užívají psychofarmaka a diskutují o svých závislostech na nich, o tom, jak se jich zbavit. A hledají někoho, kdo by je vyslechl, kdo by jim aspoň trochu rozuměl.
Dr. Fromm uměla lidi vyslechnout, byla to interpersonalistka a myslím, že takových jako ona, je pomálu. Pacientů je mnoho a není čas se jimi zabývat. Úplně mě odrovnalo, když jsem se dočetl o jednom pacientovi, s kterým měla hodinové sezení a on na jeho začátku pronesl jedinou prosbu: „Neodcházejte!“ Tak s ním seděla celou hodinu mlčky, když to tak chtěl. Prostě na tom „pracovali“ ve svých hlavách! Ona věděla o hodinách svých klientů, kdy „nečinně“ leží na lůžku a toulají se ve svých světech, o kterých nemluví, protože jsou jen těžko vypověditelné. Mají stavy, kdy se jim ztrácí význam čehokoli známého a ona si musela klást otázku: lze je vůbec dovést zpátky? Kde se nachází to zpátky? Existuje vůbec? Jaký je jejich „druhý“ svět?
A pokud jste zainteresovaní, určitě budete při četbě této knihy uvažovat o své duši, o svém vnitřním (ne)klidu nebo úchylkách apod.
Kniha má i svůj historický rozměr. Je to dobrá kniha pro porozumění lidem.
Styl, jakým je kniha napsána, mně osobně příliš nesedl, proto bohužel nemohu dát vyšší hodnocení.
Knihy takového rázu se mi moc nelíbí, protože ať chci nebo ne, staví přede mně otázky, na které neumím odpovědět. Nejhorší na tom všem je, že v knihách se ukrývá reálné utrpení druhých. Tohle nejsou příběhy, které mají pobavit.
Je to úžasná kniha! Vypůjčená mne natolik oslovila a zasáhla, že jsem si ji potřebovala i koupit. Povedlo se, tento týden mi má přijít. Jistě ji budu číst znovu. A nejspíš ne jen jednou. Výborná pro obě strany - pro pacienty i lékaře. Za mne - skvost!
Respektuhodná kniha, která si na nic nehraje a zachycuje zápas s duševní nemocí z několika úhlů pohledu a metaforickým, bohatým jazykem. Tu a tam se nad ní těžko dýchá, protože ta směs zloby, pocitu viny a úzkosti, které jsou průvodními jevy rozpolcení mezi světy, je popsána živě a plasticky - stejně jako ta nejtěžší fáze: přijetí reálného světa, smíření se sebou a se svou možností, jak v něm fungovat.
"Na duševní nemoci je nejhorší ta strašlivá cena, kterou musíš zaplatit za přežití." (s. 66)
"Nejdřív musíš přijmout svět, slepě ho přijmout jako naprostý závazek. Teprve podle toho, co z toho závazku sama vybuduješ, se můžeš rozhodnout, jestli je to výhodný obchod nebo ne." (s. 267)
Ze začátku mě knížka trošku zmátla poměrně chaotickým začátkem, což ale krásně odráží závažnost schizofrenie jako takové.
Debora je dívka, které diagnostikovali schizofrenii a její rodina se s touto diagnózou jen postupně smiřuje. Když někdo na Deboru mluví, může si povšimnout, že její řeč je ovlivňována jejími aktuálními představami, nebo jinak řečeno, halucinacemi a bludy - a situaci ještě více komplikuje fakt, že Debora rozlišuje dva jazyky, kterými mluví, ale dokonce kterými i kreslí.
Je těžké porozumět světu, ve kterém si tito lidé pobývají a v této knize je to naznačeno více než perfektně. Debora je uvězněná ve vlastním světě a tápe v tom, aby se vyrovnávala se světem tam venku - resp. s realitou.
Je zde pěkně vyobrazený obraz této těžké a mnohdy chronické poruchy, která způsobuje utrpení, odosobnění a neschopnost radovat se z běžných věcí.
Chystala jsem se už dávno na četbu této knihy. Je fakt, že důvodem bylo vysoké hodnocení. Určitě kniha důležitá pro ty, které bolí duše, i pro ty, kteří dokáží duši léčit. Léčit duši neumím a z příběhu Debory moje duše nejásala, naopak. Halucinace, představy a útěky do vymyšleného světa nemám ráda. Asi se toho bojím, proto nad touto knihou nejásám. Je to pravda - není to procházka růžovým sadem.
Skvělá kniha, která mě ihned vtáhla do příběhu. Oceňuji poutavě popsaný psychický svět hlavní postavy Debory. Ještě dlouho po čtení jsem ji nemohla dostat z hlavy.
Rozhodně musím říct, že je kniha brilantně napsaná. Střet vymyšleného světa se skutečným byl svým způsobem fascinující. Bohužel se mi však kniha četla špatně a popravdě mě to moc neoslovilo. Zajímavý byl pro mě akorát přístup doktorky a Debořin návrat z léčebny, ale celkově mám z toho rozporuplné pocity.
Od této knihy jsem čekala více. Popis schizofrenního světa pro mě nebyl dostatečně přesvědčivý.
Autoboigrafie šestnáctileté Debory - autorky knihy - která se dostává do psychiatrické léčebny - s dg. schizofrenie...
"Doufám, že Vám pomůžu, abyste tenhle svět viděla jednoho dne jinak než jako styxské peklo " - slova lékařky, která citlivě a velmi empaticky přistupuje k pacientům...
Debora si vytváří vlastní imaginární svět -království Yru - kam uniká od osamělosti a nepochopení v reálném světě.
Rodiče se těžko smiřují s tím, že jejich dcera je psychicky narušená, toto téma je i v dnešní době tabu a nálepka blázna se těžce odlepuje.
Vynikající postava je její psychoanalytička, která ji v dlouhodobé terapii pozvolna vrací - zlom nastává v okamžiku, kdy Debora zjišťuje,že má ještě schopnost cítit...
"Je možné, že by mohla milovat, aniž otráví, být svědkem, aniž zahubí ?"
Po tříleté léčbě je Debora zbavena svých přízraků:
"Zřejmě začínám být spojená s tímto světem..."
"Chytím se světa. Vší silou."
Kniha není jednoduchá, ale její poselství je důležité...
Výborná kniha. Těžce uchopitelná. Jako kdyby jsem se dívala na obraz, složený z klasické malby a malby abstraktní: autorčinu světu "v nemoci" nelze porozumět. Zbytku knihy naštěstí ano. Takže doporučuji. Přečtěte si ji.