Nesmrtelnost
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347852/bmid_nesmrtelnost-Yft-347852.jpeg
4
1327
1327
Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.
Přidat komentář
Velkou výhodou Nesmrtelnosti je, že je čtivá a opravdu se čte velmi rychle, navíc není psána nikterak složitým jazykem. Kdo by ale hledal ucelený příběh, se zlou se potáže, protože ten tu chybí a místo něj je tu popis osudů několika postav, který je pro autora příležitostí k tomu pohrát si s románovou formou a pustit se do několika zajímavých a nadčasových úvah. Mnoho myšlenek je tu hodně zajímavých (třeba ta, že každý se snaží o svou nesmrtelnost tím, že chce po sobě něco zanechat), mnoho ale šlo mimo mě. Co mi trošku vadilo, byla určitá zahleděnost knihy sama do sebe, kdy Kundera evidentně zcela záměrně nejde čtenáři naproti a vyžívá se v tom, že ten toho mnoho nechápe. Závěrečný doslov hodně objasnil, takže zpětně se čtenář může podívat na pasáže, které se rázem dostanou do trochu jiného světla. Celkově vzato si troufnu říct, že Nesmrtelnost je výborná kniha, která by ale mohla být o něco přístupnější a možná i trochu příběhově jasnější. Každopádně by asi nebylo od věci se k ní za čas vrátit. 80%
"Román se nemá podobat cyklistickému závodu, ale hostině o mnoha chodech."
Coby čtenáře, který od autora dosud přečetl pouze Směšné lásky a Žert, mne překvapilo, jak moc je Nesmrtelnost... inu, francouzská. Jde o intelektuální hru natolik sebeuvědomělou, až se místy vkrádá pocit, potřebuje-li ke své existenci vůbec čtenáře. Kundera napsal postmoderní román o románu, který roztrpčí všechny, kdo očekávají odněkud někam směřující Příběh. Jistě je podnětné rozebírat zvolenou kompozici a propojenost jednotlivých oddílů (na obojí autor s až obsedantní potřebou dokázat čtenáři, jak chytrou knihu napsal, upozorňuje v doslovu), osobně pro mne však v tomto případě byly větší intelektuální slastí knihou iniciované zamyšlení se nad dvojicí základních elementů lidského bytí (sex a smrt) a od nich odvozených témat jako láska, sebevražda, utrpení, paměť, plynutí času, střetávání malých a velkých dějin... budu-li se k Nesmrtelnosti vracet, pak jako ke knize moudrých citátů, což by Kunderu, tolik lpícího na celkové architektuře díla, které by logicky mělo nejlépe "fungovat" ve své úplnosti, zřejmě nepotěšilo, leč jde o text natolik přesvědčený o vlastní důležitosti, že bych v jeho společnosti několik společných hodin napodruhé zřejmě nevydržel.
Moje nejoblíbenější kniha od Kundery. Četla jsem jí jako mladá dívka a chystám si jí přečíst teď po letech jako dospělá žena s nadějí, že mě znovu překvapí.
Teď už vím že celý svět se dá schovat do pár set stran uměleckého díla, co není napsáno černé na bílém, to je skryto mezi řádky....
Troufám si tvrdit, že pokud se někomu tato kniha jeví jako "kýbl zvratků beze smyslu" je to způsobeno jen a pouze tím, že ji nepřečetl dostatečně pozorně, nezaregistroval tolik a tolik opakujících se motivů, neskládal si jednotlivé částečky příběhu postupně do sebe a možná že ani nikdy nežil...
Opět hrozně moc intelektuálně zaměřená kniha. Spousta "sprostých" slov, které abych si hledala ve slovníku. Příběh skoro žádný, hlavně popsat, jak všechny postavy existencionálně trpí. A já při četbě také. Skladba knihy mi nesedí, jazyk moc složitý, to aby člověk četl v naprostém tichu někde ve vakuu a stejně i když se na to snaží soustředit, tak mnohdy neví, o co tam zrovna jde.
Kdybych to nemusela číst do povinné četby, tak se Kunderovi vyhnu obloukem.
Dvě hvězdy za nápad napsat takový román o více rovinách, který by nešlo filmově, divadelně či jiným způsobem adaptovat. Jinak je to sledování jak se Kundera topí v bažině svého přeintelektualismu, ale i tak stále pouze na povrchu. Některé myšlenky jsem si však zatrhla, začátek románu byl docela povedený, příběh o Agnes a dívce zbožňující Mahlera a komickém Paulovi strhující. Ale vše se ztratí pod vrstvou puncu, který, ač zprvu zajímavý, začne časem iritovat pro již výše psané.
Myslela jsem si, že Nesnesitelná lehkost bytí je moje nejoblíbenější a nic ji nepřekoná, ale už v půlce knihy Nesmrtelnost jsem věděla, že jsem se mýlila.
Někde jsem četla, že když chceš psát, musíš psát o tom, co bys ty rád četl. Nepíši, ale vytvořila se mi přesná představa o knihách, které bych velmi ráda četla, milovala je, které jsou zajímavé svým rozpoložením, stylem psaní, svým časem a tím jak si s ním autor zahrává. A kniha Nesmrtelnost naprosto splňuje moji představu o dokonalé knize.
Stále jsem nenašla slova. Zamilovala jsem se do této knihy jako už dlouho do žádné. Ani nevím, jestli se mě někdy něco takhle moc dotklo.
Až mi drásá srdce to někomu doporučit. Skvělé knihy doporučujeme dál, ty nejlepší si sobecky tutláme pro sebe. Ne, nechci se dělit, ale takovou sobeckost bych si neodpustila. Páč je to tak nádherné.
Nesmrtelnost je asi nejtěžším románem od M. Kundery, který jsem zatím četla. Jednota děje se naprosto ruší, vystupuje zde i samotný autor, postavy a navíc Goethe, Hemingway, Rilke, Rolland a mnoho dalších. Navíc ústřední postavy Agnes, Laury, Paula, ... u všech je zdůrazněno, že jsou vymyšlené, vzešly z autorovy myšlenky. To už sice bylo i u románu Nesnesitelná lehkost bytí, ale zde je všechno mnohem složitější, už i zabřednutím příběhu do dávnější Goethovy minulosti.
Navíc je zde mnoho gest, které lidé dělají, myšlenky nad nesmrtelností, dobou a všudypřítomnou "kamerou", tedy okem, co nás sleduje. Je to prostě román, který vás donutí přemýšlet nad věcmi, o nichž by vás vůbec nikdy nenapadlo nějak hlouběji uvažovat. Mně například dlouho po přečtení románu pořád napadá myšlenka, co je to slza, a co vlastně způsobuje můj pláč. .... Kundera totiž napsal:
"Co je to slza? Ptával se sám sebe a nenašel nikdy odpověď. Jedno mu však bylo jasné: slza byla až podezřele často vyprovokována dojetím, které v Goethovi vzbudil pohled na Goetha. … Slza v oku Laury byla slza dojetí, které zakoušela Laura nad Laurou odhodlanou obětovat celý svůj život, aby stála po boku muže své zemřelé sestry. Slza v oku Paula byla slza dojetí, které zakoušel Paul nad věrností Paula, nemohoucího žít nikdy s žádnou ženou kromě té, která je stínem jeho mrtvé ženy, jejím napodobením, - její sestrou.“
Komplexně propojené dílo, které nutí k zamyšlení nad (ne)smrtelností nejen lidí, ale i jejich díla a gest. Na první pohled může působit jako nesouvislé tlachání, ale při pečlivé četbě objevíme dokonalou vnitřní logiku. Spoustě literárních fanoušků se samozřejmě otevírá kudla v kapse, když vidí ono Kunderovo pověstné "tak co, čtenáři, pochopils? Ne, že?", ale konkrétně v tomto díle je to ještě jakž takž snesitelné.
Pro zažité čtenáře Kundery není nesmrtelnost nic neočekávaného, pro ty, co je to první kniha, po které sahají, tak se určitě nedočkají potěšení. Nesmrtelnost je tou knihou, která vás bude provázet životem. Myslím to v tom smyslu, že aby člověk pochopil celou její krásu, musí jí vzít do ruky několikrát za život. Mimo jiné neznám lepší knihu, ve které by lépe vynikaly postmoderní znaky protkány existenciálními myšlenkami.
zajímavá kniha, propracovaná a asi nejnáročnější z těch, co sem od něj četla, co se týče propojenosti postav a všímání si různých detailů (to ostatně píše sám v poznámce autora na konci).. někdy mi to dalo dost zabrat vzpomenout si kdo je kdo, ale nakonec se to dalo :) každopádně mě Kundera opět nezklamal :)
Zatím jediná kniha, kterou jsem od Kundery četl. Zaujal mě její název, ale obsah byl jak vědro zvratků. Nevím co na tom všichni vidí, mě to teda nic nedalo. Knihu můžete v podstatě otevřít na jakékoliv stránce a začít číst, zavřít a otevřít na jiné stránce. Žádný rozdíl.
Možná, ale opravdu možná jí dám druhou šanci, ale zatím mě nic nepřesvědčilo, abych tak učinil.
Ve své době, cca deset let zpět, jsem Kunderu hodně hltal, ovlivnil mě tehdy jak v literatuře čtené, i psané. Nicméně dnes, již jaksi mi jeho knihy připadají příliš zjednodušující, doslovné, myšlenky v nich obsažené veskrze ploché, nejdoucí do hloubky. Na druhou stranu já nepotřebuji v románu filozofii, ale když ji kniha deklaruje, tak by asi neměla být pouhou pouťovou atrakcí. Ono je to s Kunderou jako s Hessem, výborně se čtou, člověk má tendence od nich přečíst vše, skorem se zahltit a náhle po páté knize, která je pořád stejná, přichází vystřízlivění, respektive spíše kocovina. Nejsou špatní, ale nelze je brát jako vrchol.
V současnosti z Kundery rád čtu především jeho eseje, které sice kolikrát trpí též stejnými nedostatky, nicméně se díky nim může člověk dostat k hromadě dobré literatury. Ze sentimentality tedy za 3.
Když jsem si přinesl knihu z knihovny domů a otevřel jsem ji na první stránce, našel jsem tam perem vepsaný text: "Tohle je nejodpornější kniha, jaká se mi kdy dostala do rukou. Nikdy nepřestanu litovat, že jsem se s její četbou špinila." A tak jsem se pustil do čtení. Nebyla to moje první Kunderova kniha, měl jsem již za sebou knihy Nesnesitelná lehkost bytí, Žert nebo Směšné lásky. Tato kniha je však jiná než ty předchozí, alespoň co se týče pozadí příběhu. Ty předchozí byly taky existenciální, ale ve vztahu k bývalému socialistickému režimu a ideologii komunistů. Nesmrtelnost je již prostá autorovy sebelítosti a pohrdáním obyčejnými lidmi, jejich ubohými banálními osudy v socialistickém Československu. V Nesmrtelnosti si Kundera hraje s románovou formou, s časem a rychlostí, s velkou a malou historií, s obrazy a gesty. Existencialismus románu je vyjádřen převzetím vlády imagologů nad ideology a Diabolem v našem životě. Příběh Agnes, její sestry Laury, jejího manžela Paula, ke slovu přijde i Hemingway, Goethe, Rubens. Proud jednotlivých obrazů, příběhů a epizod na začátku bublá jako potůček, aby záhy dalšími přítoky nabyl na síle říčky, v meandrech zpomalil a vracel se zpět a opět se dral kupředu vodopádem. Kniha je plná myšlenek, myšlenek o bytí člověka, o lásce, a jejich otisku v umění, hudbě, filosofii, literatuře. Pokud hledáte v knihách myšlenky, možnost zamyslit se a vnímat jiné myšlenky než jen svoje vlastní, pokud jste ten druh Homo sentimentalis, pak vám knihu doporučuji k přečtení - zde jsou totiž myšlenky součástí románu.
Já s tím textem, perem vepsaným některou s předchozích čtenářek, totiž nesouhlasím. Ta kniha je skvost co se formy a obrazů týče. Napoprvé to ale člověk asi neocení nebo spíše nevychutná. Napoprvé si přečtete příběh a poznáte postavy, ale stejně jako hudební skladbu si poslechnete znovu tak i tento román si budu chtít přečíst znovu a vychutnat si ty obrazy a gesta. "Určitou částí své bytosti žijeme všichni mimo čas." "Není nic neužitečnějšího, než chtít něco dokazovat pitomcům."
Nesmrtelnost bylo první dílo, které jsem od Kundery četla. K Nesmrtelnosti jsem se dostala přes povinnou četbu, ale nestihla jsem to přečíst v termínu a pak jsem se k této knížce vlastně zcela dobrovolně vrátila. :) Několik hlasů okolo mne mě varovalo, že se mi to nebude líbit, že to není nic moc atd., takže jsem od díla mnoho nečekala. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená. Fascinovalo mne to obrovské množství myšlenek a úvah, vyskytujících se prakticky na každé stránce. Se spoustou z nich jsem souhlasila nebo mě fascinovalo, jak obratně Kundera dokáže popsat určitý jev, vysvětlit ho a zformulovat na něj svůj názor.
Důvod, proč jsem nedala 5 hvězdiček je ten, že mě občas trochu nudily poměrně dlouhé pasáže o Goethovi, Rubensovi a dalších.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Mám rád příběhy a mám rád příběhy okořeněné filosofií. V Nesmrtelnosti mi však přišlo, že se jedná spíše o filosofické úvahy, na jejichž pozadí se odvíjí spletitý příběh. Příběh, který by sám o sobě byl zajímavý, bohužel síť myšlenek a úvah byla pro mne tak komplikovaná, že jsem skrze ní tento příběh stěží dokázal vnímat.
Přestože se mi kniha jako celek nelíbila, tak jsem v ní nalezl několik hezkých úvah, které mne oslovily. Z tohoto důvodu dávám tři hvězdy.