Nesmrtelnost
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347852/bmid_nesmrtelnost-Yft-347852.jpeg
4
1327
1327
Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.
Přidat komentář
Zajímavé, zejména po dočtení - přiznám se hodně náročného textu - se člověk musel vracet již k přečtenému, protože postavy, které spolu zdánlivě nesouvisejí, jsou nakonec něčím vždy propojeny, což mi došlo, přiznám se, při nepozorném čtení, až dodatečně.
Ale moje oblíbená kniha - Žert, to přece jen není.....
Koncert geniálních úvah mistrně zakomponovaných do jednoduchého příběhu vzájemně propletených osudů, do spisovatelových myšlenek sdílených s kolegou a do historických frašek. Úvahy se týkají lásky, smrti a hlavně nesmrtelnosti. Napsány na počátku 90. let však zcela neuvěřitelně předbíhají dobu. V této knize se nedají zajímavé myšlenky podtrhávat, podtrhnout by se totiž musela skoro cela kniha.
Sú knihy, z ktorých si opisujem zaujímavé myšlienky. A sú knihy, kde si označujem celé strany, lebo je v nich nesmierne múdrosti. Toto je ten prípad. Dámy, páni, takto vyzerá genialita. Každé slovo, každá veta. Klaniam sa.
První dílo, které jsem od Kundery četla. Tehdy jsem ještě měla ve zvyku zatrhávat si v knihách zajímavé pasáže, k nimž jsem se pak ráda vracela a které pro mě byly citacemi - dávaly smysl i vytržené z kontextu. U Nesmrtelnosti jsem to vzdala a tento zvyk nadobro zanikl. Napoprvé mě příběh udivil v mnoha směrech, obdivovala jsem autorovu odvahu vůbec se pouštět do dialogu mezi Hemingwayem a Goethem a troufalost žít si ve svém románu. Dnes (ačkoli se nedá říci, že jsem zcela dospěla, ale jistě jsem už někde jinde než před několika lety) vidím v knize spoustu pravd i literárních pokušení, které jsem dříve neviděla. Žádná další Kunderova kniha mě pak už neuspokojila tolik jako Nesmrtelnost. Velmi se těším na to, co v ní objevím zase příště! (Jak vidím, spousta podobných poznámek je vypsáno i níže, což mně osobně dělá jen radost.)
Ne že by se kniha nedala přečíst. Ne že by to bylo nezajímavé téma a nezajímavé myšlenky. Kam se ale poděla lehkost, trefnost a ironický nadhled Žertu, Směšných lásek nebo Nesnesitelné lehkosti bytí? Moc vážné, sebestředné, perverzní i přes to, že sex je v románu víceméně jen v náznacích - nebo napsané příliš starým jazykem? Něco mi v románu pořád chybělo a nevím přesně co. Něčeho tam bylo naopak moc. Zbytečně neurotické a přitom bezcitné postavy. Žádná vášeň, jen vypočítavost. Nesmrtelnost mi nepřipadá jako vrcholné dílo, ale jako labutí píseň stárnoucího spisovatele.
Je rozkošné sledovat, jak se autor rozčiluje nad jevy, které dnešní člověk přijímá, možná se skřípáním zubů, jako samozřejmost. Pád soukromí a tak... Dobrá kniha, jak jen dobrá kniha může být...
Já mám teda od Kundery Nesmrtelnost nejradši. Je to jako dívat se jinou optikou na něco, co jiným připadá naprosto běžné. Jeho postavy, jak ženské, tak mužské, mě tam dost rozčilují, stejně tak některé jejich názory, ale - je to prostě krásný!
Tolik zajímavých myšlenek, postav a příběhů. Zamilovala jsem si Agnes. Kniha, která se dá číst znovu a znovu.
Kundera je rozumbrada. A jeho rozumování mě nebaví. Moc se totiž zbožňuje a je to cítit na sto honů.
Výborná kniha představující Nesmrtelnost jako život osobnosti ve vzpomínkách lidí, ve vyprávěných příbězích a v dílech slavných autorů. V knize jsou rozebírány různé přístupy k nesmrtelnosti, cíleně může být budována na několika úrovních. Na úrovni celé společnosti si ji budují slavní lidé, jejichž díla přesahují jejich životy. Jsou ale známí podle svých děl, podle tradujících se výmyslů o své osobě či opravdu podle svého života? Nesmrtelnost je v takovém případě budována nezávisle na snaze člověka, který se stává nesmrtelným, a jeho obraz po smrti tak může být zkreslený. K těmto lidem se přidávají tací, kteří touží po nesmrtelnosti, avšak nejsou schopni jí dosáhnout svým vlastním životem. Musí se tak napojit na slavné lidi a jejich nesmrtelnost poupravit podle svého obrazu a rozšířit i na sebe. Po takové nesmrtelnosti touží většina lidí. Kdybyste si měli vybrat mezi jednou nocí se slavnou celebritou, o které by se nikdo nedozvěděl, a mezi jedním dnem, kdy byste se s ní procházeli po městě před fotografy, co byste si vybrali? Nesmrtelnost však může zůstat v kruhu několika blízkých lidí. Někteří lidé nemohou dosáhnout větší nesmrtelnosti. Někteří lidé mohou, avšak dávají přednost anonymnímu, ale naplněnému životu bez slávy budující nesmrtelnost. Proč ji také budovat, když se tvoří nezávisle na vůli člověka a může nakonec být úplně jiná, než jakou by si ji člověk přál mít? Milan Kundera je výborný spisovatel... zapojení úvah do děje románu je výborné, stejně jako propojení mnoha kapitol, které se věnují jiným postavám a které jsou vyprávěny různou formou a různým tempem. Toto je přesně ten styl hlubokého díla, který mám rád.
P. Kundera všechno ví, všechno zná - jaký je smysl života, jak to měl p. Goethe s milenkami a o čem si povídal s p. Napoleonem, v čem jsou odporné globální fast foody, jak se nám rozpadá soukromí pod dohledem průmyslových kamer.
Kdyby tímto způsobem hovořil kdokoliv jiný, bylo by to směšné. P. Kundera byl však při psaní tohoto díla patrně na vrcholu sil; hovoří ke čtenárům jakoby z Olympu.
Velkolepé, nádherné.
Pro mě ještě silnější zážitek než u NLB, zasáhly mě propracované a pravdivé pasáže o filozofii bytí, o proměnách a kategorizaci milování, o sexu za hranicemi lásky. Měla jsem knihu půjčenou z knihovny, zhruba od třetiny textu jsem věděla, že ji musím někde sehnat... dočítala jsem už svou vlastní :-)
Asi nejlepší Kunderův román, ze kterého jsem byl při prvním čtení někdy v roce 2004 dost rozpačitý a moc jsem nechápal ten kult autora a jeho díla, ale při druhém čtení o třináct let později (v roce 2017) jsem byl nadšen a Nesmrtelnost stavím k těm nejprovokativnějším románům, co jsem četl.
Román, ve kterém (dle autora) nemůže být jediné slovo změněno, kde každá věta má svoje pevné a nezastupitelné místo. I v tom se projevuje Kunderův nekompromisní přístup k psanému slovu i to, že je to autor, který má vše dokonale promyšleno, snad by se dalo říct, že někdy si autor počíná až příliš suverénně. No, ale může si to dovolit, protože jako celek je to opravdu mistrovské dílo. A jak už to tak s mistrovskými díly je, ne každému se líbí, naopak, znakem mistrovství je i to, že má své věčné odpůrce.
Myslím, že je to jedna z těch knih, ke které se vyplatí vracet. Některé úvahy čtenář docení až teprve s věkem. S lecčím nesouhlasím nebo se mi to zdá jako intelektuální hra, ale jelikož jsem už něco od Kundery přečetl a znám jeho eseje (které doporučuji), chápu lépe Kunderovu "hru na román". Zkrátka abych jen nerozmnožoval to, co napsali jiní a lépe: Nesmrtelnost zraje jako víno. Doporučuji.
PS - zajímavý komentář od HTO
Je nemožné předat druhému člověku celé naše skutečné "já" - to co prožíváme a cítíme v každé situaci na základě naší vlastní jedinečnosti a osobní zkušenosti. Ve snaze alespoň příblížit naše prožívání druhým si propujčujeme zjednodušení ve formě všeobecně srozumitelných gest. Ta mají ale tu nevýhodu, že pro každého mají trochu jiný význam. Naše "pravé já" je nesdělitelné a ve výsledku nakonec nepodstatné. Tou jedinou pravdou, na kterou se hraje, je náš obraz v očích druhých lidí - naše "image".
Tuhle základní myšlenku pak autor rozvíjí v politice, v partnerském životě, ve světě medií nebo v historii.
Tato kniha od Kundery mě oslovila asi nejméně, možná pro silný filosofický podtext, který jsem ve svém věku přibližně 19 let ještě nebyla schopna naplno pochopit. Krom toho jsou mi nohem bližší autorovy knihy z českého prostředí.
Asi, kdybych si jí přečetla ve francouzštině, zapůsobila by na mě víc. Ale přijde mi, že díky překladu do češtiny něco ztratila. Nevím co, ale prostě NĚCO.
"Být smrtelný je nejzákladnější lidská zkušenost a přitom ji člověk nebyl s to nikdy přijmout, pochopit a chovat se podle toho."
Milan Kundera před nás vysypal krabici puzzle. Puzzle, které s námi poctivě skládá. Tu z jednoho rohu, o kus dál zase z jiného. Postupně propojuje jednotlivé ostrůvky skládačky zdánlivě nesouvisejících příběhů v jeden celek. V obraz Nesmrtelnosti. Geotheho, Bettiny, Hemingwayovi, Agnes. V obraz své Nesmrtelnosti.
Nesmrtelnost není kniha, která se čte vždy úplně lehce. Sám jsem ji po 100 stranách "utrpení" poprvé před 12 lety odložil. O 2 roky později jsem ji napodruhé dočetl. Pár dobrých nápadů, ale jinak ... .. Letos jsem se k ní znovu vrátil ...
Možná se Vám Nesmrtelnost líbit nebude, ale nezbavujte se jí. Založte ji do knihovny a zkuste se k ní někdy znovu vrátit. Možná se Vám ta kniha nikdy líbit nebude, ale já věřím, že nakonec Vás moc nebude.
Jsem zvyklý si vypisovat na záložku místa v knize, která mě zaujala. U Nesmrtelnosti by bylo skoro lepší si vypisovat pasáže, které jsou nezajímavé, protože se zde autor zabývá takřka výhradně zajímavými věcmi.
Je jasné, že někomu může vadit autorovo zvláštní pojetí románu. Roztříštěnost dějů, časté vkládání esejistických pasáží do děje, propojení autorova světa s literárním a tak podobně. Nesmrtelnost je někdy nemálo nepříjemná neobvyklostí a nejednoznačností. A taky tou pochmurnou mlhou, která se kolem celého díla vznáší. Kundera sice jenom popisuje děje a neříká jestli je to špatně, ale čtenář si to podvědomě vyloží negativně. A potom na něj padá taková zvláštní tíseň...
Jak už jsem předtím naznačoval, Kundera se rozhodl jít tak trochu jinou cestou. Nežene své postavy (a vlastně i čtenáře) "bičem úzkou ulicí" k závěrečnému rozuzlení. Jedná se spíš o líný bulvár, kde je spousta obchodů, ve kterých si můžete nakoupit. A žádný není větší než ostatní. A když dojdete nakonec bulváru, nic se nestane a jdete domů. Ústup od tradičních postupů možná něco bere, ale zase něco dává. Někomu se líbí ta klasická honba za poslední kapitolou. Mně se líbí obojí, když se to umí.
P.S. K dispozici jsem měl svazek z knihovny, který kdosi popsal vlastními poznámkami. Připadal jsem si trochu jako Harry Potter v Princi dvojí krve, škoda, že ty čmáranice nešly moc přečíst.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kdybych mohla, hvězdiček tomu dám šest.