Nesmrtelnost
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/437465/bmid_nesmrtelnost-kmQ-437465.jpeg
4
1351
1351
Román je rozdělený do sedmi kapitol. Je složitě komponovaný, je laděný kunderovsky, tedy právě tak, jak je čtenář jeho knih od něho navyklý; předestírá mnoho záhad, mnoho všednosti, mnoho názorů na život. Nesmrtelnost se zabývá i postavami dnes již historickými – Goethem, Bettinou a jejím vztahem k němu, a později vztahem Bettiny k Beethovenovi; a autor v tomto propletenci spatřuje mnohem víc než jen zájem výjimečné ženy o výjimečné muže... Exilové vydání. Obálku s použitím vlastního obrazu „50 let mého života“ navrhl Josef Drapell.... celý text
Přidat komentář
Poetika Milana Kundery o životní nenaplněnosti a existenciální krizi ve světě bez vyššího smyslu. Bytí mizí ve zkresleném, zjednodušeném a upraveném obrazu bytí. Nesmrtelnost se sama dotýká geniality, překypuje formální hravostí a velkorysostí (souvztažností jednotlivých dílů a jejich přesahem v pozdějších částech textu, tématem, odkazy, mýty a odkazy i stáčením tempa v časových horizontech). Všechny pasáže knihy jsou propletené komplexními až fatalistickými otázkami či myšlenkami, na nichž se děj houpe. Slova formují situace, nuance či významy gest, nikoliv gesta samotná. Autor navíc sám dění reflektuje, kvůli čemuž se dílo může čtenáři zdát složité. Postavy, Agnes, přesto po celou dobu zůstávají až ohromujícím způsobem plastické. Jde o okázalou nadčasovou filozofii vnímání světa bez jeho reálií a reality. Formátem se Nesmrtelnost považuje za veledílo. Je jím.
Ufff.... filosofický rozbor duše, který se čte nesmírně těžko. Každý vnímáme okolní svět jinak, přesto z něho ( z toho života) máme pocity jak radosti, tak zmaru.
Dějová struktura mě trochu unikala, možná proto, že jsem v prvopočátku až tak zcela nepochopila , co tím vším "chce autor říci".
Rozhodně se kniha nečte snadno, není to čtení na pohodu, ale určitě , alespoň mně, stálo ve finále za to , se Kunderou prokousat a dopřát si ve své dušičce jak vzlety , tak i pády, které k životu patří.
A po překonání prvotních myšlenek nedočíst a zaklapnout nedočteno, jsem ráda, že jsem se dostala na poslední stránku a docela je mi líto, že je konec.... nebo začátek???
"Nesmrtelnost" jsem si před 21 lety koupil cestou do nemocnice - podezření jsem měl na vzteklinu (pokousán jsem byl netopýrem v Bolívii). Pro rovnováhu pak také Kunderův "Žert" - inu, jak dopadnu, to jsem netušil. Tak nějak čtu Kunderu i po letech... ;-)
Sedím a přemýšlím, co jsem si to vlastně přečetla. Jsem typický čtenář beletrie, věděla jsem, že to pro mě nebude jednoduché přečíst, a taky nebylo. Jako dějovou linku s Agnes jsem měla moc ráda, našla jsem se v mnoha myšlenkách, které nesla a samozřejmě místy s ní naopak nesouhlasila. Lauru jsem taky chápala, ale byla mi fakt nesympatická, o Paulovi se toho dá jen říct, že byl takové bezcharakterní páté kolo u vozu. Vlastně mě udivuje, že to byly silné ženské postavy oproti ostatním mužským postavám kolem nich. I když jsem měla pocit, že je autor občas degraduje pouze na erotický objekt mužské touhy, a to obecně je asi můj největší problém u téhle knihy. Mám pocit, že pan Kundera sexualitu žen moc nepochopil či nepoznal, jeho popisy nejsou věrohodné, dám jako protiklad Paulo Coelho, kde mi tato oblast přijde daleko lépe zahrnuta. Extrémem je ke konci knihy Rubens, jeho celý život smrsknutý na jeho pár erotických chvilek, nechápu a nebavilo mě to. Co se týče Goetha, Hemingwaye, Beethovena umělců, kteří se v knize objevují, nejsem milovník biografií a taky mě jejich dějové linky nějak neoslovily. Vlastně začátek knihy mi přišel čtivý se zajímavou filozofií, ale tak od půlky knihy to začíná celé upadat, zamotávat se to, myšlenky se motají do sebe a nedává to moc žádný smysl. 4/5 dávám a musím se přemáhat, nemyslím si, že se ke knize vrátím, nejsem její cílový čtenář.
Jako recenzi použiji úryvek z knihy, myslím, že pro pochopení toho, jak se kniha čte, je to naprosto dostačující
...."Nová doba se vrhá na všechno, co bylo kdy napsáno, aby to proměnila ve filmy, televizná vysílání anebo kreslené obrázky. Protože podstatné na románu je právě jen to, co se nedá říci jinak než románem, v každé adaptaci zůstane jen to nepodstatné. Chce-li blázen, který je ještě dnes píše, chránit své romány, musí je napsat tak, aby se nedaly adaptovat, jinými slovy, aby se nedaly vyprávět...lituju, že skoro všechny romány, které byly kdy napsány, jsou příliš poslušny pravidla jednoty děje. Chci tím říci, že jejich základem je jeden jediný řetěz činů a událostí příčinně spojených. Ty romány se podobají úzké ulici, po níž někdo žene bičem postavy...román se nemá podobat cyklistickému závodu, ale hostině o mnoha chodech..."
A přesně taková je i Kunderova Nesmrtelnost.
Oproti předchozím knihám MK, které jsem četl, je Nesmrtelnost komplikovanější čtení. Některé díly, jako např. Tvář, Nesmrtelnost, Oslava (v podstatě první a poslední třetina knihy) se čtou poměrně dobře, obsahují mnoho podnětných úvah, pohledů na život a životní situace a jsou dobře srozumitelné. Střední část knihy (Boj atd) je myšlenkově výrazně náročnější. Ačkoli je dějový příběh upozaděn, je vlastně jen nosným podkladem pro vyjádření filozofických úvah autora, postava Agnes mi byla velice sympatická, oslovovalo mě vykreslování všech jejích proměn a životní pouti. Je to rozhodně nevšední čtení.
Velmi neobvyklý čtenářský zážitek. S knihou jsem se doslova "prala", ale stálo to za to.
Moc mě zaujalo, z kolika různých úhlů pohledu se Kundera na motiv nesmrtelnosti dívá - každá dějová linie nabízí nové myšlenky. Oceňuji, jak nápaditě se jednotlivé dějové linie propojily. Nechronologičnost vyprávění byla trochu náročná na sledování, taktéž několikero dějových linií, nicméně exekuce byla výtečná. Také oceňuji metanaraci, přiznání fikčnosti postav, zařazení sama sebe mezi postavy - neotřelé, donutilo mě to dívat se na fikci a beletrii obecně z jiného úhlu pohledu.
Některá témata pro mě byla docela náročná na zpracování, takže nemohu stoprocentně říci, že by mi dílo sedlo. Jako myšlenkový a i narativní experiment je ale dílo skvělé.
Jelikož jsem Nesmrtelnost četl hned po Nesnesitelné lehkosti bytí, všímal jsem si společných motivů. Opět se řeší důsledky konečnosti lidského života, plus tentokrát ještě jeho potenciální nekonečnosti skrze umělecké dílo (Goethe) nebo nesmrtelnost gest a gesto touhy po nesmrtelnosti (165). Opět se rozvíjejí úvahy nad tělem člověka (tím pytlem masa, kostí a tekutin) a jeho kontrastem k nehmotné, rádoby vznešené duši. Opět se důkladně prozkoumávají charaktery postav - opět extrémně věrohodné a zajímavé, že si je člověk dokáže představit jako skutečné lidi. Opět jsou zde filosofické úvahy na rozmanitá témata (např. podstata individuality) vedené Kunderovou vlastní, originální cestou nepřipomínající nic, co bych jako dlouholetý student filosofie četl někde jinde. Kundera filosofii praktikuje, není pouze akademický teoretik, promýšlí ji sám vlastní cestou a z vlastní potřeby, ale přitom to dělá kvalitně na rozdíl od většiny těch, kdo se o to pokoušejí bez doktorátu z filosofie. To se vidí opravdu málokdy.
Dále jsem si všímal i menších, méně významných společných motivů u obou knih, v tomto případě spíše "recyklací" či snad odkazů na předešlé dílo? Opět se zde chodí do sauny, opět v televizi náhodně hovoří "slavný biolog", opět se hlavní hrdince, když se jí v životě nedaří, na ulici nikdo nevyhýbá, opět jsou zde západní intelektuálové demonstrující za práva utlačovaných někde na východě. A takových podobností by se podle mě dalo najít spousta. Je to úmysl? Nebo jde jen o nedostatek fantazie? Nevím a nezáleží na tom. Kundera píše skvěle.
Žádné popisy vzhledu - o tom, jak postavy vypadají se nedovíme nic. Za to o jejich vnímání světa se dovídáme neustále něco nového. Kundera vůbec nepoužívá popisy, ani u míst. Jsou k ničemu, čtenář si je stejně nepředstaví přesně. Hlavně ale o ně vůbec nejde, jde o to, co postavy prožìvají, co se jim honí v hlavě.
Kundera je opravdu člověk typu filosofa. Přemýšlí o světě jako filosof: všímá si věcí, které ho přivádějí v údiv, a chce je blíže poznat, a to vždy analyticky, zkoumavě. V jednom bodě knihy, kde jako postava vystupuje on sám a hovoří s profesorem Avenariem, říká, že chce napsat velkou knihu o náhodách ve světě. Chce v ní "popsat a klasifikovat různé typy náhod". Dokonce dá pár příkladů jeho vlastní klasifikace, s kterou přišel: "němá náhoda", "poetická náhoda", "kontrapunktická náhoda" (s. 222-223). To je přesně to, co filosofové dělají. Kundera se navíc ukazuje jako filosof poetického, uměleckého typu jako je Nietzsche nebo Deleuze. Takový, který je zároveň skvělým spisovatelem, umělcem s vytříbeným vkusem. Takoví se nejlépe čtou.
V knize ze proplétá několik příběhů: osud hlavní hrdinky Agnes a jejích nejbližších, setkání několika historických postav - Goetheho, Bettiny, Hamingwaye..., a konečně trochu sebestředné vyprávění autora o sobě, jak si celou knihu vymýšlí ve své fantazii při sezení u bazénu. Hlavní příběh Agnes není převratný a dal by se shrnout do pár vět. Ale v knize je vedlejší. Mnohem více jde o vztahy po mnohaletém manželství. Mám pocit, že Kundera v postavě Agnes se tak trochu zpovídá ze svých vlastních pocitů. Mezi nimi jsou rezignace, pocit provinilosti z toho, že úvodní nadšení je pryč, a konečně touha po klidu. Podobně možná v postavě sebestředné a ctižádostivé Bettiny vzpomíná na svá mladší léta a taky na marnost obou těchto vlastností. Výhodou (až nezbytností) při četbě Kunderovy knihy Nesmrtelnost jsou střední nebo vyšší věk a 15+ let prodělaného manželství.
Audio kniha.
Doposlouchal jsem a mám z knihy nevšední zážitek. Nastal pocit samoty, že něco inteligentního skončilo. Samozřejmě nerozumím všem Kunderovým filozofickým úvahám, oceňuji jeho pozorovací talent a následné široké rozvedení úvahy. Krizové životní situace líčí tak samozřejmě a bez tlaku na city, až mi radostí poskočí srdce. Nechci se rozepisovat o ději, pro mě je podstatný pocit z líčení vztahu muž vs žena. A pomíjivá unikavá láska.
Byla to láska, když mi bylo 16, je to láska i teď. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.
(SPOILER) Další s Kunderových knih, kterou musím označit plným počtem hvězdiček. Ze začátku se děj rozjížděl pomalu, ale pak se to rozjelo a perfektně to do sebe začalo zapadat. Kundera už pro sebe v typicky rozbil konvence, jak se má psát román, zde to ale dostalo nový rozměr, náhodné setkání se ženou v sauně a jejího letmého gesta vystaví celý příběh spuusta paralel, opakování příběhů, autor do děje vstupuje, jeho zpráva z rádia, kde mladá žena chce udělat sebevraždu uprostřed silnice způsobí smrt Agnes, Agnes její postava se najednou ukáže, jako postava loutnistky v příběhu, který jakoby do celkového motivu vůbec nezapadal. Do toho příběh Hamingwaye a Goetheho, který je označen, jako střed dějin. Mistrně sepsáno, myslím si, že není mnoho spisovatelů, který by dokázaly takto mistrně román sepsat, od začátku až do konce, možná proto je Kundera tak světový.
Co si přečíst po úmrtí autora než knihu nesoucí jméno Nesmrtelnost? Nesmrtelnost, touha po ní a její různé podoby jsou důležitým motivem knihy. Autor je zároveň vypravěčem i účastníkem některých dějových linek, které se složitě prolínají vystupují v nich historické postavy jako Goethe, Hemingway, Bach atd., krom nich také odkazuje na literární postavy a sledovat všechny návaznosti a propojení je osvěžující, ale náročné. A nedělám si iluze, že mi něco neuniklo. V knize se hojně vyskytují hluboké filozofické úvahy a zamyšlení, ale také poměrně exaktní popisy sexuálních styků a pocitů kolem nich, něco působí věrohodně, něco spíš na efekt. Dílo každopádně zajímavé a spousta myšlenek velmi originálních.
V rámci výzvy moje první setkání s M. Kunderou. Nechci tady zpochybňovat kvality a intelekt autora, ale pro mě jako čtenáře...nuda.
Příběh, který v klasickém kunderovském pojetí ustupuje do pozadí, je sám o sobě poměrně banálním příběhem jedné rodiny, který vyústí v tragickou smrt jedné z postav. Ovšem důležité jsou především myšlenky, kterými se protagonisté více či méně zabývají a také sekundární příběh, do kterého je zapojený Goethe, Beethoven, Hemingway a další významné osobnosti. Kundera se snaží definovat, co je vlastně nesmrtelnost a jak ji různí lidé vnímají - a opět nedostáváme žádnou definitivní odpověď a vše vlastně záleží na naší interpretaci. Vzhledem k hloubce tématu jde určitě o jedno z Kunderových důležitějších děl, i když u něj je opravdu těžké selektovat jednotlivá díla.
Poprvé jsem Nesmrtelnost četl, když mi bylo asi třicet. Bylo to plné zajímavých myšlenek, ale jako celek to pro mě moc nefungovalo. Čtení mi šlo těžce, ale tehdy jsem chtěl dokončit každou načatou knížku, proto jsem i Nesmrtelnost dočetl.
Je mi šestačtyřicet, když Nesmrtelnost čtu podruhé. Změna! Až do konce kapitoly Nesmrtelnost mě to velmi bavilo. Příběh Goetheho a jeho Bettiny je skvělý. Téma nesmrtelnosti, o kterou asi všichni stojíme, je nosné a vysvětlené geniálně pomalu jako když rozbalujete cibuli na příběhu několika lidí.
Jenže dále mi už Nesmrtelnost jako celek moc nefungovala. Šlo to těžce.
Nyní už nečtu knížky, které mě nebaví, proto se s Kunderovým nejslavnějším románem loučím v polovině.
A těším se až mi bude zhruba šedesát let.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Někdy je fajn šáhnout po knize, která je mimo realitu. Byla to taková křižovatka a pelmel příběhů. Historické, fiktivní i autonomní postřehy autora jsou geniálně propojeny. Filosofie někdy přesahovala děj, ale jindy děj neskutečně letěl. Paráda. Není to jednoduché čtení, ale život není jednoduchý a ani nesmrtelný...ovšem může mít přesah!