Nesmrtelnost
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/437465/bmid_nesmrtelnost-kmQ-437465.jpeg
4
1326
1326
Román je rozdělený do sedmi kapitol. Je složitě komponovaný, je laděný kunderovsky, tedy právě tak, jak je čtenář jeho knih od něho navyklý; předestírá mnoho záhad, mnoho všednosti, mnoho názorů na život. Nesmrtelnost se zabývá i postavami dnes již historickými – Goethem, Bettinou a jejím vztahem k němu, a později vztahem Bettiny k Beethovenovi; a autor v tomto propletenci spatřuje mnohem víc než jen zájem výjimečné ženy o výjimečné muže... Exilové vydání. Obálku s použitím vlastního obrazu „50 let mého života“ navrhl Josef Drapell.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 1993 , Sixty-Eight Publishers (68 Publishers) , Atlantisvíce info...
Přidat komentář
Ano, myšlenka nesmrtelnosti mě zaujala, ale já nevím no, moc si s Kunderovým stylem nerozumím. Některé pasáže ne bavily moc, některé trochu, jiné vůbec. Jeho neustálá potřeba zapojovat sex do svých knih mi není úplně blízká, někdy jde až za hranici snesitelnosti. Prostě to není nic pro mě, Filozofické úvahy mi nevadí, ani náročnost četby na pozornost, ale některé pasáže se mi prostě protivily.
Přečteno na střední škole k maturitě a teď posloucháno jako audiokniha od ČRo (jako jedna z mála není krácená; zde by to ani nešlo). Po deseti letech jsem řadu bodů vnímal trochu jinak a v budoucnu budu vnímat zase jinak. Hlavně jsem byl ochuzen o překvapení a paradoxy, které jsem si pamatoval z četby.
Náročné, skvělé, dokonalé dílo! Všechno do sebe perfektně zapadlo. Svým filosofickým přesahem výjimečné a inspirativní.
Goethovy promluvy s Hemingwayem výborné, bavila jsem se moc!
Mimořádný literární a čtenářský zážitek!
Snažím se poslouchat audioverzi na ČRo, ale připadá mi to jen jako takové rádobyhluboké, lehce samolibé, rozvleklé mudrování (jak to tak Francouzi dělávají), přitom ale často překvapivě banální. Ale usíná se u toho dobře, to zase jo.
Tato kniha je od začátku dokonce naplněna naprosto úžasnými a nadčasovými filosofickými úvahami. Avšak pokud hledáte epický chrologický román, tak se může stát, že se v nějakých částech nad touto knihou budete trápit.
Nutno ještě dodat, jak mistrně autor dokázal brouzdat mezi různými časovými linkami.
Kniha o (ne)smrtelnosti, o tom, že gesta a myšlenky neumírají, ale transformují se, a o tom, že se lidé napříč staletími mohou (re)inkarnovat do dalších životů a rolí. Zajímavě propojené příběhy současných i historických postav, u kterých by mě nikdy nenapadlo, že by v rámci jednoho celku mohly působit uvěřitelně a nerušivě. Napadlo by Vás snad do příběhu 20. století nechat promlouvat zároveň Goetha, Rubense, Hemingwaye, Mahlera, Beethovena, Bacha atd.? Nechat je prostupovat do příběhu Agnes, Laury, Paula, Brigity, profesora Avenaria? To, co mě ale na Kunderovi odjakživa nejvíc baví, je něco, co jsem si soukromě nazvala "naratologickou hrou" - postava vypravěče (a zároveň autorova alter-ega?) konstruuje příběh záměrně, odkrývá nám jeho fikčnost, trochu si s námi, postavami i dějem samotným "hraje". Můžeme mu věřit, že to, co se nám rozhodne zjevit, je pravda? Já jsem na jeho filozofickou hru ráda přistoupila, a ačkoli musím přiznat, že to pro mě bylo náročné čtení, užila jsem si ho.
Filozofové nám mohou říkat, že je lhostejné, co si o nás myslí svět https://backroomsgame.io.... že platí jen to, co jsme ....
Pokud žijeme s lidmi, nejsme než to, za co nás lidé považují ..
Jsem spíše na rozpacích. Dočetla jsem do konce se značným úsilím. Často se vracela, protože přeskočení jednoho odstavce pak způsobilo, že ztratila smysl další kapitola.
Velmi dobrá kniha. Zezačátku jsem měl pochybnosti o kvalitě díla, ale druhá polovina byla výborně napsána. Děj je geniálně komplexní a až na prodavačku sedící na silnici jsou postavy velmi dobře propracované.
Začátek mě docela zaujal, ale poměrně brzo jsem začala přeskakovat. Nejprve tu a tam odstavec, pak až několik stran, a to je prostě ztráta času. Objektivně je myslím tahle kniha opravdu zajímavá, ale se mnou se to prostě kompozičně míjí. Je to náročné čtení, sledovat něčí myšlenky, pocity, dojmy a flashbacky, když se do toho montuje ještě úplně jiný příběh. Líbí se mi tam psychologicky intimní náhledy podobné třeba náhledům Fulghumovým, ale u Kundery je to všechno nějak příliš přeplácané, hutné až těžkopádné.
Možná se k tomu časem vrátím a dočtu to, třeba někdy v přechodu až se budu schopná do Agnes víc vžít :-D
U Kunderova díla musíte dávat neustále pozor, protože každé slovo je důležité. A zde to platí rozhodně. Přelévání minulosti se současností je řešeno neskutečně plynule a vůbec nepůsobí rušivě. A to je uchvacující.
Obdivuju, kolik jednotlivých příběhů se tam postupně spojovalo a navazovalo na sebe skrz drobné detaily. Kunderovy myšlenky mě většinou nebaví a nesouhlasím s nimi. Přesto zvlášť ke konci knihy musím ocenit vybrané motivy (gesta, osoby, věty), které s opakováním dostávají další rozměr. Chápu, že autor má své zastánce, i když já k nim nepatřím.
Všechny dějové linky jsou precizní (osobně jsem se nejvíc kochal rozjímáním neexistujícího Goetha s ještě méně existujícím Hemingwaeym), zřejmě i mistrně pospojovány, byť také mně některé spojitosti unikly, jak moje pozornost ke konci knihy polevovala (ta v doslovu Kunderou odhalená identita jedné z postav mi nedošla ani omylem). Myšlenkově jedním slovem úchvatné.
Kniha, která vás hladí po duši svou krásou, lehkostí a čtivostí, ale zároveň se vám zařezává pod kůži svou mrazivou zprávou, kterou tak pravdivě vydává o lidstvu a jeho touhách. Ze svého prvního setkání s Kunderou jsem si odnesl nadšení, které má čtenář po přečtení knihy, která ho pobavila a obohatila; přečetl jsem knihu, která neměla ani slovo přes počet a každá věta měla svoje pevně dané místo a význam. Precizní práce.
Milan Kundera se mi přiblížil až ve zralém věku .... a úvahy o nesmrtelnosti smrtelných mne zaujaly ....
Sedm částí provázejících vyprávění autora - začínající tváří a končíc oslavou ....
Mnoho postřehů - mnoho známých jmen - mnoho odkazů a touha zanechat po sobě něco, co za nás bude promlouvat, až budeme mimo svět ....
Kundera nemoralizuje - on vypráví ....
O dvou různých ženách v různých obdobích .... a toho, co se promítá v jejich myšlení ....
Ale také sdělení mužská - o lásce, erotice a významu gest ....
" Možná, že jen ve vyjímečných chvílích si uvědomujeme svůj věk.... a že jsme většinu času bezvěcí ...."
" Filozofové nám mohou říkat, že je lhostejné, co si o nás myslí svět .... že platí jen to, co jsme ....
Pokud žijeme s lidmi, nejsme než to, za co nás lidé považují ....
A o životě :
Žít, v tom není žádné štěstí . Žít : nést svoje bolavé já světem.
Ale být, být to je štěstí .
Být : proměnit se v kašnu, kamennou nádrž, do které padá vesmír jako vlahý déšť ....
Vůbec tu necítím pseudofilosofii - pouze sdělení muže, která vyplynula z jeho cesty životem....
Toto je kniha na vícero čtení .... a se zastávkami ....
Mně je Milan Kundera blízký - je z mého města, je v mém znamení a jeho knihy vydává Atlantis - on zřejmě ví, proč se na tuto organizaci obrátil .
A ještě pěkné motto na závěr :
V algebře lásky je dítě znakem magického součtu dvou bytostí ....
A mne toto mnohovrstevnaté čtení bavilo. Snad i pro tu lehkou podobu s J. Barnesem, který propojuje realitu s fikcí (jako např. The noise of time), ale Kundera k tomu přidal ještě další příběhy. Výsledkem je čtivá kniha, vše plyne, neškobrtá, přestože je děj hrbolatý jak dlažební kostky. A tak to mám ráda.
Jak ladné i inspirativní může být gesto loučení nejen u mladé ženy nám potvrzuje Kunderův román Nesmrtelnost. Toto gesto dalo podnět k vytvoření románového příběhu. V knize se prolínají fiktivní setkání a disputace významných postav světové kultury i esejistické úvahy autorovy , prezentované v rozhovorech vypravěče s některými postavami románu. V středu zájmu je pak samotná Nesmrtelnost a jejíž podstata je u Kundery chápána jako uchování člověka /jeho díla, tím co vykonal , odkaz lidem, něco po sobě zanechat/ ve vědomí ostatních lidí. Ve svých sedmi pasážích do kterých je kniha rozdělena se mimo výše uvedený problém zabývá manipulací s jedincem , úzkosti ze světa, v němž se „ imagologie „ ukazuje být silnější než skutečnost, emocionálním traumatem, vyvolaným neschopností sladit duchovní a tělesné projevy lásky, rozpoznáním hranic mezi podstatným a nepodstatným. Kniha nutí člověka přemýšlet a dívat se na svět z různých úhlů pohledu. Dle mého názoru nejlepší Kunderovo dílo, které doporučuji k četbě.
Štítky knihy
česká literatura rozhlasové zpracování filozofické romány
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Bezbřehá nuda, napěchovaná filosofickými úvahami autora. Kdyby jí nenapsal Kundera, pochybuji, že by tato kniha byla tak opěvována.