Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406450/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-qcq-406450.jpeg
4
3514
3514
Filozoficky výrazně zabarvený román je příběhem českého emigranta, který po roce 1968 odešel ze země a později se zcela impulzivně v době normalizace vrátil a autor v něm detailně zkoumá vztah člověka k realitě a jeho schopnosti vytvářet mýty. První, exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Josefa Istlera navrhla Barbora Munzarová. Grafická úprava Věra Držmíšková.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku mě kniha absolutně nadchla. Pak ale začal převládat pocit, že čtu snůšku filozofických keců, které jsou nám předávány prostřednictvím čtyř nesympatických figurek, jejichž uvažování je mi vzdáleno na kilometry. O knize jsem hodně přemýšlela a hodnotila ji na škále od odpadu až po pět hvězd. Nakonec zakotvuji na třech. Zaujal mě popis snů Terezy a taky život Karenina. A souhlasím s názorem, že kdybych ji četla ve věku okolo dvaceti, asi mě zaujme mnohem více.
Dlouho jsem seděla před prázdným rámečkem na komentář.. protože tady se hodně těžko cokoliv píše, to se musí prožít.. tedy přečíst :-) Je bezpochyby, že je autor výborný spisovatel, hraje si s jazykem, používá mnoho metafor a neobvyklých zamyšlení.. Což vede k přemýšlení čtenáře.. Občas se zasmějete a občas je vám těžko.. Pro mě byla velká chyba si o autrovi něco přečíst, protože teď z pohledu toho, co se o něm píše, vypadají věci trochu jinak, jako kdyby se postava Tomáše chovala v některých věcech tak, jak by se zpětně býval autor rád zachoval.. Kdo ví.. Možná jsou tyto úvahy scestné, možná ne.. Rozhodně stojí za to si knihu přečíst :-)
(SPOILER)
Román velmi věrně zobrazuje psychologii vztahů, jak si každý do nich vnášíme ty dobré věci, ale i své nezahojené šrámy z minulosti - traumata z dětství, zakořeněné vzorce, strachy, potřeby a nepochopení sebe sama i druhých navzájem. S neuvěřitelnou lehkostí jsou zde také vykresleny charaktery postav, že mám pocit, že je úplně znám a rozumím jim. Nikdo z nich není jen dobrý nebo jen špatný. A na konci jsem slzela, protože stejný odchod nejlepšího přítele po 13 letech jsme v rodině prožívali před několika měsíci. Krátké kapitoly plynou tak rychle, až mi to bylo líto a snažila jsem se knihu nehltat, ale prožít a užít. Pro mě skvělý zážitek. Takový ten, kdy ztratíte pojem o čase. Zařadím si jeden výtisk do své malé knihovny, protože jsem si už během prvních sto stran vypsala několik odstavců myšlenek, které mě zaujaly a chci mít možnost se k nim vracet kdykoli. Jedna za všechny:
,,Dokud jsou lidé ještě mladí a hudební skladba jejich života je teprve u svých prvních taktů, mohou ji psát společně a vyměňovat si motivy, ale když se setkají a jsou už starší, jejich hudební skladba je více méně uzavřena a každé slovo, každý předmět znamená něco jiného ve skladbě jednoho i druhého."
První knížka od Kundery, odposlouchano v audio verzi. Líbila se mi, trošku někdy příliš filozofování, ale sedlo to tam. Hodně myšlenek v těch příbězích mě oslovilo. Líbilo se mi, jak jsou popsané postavy, jak jsou obsažené, vykreslené se všemi nedostatky...
Tak nevím jestli je to mnou, autorem nebo knihou samotnou. Ale nesedli jsme si. Když si člověk odmyslí metafory, přirovnání a filozofická zamyšlení, tak mu zbyde obyčejný román s milostnou zápletkou na pozadí před a po sovětské okupace.
Ach jo. Já nevím.
Kunderu jsem dlouho nechávala bez povšimnutí. Samozřejmě mi to jmeno bylo dobre zname. Ale furt jsem myslela, ze k nemu musim dozrat...
Tak jsem si rekla, ze bych se na neho s blizici se tricitkou asi uz mela vrhnout.
Pribeh se cetl prijemne, ale to neustále filosofovani doslova nad hovnem... to uz mam asi za sebou.
Tak me vlastne mrzi, ze jsem ho necetla v tech 19-20, byla bych nadsena.
Ted uz me moc nezaujaly drobne vyznamove nuance, se kterymi si autor neustale hraje.
Bavila me psychologicka propracovanost postav a celkove vnimani lidi. Kundera je skvely analyzator a pozorovatel, ale vic jsem si z knihy asi neodnesla.
Zkusim jeste jine tituly.
A mozna mi za par let da kniha vic...
A mozna jeste min...
Ale je mi jasne, ze se obecne bohuzel o znamem autorovi neslusi mluvit jako o spatnem...
Tato kniha mi sedla mnohem víc, než jsem vůbec čekala. Nesnesitelná lehkost bytí má snad úplně všechno a já po jejím dočtení seděla s husí kůží a přemýšlela snad úplně nad vším. Rozhodně se nebojte se do tohohle čtení vrhnout, nebudete litovat.
Můj první Kundera. Jeho “Nesnesitelná lehkost bytí” pro mne představovala nelehkou mozaiku spletitých událostí zasazených do období totality, filozofické odbočky a nepřetržitý tok myšlenek, polemizování nad Bohem a vlastní existencí, balancování mezi životem a smrtí. Nad tím vším autor opovrhuje kýčem (v kontextu knihy M. Kundera za kýč považuje idylický život dvou partnerů a psa v malebné vesničce), a zároveň klade důraz na protiklady (jak může být lehkost nesnesitelná)? M. Kundera tímto románem jasně ukazuje, že lidský život není pouze kaskádou všední šedi, ale často se ubírá nelineární cestou.
Oblíbená myšlenka z knihy:
“Těm, kteří myslí, že komunistické režimy ve střední Evropě jsou výhradně výtvorem zločinců, uniká základní pravda: zločinné režimy nevytvořili zločinci, ale nadšenci, přesvědčeni, že objevili jedinou cestu vedoucí do ráje. Hájili ji udatně a popravili proto mnoho lidí. Později vyšlo všeobecně najevo, že žádný ráj neexistuje a nadšenci byli tedy vrahové.”
Myslím, že psát nějaká komentáře, o čem dílo je, je zcela zbytečné, protože jestli chcete dílo pochopit, tak si ho musíte přečíst. A dílo je psané tak, že aspoň za mě, Vás hned strhne, jen pak akorát pochytit všechny ty myšlenky...
Niečo viac ako pred rokom som čítal Obraz Doriana Graya a bol som blízko k literárnemu vyvrcholeniu. Vtedy sa nekonalo, no tentoraz s mojím prvým stretnutím sa s Kunderovou tvorbou sa vyvrcholenie konalo. Nesnesitelná lehkost bytí má všetko to, čo od literatúry očakávam - príbeh, tempo, postavy sympatické aj vyslovene vyvolávajúce antipatiu, dej ako aj lyriku a všetko je to namixované v správnych dávkach. Skrátka a dobre, literárne blaho.
První Kundera... Vůbec nevím, jak to popsat. Četla jsem a četla a najednou konec. Na pozadí milostných vztahů probíhá bolestná historie naší země a moře filozofických odboček, nad kterými se můžete, nebo taky nemusíte pozastavit. Knížka, kterou přečtu někdy znovu a možná v ní objevím něco úplně jiného než dnes... Není určitě pro každého a musí přijít v pravou chvíli. Doporučuji!
Příběh jako dokreslení filozofického pojednání o smyslu života. Sledoval jsem jej však jakoby zúženým průzorem bez patřičného rozhledu. Dokážu tak sledovat autorovy úvahy, ale nedokážu již domýšlet jejich důsledky. Chápu jeho rozčarování nad pojetím filmového zpracování.
První knihu, kterou jsem od autora přečetl na základě doporučení cizince, který vztah této dvojice přirovnal k jednomu z mých nejoblíbenějších hudebních alb. (Nesouvisí s knihou jako takovou, asi to nikoho nezajímá, ale šlo o "Ultraviolence" od Lany del Rey.) Překvapilo mě to, proto jsem se ke knize dostal. A rozhodně jsem nelitoval, příběh mě chytil už od prvních stránek, které jsou velice náladové a expresivní. Okusit Kunderův poetický a inteligentní styl psaní po přečtení spousty románů s plackou, které jsou psané jako přes kopírák, tohle bylo velice dobré osvěžení, které mi vnutilo zájem o klasickou literaturu. Nemám, co bych knize vytkl, protože se mi líbila úplně celá. Hlavní postava, zápletky, popsání doby, začátek, konec, styl psaní... Jen jsem (podle mě) v 18 letech nebyl na knihu úplně zralý, proto věřím, že při dalším přečtením se do knihy zamiluju ještě o něco více.
tahle kniha mě hodně bavila a přečetlx jsem ji celkem rychle, to ale muže bejt tím že mi dává polygamie smysl a je mi dvacet no, je na tom znát že to rozhodně neni pro každýho a chápu že někoho sere ten styl psaní, ale se všema postavama jsem mělx takovej love-hate vztah a tak moc jsem prožívalx všechny špatný věci co se jim děly že asi nemužu dát míň než pět hvězdiček:D plus mam tu knihu spojenou s dvěma dost důležitejma lidma v životě a zrovna dost řešim vztah s mámou a bavili jsme se s přítelem o mýtu o Oidipovi takže mi občas přišlo že to je až moc jako ze života no
Knihu tohoto autora jsem četl prvně a přistupoval jsem k ní obezřetně. Ano, autor psát umí, ale za mě je tahle kniha trochu přeceněná. Ale je to můj názor.
Celkový styl psaní mi seděl, děj vcelku jednoduchý, postavy obyčejné, místy trochu spíš otravné. Ale celkově to sedělo dohromady. Jediné, co mi vadilo byly ty úvahy o Bohu.
Kniha poskytuje podnety k monogamií/polygamií, večných návratoch, neznesiteľnej ľahkosti bytia, rutine, o riskovaní, zrade a konformite.. demonštruje to na postavách Tomáša , Terezy, Sabiny, Franza.. vcelku zaujímavé, ale nechalo ma to dosť chladným.
Sebeckosť Tomáša, naivita a nereálnosť postavy Terezy ma skôr rozčuľovala a skôr to na mňa pôsobilo umelo zromantizované.. mám radšej knihy o uveriteľnejších postavách z mäsa a kostí a nie vykonštruovaných figúrkach. Vôbec sa ma to nedotklo, problém bol aj to, že ma kniha od začiatku nevtiahla do deja a čítať som sa skôr nútil a chcel som to mať už za sebou.
3 hviezdy za už zmienené zaujímavé podnety.
Kundera ma proste svuj styl, bud vam sedi nebo ne. Mne bavi to, ze jsou knihy uplne jine nez od jinych autoru.
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kundera zde napsal příběh tak trochu o každém z nás. Možná proto se nečte lehce, ale o to je čtenářský zážitek intenzivnější.