Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406450/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-qcq-406450.jpeg
4
3514
3514
Filozoficky výrazně zabarvený román je příběhem českého emigranta, který po roce 1968 odešel ze země a později se zcela impulzivně v době normalizace vrátil a autor v něm detailně zkoumá vztah člověka k realitě a jeho schopnosti vytvářet mýty. První, exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Josefa Istlera navrhla Barbora Munzarová. Grafická úprava Věra Držmíšková.... celý text
Přidat komentář
První setkání s autorem, ale i tak jsem čekala víc. Jediná Sabina mi byla sympatická, dva hlavní aktéři už ne.
Když jde člověk číst knihu od takového velkého jména, jakým je Milan Kundera, má velká očekávání, která ale byla splněna. Řekl bych, že v tomto díle si každý najde myšlenku, která ho osloví.
To byla nádhera. Po Nesmrtelnosti, Žertu a Směšných láskách jsem se musel už jen z principu vrhnout i na Nesnesitelnou lehkost bytí. Musím ji hodnotit jako dosavadně nejlepší Kunderovo dílo, které jsem zatím stihl přečíst. Tím nechci snižovat hodnotu děl předešlých, tohle ovšem bylo výjimečné. Výjimečně krásné. Krásné z hlediska filozofického, milostného a lidského. Krásné zároveň i ve směru historickém, protože atmosféra tehdejší doby zde byla popsána dosti detailně. Za podobné historické vstupy jsem jakožto ročník 2001 neskutečně rád, protože mám možnost na dobu tzv. Pražského jara zase nahlédnout z jiného pohledu. Mockrát děkuji za podobný estetický zážitek, pane Kundero.
PS: Když jsem poslouchal na YouTube Beethovenovu Muss es sein, dopálilo mě, jak velké má Milan Kundera uznání v zahraničí. Bylo tam nespočet komentářů lidí z jiných zemí, jak je tento autor svým dílem upoutal, žádný z nich ovšem nebyl český. Je zajímavé uvažovat nad tím, že ani jednoho z největších evropských autorů druhé poloviny 20. století si český národ nedokáže plně vážit. Já však budu Kunderu a jeho tvorbu hájit přede všemi, kteří mi řeknou, že stojí za starou belu!
Po patnácti letech jsem knihu znovu otevřela a vnímala ji jiným pohledem než tenkrát, kdy nečíst Kunderu rovnalo se být barbarem ve společnosti "naší" literární kavárny. A taky jsem samozřejmě chtěla nasbírat body kvůli svému bohémskému profesoru filosofie.. Bytí bylo lehké. A v mém případě i značně povrchní. Ačkoliv bych se cítila silně dotčená, kdyby mě někdo před tuto skutečnost postavil.
Dnes jsem si čtení užila, nespěchala jsem jako tehdy. Koupala jsem se ve větách, které byly předpokojem pro myšlenky nesoucí skutečný obsah. Neznamená to, že bych se ztotožňovala s některou z postav. Snad jsem trochu záviděla Franzovi jeho nově nabytou svobodu a Sabině její nevyčerpatelnou energii jít stále dál. Ale nebylo mým přáním prožít jejich životy.
To, co bylo pro mě v této knize maximálně uspokojující byla plnost, fakta, přemítání, pravda, objektivní pohled i vnitřní znalost národa, nesoucího trauma ruské invaze.
Díky, pane Kundero. ♡
Prečítala som ju vďaka čitateľskej výzve. Som rada, že som ju prečítala, bolo tam veľa myšlienok, nad ktorými som sa zamyslela, ale nebolo to pre mňa waw.
Neměla jsem žádná očekávání, a tak mě kniha v mnohém mile překvapila a v něčem zklamala.
Lehoučce vím, co to obnáší, ale už je to dávno, co jsem to četla.
Jen vím, že to bylo krásný.
Jo! A také jsem viděla film.
Nesnesitelná lehkost bytí - anebo planeta nezkušenosti a neopakovatelnosti .....
Ke knize se vracím po 30 letech - a můj náhled je zcela jiný ....
Autor nepředkládá dogmata - on přemýšlí a uvažuje - o smyslu života, o odkazu Parmenida o dvojím vidění světa , o našem rozdělení na počátku a hledání své druhé půle ....o vztahu mezi mužem a ženou a jejich rozdílném vnímání ....
Mne zaujala kapitola " nepochopená slova" - obraz rozličného chápání každého z nás ....
A v závěru dojemná kapitola Kareninův úsměv - zde mi Tereza byla velmi blízko ve své nezištné lásce k fence , když se s ní loučí ....
" byl to pohled strašlivé, nesnesitelné důvěřivosti .... Tereza věděla, že TAKTO už se na ni nikdo nepodívá ..."
Kniha zůstává v mé knihovně a možná, že další setkání s ní objeví opět něco nového ....
Skvělá kniha. Je tak podivně realistická, tak podivně krásná a smutná. Určitě doporučuji, k tomu všemu se i dobře čte.
Nesnesitelná lehkost bytí je výborná mnohovrstevnatá kniha s jedinečnou filosofií. K této knize a vůbec celé Kunderově tvorbě bylo napsáno takové množství studií, že například já jsem strávil čtením o tomto románu snad delší dobu než čtením románu. Rád bych ve svém komentáři citoval Helenu Koskovou, která vystihuje základ a východisko mého vlastního pohledu na Nesnesitelnou lehkost bytí:
"Tak jako Kafka kdysy používal civilní, střízlivý jazykový projev k vystižení hloubky, která leží pod povrchem reality, tak Kundera pracuje stavebně s příběhem ne pro zápletku samotnou (která je často banální), ale aby ho postavil pod ustavičnou palbu filozofických reflektorů, aby ho komentoval, myšlenkově interpretoval, relativizoval a dobýral se jeho pravého smyslu. Hledání pravého smyslu příběhu a jeho myšlenková interpretace je pro autora samotného i pro čtenáře současně zábavná intelektuální hra a vážný filozoficko-noetický proces ústící v nekonečnu."
(Helena Kosková: Hledání ztracené generace)
Doporučuji přečíst dálkový výslech Václava Havla, kde na pár stránkách popisuje V.H. svůj pohled na podepsání dle Kundery zbytečných petic. Dálkový výslech ovlivnil celý můj pohled na Nesnesitelnou lehkost bytí.
Milan Kundera se mi představil opravdu skvěle. Na čtení téhle knížky budu vzpomínat ještě hodně dlouho, a to ne proto, že byla v němčině, nýbrž díky obsahu, který má zřejmě ve všech jazycích stejné kouzlo. Příběh Tomáše a Terezy, jejich psa Karenin (což je holka a na což jsem v průběhu příběhu vlastně úplně zapomněla), Tomášovy přítelkyně Sabiny a jejího milence Franze. Příběh protkaný osudovostí, lehkostí a těžkostí. Otázkami, na které se těžko hledají odpovědi a životními stavy, v nichž občas můžeme poznat sami sebe. Žárlivost, touha, strach. Kýč. Myslím, že název Nesnesitelná lehkost bytí naprosto odpovídá celému románu.
U některých pasáží jsem se musela hodně nutit, abych pokračovala. V mém případě neustálé filozofování a rozebírání nesmyslností rozhodně není přidaná hodnota. Spíše naopak.
Já věděla, proč se té povinné četbě vyhýbám. I když možná na mladý naivky to funguje. Socialistický vlhký sny
Existuje někdo, kdo miluje tu knihu víc než já? Nemyslím si. Autorovo vyjadřování, styl psaní, filozofování mi bere dech... Líbí se mi, jak ukazuje na to, že (nejenom) láska má mnoho podob a že život se neubírá lineární cestou. Přečetla jsem ji po několika letech podruhé a stále v ní nacházím nové a nové myšlenky a snad ještě hlubší zalíbení.
Být mi okolo dvaceti okamžitě se zařadím do zástupu okouzlených, unesená originalitou a hloubkou myšlenek. Ale mně už není dvacet. Čas, kdy jsem si měla tuhle knihu přečíst, jsem bohužel propásla. A když se na všechny hlavní postavy dívám optikou svého věku a zkušeností, vidím jen neživé loutky, které existují pouze na papíře. Ani příběh ani lidé, kteří ho tvoří, ve mně nedokázali vzbudit zdání skutečnosti. Byly to pro mě jen čistě účelově vytvořené figurky, kterými autor pohyboval tak, aby jejich prostřednictvím mohl trousit svá moudra, nad kterými pak budou moci obdivně vzdychat zástupy sotva plnoletých čtenářů. Některé knihy jsou nadčasové a některé má smysl číst pouze v určitém věku. Tahle patří mezi ty druhé. Rozhodně nesnižuji její význam a svým dcerám, dokud jsou ještě ve věku, kdy je může oslovit, se ji budu určitě snažit podstrčit. Je-li vám však více než třicet, čtením této knihy už budete jenom marnit čas.
Kundera mě nejednou rozesmál, a taky rozesmutnil. Nesnesitelná lehkost bytí se dalo lehce projektovat do osobního života. Existenciální prvky byly mé nejoblíbenější v tomto díle.
Virtuózní dílo z období počátků normalizace, s mistrně zakomponovaným příběhem vztahu muže a ženy. Jsou tam úžasné momenty, kdy státní bezpečnost vystavuje manželský pár nástrahám a pokušením. Takovou “situaci deklasovaného intelektuála” musel vymyslet génius, tak aby to sedělo na tu dobu a ještě to bylo o lásce nadčasově. Aby hlavní hrdina prožíval dilemata, činil rozhodnutí, která byla někdy v souladu s obecnou morálkou a někdy pouze pro dobro jediného člověka
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Po několika letech znovu. Asi to bude věkem, ale když jsem měla Nesnesitelnou lehkost v rukou ve dvaceti, vnímala jsem ji jinak. Hltala jsem stránky. Nyní se spoustou myšlenek v duchu polemizuji. Cynický Tomáš mě provokuje, stejně jako mužské postavy ve Směšných láskách. Lehkost dějin ve smyslu einmal ist keinmal je pro mě nepřijatelná.
Dobový kontext autor zachytil srozumitelně. "Pronesl nad ní projev o básníkově lásce k Sovětskému svazu. Snad chtěl tou nehorázností Hrubína probudit. Ale svět byl tak ošklivý, že se nikomu nechtělo vstávat z mrtvých."
Dost sporné je následující: "Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování."
Vlastně mě četba opět potěšila a příště vyprovokuje a pobaví zase.