Najdi odpověď
Patrick Ness
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399178/bmid_najdi-odpoved-LXC-399178.jpeg
4
278
278
Nespoutaný chaos / Nespútaný chaos série
< 2. díl >
Todd se probouzí jako vězeň v Novém Prentisstownu, který padl do rukou diktátora a samozvaného prezidenta Prentisse. Také Toddova přítelkyně Viola se ocitla v zajetí, a Todd se rozhodne, že ji najde a zachrání. Musí však svůj záměr držet v tajnosti, což nesmírně ztěžuje Hluk, který od války s domorodci vyzradí každou myšlenku. Zdá se však, že vynalézavý Prentiss objevil způsob, jak zkrotit nejen svůj Hluk, ale i Hluk svých pochopů. V druhém díle trilogie se z nepřátel stávají přátelé, z přátel nepřátelé, a čtenáři se bude opět svírat žaludek. Okolnosti nutí Todda k činům, které by mu nikdy předtím ani nepřišly na mysl, a začíná tak ztrácet sám sebe. Věci přestávají být černé a bílé, přičemž odstíny šedi mohou být velmi nebezpečné. Jedno však o Toddovi víme – je silný. A v jádru dobrý. Dokáže v této zkoušce obstát a vyjít z ní nezlomený? Ale hlavně: najde svoji Violu?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , #booklabOriginální název:
The Ask and the Answer, 2008
více info...
Přidat komentář
Podstatně víc dospělejší pokračování už tak skvělé jedničky. Opět napínavé od začátku do konce a plné nečekaných zvratů. Závěr opět tak šikovně otevřený, že hned musím skočit na další díl.
Druhé pokračování Nespoutaného chaosu je o poznání depresivnější, až mi chvílemi trochu připomínalo Orwellův román 1984 (jakože co všechno je člověk ochotný udělat pro své milované a jak účinná umí být dobrá manipulace :-( Todd a Viola jsou od sebe odděleni a nuceni nějak přežívat v dobytém Havenu a vlastně i celém známém osadnickém světě a upřímně řečeno se mi to úplně nečetlo dobře, protože mezi řádky bylo vidět, jak velký psychopat ve skutečnosti starosta Prentiss je a jak s oběma teenagery mává a posouvá, jak potřebuje. A těžko se četlo i o dalších věcech jako o zacházení s původními obyvateli Sádráky nebo o starostových výslechových metodách, až z toho běhal mráz po zádech :-( Jenže to zase skončilo tak zatraceně otevřeně, že si prostě musím přečíst závěr, protože jestli se autorovi něco nedá upřít, tak fakt, že píše opravdu čtivě :-)
Po trpění u začátku prvního dílu, jsem byla překvapivě nažhavena na dvojku, protože konec jedničky vás prostě nutí číst dvojku. A tady přišlo velké překvapení, dvojka se mi líbila daleko víc. I v ní sice byla hluchá a pomalá, únavná místa, ale buďto nebyla tak hrozná a často, nebo jsem si už z prvního dílu zvykla, v každém případě druhý díl se mi moc líbil. Více než ten první.
Trochu pomalý rozjezd,ale né na škodu ikdyž je to,podle mě ,zdlouhavé,ale čtivé.
Druhý díl se mi líbil moc, jsem mile překvapená. Oproti prvnímu dílu je nadupaný akcí, pořád se něco děje, postavy se vyvíjejí. A i když nekonají vždycky správně, máte pro ně pochopení. Stále mi překáží ta přítomná ichforma, ale jinak opravdu luxusní.
Do první poloviny jsem se musela nutit. Přišlo mi, že se tam nic moc nedělo a bylo to nezáživné. Druhá polovina už byla ale mnohem lepší. Skoro pořád se tam něco dělo a přečetla jsem jí za jeden večer. Bonusová povídka nebo co to bylo mi přišla zajímavá, nicméně mě moc nebavila .
Nemůžu si pomoct, ale jsem z toho prostě totálně na větvi. Spisovatele jako takového jsem objevila taprve nedávno a řekla jsem si, že to zkusím. Upřímně, prvních několik stránek první knížky se mi četlo hodně špatně. Nemohla jsem si na ten výraz, jazyk a celkové tempo zvyknout. Ale jakmile jsem se prokousala počátečním zmatením, do příběhu jsem se zamilovala. A do pokračování snad ještě víc, než do prvního dílu.
Naprosto rozumím tomu, že způsob psaní Patricka Nesse není a ani nemůže být pro každého. Já ho svou neučesaností přirovnávám ke Kerouackovi nebo Sallingerovi --- všichni tři neučesaní, netypičtí a pro mě naprosto ohromující.
Navíc, Patrick Ness má za mě ještě jednu kvalitu vynikajícího spisovatele --- píše komplexní postavy! Todd je pro mě osobnost, kterou i přesto, že existuje jen na papíře, nikdy nebudu moci skutečně pochopit. Jeho postoj k životu není jen černý nebo jen bílý. Neexistuje jen dobro nebo zlo. Jen pravda nebo jen lež. Všechno to existuje na rozhraní tak komplexním, že to může být pouze a jedině živoucí problém. Což za mě, umí Patrick Ness popsat naprosto brilantně.
Nemůžu se dočkat až se pustím do závěrečného dílu!
Pokračování zajímavé série, nápad již trochu ohraný, ale pořád to funguje. Určitě za mě ano. Doporučuji
Chtěla jsem si všechno nechat pěkně uležet a teprve potom se pustit do psaní recenze, takže už je to nějaká doba, co jsem knihu dočetla, ale stejně se pořád nemůžu rozhodnout, jestli to byl totální bizár, nebo jestli se mi to vlastně hrozně líbilo. Možná kus z obojího. Nicméně... Po lehce průměrném prvním dílu rozhodně zlepšení a za mě osobně je to i nejlepší díl z celé série. Děj bezprostředně navazuje na události prvního dílu, takže jsme ušetřeni zdlouhavého začátku a příběh šlape už od začátku, což velmi oceňuji, protože poslední dobou už mě vážně přestává bavit úvod do knihy o sto až sto padesáti stranách.
Hrdinové se nám začínají pěkně formovat a ze dvou vystrašených a naivních puberťáků se stávají dospělí lidé, kteří musí činit rozhodnutí hodné generálů. Moc se mi líbilo, že ne vždycky se pod tíhou situace rozhodnou správně a že mají své mouchy, protože pořád jsou to jen lidé (podotýkám, že velmi mladí) a ty chyby zkrátka dělají, na což někteří autoři občas zapomínají.
Co mě na téhle dystopii obzvlášť potěšilo, že si na něco temného jenom nehraje, ale že skutečně temná je. Teče tam krev, lidé vylétávají do povětří, objevuje se zde manipulace, mučení... Což, chápu, není asi styl každého, ale já to od podobných knih tak trochu očekávám. A další věc, která je naprosto geniální, je styl psaní. Je úsečný, rychlý, zbytečně si nehraje se slovíčky, ale předkládá všechno tak, jak to je, tím pádem je zde úplně neskutečná gradace, která vás napíná jako strunu a vy prostě v určitých chvílích nemůžete přestat číst. Hlavní záporák je napsán dobře, až ho někdy máte svým zvráceným způsobem rádi, jako by se vám taky dostal do hlavy.
Na pět hvězd to nebylo, ale velmi slušné čtyři si kniha určitě zaslouží.
Tak druhy díl byl skvělý! Od zacatku do konce se furt neco dělo, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Líbil se mi od trochu víc než první díl. Na závěrečnou scénu se moc těším a jak to celé dopadne !
Temný ráj se krásně vymaňuje z klasické škatulky young adult dystopie a ač nese pár rysů pro tento žánr typických, měl jsem při čtení pocit, že tohle míří trochu vejš. Ani ne tak příběhem, který je svým dějovým obloukem jedno velké klišé - ostatně už od začátku je to budované jako totálně šablonovitě vystavěná trilogie. Dostalo mě to především naprostým pocitem zmaru. To, čím se vyznačovala jednička - tedy dobrodružným cestováním, poznáváním Nového světa a v první řadě tajemnem ohledně minulosti planety a Hluku - je tu maximálně upozaděno. Objasnění mytologie mě zprvu docela zklamalo. Nejspíš proto, že první kniha hrála na mystery strunu možná až příliš. Ta se záhy vysvětlila dost prostě a člověk tak trochu čekal na něco, co nepřišlo. Jakmile jsem ale přistoupil na pravidla hry a přijal fakt, že toho se tu nedočkám stejně jako to, že tempo dvojky velmi zvolňuje, dostal jsem dystopicko-válečný román s promakanou psychologií všech zúčastněných. Kniha jednoduše a přesto komplexně popisuje budování totality (byť ne vyloženě na úrovni státu) a podrobně popisuje jak psychopatického tyrana s rádoby lidskou tváří v čele, tak odboj s ne čistě dobrými umysly či dokonce chování jedinců, kteří nemají nad děním žádnou moc. I hlavní postavy jsou všechno, jen ne černobílé. Vyprávění je to kruté, lidské a v zásadě dost trefné a z nedávné historie čerpající. Ukazuje, že ve válce není čistě dobrá strana a to na román pro mladé dost nevybírávými metodami. Hlavní postavy se snaží bezvýchodnou situací nějak prokousat, mění strany, reagují spíše v závislosti na síle okamžiku - pochopitelně. Ač je děj poměrně přímočarý, obsahuje i pár nečekaných zvratů. V čem román exceluje jsou myšlenkové pochody, které jsou leckdy otravné (hlavně u posránka Todda), ale předkládají čtenáři otázky, jak by se sám zachoval v podobné situaci. Patrick Ness si dal opravdu záležet na vystavění svého malého světa (prakticky jen na ploše trochu větší osady), díky čemuž je první půlka pomalejší, až se zdá, že příběh jako celek stagnuje. Je to ovšem klasická dvojka, která především buduje kulisy, formuje postavy a připravuje půdu pro velké finále.
Vypravování se rozpadlo na příběh z pohledu dvou postav. Chápu, co k tomu vedlo autora, ale mně to v některých věcech docela vadilo. Obě ústřední postavy mi pomalu začínají lézt na nervy. Chápu, že nejsou dospělí, že se teprve vyvíjejí. Okolnosti, kterých je nějak moc, je formují a jako zázrakem přežívají. V některých místech mi to přišlo skoro přitažené za vlasy. I přes to začínám číst další díl a věřím, že vše završí nějakým pořádným finálem. Uvidíme.
Druhý díl byl o něco slabší, než ten první, příběh byl méně zajímavý a postavy mi byli mnohem méně sympatické než v první dílu. Ale další díl si určitě přečtu, ale jen ze zvědavosti, abych věděla, jak to dopadne.
Tenhle díl se mi o mnoho procent více líbil než první. Přišlo mi, že v tomhle díle bylo více akce a Todd i Viola byli více dospělí. Líbilo se mi, že příběh byl vyprávěn Toddem i Violou. Kniha skončila s velikým otazníkem a těším se, až si přečtu třetí / poslední díl. Nemohla jsem odtrhnout oči od čtení. I když se mi kniha velice líbila, tak nepatří k mým nejoblíbenějším. Všem ale doporučuji.
Stejně jako první díl i tenhle se mi moc líbil a přečetla jsem ho jedním dechem. Líbilo se mi, že se nejednalo jen o pouhý 'výplňový' díl (jako tomu často bývá a trilogií), ale i tady se pořád něco dělo a příběh byl velice zajímavý. Pasáže z pohledu Violy jsou naprosto super.
Young adult sci-fi, ale drsná a kvalitní. Líbí se mi, že věci tady nejsou jednoduché a předvídatelné, ale... Za mně lepší než první díl.
Oproti první knize už mi připadají hlavní hrdinové takoví dospělejší, již mají něco za sebou, ale určitě to nemají o nic lehčí než v první knize. Stejně jako první díl se ten druhý četl velmi dobře, i když některé pasáže nejsou vůbec příjemné, protože dost připomínají stav za 2. světové války. Nelze jinak, než se pustit do posledního dílu.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Volání netvora |
| 2011 | Hlas nože |
| 2017 |  Něco víc |
| 2012 | Válka hluku |
| 2011 | Temný ráj |
Temný ráj je pokračováním trilogie Chaos. První díl, Hlas nože, nás nenechal na pochybách, že veškerá snaha Violy a Todda se minula účinkem. A Temný ráj nás v tomhle každou stránkou utvrzuje. Manipulativní techniky starosty – pardon, prezidenta! - Prentisse jsou neuvěřitelné: jsem dospělák a bylo mi při čtení nevolno. Ne všechny postavy jsou a zůstávají černobílé; nikdy bych nevěřila, že mi bude líto Davyho . . .
Moc se mi líbí styl psaní – kapitoly Violy a kapitoly Todda, kraťoučké věty, otázky, pochyby, zbožná přání. Fakticky velmi povedené, včetně překladu Jana Kozáka a redakční práce. Jediné, s čím až tak nesouzním, je právě název druhé části trilogie, tak výrazně odlišný od originálu.
„Stane se to za naprostého ticha. Není to nic hlasitého, ani urputného či násilného nebo jakkoliv jinačího. Prostě jenom ztichne, ponoří se do určitého druhu ticha, o němž hned, jak ho uslyšíte, víte, že je nekonečné, do ticha, které ztlumí všechno kolem, které úplně vypne zvuk světa.“