Nešťastné přistání
František Novotný
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21411/nestastne-pristani-21411.jpg
4
12
12
V roce 1988 mu vyšla první sbírka Nešťastné přistání (Čs. spisovatel), která však byla z cenzurních důvodů zkrácena o některé texty a nepředstavuje to nejlepší z Novotného díla. Kromě několika kratších povídek orientovaných spíše na pointu (Pan René nosí šaty, Jsem hodný, tichý chlapec, Venuše kallipygos) kniha obsahuje také delší, přemýšlivější prózy, např. biblickou paralelu v povídce Nešťastné přistání, či morální podtóny v chandlerovské Koně se také střílejí. V některých případech (jako v povídce A čím jste vy?) morální a myšlenkové poselství z příběhu příliš vyčnívá a narušuje celkový dojem. Sbírka získala cenu Ludvík jako nejlepší česká SF roku.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý příklad české, socialistické sci-fi. Titulní povídka "Nešťastné přistání" mi úplně nesedla, ale zbytek povídek má zajímavou pointu, nebo jsou ryze humorné. Zvláště bych vyzdvihl povídku "A čím jste vy?" která se odehrává v autorově tehdejším současném Československu, nejsou zde žádné supermoderní technologie, ani cestování časem, a přesto dokáže příběh o jednom obyčejném čechovi silně zaujmout.
Část díla
- A čím jste vy?
- Človíčku, chci tě ještě slyšet se smát
- Jméno pro planetu
- Jsem hodný, tichý chlapec
- Koně se také střílejí
Autorovy další knížky
| 2005 |  Robinson Crusoe (převyprávění) |
| 2014 |  Valhala |
| 2013 | Křižník Thor |
| 1994 | Dlouhý den Valhaly |
| 2020 | Dryák |
Debutová sbírka Františka Novotného Nešťastné přistání sice obsahuje jen osm povídek, přesto má cosi do sebe. Co překvapí hned zkraje, je poměrně vyzrálý styl a slovesnost na úrovni ostřílených literárních harcovníků, rozhodně se tu nesetkáváme s nějakým začátečnickým tápáním či zoufalým hledáním nápadů. Právě naopak. Zápletky jednotlivých povídek jsou nápadité a nejednou vezmou za srdce. Příkladem budiž vesmírný skvost s názvem „Človíčku, chci tě slyšet se smát“. I kdyby všechny ostatní kousky nestály za nic, tahle stačí k dobrému pocitu z četby. Zlatým písmem vepsat do povrchu Měsíce na věčné časy. I drsní chlapi bezpochyby uroní nějakou tu slzu. Výborná je i podobně laděná věcička „Koně se také střílejí“. Na opačné straně spektra jsou pak, pro mé čtenářské buňky malinko banální a laciné, jednohubky „Pan René nosí šaty“ a „Jsem hodný, tichý chlapec“. Ostatní povídky jsou někde mezi těmito dvěma póly: na velkolepou hostinu to sice není, ale apetit rozhodně nepokazí.