Nesvá
E. Lockhart (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366540/bmid_nesva-Fhl-366540.jpg
3
114
114
Kolikrát může člověk předělat sám sebe? Imogen je dědička na útěku, sirotek, kuchařka a podvodnice. Jule je bojovnice, společenský chameleon a sportovkyně. Intenzivní přátelství. Záhadné zmizení. Vražda, nebo dvě. Zlomené srdce, nebo hned tři. Tupé předměty, přestrojení, krev a čokoláda. Americký sen, superhrdinové, tajní agenti a odpadlíci. Dívka, která odmítá dát lidem to, co od ní chtějí. Dívka, která odmítá být člověkem, jímž byla kdysi.... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
Genuine Fraud, 2017
více info...
Přidat komentář
Chvílemi jsem měla problém v orientaci celým dějem a s tím kdo se za koho vydává. Poté jak jsem se zorientovala musím říct že jednotlivé dílky příběhu k sobě začaly postupně zapadat jako puzzle. Knihu bych si asi znovu nepřečetla, protože mi přišlo že už bych od ní neměla co víc očekávat.
Tahle kniha byla absolutně famózní. Opravdu ani nemám dostatečnou slovní zásobu, abych dokázala popsat, jak moc si moje srdce a tahle kniha sedly.
Ze začátku jsem byla lehce skeptická a zmatená, ale jak se děj postupně vyvíjel, tak jsem se zamilovala.
Opravdu miluji každou stránku a hlavní hrdinku bych ze všeho nejradši měla ve svém životě jako nejlepší kamarádku.
Líbilo se mi, jak byl příběh vyprávěn jinak, od konce do začátku.
Tohle je kniha, u které nestačí jenom číst věty, musíte jít mnohem hlouběji, abyste to pochopili. To, co se tam dělo, všchno mělo svůj zvláštní důvod. Mnoho lidí by považovalo Jule za nemocnou a zlou, ale já viděla dívku, které život podkopl nohy, a která se rozhodla, že nebude dělat, co po ní ostatní chtějí. Líbilo se mi, jak jsem musela nad příběhem přemýšlet, abych ho vůbec pochopila. Abych pochopila tu pointu. Je to zvláštní, ale nedokázala bych se rozhodnout, jestli to všechno byla jen náhoda, nebo osud, protože to bylo možná obojí.
Myslím si, že tohle je kniha, kterou si přečtu ještě stokrát a pokaždé v ní najdu něco nového, pokaždé si všechno vysvětlím jinak.
Zkrátka tahle kniha mi dala pořádně zabrat.
V dobrém. Samozřejmě.
Fakt, že je kniha vyprávěna pozpátku, je ten důvod, na co jsme všichni tady slyšeli. Určitě je to neobvyklé, nebo aspoň u mě to byla první kniha s takovýmto stylem vyprávění. Díky tomu jsem měla zpočátku problém se zorientovat v časových liniích, respektive ve vzpomínkách v časových rovinách. Ale to se naštěstí v polovině zlomilo a začalo do sebe všechno krásně zapadat.
Líbilo se mi, jak se autorka vyžívala v detailech, např. Forrest nosil na ruce náramek, který byl vzápětí zmíněn ve scéně, jak k němu přišel. Takže za to palec nahoru.
Za co palec dolů je konec, který se mi vůbec nelíbil. Ono by to zas tak tolik nevadilo, kdyby autorka nastřelila perfektní začátek, takže jsem čekala na dokonalý konec. A bohužel jsem nedostala ani jedno z toho. Škoda. Kromě toho zápletka jasná jak okno bez záclony. Což mi zas tak nevadilo, protože se tam stalo pár věcí, které jsem nečekala. Ale přesto všechno budu na knížku vzpomínat v dobrém, protože já divnoknihy miluju a tohle je prostě definice všech divnoknížek. Za mě slabé 4 hvězdičky.
Tak tohle prostě nebyl můj šálek kávy. Ostrov lhářů se mi děsně líbil, a tak jsem chtěla zkusit i tohle, ale prostě bohužel. Tak nějak od třetiny knihy jsem věděla, o co zhruba půjde, a i když tam bylo několik překvapivých zvratů, tak nějak mě to celkově nenadchlo. Plus to bylo určitě psané pro mladší čtenáře než jsem já.
Na tenhle titul jsem se těšila hlavně tomu, jak je napsaný - od konce do začátku. V knize se nachází celkem 19 kapitol - příběh začíná tou osmnáctou, po ní následují kapitoly 17-1. Kniha je pak zakončena kapitolou číslo devatenáct.
Celé se to může zdát trochu zmatené nebo složité, ale ono to spolu vážně dobře funguje. V ději jsem se nijak moc neztrácela, akorát si stačilo zvyknout na to, že další kapitola se přihodila před tou nynější.
Ačkoli jsem se na knihu opravdu těšila a byla na E. Lockhart zvědavá, Nesvá nenaplnila má očekávání.
Neustále jsem měla takový pocit, jako bych už něco podobného četla/o něčem podobném slyšela. Zároveň jsem úplně nepochopila, co mi Nesvá měla předat - na začátku se tam sice rodila určitá myšlenka, kterou se dle mého nepodařilo úplně dotáhnout.
Na autorku se ale zanevřít nechystám, mám tyhle dobře divný příběhy ráda. V merku mám Ostrov lhářů - doufám, že jestli se k němu někdy dostanu, tak nezklame.
Nízké hodnocení mě naštěstí neodradilo, protože já si knihu užila. Líbila se mi zvolena forma, nejdřív jste úplně mimo, ale s každou další kapitolou (odehrávající se víc a víc v minulosti) se skládá čím dál zajímavější příběh. Zápletku tuší sečtělý čtenář ve chvíli, kdy konečně pochopí řazení kapitol směrem do minulosti, ale i tak se těšíte na konec a na vysvětlení. Mě jen mrzí, že autorka neodtajnila, nebo jsem já nepochopila, zda bylo setkání s Imogen šťastnou náhodou nebo od dětství plánovanou akcí.
Tato kniha byla jedno velké zklamání, i když jsem neměla žádná očekávání od knížky. Bylo mi velmi nepříjemné střídání časových linií. Od začátku mi postavy byly velmi nesympatické, rozmazlené a přišlo mi, že ani samy neví, co od života chtějí. Celkem mě zajímalo, jak celá kniha skončí. I tam přišlo velké zklamání, protože kniha vlastně nijak neskončila... Nepochopila jsem, co tímto příběhem chtěla autorka čtenáři předat.
Od autorky jsem žádnou jinou knihu nečetla a nevím jestli autorce dám šanci s dalším dílem.
Po nadšení z Ostrova lhářů, mě tato kniha celkem zklamala. Příběh byl celkem poutavý, ale otevřený konec nedal knize to, co nejspíše autorka zamýšlela.
Do teď vlastně nevím, kdo Jule vlastně je a čím se vlastně stát chtěla. Imogen mi přišla jako rozmazlený spratek, který vlastně také neví co chce. Žádná z hlavních postav mě nezaujala. Přesto si ráda přečtu další autorčiny knihy, pokud bude možnost.
Zajímavé členění od konce, to mám ráda. Ale úplně ten samotný konec se mi nelíbil, je otevřený, jako by připravený pro pokračování. Členění od konce + otevřený konec je na jednu knihu jaksi moc.
Jsem poněkud rozpačitá. Na jednu stranu se mi chce říct, že byla kniha super, pěkně se četla, postavy byly bezvadně vykreslené...ale zároveň mi neskutečně vadilo střídání časových linií, to bylo neskutečně zmatené a pokaždé mi to narušilo požitek z příběhu, protože když jsem se začetla, hup a najednou jsem byla zase někde úplně jinde a udržet veškeré informace a nějakou časovou posloupnost bylo takřka nemožné, pokud člověk nečetl větší úsek jedním dechem.
Já tedy fakt nevím. Na jednu stranu se mi moc líbila, na druhou stranu nevím, kdo Jule skutečně je. Zvláštní no. Určitě nesedne každému.
Co příběhu jednoznačně nemohu upřít je opět skvělý styl a jedinečnost. Příběh Jule a Imogen nám totiž autorka naservírovala od konce a čtenář se tak seznámí nejprve s aktuální dějovou situací a postupně se kapitolu po kapitole dozvídá informace, které tomu aktuálnímu ději předcházely. Vlastně po prvních stránkách nemáte moc páru, o co v příběhu jde :D To se ale postupně vyjasňuje a čtenář si tak v hlavě může utvářet všemožné scénáře, co se asi stalo. Nakonec budete ale hodně překvapeni a docela vyděšeni tím, o co v ději šlo, jak to celé vlastně bylo a kdo v něm sehrál jakou roli.
Kdo četl Ostrov lhářů tak ví, co od autorčina stylu očekávat. Vy, kteří jste E. Lockhartovou nepolíbeni, tak se připravte, že její knihy prostě jsou divné :D Ale divné tím správným způsobem, který mě prostě baví. Je ale možné, že každému takový styl nesedne. Takže zkuste a uvidíte.
Tak to bylo něco strašnýho.
Přehazování časových linií, týden před, pět týdnů po, bez ladu skladu, nedalo se v tom moc vyznat.
Hlavní postava nemastná neslaná, žádné sympatie s ní.
Tohle NE!
Po dočtení Ostrova lhářů jsem byla nadšená z autorčina stylu vyprávění. Retrospektivní pohled mi velmi sedl a nemohla jsem se od takovýchto textů odtrhnout, a tak není divu, že jsem byla štěstím bez sebe, když jsem zjistila, že Lockhartová vydala další knížku. Hned jsem si ji pořídila a dlouhou dobu ji šetřila, protože se mi líbilo vědomí, že mám v knihovně jistě další pecku od skvělé autorky a hrozně jsem se těšila, až po knize sáhnu a užiju si další jedinečný příběh.
Ale nadšení se nekonalo. Bohužel. Sice jsem příběh přečetla, ale hlavní hrdinka mi vůbec nesedla, nedokázala jsem jí příliš porozumět, úplně mě jakoby minula a její příběh se mě zkrátka nedotkl.
Děj samotný na mě působí jako jeden velký omyl - autorku mám velmi ráda a pevně doufám, že se od ní dostanu k nějaké další knížce, která mi sedne víc - ale tohle bylo zkrátka takové ...nijaké. Po celou dobu jsem si říkala, že se všechny ty nejasnosti a zmatky vyjasní v závěrečné části knihy, neboť tomu tak bylo i u Ostrova lhářů. Člověk měl pocit, že je všechno jasné, ale za chvilku všechno vypadalo jinak a nastaly nejasnosti, pochyby...které autorka mistrně rozmetala v závěru, kde si jako na povel všechno "sedlo" a zapadlo do sebe. A přesně tohle jsem čekala i u tohoto příběhu. Jenže se to nestalo. Zápletku jsem po chvíli odhadla a knížku jsem četla s tím, že mi snad alespoň na konci Lockhartová opět ukáže, že jsem se nechala nachytat a že je všechno jinak. Ale omyl - žádné překvapení na závěr se nekonalo, z čehož jsem zklamaná.
Upřímně nevím, co si o knize myslet. Místy mi přišla až nereálná, místy moc snadná a ve finále to ve mně nezanechalo nic než takovou divnou "pachuť." Bylo to celé takové studené, příběh snad neobsahoval jedinou pozitivní emoci. Taková díla nemám ráda, a i když bylo čtivé co se týče čistě autorčina stylu psaní, prostě to nestačilo. Pevně doufám, že Lockhartová opět nasadí příčku výš - jak tomu bylo u Ostrova lhářů - protože jsem si jistá, že ona na to má. I přesto, že se mi s knihou Nesvá netrefila do vkusu, jsem zvědavá, jakou knihu napíše příště a už teď se těším, až si ji přečtu.
Od autorky E. Lockhartové jsem četla již knihu Ostrov lhářů, která byla skvělá, a proto jsem se na Nesvou velmi těšila. A autorka opět nezklamala :-) Kniha je tajemná, matoucí, napínavá a díky krátkým kapitolám se čte velmi rychle. Je velmi originální jak svým nápadem, tak i tím, že je vyprávěna od poslední kapitoly až po tu první. Autorka vás celou dobu mate a vždy, když si myslíte, že něco víte, tak v příštím okamžiku zjistíte, že celé to bylo doopravdy jinak. Hlavní hrdinky, i přes to, že to byly velké mrchy, jsme si velmi oblíbila a strašně mě bavilo poznávat jejich životní příběh. Autorka mě nejednou překvapila a ty zvraty v ději byly prostě skvělé! Moc se mi také líbilo, jak byly rozpracované psychologie postav a my jsme mohli vidět hrdinům do hlavy. Za mě je Nesvá ještě lepší než Ostrov lhářů, a to proto, že mi více sedly hlavní hrdinky a příběh mi přišel velmi originální. V budoucnu si knihu budu ale muset přečíst ještě jednou, protože mi spoustu věcí uniklo a přišlo mi, že autorka některé věci nedořešila. Kniha končí velmi otevřeně a autorka nechává čtenáře, aby si sami domysleli, jak to bylo dál, což je super, ale nezlobila bych se, kdyby bylo i pokračování, protože já téhle knihy potřebuji víc!
5⭐️/5⭐️ – Za mě ještě lepší než Ostrov lhářů a rozhodně to řadím mezi nejlepší thrillery pro YA
Slabé tři hvězdy. Proč? Protože ačkoliv měla knížka poměrně dobře napsané postavy, tak příběh a hlavně jeho konec neoslovil. Člověk nevěděl čemu věřit. Doteď nevím, co přesně je Jule zač.
Musím říct, že zpracování knihy, mě opravdu nadchlo, bohužel pro autorku, ale bylo lepší zpracování než samotný příběh. Jak už tady bylo napsáno, také jsem od toho rozhodně čekala víc, a určitě by se dal vymyslet mnohem zajímavější a celkově lepší vyvrcholení příběhu.
Během čtení na mě kniha působila dobře, příjemně se četla, příběh byl zajímavý, hlavně díky postupnému odhalování a retrospektivě, ale po přečtení na mě zanechala spíše takový nemastný neslaný pocit. Škoda..
Xoxo,
Rose
Po přečtení přebalu jsem od knížky čekala víc. Sice byla velmi čtivá, ale přeházení časových rovin bez ladu a skladu působilo dost rušivě a místy jsem nevěděla, co si hlavní hrdinka vymyslela a co je pravda. Takže jsem z knížky byla poměrně rozpačitá. Velmi atraktivní téma, které však bylo šité horkou jehlou.
Dobře se čte. Jen mě trochu rušilo, jak moc často se měnili časové linie. A čekala jsem víc prostoru i k tomu výcviku, kterým prošla.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Ostrov Lhářů |
| 2018 | Nesvá |
| 2017 |  Kouzla vzhůru nohama |
| 2017 | S pravdou ven |
| 2018 | Noc s drakem |
Z přečtení této knihy jsem trochu v rozpacích... kamarádství hlavních hrdinek mi přišlo dost zvláštní, a Jule po přečtení konce vůbec nechápu. Styl vyprávění mi nevadil, hezky pak ty kapitoly zapadaly do sebe. Ale Jule a její (v některých kapitolách i posedlý) vztah k Imogen a krádeže identit, mi asi nějak nesedly. Zvrat jsem odhadla, a ke konci knihy mě asi už nemělo co překvapit, poslední kapitola mi pak přišla taková nijaká. Celkem mě zmátla.