Nesvatí svatí a jiné příběhy

17.01.2024

Neuvěřitelná kniha. Dá se číst pořád znovu, jak ji dočtete, tak začít znovu, a pořád vás něčím obohatí. Autor, původně student moskevské filmové školy, popisuje svou cestu k mnišství v klášteře, ale i lidi kolem sebe, různé starce, ale i jurodivé, popisuje jak temnou dobu komunismu v Sovětském svazu, tak spoustu příběhů lásky a víry. A ano, jsou zde dokonce i mystické zážitky, případy prorokování, ale na nich to nestojí, a navíc se dějí tak jakoby mimochodem. Některé krátké příběhy jsou pojaty občas spíše jako vtip. Především však z té knížky čiší - přes veškeré těžkosti v ní popsané - neuvěřitelně pozitivní nálada a radost.

02.04.2021

Trochu mi nesedlo ruské prostředí a občas určitá přehnanost ve všem vidět boží vůli, jinak dobrá a obohacující kniha.

31.12.2019

Nádherná knížka příběhů metropolity Tichona Ševkunovova odehrávajících se v pravoslavných chrámech Pskovskopečerském, Divějevském, Sretěnském, a rovněž v dalších klášterech, také v maličkých i velkých farnostech, v Moskvě a dalších městech, městečkách i ulicích Ruska. Nejsympatičtější ze všech postav v knize mi byl otec Rafael, jehož dojemné a veselé příběhy čteme až v samém závěru knihy, a o němž autor, jeho blízký přítel, píše:
“V naší malé společnosti byl otec Rafael rozhodně vůdčí osobností. A to ani ne proto, že byl v té době už sedm let knězem, což se nám tehdy zdálo jako dlouhá doba. Nejdůležitější bylo, že jsme v něm viděli podivuhodný příklad živé víry. Tuto duchovní energii si nelze splést s ničím jiným bez ohledu na to, jakými výstřednostmi nebo slabostmi je občas zatížen člověk, který takovou víru získal.
Proč jsme všichni otce Rafaela tak milovali? Byl to uličník, nedokázal pronést pořádné kázání a o své auto se často staral víc než o nás. Ale když najednou není, jak nám po něm teskní duše! Od jeho smrti uplynulo už víc než dvacet let.”
Z knížky jsem vybrala ještě dva citáty, které mě oslovily:
“Všechno na naší zemi – jednoduché i složité, malé lidské problémy i nalezení velké cesty k Bohu, tajemství nynějšího i budoucího věku – to vše se dá vyřešit jen záhadnou, nepochopitelně krásnou a mocnou pokorou. A i tehdy, když nechápeme pravdivost a význam této tajemné a všemocné pokory a staneme se pro ni neschopnými, ona sama se nám pokorně poodhaluje prostřednictvím takových podivuhodných lidí, kteří ji můžou přijmout.
...
Při těchto úvahách jsem si vzpomněl, že ruské slovo poslušnost je odvozeno od slovesa slyšet. A postupně jsem se začal domýšlet, že skrze tuto pokornou poslušnost se vladyka naučil citlivě vnímat a chápat Boží vůli. Díky tomu se celý jeho život stal víceméně neustálým poznáváním Boží prozřetelnosti skrze tajemný, ale velmi reálný rozhovor se Spasitelem, který mluví k člověku ne slovy, ale prostřednictvím životních okolností, a dává svému společníkovi tu největší odměnu – možnost být jeho nástrojem v našem světě.”

07.01.2019

Co dodat? Doporučuji přečíst. Jednak je to čtivé a jednak hluboké k zamyšlení.