Netopiere: Sedem poviedok
Gustav Meyrink (p)
Po nemecky píšuci prozaik Gustav Meyrink (1868 – 1932) sa síce narodil vo Viedni, ale jeho tvorbu výrazne ovplyvnila tajuplná atmosféra starej Prahy a najmä jej židovského geta. Popri športe, finančníctve a literatúre sa po celý život zaujímal o mystiku, venoval sa budhizmu a staroindickým imaginačným učeniam. Rok po vydaní svojho najznámejšieho a svetovo najuznávanejšieho románu Golem (1915) publikoval slávnu poviedkovú zbierku Netopiere. Aj v tejto knihe, rovnako ako v takmer celej jeho tvorbe, sa stretávame so stratenými dušami, blúdiacimi duchmi, netelesnými bytosťami a ľuďmi, ktorí obývajú svet len ako mŕtve škrupiny. V prekvapivo vypointovaných poviedkach s hororovými prvkami a mystickými námetmi sa autor pokúša odhaľovať tajomstvo prírody a ľudského bytia. Meyrinkova bujná a často morbídna fantázia spracováva príbehy, v ktorých vždy pôsobia temné psychické sily alebo prírodná mágia a majú neblahé dôsledky na duševnú rovnováhu jeho postáv.... celý text
Přidat komentář
Že by Netopýr nečetl Netopýry je nemyslitelné :-D Meyrink byl pro mě autor č. 1, zvláště v době mezi 15.-18. rokem a v době potulek po Starém Městě pražském.
Útlý svazeček sedmi krátkých povídek, který však svým obsahem a myšlenkou vydá více, než kdejaký mnohasetstránkový román. Gustav Meyrink se za svého života ochomýtal kolem různých spiritistických a magických kroužků a spolků, jeho literární tvorba tím samozřejmě nezůstala nedotčena. Sedm povídek této sbírky by se možná nedalo označit za přímo horrorové (byť mnohé tu atmosféru mají a minimálně z Hry cvrčků mě dost nepříjemně mrazilo), ale rozhodně jsou tajůplné, podivuhodné, magické, mysteriózní a kouzelné. Jsou tedy vším, čím by horror mohl být, takže ano, jsou horrorové, sejde-li vám na tom. V každém případě jsou, v mnoha případech, velmi zajímavé. Jsou v nich cítit autorovy myšlenky, které chtěly ven, a ventilovány byly právě těmito povídkami. je v nich cítit hloubavost, zamyšlenost, nespoutaná mysl, otevřenost a kritičnost. Je v nich cítit krutost a otřes prožitků I. světové války. Je v nich cítit krása vyprávění, alegoričnosti, metafor, slovosledu. Nejvíc se mi líbily povídky Hra cvrčků, Amadeus Knödlseder, nepolepšitelný holokrkáč, Návštěva J. H. Obereita u pijavic času a Kardinál Napellus. Poslední povídka Čtyři lunární bratři obsahuje několik nezapomenutelných myšlenek, z nichž si neodpustím cituovat: "Již dnes se dá říci, že se stroj stal důstojným nástupcem nebožtíka zlatého telete. Vždyť ten, kdo utrápí své dítě k smrti, dostane nanejvýš čtrnáct let vězení, zatímco ten, kdo poškodí nějaký starý silniční válec, musí do vězení na tři roky." a "Kdyby ženy rodily bicykly nebo opakovací pistole místo dětí, viděl byste, jak vesele by se každý ženil. Ano, ve zlatém věku, kdy lidé byli ještě méně vyvinutí, věřili jen tomu, o čem mohli přemýšlet. Pak nastala zvolna epocha, kdy věřili jen tomu, co mohli sežrat - teď se ale dostávají na vrchol dokonalosti, to znamená, že považují za skutečnost jen to, co mohou prodat."
Povídky jsou tradičně kvalitní, samozřejmě. – Dobový kolorit (myslím teď rok vydání téhle knížky, 1991) dobře ilustruje deset stránek reklam za tiráží, mimo jiné na knihy, které mne tehdy udivovaly svým názvem, Anglicky bez učení. A nejen anglicky... Vyšla tehdy i čínština? To by bylo obzvláště zajímavé.
Meyrinkovky mají dvě vrstvy, jednou jsou barvité a bizardní povídky, druhou povídání autora o tom jak vznikly... třeba u Hry cvrčků, je to hodně husté, tedy pokud si to čtenář dokáže připustit... Kardinál Napelus: na kyvadlový efekt si vzpomenu vždy když chci být lepší, přestat kouřit nebo míň jíst; nakocen to tak jako tak skončí příšlušnými orgiemi x)
Část díla
Amadeus Knödlseder, nepolepšitelný holokrkáč
Čtyři lunární bratři
Hra cvrčků
Jak dr. Job přinesl své dceři červené růže
Kardinál Napellus
Autorovy další knížky
2015 | Golem |
1937 | Anděl západního okna |
1998 | Valpuržina noc |
1991 | Zelená tvář |
1993 | Hašiš a jasnozřivost |
I když snad Meyrinkovy knihy a povídky nepřináší čtenáři přímo osvícení a sám autor celý život hledal, patří
rozhodně mezi to nejlepší, co může přemýšlivý a filosoficky založený člověk v beletristické literatuře nalézt. I tento soubor povídek čtenáři předkládá originální příběhy a vybízí k zamyšlení nad podstatou našeho života a povahou našeho poznání a iluze. Doporučuji.