Netopiere: Sedem poviedok

Netopiere: Sedem poviedok
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549988/bmid_netopiere-7-poviedok.jpg 4 25 25

Po nemecky píšuci prozaik Gustav Meyrink (1868 – 1932) sa síce narodil vo Viedni, ale jeho tvorbu výrazne ovplyvnila tajuplná atmosféra starej Prahy a najmä jej židovského geta. Popri športe, finančníctve a literatúre sa po celý život zaujímal o mystiku, venoval sa budhizmu a staroindickým imaginačným učeniam. Rok po vydaní svojho najznámejšieho a svetovo najuznávanejšieho románu Golem (1915) publikoval slávnu poviedkovú zbierku Netopiere. Aj v tejto knihe, rovnako ako v takmer celej jeho tvorbe, sa stretávame so stratenými dušami, blúdiacimi duchmi, netelesnými bytosťami a ľuďmi, ktorí obývajú svet len ako mŕtve škrupiny. V prekvapivo vypointovaných poviedkach s hororovými prvkami a mystickými námetmi sa autor pokúša odhaľovať tajomstvo prírody a ľudského bytia. Meyrinkova bujná a často morbídna fantázia spracováva príbehy, v ktorých vždy pôsobia temné psychické sily alebo prírodná mágia a majú neblahé dôsledky na duševnú rovnováhu jeho postáv.... celý text

Přidat komentář

asakz
03.06.2019 5 z 5

I když snad Meyrinkovy knihy a povídky nepřináší čtenáři přímo osvícení a sám autor celý život hledal, patří
rozhodně mezi to nejlepší, co může přemýšlivý a filosoficky založený člověk v beletristické literatuře nalézt. I tento soubor povídek čtenáři předkládá originální příběhy a vybízí k zamyšlení nad podstatou našeho života a povahou našeho poznání a iluze. Doporučuji.

Netopyr07
26.01.2016 4 z 5

Že by Netopýr nečetl Netopýry je nemyslitelné :-D Meyrink byl pro mě autor č. 1, zvláště v době mezi 15.-18. rokem a v době potulek po Starém Městě pražském.


eraserhead
01.05.2013 4 z 5

Útlý svazeček sedmi krátkých povídek, který však svým obsahem a myšlenkou vydá více, než kdejaký mnohasetstránkový román. Gustav Meyrink se za svého života ochomýtal kolem různých spiritistických a magických kroužků a spolků, jeho literární tvorba tím samozřejmě nezůstala nedotčena. Sedm povídek této sbírky by se možná nedalo označit za přímo horrorové (byť mnohé tu atmosféru mají a minimálně z Hry cvrčků mě dost nepříjemně mrazilo), ale rozhodně jsou tajůplné, podivuhodné, magické, mysteriózní a kouzelné. Jsou tedy vším, čím by horror mohl být, takže ano, jsou horrorové, sejde-li vám na tom. V každém případě jsou, v mnoha případech, velmi zajímavé. Jsou v nich cítit autorovy myšlenky, které chtěly ven, a ventilovány byly právě těmito povídkami. je v nich cítit hloubavost, zamyšlenost, nespoutaná mysl, otevřenost a kritičnost. Je v nich cítit krutost a otřes prožitků I. světové války. Je v nich cítit krása vyprávění, alegoričnosti, metafor, slovosledu. Nejvíc se mi líbily povídky Hra cvrčků, Amadeus Knödlseder, nepolepšitelný holokrkáč, Návštěva J. H. Obereita u pijavic času a Kardinál Napellus. Poslední povídka Čtyři lunární bratři obsahuje několik nezapomenutelných myšlenek, z nichž si neodpustím cituovat: "Již dnes se dá říci, že se stroj stal důstojným nástupcem nebožtíka zlatého telete. Vždyť ten, kdo utrápí své dítě k smrti, dostane nanejvýš čtrnáct let vězení, zatímco ten, kdo poškodí nějaký starý silniční válec, musí do vězení na tři roky." a "Kdyby ženy rodily bicykly nebo opakovací pistole místo dětí, viděl byste, jak vesele by se každý ženil. Ano, ve zlatém věku, kdy lidé byli ještě méně vyvinutí, věřili jen tomu, o čem mohli přemýšlet. Pak nastala zvolna epocha, kdy věřili jen tomu, co mohli sežrat - teď se ale dostávají na vrchol dokonalosti, to znamená, že považují za skutečnost jen to, co mohou prodat."

HTO
02.07.2012

Povídky jsou tradičně kvalitní, samozřejmě. – Dobový kolorit (myslím teď rok vydání téhle knížky, 1991) dobře ilustruje deset stránek reklam za tiráží, mimo jiné na knihy, které mne tehdy udivovaly svým názvem, Anglicky bez učení. A nejen anglicky... Vyšla tehdy i čínština? To by bylo obzvláště zajímavé.

Ikkju
11.02.2012 5 z 5

Meyrinkovky mají dvě vrstvy, jednou jsou barvité a bizardní povídky, druhou povídání autora o tom jak vznikly... třeba u Hry cvrčků, je to hodně husté, tedy pokud si to čtenář dokáže připustit... Kardinál Napelus: na kyvadlový efekt si vzpomenu vždy když chci být lepší, přestat kouřit nebo míň jíst; nakocen to tak jako tak skončí příšlušnými orgiemi x)