Nevěra
Ingmar Bergman
Začátkem 80. let Ingmar Bergman sice víceméně uzavřel svou režisérskou dráhu, ale i nadále se věnuje psaní filmových povídek. V centru pozornosti Nevěry stojí rozporuplný vztah muže a ženy. Vypravěč příběhu, stárnoucí režisér, jednoho dne zaslechne jakýsi hlas. Přízrak, kterému hlas patří, se brzy změní v jeho někdejší přítelkyni a kolegyni, herečku Marianne. A ta začne vzpomínat na klíčovou událost svého života. ... celý text
Přidat komentář
Četla jsem v květnu 2011. Podle mých poznámek:
Zajímavě psané. Člověk neví, kde je: v reálném světě, na divadle, ve filmu, nebo při přípravě filmu a psaní scénáře.
A Bergman píše o sobě, nebo sám za sebe?
Hezké. Téma ze života. Podané, jak skutečně život běží. Jdou z toho pocity, city.
Pěkné.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Filmové povídky |
| 1991 | Laterna magica |
| 1988 | Fanny a Alexandr |
| 2018 | Hodina vlků |
| 2004 | Nevěra |
Bergman. Nic hezkého nečekejte. Neukočírovaný zálet vyústí v rozvodovou bitvu, která stahuje do výživných peklíček všechny aktéry, včetně zcela nevinných (Isabelle). Hnusné, a bohužel uvěřitelné. Zvláštní, že zlé tu jsou (nebo já jsem tak vnímala) jen mužské postavy - v Marianne je zmatek a slabost, ale ne zákeřnost, jako by v ní chybělo nějaké vnitřní zranění, pokažení, které žene Davida i Markuse.
Jestli Bergman (postava/reálná osoba?) píše o sobě? Tahle otázka vytváří určité napětí hned v počátku - proč si zpřítomňuje zrovna Marianne? Já ho vidím jako Davida, několikrát rozvedeného filmového režiséra. Možná způsob, jak si na závěr života pokusit zrežírovat nezpracovaný kus minulosti a dobrat se odpuštění - asi marně: "Smrtelně vážná skutečnost, kterou jsem zkoumal a které jsem se tak úspěšně vyhýbal, mne obdařila němotou."