Nevěsta

Doba koronavirová mi přinesla více času stráveného na sociálních sítích všeho druhu. Při brouzdání jednou z nich jsem narazila na obrazový materiál, týkající se mnohem známější knihy autora, a to Obchodu na korze. Neváhala jsem, Obchod na korze jsem si půjčila v knhovně a přibrala jsem si i knihu povídek Nevěsta. Zaujalo mě totiž, že autor pochází ze stejného regionu jako já a chodil na gymnázium v mém rodném městě. Povídky všeho druhu mám ráda a z povídek v knize Nevěsta jsem nebyla zklamaná. Zkraje čtení jsem měla trochu problém se zorientovat v čase, ve kterém se povídky odehrávají, ale postupně jsem si uvědomila, že je to poměrně krátké období před válkou, v čase tzv. slovenského státu, jen poslední z nich se odehrává krátce po válce. Jednotlivé povídky popisují všedné i sváteční dny a příběhy více-méně uzavřené komunity. Holocaust a válka nejsou primárně popisovány, ale závažným způsobem život těchto lidí ovlivňují. Povídka, která dala název celé sbírky, Nevěsta, byla hodně zajímavá. Vzala jsem si z ní poznatek, že v určitém životním okamžiku, když jdete urputně za svým cílem, i když vaše okolí jen kroutí hlavou, může vám to zachránit život. Nicméně, povídka má otevřený konec, možná nějaký jiný čtenář v ní najde něco jiného. Ani jedna z povídek není prvoplánová, na čtení je, podle mě, nutné se soustředit. Odměnou vám bude lidskost a moudrost, pramenící z tragikomických situací, vše ale postrádající patos tak, jak si to autor přál, když uvedl, že "Člověk se někdy nemůže ubránit smutku. Lidé, o nichž ve své knize vypravuji, už dávno nejsou mezi námi. Tragicky zahynuli...Chtěl bych psát o tom, co se stalo. Bojím se však patosu tragedie." Myslím, že se mu to povedlo.