Neviditelná armáda
J. M. Troska (p)
Kapitán Nemo série
< 3. díl
Přežijí naši dva hrdinové nehostinné podmínky, panující na úpatí sopky Krakatoa, kam je vysadila nepřátelská loď na konci minulé části trilogie? Za jejich záchranou se vydává kapitán Nemo. Ten posléze zničí i odcizený přístroj, generující paprsky smrti, a když ani poté zločinci nepřestanou spřádat plány na ovládnutí světa, vyšle proti nim do boje armádu robotů, aby bylo spravedlnosti jednou provždy učiněno zadost… Román Neviditelná armáda je třetím dílem série Kapitán Nemo.... celý text
Přidat komentář
Třetí a závěrečný díl trilogie na motiv Kapitána Nema nám tentokrát přinese i trochu té robotiky. Jedná se o opravdu povedené vyvrcholení příběhu.
Velká podzemní říše plná technických zázraků má zabránit válčení na povrchu. Mladý hrdina však starému kmetovi vyčítá, že chce válečné běsnění zastavit zase běsněním ještě horších zbraní. Jak to celé dopadne? Zakončení české verneovky jak se sluší.
Každá z knih trilogie je něčím jiná. A každá je dobrá. Závěr trilogie je asi
"nejakčnější". Podíváme se nejprve do velkolepého světa v podzemí a pak už směřujeme k pointě na Zemi. Stejně jako u předchozích dvou dílů je patrný silný idealismus díla.
Hůůůů, to je jízda. Takže ve dvojce to kolikrát vypadalo jako hledá se Nemo, protože vousatej dědek se vůbec neukazoval, neznamená to ovšem, že se schovával a nic nedělal. Dva junioři, co se jim tak dobře nevedlo se zotavují a jdou zase do akce. Jeden poznává podzemí stejně, jako v jedničce jeho mrtvej otec, takže trošku repríza. On teda krom bádání začne šilhat po průsvitný Nelly a já jsem jak na trní, jestli se něco strhne. Všichni akorát něco vynalézaj, protože kdo to nedělá, tak musí z kola ven. Je to úplnej koncert. Hele kámo, ten tvůj přístroj na odposlouchávání celýho světa, máš ho tady? No, nemám dědku. A nechceš mi ho sestrojit? Jasně dědku, hned se do toho dám. A pak si zaleze vedle do kumbálu a složí ho jak popelářskej vůz ze stavebnice merkur. Tomu se až věřit nedá.
A jak si ve světě vysvětlej to, co se jim děje za náhody? Triky s mlhou a výbuch Krakatoy. To prej bouchlo proto, že někdo z neviditelný armády trochu experimentoval a dal něco omylem do jinýho hrníčku a udělal tím ohňostroj, kterej byl slyšet i na měsíci. Stejný, jako koncert postižený oblasti. Určitě nad tím jenom mávli rukou. Když se to chýlí ke konci, vytáhne dědek plesnivá poslední esa z rukávu a jeho řešení a záruka míru mi připomíná starej dobrej socialismus. Úplně je tam v tom slyšet ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc.
Z toho konce jsem teda nadšenej moc nebyl, ale celou dobu to k tomu směřovalo. Má to teda výhodu, že to celý po otevření ujíždí jako vlaky přes ty jejich horizonty. A ještě jedna rada. Kdyby ses náhodou dostal někdy pár set kiláků pod zem a stoletej vousatej dědek by ti nabídl práci a že mu můžeš říkat otče, radím ti říct, že to ještě zvážíš a hledej rychle cedulky exit, nebo úniková cesta.
Se svými dětmi jsem přelouskal celou trilogii o Nemovi od Trosky. Milovali jsme úžasný podzemní svět, neuvěřitelné vynálezy a těšili jsme se na světový konflikt na povrchu, ale jeho vyřešení nás moc nenadchlo. Ale přesto mají děti chuť na trilogii "Zápas s nebem", kdy se vydáme do vesmíru!
Obdivuhodná podzemní říše kapitána Nema se potřetí hlásí o slovo a její vládce bude mít plné ruce práce, aby ukočíroval svou neviditelnou armádu robotů. Naštěstí má k ruce dva mladé nadšence - Arne Farina a Jiřího Bradu, takže si s výsledkem netřeba dělat vrásky. Troska i ve třetím díle rozvíjí svůj mírotvorný postoj a směřuje k dokonalé utopii, v níž se promění svět, pokud bude zbaven válečných štváčů. Koneckonců proč ne? Pohádky přece mají končit šťastně a spokojeně, že pokud neumřeli, žijí dodnes. Finální večer u Bradů na začátku prosince je přesně takovým happy endem, za nějž by se nemusel stydět ani Hans Christian Andersen. Kniha samozřejmě má i řadu silných okamžiků, v nichž zaplesá nejedno klukovské srdce a něžné dívčí oko uroní slzu. Neviditelná armáda je bezpochyby důstojným zakončením Troskovy trilogie.
Je pravda, že je třetí díl slabší než ty předcházející. Jako dítě jsem to však nějak nepostřehla a slupla ho jako malinu, zrovna tak jako předchozí díly.
Knížky mého dětství chci stále číst dětskýma očima a když mi občas přijde něco v ději úsměvné, tak se usměju a stejně dám 5*. To je ta nostalgie.
Tohle už se skoro nedalo číst. Troska sfoukne mamutí zápletku o potenciální třetí světové válce Asie proti zbytku světa a armádě robotů, která ji má zastavit, na několika stránkách způsobem á la reportáž v magazínu, a ve zbytku času repetitivně popisuje (pa)vědecké a (pseudo)technologické vychytávky, kterými je čtenář v třetím dílu trilogie už přesycen, a nebo zkouší sice solidně, ale vcelku zbytečně rozvíjet některé vedlejší postavy, které pro příběh samotný v podstatě nejsou zase tak důležité. Korunu tomu nasazuje ultimátní deus ex machina na závěr, na kterou je navíc čtenář neustále polopaticky připravován, a v dobovém kontextu únosné, ale z dnešního pohledu odporně komunistické vize příštího světa, které mi osobně dost hýbaly žlučí. Troska může být za českého Verna označován tak maximálně z hlediska žánrového zařazení. Protože kvalitou vyprávění mu nesahá ani po kolena.
V dětském věku mě to bavilo strašně moc, bylo to čtivější a modernější než Verne. Dodnes Trosku považuju za autora nedoceněného - škoda. dětem doporučován není, v předmětu literatura se o něm nehovoří, přitom je to velmi zajímavé, místy i vtipné, kdo má smysl pro dobrodružství, čte to ve věku 11-12 let se zatajeným dechem.
Završení první Troskovy trilogie je slabším počinem, chybí napětí, opakují se popisy Nemovy podzemní říše se všemi výdobytky, které tentokrát objevuje Farin junior. Válečné rozpínání asiatů je ukončeno s úsměvem a naivně, stejně jako následný obraz dokonalé rovnováhy ve světě. Takže teď bude následovat výlet do vesmíru v druhé trilogii - 60 %
Na to, že druhý diel trilógie skončil tak napínavo a v tom najlepšom, ako sa hovorí, tretiemu dielu toto napätie chýbalo. Prvá polovica knihy sa napodiv dosť vliekla a na úkor posunu v deji boli opakované opisy Nemovej podzemnej ríše, tentoraz videnej očami Arneho. Až potom sa to rozbehlo, hoci množstvom nepravdepodobných situácií. A koniec... prišiel akosi prirýchlo. Pacifistické (až utopické) záverečné riešenie občas vyvoláva úsmev a spôsobuje povzdych: "Keby sa to takto dalo!" No v každom prípade, trilógia Kapitán Nemo je krásnym dobrodružným čítaním :).
Jako děcko jsem to hltal i s obalem, mělo to své kouzlo, myslím, že bych se nenudil ani teď v dospělosti, i když asi dost představ je už kapku překonaných, třeba co si ještě vzpomínám - takové vrtání do špičky Everestu, odkud Nemo vypustí raketu;) Třeba se k tomu ještě dostanu s děckama, v knihovně nicméně obě Troskovy trilogie mají své čestné místo.
Srdeční záležitost mého dětství, nelze jinak než dát 5 hvězdiček. Možná je to naivní a mimo i z pohledu tehdejších poznatků vědy. Ale to vůbec nevadí.
Ať už jsou tyto knihy vědecky mimo či ne, já ten příběh jako dítě milovala a s chutí si ho přečtu klidně i teď. Jedna z mých srdečních záležitostí!
Je tomu asi tři neděle co jsem si pře bazar pořídil od Trosky jeho napsané knihy. Je velmi úsměvné si opět tyto knihy přečíst po mnoha letech.
Autorovy další knížky
1970 | Zápas s nebem (1. - 3. díl) |
1969 | Nemova říše |
1993 | Planeta Leon I.-II. |
1992 | Metla nebes |
1991 | Pistole míru |
Horko těžko jsem přelouskal i tento třetí díl. A to jenom proto, že jsem četl dva předešlé. Naivní dialogy, stálé popisování geniálních vynálezů a když je autor v koncích napíše prostě: kov, který nic nezničí, a je s tím hotový. Dnes je aktuální otázka války a možná zajímavé, jak jí autor řeší. To nemyslím geniální přístroj, který dokáže přenášet obrázky i zvuk odkudkoliv, ale spíše otázka co válečné nálady způsobuje. No a myslím, že neprozradím nic důležitého, když podotknu, že na konci je krásný závěr, kde panuje na celém světě mír, láska a pohoda. Prostě idylka.