Neviditelná města
Italo Calvino
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68940/bmid_neviditelna-mesta-nuZ-68940.jpg
4
122
122
Marco Polo, nejznamenitější cestovatel všech dob, popisuje krajiny a města, která nejsou na žádné mapě, jejichž znaky a tvary, věže, mosty, domy, ulice, sociální a společenské struktury jsou nám však přesto povědomé, jako by sumarizovaly naše zkušenosti, poznatky a sny, neboť nejsou ničím jiným než „cestami do paměti“.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1986 , OdeonOriginální název:
Le città invisibili, 1972
více info...
Přidat komentář
„Pokaždé když cestovatel přijde do nového města, nachází znovu nějakou svou minulost, o které už nevěděl, že ji má: cizota toho, čím už nejsi anebo co už nemáš, na tebe číhá na cizích místech, kterých ses nezmocnil.“
Moje neviditeľné mesto duše navštívil Calvinov Marco Polo a už odtiaľ neodišiel. Nádherný výlet do fantázie. Je to takmer ako keď otvoríte náhodnú škatuľu a objavíte úžasný dezert, celú kopu božských praliniek, stačí si iba vybrať a chute sa nabaľujú a stále je tu niečo nové a stále je čo objavovať. Asi je jasné, že som sa do knihy zamilovala.
„Triumf nad nepřátelskými vládci z nás učinil dědice jejich dlouhotrvajícího úpadku.“
Půdorys labyrintu současného světa, jako komplex vztahů mezi městem a lidmi a také mezi městem a přírodou. Motivy jsou dané, ale představa je na každém čtenáři.
A právě imaginace jednotlivých měst, které nejsou na žádné mapě světa, je na této knize tím nejzábavnějším. Autor ji předkládá a čtenář dotváří. Co čtenář, to vždy jiná představa města, toliko každému povědomého.
Tahle Calvinova kniha byla pro mne tedy velice příjemnou, relaxační abstrakcí neviditelných měst současného světa.
Velmi abstraktní, proto obtížně popsatelná kniha. Podobně jako v Palomaru, toto putování imaginárními, fantaskními městy je především o vnímání pozorovatele ... Calvinův kouzelný dalekohled se snaží zachytit to viditelné i neuchopitelné, co utváří vše, jako vzájemnou vazbu prostoru, času (i v jeho kontinuitě) spolu s představami i realitou těch, co se v daném průsečíku nacházejí...a objevit to osobité, absurdně charakteristické, čím je lze vyjádřit a odlišit, stejně jako odhalit opakující se nerozlišitelnost.
Marco Polo/Calvino nenabízí jasný návod, jak s městy naložit, zato pestrobarevný
a širokoúhlý krasohled svého oka uchu posluchače. Nejlépe k opakovanému použití.
božínku, to je tak ... tak sémiologické!
Viva lo strutturalismo! Viva Umberto Eco!
dosaďte si za každé "město" lingvistický význam termínu "znak" (případně jazyk, text, slovo atp.) a jste doma, doslova
...není jazyka, který by neklamal...
...vzpomínka se rozplynula, když nebylo slov, která by ji zafixovala...
„Cizí kraje jsou jako negativní zrcadlo. Cestovatel poznává to málo, co je jeho, tím, že objevuje to mnohé, co neměl a nebude mít.“
Básnické, filosofické, příjemně jiné než cokoli, co jsem dosud četla.
Calvino si hraje s protiklady a paradoxy. V krásných obrazných vstupech relativizuje nejen město, ale i člověka a jeho bytí a vnímání.
Knihu jsem s sebou něla na cestách a nemohla jsem si vybrat líp.
Neviditelná města jsou úžasnou meditativní knihou, která se Vám zcela otevře, až když ji dočtete od začátku dokonce a celou dobu četby si kladete otázkou, co touto knihou chtěl Calvino vlastně říct?
Existují podstatně slavnější knihy, které jejich čtenáři otevírají náhodně, či zcela cíleně, v pasážích, které chtějí poznávat, podrobněji studovat, opakovat si, nebo si připomenout již důvěrně známý text.
Podobně, bez jakékoliv snahy o srovnávání, či připodobňování k oněm jiným knihám, lze číst i Neviditelná města - jako texty, s jasnou vnitřní strukturou, které omývají duši jako vody Jordánu, stojí pevně v čase jako hora Sinaj, přejdete poušť, ale hlavně potěší otevřenou mysl, a nakonec i tělo; blaženým pocitem, že existují na světě lidé, kteří vidí svět zcela ojedinělým způsobem!
Dobrá, tak tohle bylo prostě geniální. Calvinův fantaskní cestopis vyprávěný Marco Polem Kublaj chánovi je skládačkou krátkých textů o různých neexistujících místech, řídících se více či méně podivnou zákonitostí. Zpočátku ovšem texty působí, jako by popisovaly dávná mytická města, postupně ale mezi řádky vidíme, že autor směřuje k mnohem současnějším problémům. Neviditelná města jsou román magický, filozofický a hluboce aktuální, i když je už pět desítek let starý.
Nadčasově vypráví o tom, kam vlastně dospěla globalizace a cestovatelství, jak města vytlačují přírodu, sama sebe, hroutí se vinou vlastního růstu... a jsou nekonečně různorodá a přesto stejná a zaměnitelná. Ale také nabízí východiska. Vše je nakonec otázka perspektivy, přičemž tato myšlenka je jasným leitmotivem celého textu.
Tenhle útlý román nahlíží mnohé o lidské povaze, Italo Calvino se zamýšlí i nad zdánlivě nesouvisejícími filozofickými problémy. A vše, co dělá, činí na velmi symbolické rovině. Tohle je knížečka na dvě cesty vlakem, přičemž jejím hlubším rozborem by bylo lze popsat stovky stran textu. Řekl bych, že časem si ji přečtu znovu. V tomhle textu je totiž mnohé k objevování. Stejně, jako v městech viditelných, ale i těch neviditelných.
Mám jisté tušení, že by se uvnitř knihy mohl nacházet poklad, ale musím si poníženě přiznat, že tentokrát se mi jej nepodařilo nalézt. Naštěstí je to natolik krátká kniha, že tomu v budoucnu dám šanci, za lepší konstelace hvězd. Asi se mé setkání s autorem uskutečnilo za nějaké čtenářské krize. Marně jsem zapaloval závity ve svém unaveném mozku, abych přišel na to, kde je Calvinem zakopaný pes. Jenže mám takový pocit, že i kdyby na mě ten pes štěkal, tak ho nenajdu. Knihu bych hodnotil jako jízdu ve zbrusu novém Volkswagenu Polo v plné výbavě, ale se slepým řidičem. Tak snad příště, pane Calvino, pro tentokrát jsme tuhle jízdu ukončili v příkopu.
Ja tieto metaforicko-básnické knižky až tak nedávam. Verím, že "poetickejší" ľudia v tom nájdu poetickú krásu. Mňa to až tak neoslnilo.
Bom dia,
tahle knížka je o městech, který nejdou vidět. Škoda, že mezi ně nepatří i Prostějov a Ústí nad Labem. Ty kdyby nikdo neviděl, tak by se nic nestalo. Bohužel. No ale zpět ke knize. Takže ta je o tom, že se popisují ty města a tím to taky končí. Takže průměr. To je jako bych vám řekl, že jsem viděl jogurt v obchodě. No a co to znamená? Koupil jsem si ho? Nekoupil? Šli jsme spolu na Náplavku? Dali jsme si pusu? Jo a hlavní hrdina je Marco Polo. Proč je v knize prodejce triček, to mi i po přečtení není jasný.
No vidíte. Proto musím hodnotit jen 7/10.
Tak tohle byla láska na první pohled! Zároveň láska, která nezmizí po prvním dočtení. Láska, která nespěchá, protože čas hraje v její prospěch. Už teď vím, že ať moje čtenářské kroky povedou kamkoli, vždycky mě nějakou oklikou přivedou zpět do neviditelných měst.
Koľko podôb môže mať jedno mesto? Mnoho a každé má iné meno. Laudómia, Sofronia.....všetky aj keď obrazom jedného, akoby dotvárali mozaiku miest tých dnešných. Skutočných. Calvino akoby predbehol dobu a mestá sa s tými dnešnými podobajú. Aj so svojimi krásami aj neresťami. Marco Polo rozpráva príbehy z ciest veľkému Kublaj Chánovi. História v paralele so súčasnosťou. Sladká fikcia, ale so skrytým odkazom. Aj keď všetky názvy sú vymyslené, jedno mesto je tam skutočné. Aj názov mesta ležiaceho v Taliansku je skutočné. Kto však chce ísť na malú výpravu po nepoznanom, tak knihu odporúčam.
Zajímavě a poeticky popsaná města. Pro mě až příliš abstraktně, ale za přečtení a zamyšlení knížka stojí.
Lahůdka! Bylo to okouzlující a poetické, učarovala mi nekonečná představivost autora při vykreslování měst, o nichž Marco Polo vypráví.
- "Pokaždé, když cestovatel přijde do nového města, nachází znovu nějakou svou minulost, o které už nevěděl, že ji má."
- "S městy je to jako se sny: o všem představitelném se může snít, ale i nejneočekávanější sen je hádankou, která skrývá touhu, anebo její rub, strach. Města jsou, stejně jako sny, vystavěna z tužeb a strachů, i když je jejich smysl skrytý, jejich pravidla absurdní, perspektivy klamné a každá věc v sobě ukrývá jinou."
-"Když člověk cestuje, všimne si, že se rozdíly stírají: každé město se podobá všem městům, místa si vyměňují podobu, řád, vzdálenosti, beztvarý poprašek pokrývá kontinenty."
-"A tohle se vypráví o jeho založení: lidé z různých národů měli stejný sen, viděli zezadu postavu ženy, jak běží nocí neznámým městem - měla dlouhé vlasy a byla nahá. Všichni snili o tom, jak ji pronásledují. Hnali se za ní, seč jim síly stačily, ale všem se ztratila. Když procitli ze sna, šli hledat město; nenašli je, ale sešli se spolu; rozhodli se, že postaví takové město, jaké viděli ve snu. Ulice vedly tak, jak každý v tom snu běžel; ale v místě, kde ztratil stopu prchající ženy, rozvrhl každý jinak než ve snu prostory a zdi, aby mu pronásledovaná už nemohla utéci. To byla tedy Zobeide, kde se usadili a čekali, že se jedné noci bude ta scéna opakovat."
Kniha se skládá z kompozičně řazených medailonků-nápadů měst, která vypráví Marco Polo Kublaj chánovi. Asi jsem nečetl knihu, která by byla bohatší na nápady, na významy... - to všecko umocněné formou, do níž jsou vetknuty, a která je sama o sobě nosným významem.
Bylo mi řečeno, že se jedná o knihu na dvě hodiny... Naplánoval jsem si tedy její čtení jako odpočinek pro mozek mezi dvěma epizodami studia kartografických zobrazení. Ale chyba lávky. Nevím, zda jsem někdy dřív četl nějakou více mind blowing knihu, ale rozhodně mě žádná nevedla k tomu si dělat ke každé povídce poznámky na papír a z těch pak vyvozovat další myšlenky...
Možná jsou Neviditelná města na dvě hodiny čtení, ale stejně tak si žádají tak dvacet let přemýšlení. Jestli je na tomhle světě opravdu nějaká výzva, pak přečíst tuto knihu, uchopit ji jako komplexní celek a pak zfilmovat tak, aby dílo nalákalo i mainstreamového diváka.
Síce sa mi ťažko napájalo na podstatu a energiu tejto knihy, nevedela som sa do nej až tak "zažrať"..., aj keď každé jej otvorenie pre mňa znamenalo míňanie energie na prílišné sústredenie sa..., aj tak mi jej čítanie dalo celkom veľa.
Človek, ktorý mi knihu daroval, povedal, že podľa neho je to o ženách. Ja som to tam ani na chvíľu nevidela. Pre mňa to bola neskutočná inšpirácia, ako sa na realitu pozrieť inak a vidieť ju snovo, v zmysle surreálne. Chodili mi po rozume podoby rôznych fiktívnych miest, ktoré vytvárajú v mojom živote vzťahy s jednotlivými - pre mňa dôležitými, ľuďmi...
A na okraj - niektoré piesne od kapely Zrní mi znejú ako pomyselný "soundtrack" k tejto knihe.
Štítky knihy
italská literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Neviditelná města |
| 1982 | Italské pohádky |
| 1998 | Když jedné zimní noci cestující |
| 1967 |  5 italských novel |
| 1970 | Naši předkové |
Spárům experimentátora Calvina neunikl ani jeden z nejvýznamnějších cestovatelů, kterým není nikdo jiný než Marco Polo. Ten v jeho knize stejně jako ve skutečnosti popisuje Kublaj-chánovi, co viděl ve světě, kdy to ale Calvino posouvá do další roviny. Jeho města jsou imaginativní, plná různorodých motivů apod., skrze což popisuje celý náš svět. Rozhodně neobvyklý text.