Neviditelná zranění
Věra Fojtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496753/bmid_neviditelna-zraneni-Om1-496753.png
4
160
160
Mělo to začít tak idylicky. První taneční, první vyznání, první polibek... To vše mělo potkat šestnáctiletou Rút. Jenže to by nesměl být rok 1941 a na prsou by jí nesměla svítit žlutá hvězda. Místo atlasových střevíčků na první bál, které jí sliboval tatínek, jen tvrdé dřeváky a pochod smrti. Neuvěřitelně sugestivní příběh dvou mladých lidí, Ervína a Rút, vychází ze skutečných událostí. Výjimečná kniha o naději, která snese srovnání s díly Arnošta Lustiga či Jana Otčenáška.... celý text
Přidat komentář
Kniha byla čtivá, poutavá, silná a reálná. Příběh o Rút i Ervínovi se mi "líbil" - pokud se dá u tohoto tématu použít, tohle sloveso.
Poslední dobou knihy s tématikou holokaustu nebo vůbec téma 2.SV celkem vyhledávám, a tohle byla jedna z těch knih, co se mi četli "lehčeji".
Mladým čtenářům pro představu hrůz fašizmu a koncentračních táborů velmi výstižné. Podle mě nevhodná obálka nevztahující se k příběhu z doby válečné. Příběh Ervína na konci knihy jako by byl hnán spisovatelkou (či snad nakladatelem!?) honem, honem ku konci a je tedy na něm znát uspěchanost a jako by v pozadí za příběhem Ruth jakási nedůležitost.
Jsem na vážkách. Příběh Rút. Co k němu říct? Šestnáctiletá Rút, s maminkou mají krásný vztah, to je tak vše co k tomu po dočtení této knihy řeknu. Konec příběhu Rút mi připadal velmi odbytý. Hodně často zmiňovaný tatínek a přitom žádná zmínka. A příběh o Ervínovi? Vůbec mi nesedl. Srovnání s jinými díly z druhé světové války? To bohužel ne. Za mě horší průměr. Přečteno, ale nezanechá ve mě TO co jiné knihy na tohle téma, o kterém je, podle mě, důležité číst.
Krásně napsaný smutný příběh . Bylo to hodně emotivní, Rút byla nesmírná bojovnice, nedovedu si představit, kde brala sílu jít dál. Je to obdivuhodné . Lidí jako Ervín po této době bylo určitě mnoho a mnoho, a ač přežili hrůzy holocaustu, měli své démony , výčitky a ne každý se s tím uměl vyrovnat.
Jen drobná připomínka, obálka se k danému tématu opravdu moc nehodila..
Krásná, smutná, emotivní. Příběh Růt, která dospívá v tom nejhorší čase na těch nejhorších místech... Nečeká jí žádný ples, ani atlasové střevíčky, které jí slíbil tatínek. Musí se vydat do míst, kam nikdo nechce... Nejprve do Terezína a poté do Březinky...
Četla jsem již více knih na toto téma, ale tahle mne opravdu dostala.
Nechápu, jak to všechno mohla Rút přežít. Bez domova, bez rodičů, bez vody, bez jídla, bez oblečení... Tak velká byla její nezlomnost a vůle přežít. Ale 20kg?? Jak?
Škoda, že příběh Ervína byl až na konci, což mne docela zarazilo, ale jeho příběh byl stejně smutný jako Rút. Nedokázal se vypořádat s minulostí a pohlížet do budoucnosti.
Hrozná doba. Je dobře, že takové knihy jsou, lidé by je měli číst.
Kniha se mi líbila (pokud to tak jde napsat), jen bych zvolila jinou obálku, tato se k ději vůbec nehodila... Chtěla jsem ke knize napsat více, ale docházejí slova, tohle je potřeba přečíst.
Další z knih, která každého hluboce zasáhne. Mladičká dívka, naprosto rodiči nepoučená na stav který se chystá na obyvatele našeho národa, zvláště pak na příslušníky jejich rasy. Vše, co musí prožívat v koncentrácích kterými prochází, nakonec pochod smrti, v zimě neobutá a skoro neoblečená, kdo ví, zda by dnes někdo z nás mohl toto přežít. A nakonec po návratu domů po osvobození, kdy se vlastně nemá kam vrátit, nemá domov, nemá rodinu, má naprosto zmařený život .
A totéž se stává i mladému hochovi z jejich města, jeho duše je vyprahlá a neschopná
se srovnat s tím, že vůbec žije a neví vlastně proč. Zlomená postava, která nachází klid na dně rybníka. Nezapomínejme na zbytečně zmarněné životy a rovněž i nezapomínejme na ty, kterých je to vina. Přesmutná kniha.
Kniha byla výborná a knihu doporučuji pro čtenáře, kteří mají rádi příběhy z 2. světové války, které se odehrávají v koncentračních táborech a které jsou založeny na skutečných událostech. Kniha má 3 části, je čtivá a stylisticky na vysoké úrovni.
Rút s její mamkou přijdou do koncentračního tábora Osvětim. Následně Rút prochází řadou dalších koncentračních táborů. Vyskytovaly se tam hrůzostrašné scény, při kterých mne mrazilo a při kterých mi tekly slzy smutku. Některé scény, které autorka popsala, byly emociálně hodně silné a myslím si, že většina čtenářů této knihy to bude pociťovat obdobně jako já.
Líbilo se mi, že Rút si rozuměla s mamkou, měly mezi sebou silné pouto a také se mi líbilo, že Rút pomohla jedné kamarádce v určité záležitosti při deportaci do jiného koncentračního tábora. Líbily se mi její povahové vlastnosti, kdy se snažila pomáhat ze všech sil těm, které měla ráda.
V třetí kapitole se blíže seznamujeme s Ervínem, jeho rodinou, dívkou, se kterou navázal vztah, se známými apod. Závěr knihy byl velmi napínavý a v určité části překvapivý, ačkoliv během četby v 3. kapitole jsou naznačovány jisté prvky, které čtenář může vyhodnotit a následně je to potvrzeno.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
… protože nejen všechno dobré, ale naštěstí i to zlé má svůj konec.
Musíš mít před sebou cíl, prostě ho musíš vidět, potom se ti půjde snadněji.
Další z příběhů o mladých lidech, kteří se měli setkat úplně jinde...
Úsek knihy, kde Rút formou deníku popisuje hrůzy, zažité v koncentračních táborech, autorka příznačně nazvala "mezičas rozpadů"....
A ten,kdo přežil, v sobě ukrývá neviditelná zranění člověka, který jím přestal být...
Hrůzy války jsou opravdu šílené. Jak se píše v knize je nepředstavitelné jak člověk dokáže ublížit člověku.
"Psát o lidském utrpení, které člověk na vlastní kůži nezažil, stejně jako o neuvěřitelném zlu, z něhož pochází, je nesmírně těžké. Pochopit, přiblížit se, vcítit se...je to vůbec možné?" Já si po přečtení této knihy myslím, že je. I tak si ale nikdo z nás nikdy nebude moci představit plnou hrůzu tehdejší doby.
Přidávám se k té menšině, které kniha tak úplně neuchvátila.
Četla jsem na téma holokaust a 2. světová válka spoustu knih, které byly mnohem lépe zpracované a podané vybroušenějším jazykem.
Moc mi nevyhovoval autorčin styl psaní. Příliš jednoduché a místy nezáživné. Neskutečně předvídatelné...
Je mi nepříjemné kritizovat knihu plnou tolika lidského utrpení, zoufalství a krutosti. Ale nehodnotím tu přeci historické období, ale literární dílo. A to mne nenadchlo. Postavy takové jednotvárné. Rút je sice obdivuhodná hrdinka, která neztrácí svou sílu, naději ani odvahu, ale jakoby svůj charakter získala až poté, co naplno poznala význam slova válka. A příběh Ervína mne vyloženě nezaujal. Také jsem si říkala, že jeho peklo je mnohem menší než to, kterým musela projít Rút. Ale v tomhle jediném mne kniha vlastně zaujala: v tom, že nikdo z nás nemůže vyčíslit povahu lidského utrpení. On nevěděl nic o jejích prožitcích a to, co zažil on bylo to, po čem by většina z nás dopadla stejně.
Jak krásně se čte v pohodlí domova o hrůzách , které si ani neumím představit .
Bití,hlad, krutá zima , nemoci , smrt . Jsou to jen písmenka a přece se za nimi skrývá neuvěřitelné utrpení .
Je možné potom všem se ještě radovat ze života , nebo vše umírá spolu s posledním dnem v pekle ?
Nechci to vědět , myslím,že já bych mezi těmi přeživšími nebyla .
Je dobře, že takové knihy vznikají a my bychom neměli zapomínat.
Často vyhledávám knihy s tématikou druhé světové války a především příběhy obyčejných lidí z té doby.
Tato knížka byla velmi hezký psaná. Postavy v ni byly skutečné a jejich osudy smutné.
Prožívala jsem s nimi každé nadechnutí.
Velmi čtivě napsané! To je asi nejsilnější stránkou této publikace.
V knize jsou momenty, kdy mi doslova běhal mráz po zádech. Ač je zřejmé, že nejde o autorčiny vzpomínky, pár pasáží bylo tak sugestivních, až jsem měla pocit, že jsem se ocitla přímo v ději a cítila ve vzduchu všechnu tu beznaděj a zoufalství.
Samozřejmě bych měla pár výhrad, jako například zmiňování slavných vězňů a "zážitky" s nimi - to mi přišlo neskutečně křečovitě šroubované do děje, a pár dalších drobností. Ale naopak bych zase chtěla vyzdvihnout třeba některé autorčiny obraty, které sice nejsou zas až tak originální, nicméně do příběhu perfektně zapadaly a vytvářely úžasnou atmosféru.
Nicméně s nějakým lehčím odstupem hodnotím jako velice zdařilý průměr.
V knížce je znát, že to nejsou prožité zážitky, ale jsou to dobře popsané příběhy, jak ten válečný, tak i ten poválečný. Těžká to doba bez pomoci, bez rodiny. Co síly ještě museli mít ti lidé v sobě, aby začali znova
Celá kniha je psána čtivě, téma pro mě velice chytlavé a konec ve mně vyvolal pocity beznaděje. Doporučuji!
Ac me toto tema bavi, tato autorka se mi necetla nejlepe, neco tomu chybelo..bylo to takove nezazivne, neslo se mi pořádně vtáhnout do deje.. cast s ervinem jsem ani nedocetla..
Smutný příběh z dob válečných. Při čtení Rútina příběhu mi běhal mráz po zádech a knihu jsem často odkládala, abych mohla příběh vydýchat.
Hezky psaná knížka o těžkém tématu. Velmi čtivá. Akorát jsem moc nepochopila na konci knihy, proč autorka píše o Ervínovi a moc není ukončen příběh Rút.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) 20. století dospívání poválečná doba deníkové záznamy holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2016 |  Neviditelná zranění |
| 2020 | Zbav nás od zlého |
| 2011 |  Tramín s příchutí krve |
| 2005 |  Nevěry |
| 2013 | Nevěrné ženy pijí sauvignon |
Hodně silná kniha, člověku se ani nechce věřit, co člověk člověku dokáže udělat. Ale nemělo by se na tyhle hrůzy zapomínat.