Neviditelný svět
Vladimír Václavek
Jsme spoutáni okovy stvořenými naší myslí. Tato pouta však dokážeme rozbít a transformovat se ve svobodnou bytost. Neviditelný svět vás obejme a odnese přímo doprostřed života. Je sice neviditelný, ale o to intenzivnější, pravdivější a přímočařejší. Nelze jej obelhat. Je dokonalý a pracuje v náš prospěch. Kniha vám umožní nejen číst, ale i zažívat strhující příběh, duše ho uslyší a přijde se na vás podívat. A potom? Kdo ví. Cesty duše vedou hlubokými a nedohlednými krajinami, jsou skutečné a kouzelné, stejně jako šamanská pohádka pro duši. Vladimír Václavek je širší veřejnosti známý především jako hudebník. Věnuje se sólové dráze, působil například ve skupinách Dunaj, Rale nebo Čikori, spolupracoval s Ivou Bittovou. Inspirován osobním prožitkem začal před mnoha lety studovat šamanismus. V knize Neviditelný svět přináší příběh, s jehož pomocí může každý odhalit svět, který nosí v sobě. Putování neviditelným světem doprovází obrazy Petra Nikla a Terezy Václavkové.... celý text
Přidat komentář
Dílo, které nejspíš není pro každého a už vůbec není jednoduchou prvoplánovou četbou. Jemné grafické ztvárnění doplňuje lyričnost textu, který je jako plující obrazy. Nakladatelství Verzone dlouhodobě vydává zajímavou literaturu a tento starší kousek je toho potvrzením.
Tento divoce plynoucí sled osobních obrazů a metafor o šamanismu žádá čtenářovo soustředění a vhodné a blízké duševní naladění, rozhodně nejde o věc, kterou lze prostě jen zkonzumovat či jednoznačně uchopit a tak není pro každého. Pohádka, která je více volnou básní nebo filosofickou úvahou, žádá pokoru, otevřenost a pozornost a pak se asi umí čtenáři odměnit a vést jej, "léčit".
Mě se takové napojení zatím nepodařilo a odnesla sem si jen pár zajímavých obrazů, rušil mě nesouvislý tok myšlenek nabořený ještě i vynecháním interpukce a rovněž momenty, kdy bylo užito výrazů či obratů hrubšího zrna než v poetickém zbytku. Ráda se ale ke knize vrátím- není psána tak, aby byla pochopena, uchopena rozumem a vědomím, nýbrž aby vedla naši intuici/duši a především na této rovině by měla se čtenářem komunikovat. Proto bych si přála, aby si v tuzemsku našla své čtenáře a nenechala je hluchými, ikdyž si to třebas sami zpočátku neuvědomí.Proč by přeci měla tak intimní a duševní literatura být psána jako návod k použití pro negramotné?
Spíše emocionálně vizuální kniha je takovou básní v próze. Nečte se lehce, ale co je lehké, nestojí za to, jak říkávala moje babička. Mám ji na nočním stolku a když potřebuji úplně přesměrovat hlavu, sahám po této knize.