Neviditeľný život Addie LaRueovej
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525723/bmid_neviditelny-zivot-addie-larueovej-6547d70d0b19f.jpg
4
1188
1188
Život, na ktorý si nik nespomenie. Príbeh, na ktorý nikdy nezabudnete. Francúzsko 1714: zúfalá mladá žena spraví faustovskú dohodu, aby mohla žiť večne, bez obmedzení. Zmluva s temným božstvom má však háčik, Addie po sebe nedokáže zanechať žiadnu stopu - ľudia na ňu zabudnú, len čo z nej spustia zrak. Tak sa začína nezvyčajný príbeh Addie LaRueovej, odvíjajúci sa naprieč storočiami a kontinentmi, naprieč dejinami i umením. Až kým Addie takmer po tristo rokoch nestretne mladého kníhkupca, ktorý jediný si dokáže zapamätať jej meno.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2023 , Slovart (SK)Originální název:
The Invisible Life of Addie LaRue, 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Zajímavý nápad. Kniha mě chytila až někdy od půlky, pořád jsem čekala, co se z toho vyvrbí, bylo to hodně o rozjímání. Uvažuju, jestli by kniha nebyla lepší, kdyby měla 2 díly. Zajímalo by mě víc, jak prožila tu minulost, jak se vypořádala z různými situacemi. Jak prožívala různé události, které byly jen letmo zmíněny. Jak se vlastně do toho Temného zamilovávala a on do ní? Ty jejich společné pasáže mě asi bavily nejvíc, ale z té nenávisti do lásky to byl pro mě hup, i když podle knihy trval několik desetiletí, v podstatě se během té doby jen párkrát viděli. Henry - no, chtělo se mi ho potulit, přála jsem mu štěstí, ale to je tak všechno.
Celá kniha působí pomalu, melancholicky a ponuře, což by mi v případě jiných vadilo, ale myslím si, že tady to ukázalo, jak působily životy hlavních postav. Addie byla fajn a spíše by mi vyhovovalo, kdyby se autorka více věnovala jejímu životu v minulosti. Chtěla bych číst o těch historických událostech, které Addie zažívala více do hloubky, chtěla bych vědět, jak vypadal její každodenní den a znát všechny ty triky, které se musela naučit k přežití. To by bylo mnohem zajímavější ke čtení.
Henry byl pro mě bohužel nezajímavý a Temný byl snad ta nejvíc kliše postava, až mě to otravovalo, protože takových už byly stovky. Opravdu to někdy působilo až trapně. A jeho "vztah" s Addie se mi vůbec nelíbil.
Musím ale říct, že kniha nabízí dost témat k zamyšlení, člověk dumá nad tím, jak by se zachoval on sám v určitých situacích a to je u knih vždycky dobře.
Dlouho jsem váhala a teď nechápu proč. Příběh jsem poslouchala z 80% jako audioknihu a prostě.. To je tak krásný příběh. Je to úplně něco jiněho než normalně čtu, ale já z toho byla tak unesená.
Addie. Silná, nezdolná ale přesto zoufalá dívka, která proto aby mohla žít zaprodá to nejcenější. Proplouvá světem, zažívá a vidí jak se vše mění a snaží se v tom velkém světě zanechat aspoň nějakou stopu.
Příběh ve mě zanechal hodně silné pocity. Asi poprvé jsem četla příběh, kde vlastně i nějaké to cestování časem, zapomínání během okamžiku a vše ostatní mělo smysl. I vše ohledně chlapce z knihkupectví do sebe zapadlo a já jen zírala, protože tohle jsem nečekala. A co už jsem vůbec nečekala byl konec. Dokonce jsem si pobrečela a jen si přála aby byla ještě nějaká další kapitola a byl ještě konec konce.
Sečteno podtrženo.. Nechci prozradit víc.. Tohle musíte prožít spolu s Addie. A já si říkám, jestli se to nemohlo opravdu stát. Zda každý nějakou u svou dívku s pihami nemáme.
P.S. Audiokniha je naprosto užasná stejně jako kniha sama. Doprovodná hudba a styl čtení mě do děje vtáhli takovou silou, že jsem nebyla schopná ničeho jiného.
Poetické. Tak krásně napsané. Mám pocit, jako by mi na jazyku zůstávala chuť cukrové vaty. Člověk cítí, jak se mu rozpouští ta nadýchaná hmota v ústech a přitom se ztratí a zanechá jen ten lehký pocit prázdnoty a sladkou chuť... plakala jsem.. co všechno jsme ochotni obětovat, ztratit... a jak se nám to může vrátit... celý ten příběh je o přemýšlení nad životem, tolikrát jsem tam zahlédla kus sebe až mě to děsilo.
Silně doufám, že někdy v životě, zahlédnu nějaké umělecké dílo, které ve mně vyvolá pocit, že už jsem to určitě někde viděla nebo slyšela, takové dejà vu, třeba díky těm sedmi pihám na tváři :)
Addie nešlo nemilovat. Silná, nezdolná. V zoufalství zaprodala duši, ale i přesto byla schopná po tolika letech utrpení vidět ve věcech krásu.
Henry mi od začátku nesedl. Zaprodá duši za něco tak malicherného? Člověk přece nemůže chtít a očekávat, že ho budou všichni milovat. Ačkoliv to bylo v době, kdy byl hodně zoufalý.
(SPOILER)
Příběh který se dotýká otázek identity, touhy po svobodě a samotné podstaty lidské existence.
Už od prvních stran vás kniha vtáhne do melancholického příběhu Addie. Ta představa, že si vás nikdo nepamatuje, je děsivá a fascinující zároveň – pro Addie je to neustálý boj o to, aby po sobě zanechala stopu, byť jen drobnou, třeba v podobě inspirace pro umělce. Tato myšlenka – být zapomenut – dodává příběhu hloubku a smutek, který si nesete během celého čtení.
Addie jako postava je silná, nezdolná a inspirativní, což z ní dělá skvělou hlavní hrdinku. Čtenář prožívá její osamění, radosti i malé triumfy – a právě tyto momenty z pohledu Addie jsou nejsilnější částí knihy. Naopak kapitoly zaměřené na Henryho, druhého hlavního protagonisty, působí spíše jako zpomalení děje. Henryho příběh byl sice do jisté míry důležitý pro rozuzlení, ale působil méně intenzivně a občas nudně.
Co mě během čtení neustále fascinovalo, byly detaily, které Schwabová do příběhu zasadila. A ano, někdy jsem si říkala – co všední věci, jako třeba toalety? Je pravda, že praktické stránky každodenního života jsou v knize zcela opomíjeny, což je na jednu stranu úsměvné, na druhou stranu dává smysl, že autorka raději soustředila pozornost na větší témata a nechala drobnosti stranou.
Závěr knihy byl pro mě trochu zklamáním. Možná kdyby příběh skončil otevřeněji, byl by pro mě dojem intenzivnější. Na druhou stranu, absence úplného uzavření Addiina osudu by mě asi také rozčilovala, takže je těžké říct, co by bylo lepší.
Je to kniha, která má jedinečný nápad a skvělou hlavní hrdinku. Je to příběh, který vás nutí přemýšlet o tom, co to znamená žít, být viděn a zanechat něco po sobě. Za mě 3,5 z 5 hvězdiček.
Jak mě ze začátku kniha moc nezaujala, respektive jsem netušila, co od ní mám očekávat, a tak jsem byla zdrženlivější, tak s postupujícím dějem mě čím dál víc dostávala a nutila mě vymýšlet různé spekulace o tom, jaká bude tedy pointa a jak to celé vlastně dopadne. Kdo jsou postavy, o kterých čtu, a postupně si je zamilovávám? Jaký je vlastně smysl bytí? Jaký význam má myšlenka, přání, slovo? Je to nápaditý, je to chytrý, s námětem si to hraje po svém a s elegancí. Prostě doporučuju, nic jiného se ani nedá říct!
Tahle kniha se pro mě stala srdeční záležitostí. Velmi silný příběh, krásně se dalo do hlavní hrdinky vžít. Zasmála jsem se u knihy, zaplakala si. Měla jsem ji jen půjčenou, ale bude to první kniha, co jsem už četla, neměla ji doma a musela si ji koupit. Chci ji mít v knihovně. Je to příběh, co ani po letech nedostanu z hlavy. Určitě zkusím i jinou knihu od autorky.
Příběh mi přišel zajímavý a stejně tak překvapivý ten konec. Jediné co mi chybělo byl pohled Temného :)
Počátek knihy byl pro mne docela zdlouhavý, pořád jsem čekala, co se vlastně bude dít zajímavého, kromě toho, že si bude Addie žít svůj život.
Párkrát jsem si říkala, že by mi asi nevadilo, že knihu nedočtu, ale jsem ráda, že jsem to neudělala. Zhruba od poloviny začal být příběh zajímavý, do života Addie vstoupil Henry a objevila se polidštěná část Temného.
Postavy mne bavily, i když mi jejich životní styl občas nebyl po chuti.
Konec jsem trošku očekávala, ale přesto si autorka ještě našla skulinku jak překvapit.
Velmi silný příběh napsaný krásným jazykem. Tato kniha mě opravdu dostala a posadila na zadek. Nejedná se o prvoplánovou romanťárnu, ale o hořkosladký příběh o tom, co se stane, když zaprodáte duši ďáblu. Myslím, že jsem knihu nečetla naposledy :-)
krásně napsaná kniha s krásným příběhem. moc se mi líbilo vyprávění o životě addie ve francii a hlavně o jejích setkání s lucem (za mě nejlepší postava z celé knížky!!)
henryho jsem moc nemusela, ale posledních pár stránek bylo tak dobře napsaných, že jsem celou dobu cítila stejnou úzkost jako musel cítit on.
jenom jsem doufala, že konec bude víc tragický.
Koncept toho děje že Addie podepsala smlouvu s ďáblem aby byla nesmrtelná je pěkná myšlenka ale četla jsem ji fakt dlouho až posledních 100 stránek jsem četla rychle :/
Chtěli jste někdy něco tak moc, že byste za to upsali svoji duši?
Adeline chce žít svůj vlastní život a být svobodná. 18. století a život v malé vesničce ji ale nedovolují uskutečnit své sny a ona ve chvíli nejvyšší zoufalosti uzavře smlouvu s bohem temnoty – svoboda za duši. Addie ovšem nečetla mezi řádky této smlouvy, a tak její nově nabytá svoboda má háček: nikdo si Addie nezapamatuje, jakmile jim sejde z očí.
Addie LaRue si píšu na seznam knih: Budu číst opakovaně do konce života.
Nádherný příběh plný emocí, který Vás přiměje se zamyslet. Kdo by si někdy nepomyslel, že by bylo skvělé žít věčně. Nebo být vždy a všemi milován. Ale opravdu?
Miluju Addiin přístup k životu, že i po třista letech na světě ji to pořád bavilo, pořád objevovala nové věci a měla z nich radost. Já být v jejích botách, tak to vzdám zhruba po týdnu.
Osobně jsem se spíš viděla v Henrym a jeho prokletí mě nějakým způsobem velmi zasáhlo. I kdyby u něj nebylo to „ale“, které nechci spoilerovat, tak to po prvotní chvíli nadšení musel být hrozně zoufalý život.
Konec jsem očekávala, ale nijak mi to nebránilo ho celý probrečet.
Knížka má přes 500 stran, pocitově bych ale neřekla víc, než 300. Čte se to hrozně jednoduše a rychle. V knize se prolínají poměrně krátké kapitoly, kde se střídá minulost s přítomností, obě linky jsou psány v přítomném čase, což tak nějak ještě umocňuje ten aspekt nekonečného života.
I kdybych žila tak dlouho jako Addie, nikdy bych nepřestala knížku doporučovat
5*/5*
IG: @cotaholkacte
Táto kniha mala veľký potenciál na plný počet hviezdičiek Začiatok a koniec knihy bol najlepší, stred pokuľhával. Veľmi sa mi páčilo ako autorka spracovala najmä koniec, ktorý to vlastne celé zachránil. Trošku som mala problém s postavami. Henry mi nebol veľmi sympatický, pripadal mi taký nemastný-neslaný. S Addie to bolo o trošku lepšie.
Krásná kniha. Krásně napsaná s krásným příběhem :)
Jedna z mála knih, kterou časem s chutí přečtu znovu. Rozhodně. Spisovatelka mě nadchla a již koukám po jejích dalších dílech.
O autorce jsem slyšel spoustu dobrého a tak jsem konečně i nějakou knihu zkusil. Není to zrovna čtení uvnitř mojí komfortní zóny, ale jednou za dlouhý čas není špatné vykročit a tento výstupek nebyl vůbec špatný.
Neviditelný život není tolik romantická kniha jako spíš testování konceptu. Samozřejmě, romance je zde jedním z ústředních motivů, ale mnohem více času je tady věnováno právě prozkoumávání té základní myšlenky, jestli stojí za to vidět všechno, když není komu to vyprávět, když nikdo nevidí vás. A strávíme s hlavní postavou dost času, aby jsme měli dobrý náhled do všedního života, kdy žije prakticky jako myš, která se vypravuje sebrat drobky, ale pak všem zmizí v díře ve zdi.
Očekával jsem, že nejzajímavější kapitoly pro mě budou právě ty s historickou tématikou, ale právě naopak mě bavilo tyhle všední hrátky s premisou. Ne že by historické kapitoly byly odfláknuté, ale není to hlavní zájem příběhu. Události jsou jen občas nadhozeny jako "Haha, dějiny, no nemám pravdu".
Co se autorce hodně povedlo je práce s postavami. Důvody pro smlouvy s ďáblem jsou sice banální, ale přesto uvěřitelné. Co mi zprvu uvěřitelné nepřišlo byl raketový start onoho romantického subplotu, ale i to má svůj důvod a ten se každý dozví v pravý moment. Přece jenom, je to romantická kniha, která má přes 500 stran, tu délka si autorka musela zdůvodnit.
A když už jsem to nakousl, tak si to nezdůvidnila tak úplně na 100%. Až se kniha rozjede, tak opravdu jede, přesto si myslím, že tak do strany 150 nebo 200 se najdou celé kapitoly, které tady vůbec nemusí být a proto mi docela trvalo se začíst.
Ale i když to umí být jemně utahané, autorčin jazyk je povedenou směsicí, pěkné, košaté výpravnosti, ale přesto se nemusíte se s odvráceným pohledem zamýšlet v čem je jádro pudla. Takže i když se zrovna neděje nic zajímavého, někdo si užije ten prozaicky pěkný popis místnosti.
Takže hej, myslím si, že v důsledku ať jste jakkoliv lazení, jestli máte predispozice k tomu tuto knihu neodložit v začátku, tak nějakou emoci to určitě zanechá.
Tohle mi tak sedlo, jsem z Addie a jejího příběhu úplně unešená. Takhle hezky a zároveň smutno mi bylo naposledy u Dopisů, které nikdo nečetl. Brečela jsem na konci jako želva? Ano. Chtělo se mi brečet cca na každé druhé stránce? Ano. Doporučím to úplně všem a budu smutná, když se jim to nebude líbit tolik jako mně? Ano, ano, ano. Za mě tam nebyla ani stránečka navíc, styl vyprávění byl lehoučký, milý, melancholický, láskyplný a já nevím jaký ještě. Dýchala z toho na mě taková láska k životu, lidem a věcem, že to bylo celý prostě hrozně krásný. Můžu na to pět jen samé ódy. Byly tam historické nepřesnosti? Asi jo, ale je mi to úplně jedno. Miluju to a stoprocentně si to budu číst v životě ještě několikrát. Až budu zase chtít nějakou další dávku emotional damage.
Byl to opravdu zajímavý příběh, o tom žádná. Něco nového, neotřelého. Jenže.. většinu času jsem jen čekala, až se něco stane. DÍKY BOHU za ten konec, jinak se mi to místy spíš vleklo :(
Štítky knihy
láska pro ženy tajemství samota prokletí magický realismus nesmrtelnost LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
(SPOILER) Kniha je pro mladé čtenáře, takže už ne pro mě, ale četla jsem ji, protože má opravdu zajímavý námět a po prvních stranách se mi líbil i styl. No, tohle poměrné nadšení jsem vyčerpala tak nějak před polovinou, protože tam zhruba autorka zase vyčerpala nápady (na tak dlouhou knihu). Situace se opakovaly, jen v jiných kulisách a i když tam paní spisovatelka nacpala kdeco z historie, za mě to byla nuda. Chtěla obsáhnout plno významných epoch a vynálezů, ale v tom množství nebyl čas na detaily, takže mnohdy jsme jen nahlédli, byli seznámeni s místem, časem a rozpoložením hlavní hrdinky, pokecala s temným a skočilo se zase jinam... Možná tomu taky nepřidalo i to, že mi žádná z postav k srdci nepřirostla a bylo mi úplně jedno, jak to s Addie dopadne. Číst stále dokola, jak se hlavní hrdinové poflakují po barech a rádoby filozofují nad životem, to udrží pozornost jen chvíli, chyběla mi tam nějaká kloudná zápletka. Nápad na smlouvu s ďáblem to mělo pěkný, ale z toho, co tam bylo, bych udělala tak 200 stránkovou svižnou záležitost, to by mohlo být univerzální čtivé dílo pro všechny.