Nevinný
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43200/bmid_nevinny-43200.jpg
4
232
232
Píše se rok 1955 a do rozděleného Berlína přijíždí nesmělý anglický mladík, technický zaměstnanec Královské pošty, aby se svým skromným přispěním podílel na ambiciózní, přísně tajné operaci CIA a britské tajné služby SIS. Projekt, který byl ve skutečnosti vyzrazen britským špionem pracujícím pro Sovětský svaz v samém zárodku (George Blake byl v roce 1961 odsouzen britským soudem za vlastizradu ke 42 letům vězení), spočíval ve vyhloubení tunelu do sovětské okupační zóny, odposlouchávání telefonních hovorů a zachycování šifrovaných zpráv. Mladý Leonard Marnham však nežije jen svou prací. Berlín, který ho překvapí stále citelnou poválečnou chudobou i vzrůstajícím napětím rozděleného světa, které o šest let později vyvrcholí stavbou Berlínské zdi, pro něho zároveň znamená vstup do dospělosti i první milostnou zkušenost. Ve chvíli, kdy se velké dějiny nečekaně protnou se soukromým světem hrdinů v sérii typických mcewanovských tragikomických náhod, dochází i k nečekanému rozuzlení příběhu, pod jehož špionážním nátěrem pulzuje život skutečných lidí, jemuž McEwan rozumí jako málokterý současný světový autor.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
těšil jsem se na klasický špionážní román, ale... na začátku je mladý muž, odpovědný, inteligentní, erudovaný, schopný, se všemi stereotypy poválečného Angličana z lepší rodiny, ale taky panic a tak trochu "maminčin a tatínkův" chlapec, prostě "nevinný"... a pak...
komu se dělá mdlo i při porcování vánočního kapra, doporučuju přeskočit kapitolu č. 18...
špionážní linka ustupuje do pozadí a nastupuje typický McEwan Betonové zahrady apod. = vynikající opracování tématu (ne)viny ve všech brusných plochách: dospívání jedince, sexuální probuzení i zmatení, dobová morálka, odpovědnost člověka před zákonem, politická spolupráce mocností po světové válce, "německá/nacistická" vina, hledání odpuštění...
Pouze audiokniha. Určitě není zlé, ale vlastně klasické, někdo je tam tajnej a je to trochu detektivka a to celé navlečené na nějaký děj, přátelství, lásku...stejně jsou pro lidi tyto špionážní díla zajímavá. Trhiller a detektivka z reality?
Knížku jsem si vybrala dle doporučení zde, ale absolutně netušila, o čem je. Prvních sto stran pro mě nezáživných, pořád žádná "akce", jenom strohé ne příliš zajímavé vyprávění, dle kterého jsem neuměla odhadnout, jakým směrem se tedy příběh bude rozvíjet. Neustále jsem čekala nějaký překvapivý vstup do děje a ono nic. Pak se spustilo až psycho drama, které pořád udržuje čtenáře v napětí. Určité pasáže jsem musela přeskákat (nepopisuji, ať neprozrazuji), jak věrně byly popsány. Příliš mi ale nevyhovoval styl psaní, ocenila bych více přímé řeči, po dalších knížkách autora s velkou pravděpodobností nesáhnu. Nicméně, zajímavé zasazení do historické události.
Mezi válkou a zdí.Válka již není a zed ještě nestojí.
Studená válka na vzestupu.Zdi si lidé vytvořili mezi sebou už dávno.
Nic neznamenáme a nic nám nepomůže.Možná,že lžeme,potom raději nezůstávej.
Ale můžeme být v bezpečí,aspon na jeden den.
Můžeme být hrdinové.Na jediný den.
Jste mladí nezkušení.Dobře,tak i neklidní.Přijíždíte do poválečného Berlína.Podílíte se na něčem tajném a do toho navíc přijde láska.
Nic není jednoduché a nic se nezdá na první pohled čím je.
Město samotné tu ani zdaleka není jen tak pouhou kulisou.
Dotváří ponurou atmosféru.Celkové pocity rozpolcenosti.Doléhající zvláštní bezútěšnost schizofrení doby.Odposlouchávání jako symbol.
Aby taky ne.V takovémhle městě rozděleném do několika sektorů,kde právě v té době ještě šlo pendlovat i na východní stranu.
A protože jste v románu McEwana dostanete od každého trochu.
Něco té špionáže,tak akorád.Milostné zážitky.Psycho o tom zlém v nás.Nejednoznačný hrdina na pozadí pohnuté historie z německé metropole.Smutného mementa z minulosti.Co přijde a co je čeká ?
Naděje na lepší časy.Zdá se.
Zajímavý kontext doby.Čtivost a zároven napětí co přijde na dalších stránkách.Poutavost a vyprávění opět na vysoké úrovni.
McEwanův Nevinný rozhodně nezklamal.
Vše bylo pro něho nové a poprvé.
Na McEwanovi oceňuji, jak (až na pár výjimek) umí překvapit. Naprosto banální začátek o ničem, až bych to klidně odložila a na knihu si nevzpomněla, se po pár stranách změní v totální chaos, zmar, depku, zlo.
Prostředí příběhu vykresleno tak autenticky, že jsem tam byla s nimi. Berlín miluju, Berlín je láska napořád a Berlín poválečný musel být naprosto brutální věc. Tak jsem ráda, že mě tam Ian vzal alespoň takhle. Dobové reálie včetně rozbombardovaných domů a aktuální nálady mě dostaly úplně. Strašně se mi líbil popis špionážní práce.
Leonardův přerod byl skoro jak Kafkovo Proměna. Ten se pěkně vybarvil, panáček!
Víc takových knih i dnes, prosim. Jsem přethrillerovaná k smrti a tohle je to, po čem mé srdéčko plesá.
Reminiscence na Greenovy romány, tak by se dal podat můj první dojem po dočtení i v souladu s Matouškovým doslovem mě skutečně McEwanovo vylíčení člověka pod tlakem okolností připomnělo Greenovy hrdiny. Jedná se o můj druhý román od McEwana (prvním byla Sobota), a musím říci, že z prvního čtení díla tohoto autora, které se uskutečnilo již před dlouhými 9 lety, si toho moc nepamatuji. Vím však, že mě tenkrát ještě McEwanova tvorba asi moc nezaujala, proto asi ta dlouhá čtenářská pauza jeho románů. Myslím, že tato čtenářská propast byla způsobena jednoduše tím, že jako čtenář jsem tenkrát byl ještě malý batole, které se teprve učilo chodit těmi správnými směry a nenarážet na podružnou četbu, ale naopak se zachycovat za nohavice velikánů, kam McEwan rozhodně patří. Někdy je dobré dozrát na danou literaturu. Faulknera jsem zprvu také odmítl a přečetl až na podruhé s nějakým časovým odstupem. McEwanův výlet do Berlína 50. let je pozoruhodnou směsí romantiky, špionáže a zatraceně pochmurného čtení, které však nepostrádá na universální výpovědi o lidském jednání, které se příliš nemění. Solingen, Solingen, tohle slovo mi jen tak z hlavy nevymizí.
Propracovaný popis křehkosti geo/politické situace i lidských vztahů. Místy mě až mrazilo.
Začátek knížky mě moc nezaujal, ale nakonec se děj zvrtl spíš směr psychologické drama. A tam se projevil McEwan tak jak jej zbožňujeme. Za mě na pomezí tří až čtyř hvězd.
Betonová zahrada byla pro mě zjevením, po kterém na mě padl smutek z obavy, že na tak fascinující knihu hned tak nenarazím. Avšak Dítě v pravý čas mě okouzlilo neméně. Po Pokání, které posunulo laťku ještě výš, jsem se definitivně rozhodl, že si přečtu všechny McEwanovy knihy, nejlépe v pořadí, jak je napsal (což ne vždy dodržuji). Nevinný patří k tomu nejlepšímu co jsem zatím od autora četl. McEwan dovede znovu a znovu přicházet s něčím novým, stále dokáže čtenáře překvapovat, možná až šokovat. Velmi se mi na knize zamlouvalo propojení dvou dějových linek - milostného dramatu a špionážního příběhu odehrávajícího se v Berlíně padesátých let dvacátého století rozděleného do okupačních zón.
V tom správném slova smyslu zneklidňující román.
Kdybych četla knihu tak by mě asi tak nebavila,ale rozhlasová hra se skvělým hereckým obsazením,mě velmi zaujala,takže můžu jen doporučit.
Nejprve jsem si s nedůvěrou říkala: špionážní román, ještě k tomu z rozděleného Berlína v padesátých letech, uff, to není nic pro mne....Jenže pak se ukázalo, že nejde jen o špióny, ale také o podivuhodný vývoj jejich osobností a vztahů. Bylo to i o tom, jak to tehdy v rozděleném Berlíně (ne)fungovalo. Bylo to pro mne v mnoha směrech objevné. Nejvíc mne překvapil neuvěřitelně vypointovaný závěr...Pro mne skutečně brilantní dílo, které stojí za přečtení.
Není to špatné, ale se špionážní tematikou jsou jistě mnohem lepší knihy. Především mi vadil lehce předvídatelný děj.
Venku je krásný podzimní den plný slunce a zpěvu ptáků. Uvnitř sychravo. Ian McEwan není nevinný, může za to jeho silná, ponurá kniha, která mě rozložila svou syrovostí.
Doposlouchal jsem Nevinného,jako rozhlasová hra výborné,herecké obsazení vynikající,režie i hudba a všechno,píseň lili marlen mi stále zní v uších ALE obávám se ,že ten příběh je hodně zjednodušen na romantický špionážní thriller .Souhlasím s komentářem JP,jehož část si dovolím citovat: "tahle forma rozhlasových her a dramatizací je přeci jen jinde, než regulérní beletrie – samý dialog. ". Dodám jen ,že tyto dramatizace opravdu podporují představivost,ale myslím si ,že čtení knihy by mi přineslo o mnoho bohatější zážitek.Na Ewanovi se mi právě líbí ta mnohovrstevnatost a nejednoznačnost jeho příběhů a to nehovořím o stylu jeho psaní,ten mi prostě sedí.
Pokaždé si říkám, že McEwan už nemůže překvapit. Může. Syrové. Trefné. Hluboké. Ačkoli k té hloubce se čtenář musí prokousat krok po kroku. McEwan ví, kdy má ubrat a kdy přidat, aby čtenář po zalapnutí knížky v sobě nechal doznít všechny struny, které Autor rozehrál. Těší mě, že je zde více čtenářů, kteří ladí s tímto autorem :)
Jak přijít o nevinnost? Snadno. Ovšem nikoli bez nevítaných následků. Aspoň ne v tomto příběhu. Z panice milenec. Z milence zkusmo násilník, však vzápětí snoubenec. Ze snoubence vrah a řezník. Z vraha zrádce. Uf. McEwan na šachovnici svého příběhu užívá pro vyobrazení přerodu emociálně nezralého jedince do kruté dospělosti překvapivé tahy. Alespoň pro mne. A to na pozadí ničeho menšího, než americko-britské špionážní akce ve středu poválečného Berlína, kde spolu ve studenoválečnickém módu soupeří ty největší po/válečné mocnosti. Náš milý hrdina je docela slušný zbabělec. Oblíbit si jej moc nelze. Lze však ocenit smysl pro tragikomično anglického autora, který z "testu lidskosti" ve svém románu nechá propadnout v románu takřka jedinou anglickou postavu, která si nota bene oblíbí dříve zavrhovanou americkou kulturu, jako hamburgery s hranolkama v kantýně, baseball nebo horkou čokoládu v automatech. Román dobrý, přece však jen místy trochu plytký na můj vkus, přese všechny "atraktivní" kulisy poválečné doby.
Tak nevím. Červená knihovna? Špionážní román? Kombinace obého? Funguje to tak napůl.
Předností knihy je plastický obraz rozděleného Berlína a jeho atmosféry.
Než přijde k zásadnímu zlomu a obratu žánru knihy někde za polovinou, je nejzajímavější popis situace a atmosféry v rozsektorovaném poválečném Berlíně. Překvapivá (díky takovému "jakoby nijakému" začátku) a velmi drsná dělící scéna a finiš knihy jsou brilantní. Fabulace příběhu kolem skutečné historické události je taky fajn.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura Německo Berlín 50. léta 20. století špionáž Německá demokratická republika
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Nemůžu říct, že bych byla přímo zklamaná, od McEwana jsem ale očekávala trochu větší jízdu... Asi jsem čekala trochu více špionáže a méně sexuálního probouzení :) Ale McEwan je i tak skvělý vypravěč, takže ve finále jsem si tenhle exkurz do rozháraného Berlína 50. let užila. A jo, když má člověk náladu na špióny, musí holt hmátnout po jiném autorovi :)