Proměny
Gregg Hurwitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311597/bmid_batman-temny-rytir-4-promeny-2BM-311597.jpg
4
31
31
New 52: Batman, Temný rytíř série
< 4. díl
ZLOČIN NABÝVÁ NOVÉ PODOBY Basil Karlo byl nejžádanějším hollywoodským hercem, dokud jej látka, která mu k tomu dopomáhala, neproměnila v netvora měnícího svůj tvar. Jeho nové zločinné řádění ale probíhá jinak než podle obvyklého vzorce, což zmate i Batmana. Clayface na sebe nyní bere podobu Batmanových nejbližších spojenců, využívá neveřejných informací o jeho osobních tragédiích, zaměřuje se na nejvýznamnější cíle v Gotham City a zanechává za sebou víc mrtvých než kdy předtím. Za Clayfacem nyní nově stojí zločinecký mozek, který chce z netvora vytvořit svou neporazitelnou zbraň. Poblouzněného tvora tím však zanedlouho jen dožene do ještě větších hlubin šílenství. Ulice města zatím opanovali další draví tvorové a na nevinné útočí i z oblohy… Man-Bat se vrátil!... celý text
Přidat komentář
Celá tahle drsná série je naprosto skvělá a výborně zpracovává příběhy klasických a možná už trošku postranních padouchů. Celkově se nebojí zacházet do extrémů a nejen zabíjet ve velkém, ale i ukazovat různé nekomfortní scény a drsárny. Musím říct, že tahle edice je velmi příjemná, rebirthový Batman už je takový měkoň...
Clayface sice asi nedokáže konkurovat třeba Mad Hatterovi, který pro mě osobně byl nejvíc psycho a brutální, ale všechno to páchané zlo, které je přece jen trošku menší, nahrazuje osobností Basila Karla. Bohužel mi přijde, že jeho příběh byl ukončený trošku bez pointy a předčasně. Zbytek dílu je pak nastavený jedním příběhem beze slov a jedním už ne tak zajímavým příběhem Man-Bata. Příběh o dětské práci a dalších věcech je takový jednoduchý až banální ,ale vážné téma ho trochu prohlubuje. Kapitolka s Man-Batem byla poměrně dobrá a i v krátkém rozsahu si vystačila, určitě zajímavé se věnovat i téhle postavě a asi nebylo nutné dělat pro Man-bata vlastní číslo, takže i tohle "nastavení" bylo kvalitní. Ve zkratce - velmi dobrá série.
Hlavní hvězdou tohoto komiksu je Clayface a kresba k němu dokonale sedí. Příběh člověka, kterého všichni přehlíželi a nepřijali jej ani jako herce, dokud se nenadopoval přeměňovací hlínou je celkem silný a knihu v pohodě utáhne. Zápletka beze slov je taky fajn, ale Man-Bat v záběru už byl na mě trochu moc, protože tím se z velké části zabývala už jiná kniha. Jo a komisař Gordon byl už potřetí v New 52 zajat. Ten chlap by se měl očipovat jako pes, protože to není možné.
Nejdřív jsem plánovala pouze hodnotit, protože bych v podstatě okopírovala komentář z předchozího dílu. Protože to je prostě pravda. Tady Batman hraje druhý housle. Je to o zaporákách, kteří mají schopnosti, které jsou super, přestože nejsou superhrdinové. Takže z mojí strany spokojenost.
Najprv sa Batman, v pre moje oko nie moc lahodiacej kresbe, postaví proti Clayfaceovi. Čaká nás aj kratučký origin tohto zlosyna. Keby som to mal porovnať s predchádzajúcim Mad Hatterom, tak ide o slabší počin.
K druhému príbehu môžem napísať asi toľko, koľko je v ňom. Teda okrem citosloviec nič. Ide o bežný príbeh, v ktorom Batman stojí proti pašerákom ľudí. Aj vďaka tomu, že to nemá slová, tak to rýchlo odsýpa.
Posledný príbeh s kapitalistickým Man-Batom mi prišiel asi najzaujímavejší i keď zo sporu Langstroma so svojím otcom šlo vytrieskať viacej. Nevadí...
Finálne zhodnotenie: Nie je to zlé, i keď som mal možnosť čítať i lepších Batmanov. A áno, aj v tejto sérií.
Vizuálně podmanivé, Maleev a Ponticelli jsou mistři svého řemesla, příběhově pak standart s několika povedenými momenty.
U téhle série je to pořád stejné. Příběhy balancující na hraně nudy, z nichž občas vykoukne nějaká ta pozoruhodná jednohubka. V téhle knize je jí prostřední příběh, kreslený Ponticellim, který se obešel bez jediného slova a bez tradiční batmanocentrické perspektivy.
Od knihy "Batman - Temný rytíř 4: Proměny" dostanete to, co očekáváte. Mainstreamovou zábavu, která se ještě vyznačuje příjemně temnou, skoro až společensky kritickou atmosférou, kde se hlavní hrdina moc nevyvíjí a trochu přešlapuje na místě a mimo svoje netopýří alter ego nudí.
Tak a je koniec. Po knihách Temné děsy, Kruh násilí a Šílený ságu Batman: Temný rytíř zakončujú práve Proměny. Séria si v mojich očiach poškodila dvoma vecami: názvom (niečo, čo sa tak mocne sústredí na Batmanových záporákov, sa fakt malo volať výstižnejšie, určite nie Batman: Temný rytíř) a tým, že príbehy z prvej knihy písali štyria páni, z nich ani jeden nepodal bravúrny výkon. Našťastie, od knihy č. 2 sa scenárov chopila jedna jediná osoba a to skvelý Gregg Huwritz. Gregg svojou pedantskou, miestami až hororovou prácou, sériu nakopol do štvorhviezdičkových obrátok. V Proměnách pokračuje v bližšom (a hororovom, samozrejme v rámci DC mantinelov) predstavovaní Batmanových síce ikonických, ale predsa len menej sa v žiare reflektoval vyhrievajúcich záporákov. Po mrazivom Scarecrowovi a parádnom Mad Hatterovi, prišla rada na Clayfacea. Ako spomínaní páni, i „bahniak“ u nás doteraz vystupoval v komiksoch skôr vo vedľajšej úlohe a bolo to také kuriózne čosi, k čomu sme nejeden raz nevedeli zaujať jasný postoj. Mne osobne Clayface vždy pripadal strašne nevyužitý na to, akými geniálnymi superschopnosťami disponuje. Mal sa dávno stať kráľom celej galaxie a priľahlého priestoru, prípadne aspoň prezidentom USA. Ako keby ste vyhrali milión pambiliónov a uspokojili by ste sa s tým, že si kúpite dve sacherove torty a na rok si predplatíte drahší, rýchlejší internet. Toto som nikdy nepochopil. A ono je fajn, že sa tu konečne niekto venuje tomuto bizarnému zloduchovi a že je to v rámci možností realistické, drsné a temné... ale čo z toho, keď Clayface väčšinu času vyzerá ako Jabba Hutt zo Star Wars? To sa fakt nedá brať vážne, nech by ste akokoľvek chceli. Nie je azda žiadnym prekvapením, že Hurwitz to i tentoraz poňal ako ponurý temer horor s tomu odpovedajúcou, výborne temnou kresbou Ethana van Scivera (Flash, Green Lantern), Jorge Lucasa (Darkness), Alexa Maleeva (Vrána: Mrtvá doba) a Alberta Ponticelliho. Basil Karlo je úžasný v tom, že je absolútne priemerný. V tom bola od detstva jeho najväčšia tragédia. Túžba po tom, aby sa to zmenilo, ho doviedla na strašné, temné miesta a výsledkom je monštrum Clayface. Občas je to záporák, občas je proste len divný a niekedy dokonca patrí do Batmanovej „rodiny“ (viď. séria Batman Detective Comics, napr. zošit Ve stínu netopýrů, kde bol súčasťou tímu). Najlepšie mu to samozrejme sekne ako záporákovi. Osviežujúce je, že ho motivuje nedostatok slávy. Nejde mu o žiadne vytváranie chaosu, dokonca v podstate ani o hmotné statky, vykrádanie bánk, únosy, ani o traumy z detstva. Basil Karlo proste chcel byť filmová hviezda. Pôvodne som chcel napísať, že to bola dobrá séria a skončila prirýchlo, ale je pravdou, že v Proměnách už Hurwitz zjavne začal dýchať z posledného, takže príbeh sa de facto končí na strane 9O (z celkového počtu temer 18O) a nasleduje už len výplň, na pohľad na dievčatko na infúziách v nemocnici sa zvítajúce s mamou síce len tak skoro z hlavy nevymažem, ale to je asi tak všetko.