Než jsem tě poznala

04.03.2015

Průměrná kniha s průměrnou zápletkou.

01.03.2015

Červenou knihovnu mám ráda, tato kniha má vysoké hodnocení, tak jsem si ji tedy přečetla. Četla se dobře, to ano, ale nevím, co z ní udělalo bestseller. Z příběhu se dalo vytřískat mnohem víc, líbilo se mi posledních asi 50 stránek, ty před nimi byly jen omáčka.

27.02.2015

Pro mě ideální knížka na dovolenou. Čtení jsem si fakt užívala a i když mi bylo jasné, jak to musí dopadnout, četla jsem dál a dál ačkoliv se tím konec nezadržitelně blížil. Vlastně jsem si od knížky možná slibovala trochu víc, čekala jsem, že si Louisa s tím plněním seznamu trochu pospíší, že to bude víc odsejpat (čímž ale netvrdím, že by se děj nějak vlekl), že se do toho víc opře...
Mohla to být prachobyčejná červená knihovna. Konec z ní dělá červenou knihovnu pro tzv. inteligentní čtenářky. Nic víc, nic míň. Ale strašně dobře se to čte a já jí budu s radostí doporučovat dál ;-)

27.02.2015

První musím zmínit, že hned na začátku knihy jsem odhadla zápletku a s ní i konec, proto jsem knize nemohla dát plný počet hvězdiček, ale to neznamená, že to nebyla úžasná kniha. Styl psaní byl na můj vkus trochu pomalý, myslím to tak, že kniha mohla mít, tak o padesát stránek méně, kdyby se autorka vyhnula zbytečným pasážím, ale co se nelíbí mě může se líbit někomu jinému, autor se nikdy nemůže zavděčit všem. Vedle nudných pasáží byly ty, které bych mohla číst pořád dokola, a tak se to nějak vyvážilo.
Nápad knihy mi přišel docela originální, ale možná je to tím, že jsem dřív nic podobného nevyhledávala. Hlavní postavy byly super, Willa jsem si oblíbila, ale také Louisu a bylo mi líto, že nic nestalo co bych si přála a stalo se ..... no spoiler.
Tato kniha ve mě zanechala hromadu otázek a témat na přemýšlení, a proto ji nemůžu řadit mezi zamilované romány, ale mezi knihy, které by si měl každý přečíst.

26.02.2015

Za mě TOP č. 1. Neuvěřitelně silný příběh napsaný velmi poutavě, že člověka vtáhne do děje. Zasmála jsem se a hodně jsem si taky pobrečela. V každém případě mi kniha hodně dala a stále o ní přemýšlím:)

Krása.. nádherný a hlavně poutavý příběh o lásce, ale také bolesti. Příběh poukazuje na pomíjivost a naději. Moc dobré čtení :).

25.02.2015

Nádhera, hluboký příběh, o kterém přemýšlíte další dny a nechce se Vám začít číst jinou knihu.

22.02.2015

Jedna z nejlepších romantických knih, které jsem kdy četla...absolutně hned vás vtáhne do děje, prožíváte ten každodenní zápas s vlastním ochrnutým tělem s Willem, projevujete účast, brečíte, smějete se pichlavé konverzaci mezi Lou a Willem...všechny emoce vložené do jedné knihy. Myslím, že to není žádná naivní romantika, ale příběh dvou lidí, který se klidně může odehrát...pokud máte srdce na pravém místě, čtěte a nebudete litovat!!!

20.02.2015

Knížka se čte dobře, na romantický příběh je určitě nadprůměrná. Ale v celkovém pohledu je trochu jednoduchá, zkrátka oddechovka.

18.02.2015

Sohlasím s tím, že knížka má velmi silné téma, které rozplakalo mne a zase mi pomohlo uvědomit si, jaké mám vlastně v životě štěstí. Ale když se zaměřím na literární stránku knihy, tak to byl pro mě prostě průměr.

17.02.2015

Velmi čtivé, jak již bylo psáno i já jsem potřebovala kapesníčky a určitě ne poprvé a naposledy....

15.02.2015

Dokonalá knížka, která umí vtáhnout do příběhu. Byla jsem zklamaná z konce a nejvíc mě naštvalo, že mě kamarádka neupozornila, že budu potřebovat kapesníčky. Ono ve 3 hodiny ráno se v pokoji těžko hledají. Nebrečívám u knih často, ale tady to nešlo jinak.
Každopádně jsem doufala v lepší konec. Škoda. Třeba příště.

15.02.2015

Čtivá kniha, která do člověka kopne přesně tam kde nechce a nechá ho přemýšlet nad věcmi nad kterými nepřemýšlí dokud by se ho to vyloženě nedotklo... Konec jsem si proplakala jako spoustu úseků v průběhu knihy, hlavní hrdinka mi někdy až moc děsivě připomněla mě samotnou.

14.02.2015

Po přečtení této knihy jsem marně hledala další stránky... listovala jsem, ale našla jsem jenom Poděkování... Kniha byla úžasně napsaná, J. Moyes mě opět nadchla a nezklamala. Tuhle knihu si prostě musíte přečíst! :)

14.02.2015

Nemůžu si pomoct, ale být Will Traynor chudý kluk, asi by to vypadalo kapku jinak... Na můj vkus moc klišoidní, ale čtivé, to zase jo...

14.02.2015

Tak tedy dočteno, vlastně doplakáno. Přes slzy ještě nevidím na klávesnici,pár pasáží jsem s citových důvodů musela přeskočit.
Literárně to silný zážitek není, ale příběh, ve kterém může hlavní roli hrát každý z nás. Jen
aby se to nestalo někomu z mých blízkých, to si přeju hodně.

12.02.2015

Tak jsem si říkala, co na té knize všichni vidí. Pak jsem si přečetla, o čem je, a pomyslela si, že to bude děsný kýč. Takových diskusí jsem na toto téma četla, absolvovala jich na SŠ i VŠ...
A pak jsem si tu knihu přece jen přečetla, znalá závěru, a stejně mě to naprosto odrovnalo. Sice knihu v nejbližších letech číst znova nebudu (s ohledem na naše prostředí, protože bych zase posmrkala tunu papírových kapesníků), ale rozhodně bude patřit k mým nej nej nej.
Jediné, co mě zamrzelo byly úhly pohledu jiných osob. Vůbec nebyly potřeba, protože je čtenář z kontextu jejich jednání tak jako tak vycítil. Jako by se autorka prostě některých situací nechtěla účastnit a tak je vynechala a nasadila tam místo Lou někoho jiného.

Kniha se čte pěkně, rychle, nicméně krabičku kapesníčků jsem opravdu nepotřebovala - ani jediná slza. Příběh na mě působil jako klišé. Podobnost s filmem Nedotknutelní je opravdu nepřehlédnutelná :-)

11.02.2015

Docela ohrané téma... Přišlo mi to hrozně podobné Nedotknutelným. Styl psaní se mi taky moc nelíbil a hlavní hrdinka, na to, že jí je nějakých 27 let, působí maximálně na 20. Bohužel jsem jim tu lásku nevěřila a závěr knihy byl naprosté citové vydírání.