Než natáhnu brka
Antti Tuomainen
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544747/bmid_nez-natahnu-brka.jpg
4
186
186
Detektivka plná černého humoru a životního optimismu.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2019
,
Kniha Zlín
Originální název:
Mies joka kuoli, 2016
Interpreti: Martin Hruška
více info...
Přidat komentář
Mnohem víc existenciální, než bych býval čekal, ale to je vina spíš blbě napsaný recenze. Humoristická detektivka to opravdu není. Detektivka (svého druhu) to snad je, dobrá knížka to je určitě.
V ich formě. Dobrý nápad na námět, trochu detektivní a my čtenáři se několikát mýlíme. V některých pasážích dost drsné. Trochu tragikomické.
Pěkné, super.
Citát:
"Smrt přijde jednou v životě a možná by se na ni měl klást větší důraz."
"Možná člověk žije, i když umře. Možná tady po něm něco zůstane, vdech nebo myšlenka, něco, alespoň něco."
Docela vtipná až morbidní detektivka. Má to spád, občas i vtip a hodně dlouho netušíte (vlastně až do poslední chvíle), kdo je ten vrah :)
Zezačátku mi to nepřipadalo ani jako detektivka, ani humorné, spíš trochu filozofické.
Líbí se mi nosná myšlenka - žijte, jako byste zítra měli umřít, resp. žijte, jako byste už umírali.
Ke konci jsem se ale už několikrát smíchy odbourala.
Jo, bavilo mě to.
Vtipné, kdo je "vrah" a proč to udělal je jasné až na konci. Hezké čtení na kratší cestu.
Období detektivek, které jsem v dávných dobách hodně ráda četla, mám už za sebou, ale když jsem viděla anotaci na tuhle, šla jsem si ji půjčit do naší knihovny a přečetla. S chutí. Oceňuji neotřelý námět, dějový spád, akčnost některých až neuvěřitelných situací a také dobrý černý humor. Navíc jsem viděla několik moudrých sentencí, které si vypisuji jako citáty.
hodně divné, lehce paranoidní atmosféra se mi ale líbila. překvapivý a totálně bizarní závěr tomu dal korunu.
Ten ironický finský humor je perfektní. Hlavní postava mi strašně připomínala kultovní finskou postavu Uuna Turhapura.
V současných tropických vedrech i čtenář marně hledá chladné místo, kde by složil své kosti a začetl se. A co takhle pod zem! Zmořená smrtícím horkem a toužící po mrazivém zážitku jsem proto v knihovně sáhla po “románu plném napětí a černého humoru” s rakví na titulce. Kniha zařazená do výběru 20 nejlepších detektivek roku 2017 deníku The Irish Times přece musí stát za to!
Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/jak-by-vypadal-vas-zivot-kdybyste-vedeli-ze-brzy-zemrete/
Podle anotace a nadšených ohlasů na obalu knihy jsem čekala něco jiného, výrazně důraznějšího, než se mi nakonec dostalo. V podstatě je to banální (naštěstí krátký) příběh dnešního podnikatele ve středním věku. Až na to, že je lemován myšlenkami na blížící se smrt.
Černého humoru se nedostává a z běžného každodenního humoru jsem zaznamenala snad jen následující kancelářský (protože to nijak zvlášť nezapadalo do příběhu, vyvolala to zřejmě jen momentální frustrace autora):
"To tiskárny dělávají. Je jim to vlastní. Tisknou, když to člověk nepotřebuje. A když naopak něco vytisknout potřebuje, tak dojde inkoust nebo se vevnitř zaseknou papíry nebo tiskárna oznámí, že spojení se přerušilo a že nepoznává přístroj, z něhož má tisknout. Mně se zdá, že celá idea digitalizace a bezpapírové komunikace vznikla z toho, že tiskárny dohnaly už hromadu lidí k šílenství a sebezničení. Papír je fajn a krásný, nemá žádnou chybu, je příjemný na omak a líp se z něj čte, ale je zatraceně náročný dostat ty malý černý značky na jeho povrch. To je se současnými technologiemi skoro vyloučená věc. Vlastně mám podezření - ne, jsem si jistý -, že světoví výrobci tiskáren uzavřeli tajný komplot s výrobci antidepresiv a léků na uklidnění."
Chybělo mi zejména víc dumání nad životem a smrtí, než nám autor uštědřil, přestože se to víc než nabízelo. Kdybych knihu nečetla, nic by se nestalo. Takže celkový dojem nic moc: 55%
Autorovy další knížky
| 2018 |  Než natáhnu brka |
| 2012 |  Léčitel |
| 2015 | Moje temné srdce |
| 2016 | Důl |
| 2020 | Malá Sibiř |
Celá kniha je laděna do Tarantinova stylu. Kdo má jeho filmy rád, tak si tento příběh bude užívat. Plný počet nedám, protože z tohoto neotřelého tématu šlo vytěžit mnohem víc. Jako bych před sebou měla dort, ze kterého již spadla šlehačka. Také audio knižní zpracování mohlo být povedenější. Místo neustálého startování auta a podobně divných ruchů, bych mnohem více ocenila hudební předěly. Ale pan Martin Hruška odvedl profesionální práci a při poslechu jsem se rozhodně nenudila.