Než pomine tvůj hněv
Åsa Larsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470961/bmid_nez-pomine-tvuj-hnev-J0J-470961.png
4
278
278
Rebecka Martinssonová série
< 4. díl >
Rebecka Martinssonová, prokurátorka v severošvédské Kiruně, se zaplete do případu chladnokrevné vraždy. Mladý pár vysekal v ledu na jezeře díru, aby se mohl potopit k vraku letadla, které leží na dně. Ale během potápění kdosi přeřízne lano a díru zakryje dřevěnými dveřmi. Mladí lidé nemají žádnou šanci. Co hledali ve vraku letadla? A kdo je za to potrestal smrtí? Při pátrání přijde Rebecka na stopu dlouho utajovaným událostem z minulosti. A objeví nebezpečnou síť utkanou z viny, strachu a zrady, do které jsou zapleteni místní obyvatelé.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
Till dess din vrede upphör, 2008
více info...
Přidat komentář
Asa Larssonová je jednoznačně nekorunovaná královna psychologie! Knihy této autorky jsou uhnětené z úplně jiného těsta, než knihy jejich mužských kolegů a je to skutečně dokonalý psychologický koktejl, jehož ingredience jsou dávkovány v ideálním množství i poměru vedoucímu k dokonalosti.
Děj, který tentokrát sahá svými kořeny až do 2. světové války, se prolne s vraždou dvou mladých lidí, toužících po dobrodružství, které se jim bohužel stane osudným. Spadlé válečné letadlo ležící v rybníce, ke kterému se dvojice chce potopit, totiž nese řadu tajemství, která nesmí být znovu vytažena na denní světlo.
Samozřejmě je možné, že čtenářům preferujícím akci, dramatický děj a hlavně napětí, kdo je oním záporákem, až do poslední strany, tato kniha bude připadat nudná či nezáživná, a navíc přece jenom sama autorka nám prozradí, kdo zakryl díru v ledu dveřmi ještě v první polovině knihy, tady to ale nehraje téměř žádnou roli. Málokterý autor totiž dokáže propracovat charaktery postav – a především těch záporných, s takovou pečlivostí a dokonalostí jako Asa Larssonová. Přesto, že patřím k lidem, kteří mají rádi 100% padouchy, vůbec mi nevadilo, že tady tomu bylo výrazně jinak. Asa opět velmi barvitě vymalovala minulost, kterou prolnula se současností, u jedné severské rodiny a každý čtenář si určitě chvíli popřemýšlí nad tím, jak velký význam na utváření osobnosti má naše rodina a prostředí, ve kterém vyrůstáme.
Neméně zajímavý byl i fakt, že vypravěčem tohoto příběhu byla ona mladá zavražděná dívka. Toto propojení děje s mrtvým „vypravěčem“ je pro mě vždycky nesmírně zajímavé. Je možné se s tím setkat ve vícero knihách od různých autorů, ale způsob, jakým každý autor zasazuje mrtvého do světa živých, je vždy nesmírně zajímavý. U Asy jsem měla pocit, že mrtví jsou běžnou součástí světa živých, že nás navštěvují, pozorují a pokud jsme sami, tráví s námi každou volnou chvíli. Tak kdo ví, třeba to tak opravdu je ;-).
Až pomine tvůj hněv je teprve třetí kniha, kterou jsem od autorky četla, míním to ale velmi rychle napravit. Těším se na další setkání s Rebeckou Martinssonovou a jsem zvědavá, kam mé čtenářské kroky budou zavedeny v dalším příběhu a s jakým množstvím sněhu se ve švédské Kiruně příště setkám :).
Poutavé čtení. Někdo kritizoval, že je velmi brzo jasné, kdo je vrah, ale to mně vůbec nevadilo, vyprávění zaujme a s napětím jsem čekala rozuzlení příběhu - jaký byl motiv a jaký trest dopadne na viníky. Asa Larsson mě nezklamala.
Podezřelí na sebe hned od začátku začnou zbytečně upozorňovat, jde v podstatě jen o to, je co nejdříve usvědčit, k čemuž vyšetřování celkem nekomplikovaně směřuje. Nesedí mi tam motivace a jednání několika postav.
Nicméně kniha je poměrně svižná a čtivá. 70%.
Knížky ze série Rebecka Martinssonová se mi zdají čím dál lepší. V každe knížce je prolínání minulosti ze současnotí, což se mi líbí a také skvěle psychologicky vykreslené osoby.
Äsa Larsson....toto jméno je zárukou kvalitních detektivních románů. Genialita a lehkost, s kterou tato autorka píše, vás vždycky dokonale pohltí. S každým dalším příběhem se stále více zamilovávám do drsné, zimní švédské krajiny i do psychologické hloubky příběhu a samotných postav. Zápletka posledního dílu se tentokrát věnuje událostem z období 2. světové války a velice dobře se prolíná se současností a případem vraždy dvou mladých lidi. Skvělým motivem je i popis děje očima oběti vraždy.
Mám to naopak - ze všech doposud přečtených autorčiných knih se mi tahle líbila nejvíc.
Předešlé komentáře mají v mnohém pravdu - přesto mi tato severská detektivka "sedla". Nepříliš komplikovaná, zajímavá nezvyklým prostředím i povahami hlavních aktérů, provázaností s minulostí i skrytým sdělením, že příčina série vražd je dvojí.
Kořeny jsou v minulosti, ale i v dlouhodobé neschopnosti jednat, v lhostejnosti, která umožnila jednotlivcům získat pocit nadřazenosti a moci.
Opět známé postavy, sympatická prokurátorka Rebecka, která se usídlila na severu Švédska. Tentokrát se případ týká dosti vzdálené minulosti, kdy se na povrch dostávají staré pravdy z období druhé světové války, které stojí za současnými zločiny. Určitě to není klasická detektivka, která se čistě zabývá vyšetřováním určitého případu. Autorka se dost věnuje samotné přírodě severské Kiruny a jejího okolí, v jejích knihách se neustále vyskytují zvířecí mazlíčci, prostě dokáže kromě samotného příběhu skvěle popsat atmosféru severního Švédska a to se mi na jejich knihách velmi líbí.
Další díl ze série knih o Rebecce. Rebecka stále působí jako státní zástupkyně. Novým prvkem je zde pohled ducha zemřelé, jejíž smrt se vyšetřuje. Kniha je čtivá, ale jak již bylo zmíněno v komentářích níže, chybí nějaké větší napětí či překvapivý vývoj děje. Vstupování ducha do děje je zajímavé, ale nemůžu říci, že by mě tím příběh nějak více uchvátil, spíše bych řekla, že bez tohoto pohledu bych se obešla.
MUsím přiznat, že je to pro mne asi nejslabší, co jsem od ní četl (všechny tři předešlé knihy). Myslím hlavně po dějeové stránce. Případ je takový podivný, spojení s tou druhou světovou válkou bylo takové chabé. Napsané dobře, postavy, prostředí, mezilidské vztahy. Ale prostě chyběl i tomu "náboj". A moc mi to připomínalo detektivku Zimní oběť, ten pohled z pozice ducha zavrazděné, a snad i ta rodina na vsi, z které mají všichni respekt, strach...
V detektivních románech jde vždy o kompromis mezi tím, co opravdu obnáší vyšetřování trestných činů, a napětím. A protože vyšetřování trestných činů zas taková zábava není, dobrá detektivka se soustředí na akci (jako např. série Harry Hola, kterému čtenáři rádi odpustí chaos a soustředí se na zápletku, která bývá velmi komplexní).
Larsson však takové zápletky bohužel není schopna. Četla jsem Sluneční bouři i Než pomine tvůj hněv a musím říct, že autorka v psaní nezaznamenala žádný posun. O zápletce se pomalu nedá vůbec hovořit, protože ani v jedné z nich žádná nebyla, jenom se našla mrtvola a vyšetřovalo se. Čtenář stále čeká na nějaký šokující zvrat, až nakonec zjistí, že žádný nebude. Pak je ale těžké odpustit postavám zbabraně vedené výslechy, chaotické cestování sem a tam mezi jednotlivými podezřelými, abychom si poslechli tlachy, které příběh nikam neposunou. A to, co je na obálce prezentováno jako velké tajemství z minulosti, zažil každý druhý.
Knihy nemá cenu číst ani kvůli sympatiím k jednotlivým postavám. Ženské hrdinky jsou vysloveně protivné a jakoby neživé. Autorce se je prostě nepodařilo oživit, nemají žádnou osobnost. Vyprávění Stavinga o tom, jaká byla Rebecka jako dítě, nefunguje, a ačkoli je cítit zjevná snaha autorky vyvolat u čtenáře náklonnost k hlavní hrdince, na mě to nezabralo.
Obě knihy na mě působily velmi prostým dojmem. Pokud bych měla přirovnat Stiega Larssona nebo Jo Nesba k hodně silnému kafi, tak tohle je špaldové kafe a ještě neoslazené.
Autorka v sérii postupně rezignuje na detektivku a zcela se soustředí na atmosféru (což ji sice pozitivně odlišuje od hromady dalších tvůrců spadajících do škatulky "severská krimi", ale zároveň jí hrozí, že v záplavě navozené nálady utopí fabuli), do které neváhá ani ve výsostně racionálním žánru míchat mystické prvky. Slušně našlápnuto k tomu měla už v předchozí "Temné stezce", v níž má jedna z postav záhadné předtuchy o budoucnosti, které se obvykle vyplní. Ve čtvrté knize už se s nadpřirozenem nijak nežinýruje a jednu z linií vypráví přímo duch oběti (přičemž subjektivní pohled zemřelé se objevuje skoro stejně často jako ten Rebecčin). Duch se navíc občas někomu zjeví, takže nezůstává pouhou narativní strategií, ale stává se autonomní součástí celého příběhu. Mezi severskými detektivkami tento přístup není žádné novum - popis dění nahlížený očima mrtvoly používá Mons Kallentoft (např. "Zimní oběť") a pořádně straší třeba i na Ölandu, kam situuje své příběhy Johann Theorin (např. "Smršť"), ale je zajímavé, že Larssonová se k němu propracovala postupně. V rozhovoru pro Kulturissimo.cz spisovatelka uvedla, že to souvisí s blízkostí obyvatel severního Švédska k vysoce spirituálně založené sámské kultuře - pro místní rodáky je tudíž tendence komunikovat "s jiným světem" do jisté míry přirozená. Vhled oběti, která shůry pozoruje pozůstalé, provinilé i policajtské, ovšem částečně rozbíjí strukturu napínavého pátrání, v němž jeden nebo více detektivů postupně odhalí pravdu. Ta se totiž odkrývá hlavně skrze flashbacky jednotlivých zúčastněných. Obdobným způsobem sice autorka buduje gradaci ve všech svých knihách, tentokrát se však zápletka vyřeší skoro sama. Trochu slabší jsou i samotné motivy k zabíjení, vrah je jako vždycky jasný téměř od začátku, neboť Larssonová své romány nestaví na překvapivém vyústění. Může to připomenout sledování seriálu z policejního prostředí, kde se s počtem zhlédnutých dílů konzument čím dál méně zajímá o jednotlivé případy a silněji ho vtahují osudy oblíbených hrdinů. Větší požitek z textu tedy asi budou mít čtenáři, které interesuje, jak zvládá Rebecka vztah na dálku, nebo kterak dopadne rozkol inspektorky Anny-Marii s kolegou.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Sluneční bouře |
| 2015 |  Hůl prokletí |
| 2011 | Prolitá krev |
| 2013 | Oběť Molochovi |
| 2012 | Temná stezka |
Už jsem si myslel, že ve Skandinávii žijí pouze psychopatičtí sadisti. Tato severská detektivka je však jiná. Oproti svému mužskému jmenovci není Asa tak sociálně kritická, sondy do švédské válečné minulosti jsou také umírněnější a víc se zdá být fascinovaná přírodou. Hlavně ale se nepotácí na hraně paranoie. Díky moc za to, bylo to osvěžující. Že by ale byla královnou psychologie? Leda tak psychologie domácí, pracující se osobnostními stereotypy, říznuté duchařinou.