Než pravda vyjde najevo
Tošikazu Kawaguči
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541959/bmid_nez-pravda-vyjde-najevo.jpg
4
279
279
Funiculi funicula série
< 2. díl >
Vítejte znovu v kavárně umožňující cestování v čase! Pokračování románu Než vystydne káva. Japonská kavárna Funiculi funicula už umožnila cestovat v čase mnoha lidem. Tentokrát se pro návrat do minulosti rozhodnou čtyři muži, kteří by udělali cokoli, aby se ještě jednou setkali se svými blízkými. Teď, když pochopili, že život může vychladnout stejně rychle jako káva, musí svým milovaným naposled něco sdělit. Jen tak najdou sílu změnit svůj pohled na život a pokusí se v něm znovu najít štěstí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , Kniha ZlínOriginální název:
この嘘がばれないうちに (Kono uso ga barenai uči ni), 2017
více info...
Přidat komentář
"Než vystydne káva" mala o niečo silnejšiu atmosféru, ako tento druhý diel - zdá sa mi, že autor použil trochu úspornejší jazyk, ale o to bolo zdelenie údernejšie. Ako červená niť sa však príbehmi ľudí v oboch knihách vinie myšlienka, že aj keď udalosti, ktoré sa stali, už zmeniť nemôžeme, môžeme zmeniť svoj postoj k nim. Príbehy ľudí, ktorí si sadajú na TÚ stoličku, sú úplne obyčajné, v zmysle, že sa môžu stať naozaj každému z nás a mnohým sa aj stávajú. Práve v tom je, myslím, sila tejto knižky. A ešte... posledný príbeh som dočítala dnes skoro ráno pred odchodom do práce, slzila som do kávy pred sebou, avšak neboli to slzy bolesti, smútku či zúfalstva... mala som potom pocit akejsi vyrovnanosti, pokoja a istoty, že čokoľvek sa stane, resp. má stať, je dobre a dôležité je iba to, ako s tým človek v srdci naloží.... A konečne som našla to slovo, ten pocit, ktorý to zastrešuje: VĎAČNOSŤ. Jo, to je presné, jeden by povedal, taká obyčajná knižka, a čo dokáže! Odporúčam.
Příjemné pokračování předchozí knihy Nez vystydne káva...To, co jsem očekávala, jsem našla. Jednou za čas potřebuji přepnout z detektivek, psychologických thrillerů a vlastně i z toho všeho bláznivého okolo mě, na to poklidné japonské plynuti...
Kniha se mi četla dobře, ale nijak víc mě neoslovila. Vždycky mám ráda, když se proplétají navzájem příběhy a vztahy jednotlivých postav, což je super! Ale téma samotné mi nepřišlo nijak závratné. Mohlo by to mít důmyslnější myšlenku ke sdělení.
Opět tu máme pár propletených osudů. Lidé míří do minulosti a dokonce budoucnosti. Některé postavy známe, jiné jsou úplně nové. Líbilo se mi. Nemůžu se zbavit dojmu, že kavárna je poměrně neútulná. Podle popisu na mě působí dost omšele. Ale popis vůně kávy a její příprava to vynahrazuje.
První díl jsem nečetla, takže jsem přesně nevěděla do čeho jdu, ale tento se mi líbil, milé, příjemné čtení a skoro pořád jsem u toho měla chuť na kávu :)
Druhý díl z pera japonského autora, který mě oslovil, dostal a nepustil. Jedná se o tak čistý text, kde není potřeba velkých zvratů, změn, překvapení, je to prostě a jednoduše o životě a je to prostě skvělé. Druhý díl se mi snad ještě kapánek líbil víc, než díl první. Celé autorovo dílo má takové duchovno, ale takové příjemné, asi bych řekla i typicky asijské opojení. Je to skvost, který pohladí po duši a nejen po ní, troufá si říct, že knížka čtenáře až zklidni, a co si budeme, každý jsme v této době uspěchaní ;-) Rozhodně doporučuji k přečtení.
Kavárnička Funiculi funicula je rozhodně jedním z knižních míst a příběhů, které se mi zapsalo do srdce a kam se vždy tak moc ráda vracím. Čím dál víc přemýšlím, jestli nejsem ve skrytu Japonka... V tomto japonském prostředí plném myšlenek, citů, emocí a tajemna, kde čas a život plyne po svém, jsem se našla a cítila se v něm jako doma. Už po první návštěvě jsem byla okouzlena a i druhé posezení nad kávou a všemi jejími dalšími příběhy jsem si vychutnala až do dna.
Celé je to, tak jako první díl i veškerá asijská kultura, opředeno jedinečnou japonskou aurou a místními legendami a tradicemi, které člověka pohltí, jako by sám byl jejich součástí, a právě to je kouzlo této knihy. Leč vesměs běžné, skromné lidské příběhy, svou podstatou a filozofií tomu dávají značně hluboký rozměr, který pohltí tělo i mysl. A pro mě je právě tento ráz a rozjímání Japonsku vlastní opravdová literatura. Oblíbila jsem si ji díky těmto poetickým příběhům a tento žánr a styl řadím na vrchol literatury. Když je čtu a vnímám, mám pocit pravého vyjádření a oslavy literatury jako takové. Mohla bych se v nich utopit, a stále bych neměla dost.
Leč kávu výhradně nepiju, tato kávová chuť a aroma příběhu, které je z knihy tak citelné, mi moc přišlo k chuti. Doufám tedy, že budu mít možnost, přečíst si i třetí díl, protože sem bych se ještě alespoň jednou ráda vrátila.
Je dobré mít na tuto knihu víc času a soustředění, příběhy si pak víc užijete. Není to úplně nutné, ale znalost prvního dílu vysvětlí mnohé. Na druhé straně spousta věcí se dokola opakuje, nejspíš aby čtenář nezapomněl, ale to mě spíš rušilo.
Pěkné až uklidňující čtení.
Opět jsem se dozvěděla pár zajímavostí o Japonsku - o jejich školství, o jazyce a o japonské duši. Příběhy proti předchozímu dílu měly společný motiv, přišly mi i promyšlenější, ale něco mi na nich mnohem víc vadilo. To, že se po celou knížku čtenář brodí doslova potoky slz. Téměř každá postava, snad s výjimkou Miko a paní v bílých šatech, si aspoň na chvíli popláče, a některé v slzách téměř tonou. Pro mě to jinak pěkné příběhy dost degradovalo na úroveň sladkobolných hollywoodských dojáků a vůbec mi to nepasovalo k japonské rezervovanosti a ostychu projevovat city.
Oproti první dílu mi kniha přišla slabší. Naopak jsem velmi ocenila mapu vztahů a postav na první dvoustraně.
Platí v podstatě to samé co pro první díl, tedy že je to příjemné a poklidné čtení, psané takovým nějakým řekla bych japonským způsobem. První díl mi ale přišel asi lepší, jednotlivé epizody a postavy byly více rozpracované, možná to celkově taky nevyznívalo tak moc dojemně a smutně. Snad všechny postavy jsou tu (až na dítě) neveselé, nebo aspoň pronášejí životní moudra, nějak v nich chybí rozmanitost. Také zde opakovaně zaznívá poselství, že je důležité, aby žil člověk šťastný život, navzdory okolnostem a hlavně kvůli mrtvým (zjednodušeně řečeno). Když na tuto tezi přistoupíte, budete se pravděpodobně rozplývat nad tím, jak je to moudré a pravdivé a krásné. Když budete mít o prohlášení pochybnosti jako já, nutně vás to bude v textu rušit, protože vždy pocítíte nesouhlas, nebo aspoň prostor k polemice.
Pro knížku je opět charakteristické neustálé opakování, a to nejen pravidel přesunu do minulosti. Možná to někoho může rušit, na druhou stranu těžko si myslet, že si autor nevšiml, že se opakuje. Dal to tam záměrně, tak to tak berme. Ono to tak nějak rytmizuje děj. Konec jsem úplně nepochopila, co je to za postavu a kde se vzala, ale asi se to dozvíme ve třetím dílu.
Přes všechny drobné výhrady je tohle zajímavá knížka, která stojí za přečtení (samozřejmě i s předchozím dílem, bez něj to nejde). Text je napsán výborným jazykem, který očima přirozeně a bez zádrhelů plyne, takže čtení jde velmi rychle. Knížka se dá zkonzumovat i za den, aniž byste slova přeskakovali. A ještě navíc je hezká a bez tiskových chyb. Co víc si přát.
Stejně jako její první díl, i tato kniha mě velmi chytla za srdce. Velmi mě oslovil styl, jakým autor příběhy podává - jednoduchý, svižný, ovšem také s určitou něžností. Přestože mi občas přišlo, že se některé informace opakují až příliš často (například, co si tak vzpomínám, popis kavárny a jejího umístění), asi tuším, proč tomu tak je, právě díky opakováním těchto věcí každý příběh funguje samostatně, a knihu hodnotím velmi kladně.
Musím říct, že i mně se víc líbil první díl, tady mi některé věci přišly jako výplň, ale opět se uzavřelo několik příběhů a celkové poselství a konec jsou nádherné. Jsem zvědavá, jak to třetím dílem dopadne (čili moc doufám, že to nebude další nedopřeložená trilogie..)
Magická kavárna v Tokiu je zpět! Trochu jiná než první díl, snad tím, že jednotlivé příběhy mi přišly o něco stručnější, o to však více do popředí vystupuje hlavní myšlenka o tom, že odpírat si štěstí pro pocity viny už na minulosti nic nezmění a budoucnosti neprospěje... Jeden z příběhů se navíc poměrně trefil do mnou aktuálně prožívané situace a velmi pohladil po duši - tak jako celá knížka, která na mě měla velmi uklidňující účinek. Závěr mi vykouzlil úsměv na tváři a zahřál u srdce. Doporučuji a těším se na třetí díl!
Druhý díl nezklamal má očekávání. Kniha ve stejném duchu, jako ta předhcozí, opět 4 povídky, které nutí člověka více a více přemýšlet, ať už o tom, jestli by se do minulosti i přes přísná pravidla vydal nebo ne, nebo nad osudy jednotlivých postav. Každá povídka v sobě skrývá myšlenky, které vám utkví v hlavě.
Moc se těším, až vyjde překlad třetího dílu. Dnes jsem tak po dočtení tohoto dílu zjisitla, že díl první byl v roce 2018 zfilmován. Určitě se pokusím film vyhledat a zhlédnout. :)
Další díl samozřejmě nezklamal. Opět se vracíme do prostředí kavárny, opět lze cestovat v čase za určitých podmínek a opět se nám nabízí čtyři příběhy lidí, kteří si cestování v čase vyzkoušeli. Kniha je nesmírně poklidná, ale zároveň líčí realitu bez obalu. Velmi se mi líbí na první pohled jednoduché příběhy, za kterými se schovávají úžasně pravdivá poselství.
Od autora jsem už četl knihu - NEŽ VYSTYDNE KÁVA, kterou jsem hodnotil pozitivně. V této knize nalezneme 4 povídky, jedná se o druhý díl. Přestože se jedná o povídky, postavy v knize jsou vzájemně propleteny. Myslím si, že námět knihy je zajímavý – návrat do minulosti, anebo ocitnout se v budoucnosti s lidmi, na kterým nám záleží. Autor dost často na různých místech opakuje pravidla, které musí člověk splnit, aby se mohl přesunout do doby, kterou si zvolí. Podle mého názoru by to nemusel stále dokola připomínat. Podle mě stačí, když jsou tato pravidla uvedena v PŘEMLUVĚ. Také mi nějakou dobu trvalo, než jsem se dokázal zorientovat v postavách, které se v knize vyskytují. Oceňuji a chválím autora za to, že na počátku knihy znázornil grafické schéma POSTAV A JEJICH VZTAHŮ. Čtenář se tak může lépe zorientovat v jednotlivých postavách. Toto schéma jsem si přečetl až po dočtení jednotlivých povídek. V krátkosti jsou na některých místech připomenuty příběhy z prvního dílu. V závěru knihy se dočteme nějaké informace o autorovi. Mimo jiné je v tomto medailonku zmíněno, že autor vydal také třetí díl, který se jmenuje - NEŽ ZMIZÍ VZPOMÍNKY. Pokud nakladatelství tuto knihu časem vydá, knihu si přečtu. Myslím si, že čtenář může začít číst klidně tuto knihu, aniž by přečetl první díl. Všechna pravidla jsou znovu a opakovaně vysvětlena a jsou rovněž připomenuty vztahy mezi postavami. Knihu hodnotím na 90 %. Myslím si, že kniha stojí za přečtení.
Autor se v předmluvě dotazuje, jestli bychom stáli o návrat do minulosti po vyslechnutí pravidel, která bychom museli dodržet. Já bych o návrat do minulosti určitě stál a rád bych se setkal s několika lidmi, kteří zemřeli. Jsem si vědom, že bych nemohl ovlivnit přítomnost, ale přesto bych o takové setkání stál. V mnoha případech by mohl být člověk šťastný, ale není tomu tak, protože si za to často může sám. Nedokáže se například vyrovnat se situacemi, které v jeho životě nastaly, a tímto způsobem zabraňuje, aby žil plnohodnotný a spokojený život, což je velká škoda. Člověk může mít výčitky svědomí, pokud se nezachoval k blízkému člověku dobře během života, anebo nesplnil věci, které slíbil, příčin může být více. Rád by se vrátil do minulosti a s dotyčným člověkem si všechno vyjasnil, omluvil se, uznal svoji chybu, řekl mu, že ho má rád, i když mu to během života nedával najevo. Myslím si, že návrat do minulosti by uvítalo více lidí, přijali by všechna pravidla kavárny a ještě jednou a naposled se setkali s osobou, kterou by chtěli vidět a promluvit si s ní.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
A pro rodiče zůstanou děti navždy dětmi, bez ohledu na věk.
Moje štěstí bude důkazem toho, že žila…
Jsou věci, o nichž člověk dokáže mluvit pouze s někým, komu důvěřuje, ale jsou zase takové, s nimiž se dokáže svěřit právě někomu, koho se daná věc netýká.
Kdybych to četla samostatně bez znalosti prvního dílu, možná by mi ještě ani nevadilo to stálé opakování pravidel kavárny. Ale mít to už v druhé knize mi připadalo už poněkud otravné.
Nicméně i jinak se mi druhá knížka líbila méně než ta první. I když jeden příběh se mi líbil opravdu hodně, tak dva ze čtyř mě vůbec nezaujaly.
Určitě ale nelituji, že jsem si přečetla i tento druhý díl. A až vyjde v češtině třetí, půjdu do toho taky.
Zásadní je pro mě navodit si tu myšlenkovou konstrukci, kdy si uvědomím, že někdy (nikdy?) nezáleží na tom, co se stalo, a co nelze změnit, ale počítá se to, jaký jsme k tomu zaujali postoj. To je podle mě hlavní poselství obou knížek a autorovi se výborně podařilo tuto myšlenku rozvíjet.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Než vystydne káva |
| 2020 |  Než pravda vyjde najevo |
| 2022 | Než vzpomínky vyblednou |
| 2023 | Než se stihnu rozloučit |
Lehce rozvíjí a připomíná linku první knihy Než vystydne káva. Už se těším na další dva díly a doufám,že u nás vyjdou brzy.