Než slehne rudý prach

24.05.2023

Závoj rudého prachu je buddhistická metafora marnosti a iluzornosti lidského světa, jak je vysvětleno v doslovu. Příběh, jehož hlavním hrdinou je doktor Wej, mazaný advokát, křivák a misogyn, který lže tak lehce jako dýchá, popisuje uplácení a korupci v čínském justičním systému, kde advokáti běžně uplácejí soudce, kteří nejsou dostatečně zaplaceni a už vůbec nejsou nezávislí, protože nezávislost čínské justice prostě neexistuje, aby vyhráli svůj proces; celá justiční mašinérie je v zásadě obchod, kde si většina soudců za příznivé řešení případu stanoví cenu a úspěšný je jen takový advokát, který tuto cenu dokáže zaplatit, ať je to cokoli (peníze, starožitnosti, vuittonky pro švagrové, cigarety, holky atd.) nebo kombinace více položek. Paradoxem čínského právního systému je, že zde na jedné straně bují korupce, na druhé straně trest smrti v Číně hrozí těm, kdo se korupce dopouštějí.

Nejlepší advokáti jako je hlavní románová postava - doktor Wej si dokážou vydělat majlant, který mimo různé úplatky většinou utratí za auťáky, nemovitosti, akcie a ženské. Wej hodnotu všech přeměřuje výhradně v penězích, každého hodnotí vlastně jen podle sebe, není v zásadě schopen opravdového vztahu, nemá žádné opravdové přátelé, jen spoustu konexí a známých a nikomu nevěří. Děj je prokládán Wejovými filozoficko-poetickými úvahami typu: Život je jak voda, čím víc si v něm umýváte tvář, tím je bělejší, čím déle v něm mácháte srdce, tím je temnější. Již sedmatřicet let si razím cestu oblaky rudého prachu, není tedy divu, že se ze mě stal prostě darebák. Když se dívám na seriál, fandím svým. Tak to mezi ostrými hochy chodí: není v co vkládat naděje, mou jedinou nadějí je to, že vyhrají padouši. Když nějaký chlap znásilňuje ženu, doufám, že ukojí své hnusné choutky, když vykrádají banku, doufám, že je nedopadnou. Mezi lidmi z antikorupčního najdete lotrů nejvíc, je to samá děvka a flám, nikdy nemají dost a ani se za to nestydí proto fandím svým a koncem se netrápím. Život ovšem není televizní seriál, ve kterém padouch končívá za mřížemi. Kdepak, podle mých zkušeností, zloduši ve skutečnosti nejenom unikají trestu, dokonce tu hrají skoro ve všem prim. (str. 85) apod.

Jako osobnost má za sebou Wej určitý vývoj, od naivního jelimana, od správného kluka s dobrým srdcem, k opravdovému všehoschopnému darebákovi, k lotrovi bez milosti. Protože není vůbec hloupý, tak si sem a tam uvědomuje marnost svého počínání, závoj rudého prachu, ve kterém vězí, ale stejně z toho kolotoče marnosti vystoupit vlastně ani nechce. Jde o univerzální prototyp vyprahlého cynika, který se jako takový vyskytuje i v českém prostředí např. v politice a byznysu včetně advokacie. Kniha sama o sobě vůbec vulgární není, jak někdo napsal v komentářích, to jen Wejova duše vykazuje pokročilou okoralost cynika semletého nemilosrdným světem a tomu i odpovídá i obraz, nejen hlavního hrdiny, ale i jeho bližních, kolegů, žen a vůbec světa, mistrně poskládaný ze znaků v této knize.

Spisovatel, který stejně jako hlavní hrdina vystudoval pekingskou Vysokou školu politologickou a právní, v průběhu celé knihy uvádí různé informace o čínském právním systému; píše o čínském právním prostředí natolik věrohodně, že to na mě dělá dojem, že sám byl nebo je praktikujícím právníkem. Škoda, že v českém překladu vyšla jen tato jediná kniha.

V knize se to sice hemží čínskými jmény, ale překladatel dal pár postavám česká jména (Květa, Sylva, Janička, Nina) či přezdívky (Pravda, Klátič, Kvapil, Ruďoch, Velká Huba, Mořská záře atd.), čímž českým čtenářům/čtenářkám výrazně ulehčil orientaci v textu (viz i Rejstřík jmen a přezdívek v závěru knihy).

K překladu mám jen jednu drobnou, nepatrnou poznámku; myslím, že to překladateli trochu ujelo na straně 50 - trestní zákoník asi těžko obsahuje osmašedesát článků obžaloby, ale spíše skutkových podstat trestných činů.

02.02.2023

Pro mě dost náročné a dost šokující čtení. Dalo mi hodně práce se zorientovat ve všech těch jménech a přezdívkách. Děj začíná vcelku poklidně, ale postupem dost eskaluje.

11.08.2020

Drsna knizka. Dobra, ctiva. Neprisla mi zas tak sprosta, melo to logiku v pribehu. A klidne si takhle predstavuju i nase nektery pravniky..

16.12.2019

Funguje to spíš jako obraz poměrů v zemi, kde slíbí pandu, ale ve finále se to i dějově rozjede. Kniha pro trpělivé čtenáře.

01.08.2019

Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla. Obálka knihy avizuje, že pro autora je příznačný stylisticky vybroušený "cynický realismus", zapomněli dodat, že podepřený četnými vulgarizmy. Prostě jsem asi neměla trpělivost a hlavně chuť se přenést přes začátek a zvyknout na styl vyprávění.

02.02.2019

Strašně dobře napsaná kniha. Sice může chvíli trvat, než se do ní člověk začte a zvykne si na autorův jazyk a styl vyprávění, ale pak už je to jedna divoká jízda, ze které se vám točí hlava, občas zvedá žaludek, ale vystoupit nedokážete. Hlavní antihrdina Wej (protože skutečné hrdiny byste v tomto románu spočítali na prstech jedné ruky oběti nehody s cirkulárkou) je právník středního kalibru. A protože žije v Číně, místo práva provozuje bezpráví, stejně jako drtivá většina jeho bývalých spolužáků, současných kolegů, soudců a prakticky kohokoli, kdo se v příběhu nachomýtne. Všichni uplácejí všechny, vše je na prodej, nic není pravé a nikdo neví, jaký vztah, dar, slib či rada jsou skutečné a co je fejk. Postavy jsou výborně prokreslené, jsou to šmejdi, ale i tak nic není černobílé, dozvídáme se o jejich historii a motivaci, díky množství zúčastněných se podíváme i do čínského vězení, současného, do kterého se může dostat jakýkoli normální člověk (a je to hrůza), potkáme i pár idealistů, řadu obětí, dočteme se o násilí a zvůli a stejně se od toho nedokážeme odtrhnout. Nejvíc se mi pod kůži dostávaly okamžiky, kdy Wej přes závoje rudého prachu občas prohlédne a nazře marnost svého počínání, prázdnotu své existence, zmar toho, v čem žije. Tahle kniha mě naprosto ohromila. Jediné, co mě vyhazovalo z četby, byl nadměrný výskyt přivlastňovacího zájmena „můj“ namísto „svůj“, to by se dít nemělo, nicméně to je jen malinkatá skvrnka na kráse fantastického a skvěle přeloženého románu.

A ještě jedna optimistická – když si uvědomíte, do jaké míry Čína požírá sama sebe, zatímco bokem proudí miliardy na zahraniční účty, každá druhá stavba je ošizená a nikdo už ničemu nevěří – tohle prostě nemůže vydržet věčně.

20.11.2018

Tak tohle byla jízda. Náramně jsem se bavil. Miluji takové ty filmy „Made in Hong Kong“. Třeba Jackieho Chana, Johna Wooa a Johnnieho Toa. Takový ten bizarní asijský humor. Patos. Bojové scény. Zpomalené, zrychlené, létací, plné krve… Romantické. I ty brutální. Šmik, bum bác. Wrum, bzum, bum… A přesně taková je tahle kniha. Filmová hongkongská groteska. Absurdní drama. Nebetyčná komedie. Patetická mlátička. Řach, plesk, žuch…

Nedávno jsem četl Advokáta Václava Lásky. Tohle je něco podobného, ale v čínské verzi. A když čínské, tak větší, krutější, drsnější, pornografické, plné vlaštovčích hnízd, ušňů mořských, levných prostitutek, drahých sekretářek, prohnilých soudců, bezpáteřních gangsterů. A byť je to groteska, a byť je v tom drobná nadsázka, tak děsivé je to, že je pravděpodobně skutečně jen drobná. Ta nadsázka. Celý ten kolotoč socialistické korupce v nestoudné nahotě.

Čínská cenzura je samozřejmě nemilosrdná. Sám autor přiznal, že knihu přepisoval asi pětatřicetkrát. Nakonec ho donutili dopsat ještě poslední kapitolu… ale to už si najděte sami. Je tedy jasné, že čteme jen okleštěnou verzi. Škoda. Dal bych si to full…

14.10.2018

Ze začátku mě kniha vůbec nebavila, přečetla jsem sotva 20 stránek a dva dny jsem neměla potřebu číst.. Od poloviny knihy to už šlo, něco se dělo. Shrnutí? Zabij, nebo budeš zabit.

Chvíli skutečně trvalo, než jsem si zvykla na styl, životní styl a mentalitu hlavního hrdiny, ale pak mě kniha chytla a neodtrhla jsem se. Ano, je to darebák, ale autor uměl ukázat lidskou tvář, vytáhnout skutečné důvody, proč je nutno přežít tak, jak Wej Da přežívá a v tu chvíli se rozehrála vedle dějové linie ještě psychologická hra, která zůstala velmi silně otisknuta v emoční paměti. Vážně jedna z knih, na které se nezapomíná.