Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489490/bmid_nez-vystydne-kava-s1M-489490.jpg
4
940
940
Funiculi funicula série
1. díl >
Pokud byste měli možnost vrátit se zpět v minulosti, využili byste ji? Malá japonská kavárna Funiculi funicula ukrývá nečekané tajemství. Jedno z jejích míst umožňuje hostům kavárny, vrátit se zpět do minulosti. Musí však dodržet určité podmínky. Přítomnost však nezmění a čas mají omezený – než jim vystydne káva. Možnosti využijí čtyři dvojice – milenci, manželé, sestry a matka s dítětem. A právě jejich příběhy kniha vypráví a přináší dojemná rozuzlení jejich životních osudů. Co byste řekli tomu, kdybyste se mohli vrátit do minulosti, ale jen na chviličku, než vám vystydne káva? V jedné malé kavárně, pojmenované podle známé neapolské písně Funiculi funicula, prý mají místo, které vám to umožní. Má to ale háček. Můžete se setkat pouze s lidmi, kteří kavárnu již někdy v minulosti navštívili. Ať uděláte cokoliv, přítomnost tím nezměníte. Při pobytu v minulosti se z místa nesmíte vzdálit. Váš čas v minulosti začíná nalitím kávy a končí, když káva vystydne. A tím výčet podivných pravidel nekončí. Přesto se najdou lidé, kteří, když se o této možnosti doslechnou, se rozhodnou ji využít. Kniha nabízí čtyři příběhy osob, které se o cestu v čase pokusily, a jejich dojemná rozuzlení: Milenci: příběh ženy, která se rozešla s mužem, za něhož se chtěla vdát Manželé: příběh muže, ztrácejícího paměť, a jeho ženy, zdravotní sestry Sestry: příběh ženy, která utekla z domu, a její mladší sestry, která milovala jídlo Matka a dcera: příběh těhotné ženy, která v kavárně pracuje... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , Kniha ZlínOriginální název:
コーヒーが冷めないうちに (Kóhí ga samenai uči ni), 2015
více info...
Přidat komentář
A je to. Taková jednohubka.. dalo by se říct. :)
Původně mě nalákala obálka, následně se mi zalíbila myšlenka o cestování časem, a tak jsem se do ní dala.
Všechny příběhy se odehrávají v kavárně Funiculi Funicula, a vzájemně se propojují. Zprvu jsem měla problém se jmény, ale to se, stránku po stránce, dalo do pořádku. Příběhy ubíhaly hladce a četly se dobře. Líbily se mi. Zaujala mě postava dámy,
/ducha která seděla na TOM místě, škoda, že nebyla do příběhu více zasazena. :)
Moc se mi taky líbila pravidla cestování, to je jasný, jinak by to nefungovalo, i jsem si přemýšlela, za kým bych se tak mohla vydat já..
Všechny příběhy byly hezké, dojemné a hodné zamyšlení, člověk se stále za něčím žene a stále mu něco uniká. Stačí se zastavit, sednout si, dát si kávu, a dobře si vše promyslet.
Takže prostě.. Než vystydne káva.
Strašná vtákovina. A to som si po prvej časti knihy hovorila, že je to milá blbostička. Taký krásny obal, taká zaujímavá téma a také podpriemerné spracovanie, premrhaná šanca. Miestami som mala pocit, že toto by som dokázala napísať i ja...Verím však tomu, že menej nároční čitatelia tam nájdu kopec všeobjímajúcich myšlienok a večných právd a la Coelho. Keby nemalo éčko necelých 150 strán, tak to ani nedočítam, no pokiaľ chcem hodnotiť, musela som.
Mně osobně se knížka líbila, většinou čtu knihy trochu jiného typu, ale přesto mě okouzlila. Sledujeme celkem 4 příběhy, které se navzájem prolínají díky kavárně, ve které "můžete cestovat časem". Příběhy jsou dojemné, emotivní, při jejich četbě si uvědomíte, co má ve skutečnosti v životě hodnotu a smysl.
Mohu jen doporučit, je vhodná k zamyšlení a určitě dostanete chuť na kávu. Ale pozor, ať Vám nevystydne!
čtu úplně jiná témata a zjistila jsem, jak velká škoda to je, příběhy se mi velice líbily, myšlenka přemísťování v čase není nová, ale je zde využita "tím odpočinkovým kavárenským způsobem", že má člověk chuť v takové kavárně také chvíli posedět a dát si kávičku a sledovat lidi kolem sebe.
Zvláštní. Jemné, „japonsky“ křehké, a přesto sdělné, mezi řádky na vás jemně čiší jakýsi až meditativní klid. Pokud to k sobě pustíte, drnkne vám na základní (zásadní) strunu, která se týká vztahů a věcí, které nemají zůstat nevyřčené.
Mohu doporučit.
Příběh s velkou dávkou fantazie, mystiky, ale pro mě mnohdy zmatený, nepřehledný. Přesto příběh k zamyšlení.
,,Člověk dokáže překonat i tu nejtěžší realitu. Přítomnost tím nezmění, ale pokud se změní naše myšlení…"
Přestaňte být pohlceni tím, co jste nedokázali...
Stačí jenom najít tu správnou židli a pak se zamyslet přesně tak dlouho, než vystydne káva
P.S: Emotivní konec příběhu si vysloužil jednu hvězdu navíc...
Příjemné příběhy. Jasně, styl je jiný, než na co jsme zvyklí, ale zkusit se má vše a rozhodně to nebylo zklamání.
Knížka má perfektní myšlenku a celkově je velmi originální, ale bohužel ani mně nesedl styl, jakým je napsaná. Po anotaci a prvotních recenzích jsem čekal víc. Doporučuji jen ke kávě jako čistě relaxační čtení.
V příjemném prostředí, u dobré kávy, s přáteli, se můžeme v myšlenkách i my ponořit do případů, které život přináší.
Taky v knize vidíme, jak různá životní trápení zasahující člověka a můžeme v nich i my najít poučení pro řešení toho, co prožíváme.
Jednu hvězdičku dávám za hezký obal a netradiční záložku.
Od knihy po kladných recenzích jsem očekávla,že ji přečtu za jeden den.
Bohužel se mi vůbec nelíbila a zaklapla jsem ji po pár stranách se slovy,nemusím číst všechno. Za mě velké zklamání.
Tahle kniha mě zaujala svou anotací - cestování časem s jednoznačně zadanými pravidly, kdy se nemusíte vypořádávat s různými paradoxy. Nápad geniální, příběhy taky pěkně vymyšlené, jen styl psaní mi moc nesedl - připomínalo mi to scénář k divadelní hře - a taky že jo. román vznikl podle stejnojmenné divedelní hry, jak jsem se v závěru dočetl.
Psáno v typicky japonském, trochu surrealistickém stylu s nádechem tajemna. Není to žádná extra bomba, ale přesto jde o příjemné oddechové čtení. Uvařte si k němu kávu nebo japonský čaj a dokonalá chvilka pohody je zaručena.
Za mě tato kniha určitě ano - moc se mi líbilo téma cestování časem to jak je kniha komorní. Poslední dvě povídky byly hodně emotivní. Ze začátku jsem měla problém se jmény,ale pak už to šlo :) Doporučuji k přečtení.
Knihu jsem četla v rámci čtenářského klubu. Co musím nutně vyzdvihnout, to je grafika a celkové zpracování, včetně detailu - vlnkované záložky. Kniha je na pohled opravdu nádherná!
A teď už k obsahu. Já obecně moc nemusím tu japonskou melancholii, rozvláčnost, někdy až utahanost v ději. Což je zřejmě tím, že jsem sama takový pohrk, věčně akční, proto mi jsou bližší spíše knihy, které šlapou a pěkně odsýpají.
V této knize se mi moc líbil nápad i témata všech tří povídek, ale faktem je, že mě za srdce nejvíce chytil příběh manželského páru, v němž muž přichází o paměť. To uznávám, že jsem si i pobrečela.
Mám-li ale knihu hodnotit jako celek, je pro mne lepším průměrem, po kterém už nikdy znovu nesáhnu. Bylo to milé setkání, ale není nutné ho opakovat.
Poklidně plynoucí, přesto dramatický, věcně odvyprávěný, přesto emocionálně působivý příběh. Nadpřirozený motiv - možnost cestovat v čase, ovšem za dodržení několika přísných, omezujících pravidel - je záminkou k ohledávání tématu svobodné vůle kontra předurčenosti, touhy vědět kontra schopnosti milovat, smysluplnosti života kontra nemožnosti tento smysl nahlédnout. A čtyři kapitoly - Milenci, Manželé, Sestry a Matka a dcera - vypovídají zejména o tom, že " nikdo není ostrov"...
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami... za mě tak 70 %. Na knihu jsem se těšila a ne že bych byla úplně zklamaná, ale čekala jsem víc. Kniha je napsána v japonském stylu, což není plus ani mínus, ale prostě jen fakt. Nicméně po této stránce jsem si daleko více užila čtení Kočičího hosta. Nakonec dávám hvězdy tři a to ze tří důvodů. Každá ze čtyř povídek nese své poselství, ale postavy jsou napsány tak, že jsem se s nimi nedokázala sžít - jako bych je jen sledovala přes nějakou průsvitnou zástěnu a i ona poselství na mě tak úplně nezapůsobila. Zezačátku mi pravidla cestování časem přišla trochu účelová, postupně jsem jejich opodstatněnost přijala, ale ve způsobu jakým jsou podávána se nemohu zbavit kostrbatosti. Některé informace o postavách jsou v knize několikrát zopakovány a to občas tak, že působí jako pěst na oko.
Možná, až si přečtu knihu podruhé, tak ji budu hodnotit lépe.
Příběhy lidí vzájemně propojených malou kavárničkou Funiculi Funicula. Návštěva minulosti, která má svá jasná a tvrdá pravidla a kde člověk musí být velmi silný, aby se dokázal vrátit. Jednu malou kávu bych snad zvládl, do jakého času, za kým, vrátit se, to už by bylo těžší.
Kdo nemusí povídky, nebojte se této knížky ... jsou to nádherné, emotivní, mikropříběhy se silným poselstvím, které spojují stejní lidé a kavárna, kde se dá aspoň na chvíli obelstít čas. Do tohoto předvánočního času jako dělané - mohu jen doporučit.
Milá knížka. Obsahuje 4 příběhy, které jsou svým způsobem vzájemně propletené. Každý z nich je zajímavý a dojemný. Nejvíc mě dostal ten poslední...
Štítky knihy
Japonsko zfilmováno cestování časem japonská literatura divadelní hry kavárny magický realismus
Autorovy další knížky
| 2019 |  Než vystydne káva |
| 2020 |  Než pravda vyjde najevo |
| 2022 | Než vzpomínky vyblednou |
| 2023 | Než se stihnu rozloučit |
Z knížky jsem lehce rozpačitá. Líbila se mi především její obálka a taky myšlenka týkající se cestování časem, z celkové vyznění ale nejsem úplně nadšená.
Ze začátku se mi celkem pletly jména, přece jenom jako evropský čtenář nejsme na ta asijská zvyklá. Možná bych více ocenila, kdyby se autor víc do hloubky zaměřil jen na jeden příběh. Takto to bylo všechno jen hodně povrchní.