Nezapomeň na zlé časy
Günter Koschorrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72205/bmid_nezapomen-na-zle-casy-Jp2-72205.jpg
5
104
104
Günter K. Koschorrek nebyl vojevůdcem, ani vědcem nebo historikem. Válku prožíval jinak než ti ve štábech nebo na velitelských stanovištích. Bylo mu 19 let, když byl povolán do války v její nejhorší fázi a ta mu ukázala svou neúprosnou tvrdost. Nacistický režim, který nelítostně sledoval své cíle, donutil celou generaci přísahat mu věrnost a hanebně zneužil její ideály. Čtenáři se dostává do rukou deník obyčejného vojáka wehrmachtu, který narukoval na podzim 1942 do armády a byl nasazen na východní frontě. Popisuje své zážitky z bojů, ale také každodenní život vojáků. Dostal se až ke Stalingradu, kde se jen těsně vyhnul obklíčení a potom s wehrmachtem ustupoval zpátky na západ. Na krátkou dobu byl nasazen ve Francii a v Itálii, ale potom se znovu vrací na východní frontu. Autor popisuje celou řadu dramatických bojových situací, z nichž se mu často jenom díky štěstí podařilo vyváznout živý. Jeho vyprávění je velice civilní a věcné a nepokouší se ze svých zážitků dělat hrdinské činy. Z knihy není patrná žádná nacionalistická ideologie, spíše naopak - je zřejmé, že většina vojáků wehrmachtu nebojovala za vlast nebo za nacistické dobyvačné cíle, ale pouze proto, aby oni sami a jejich nejbližší kamarádi přežili... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2010 , JotaOriginální název:
Vergiss die Zeit der Dornen nicht, 1995
více info...
Přidat komentář
Moc hezka kniha ve forme deniku devatenactileteho kluka co se dostal do wehrmachtu. Nedovedu si prectavit dnesni 19lete kluky namazane pomadou v ruce selfie tyc a na sobe kalhoty slim fit v jeho kuzi.
Rozhodně vhodná kniha pro toho, kdo nebere situace z více úhlů pohledu. Občas se člověk přistihl, jak drží hlavnímu hrdinovi palce, aby "to" dopadlo dobře, pak si s údivem člověk uvědomil, že to byl "nepřítel". Souhlasím s hodnoceními níže napsanými a psát je znovu nebudu. Pro mě byla jen kniha občas zbytečně zdlouhavá a rozvláčná bez děje, ale protože je to psané formou deníku, má to tak být.
Tahle kniha na mně zanechala velkou stopu. Ukazuje kontroverznost jak války samotné, tak i jejich účastníků. Velmi mi vadí, když se v obecné rovině mluví pouze o zločinech německých vojáků, ale v případě Rusů se o tom mlčí. Například jejich chování v Rumunsku, Maďarsku, ale někdy i Rusku samotném. Tenhle deník je možná i nejlepší jaký jsem kdy z války četl, protože je psán upřímně a popisuje vývoj psychiky jedince ve víru válečných událostí. Ukazuje, že válečné zločiny nepáchali ani zdaleka všichni němečtí vojáci, jak jsem se už v nějaké statistice dočetl, že se prý 80% všech vojáků Wehrmachtu dopustilo válečných zločinů. Někteří byli úplně normální lidé strženi do prostředí války, jejíž heslem bylo: "Zabij, nebo budeš zabit." Za mě doporučuji všem a dávám plný počet bodů.
Vzpomínkové knihy z války bývají převážně z pohledu obětí. Tyto jsou psané agresorem, tím bezcitným vraždícím automatem, jak jej všichni známe z knih, učebnic, dokumentů, filmů... A najednou člověk zjišťuje, (co možná i tušil), že to není tak černobílé a i ti obyčejní vojáci byli jen oběťmi válečné mašinérie, obětí megalomanských plánů stratégů, kteří si ale ručičky nikdy neušpinili. Tatam je ideologie, jde jen o přežití, které je převážně dílem šťastné náhody. A v těch extrémních podmínkách se najdou i ti, kteří opití krví s gustem dobíjí raněné, ale i tací, kteří při střílení zavřou oči, protože "Nezabiješ!".
K přečtení mě přivedl komentář k některému článku na internetu a rozhodně to byl dobrý tip.
Jedná se o knihu napsanou řadovým německým vojákem o jeho frontovém nasazení za 2WW. Celé je to psané deníkovou formou, což čtenáři umožňuje číst jedním dechem. Moc zajímavý je i vývoj autorových myšlenek a názorů na válku a její aktéry od začátku jeho působení na ruských bojištích až do kapitulace Německa. Nicméně úvahám o tehdejší politice se autor vyhýbá. Celé mi to přijde dost objektivní, jelikož autor skutečně píše jen o tom, co sám viděl a prožil.
Oprošťuji se od moralizování a souzení kohokoliv. Mě zajímá příběh, dobrodružství, utrpení, životní strádání, strach, nefalšované kamarádství, euforie z přežití pří útoku, euforie z útěku při obklíčení, radost z jídla, z nových bot, z dalšího přeživšího dne... Je mi jedno, jestli je hrdina německý nebo ruský voják. Fenomenální životní osud...
Kniha s obrovskou výpovednou hodnotou, ktorá osobite popisuje realitu, všedný život, potreby, boj či už na fronte alebo v zázemí a ďalšie okolnosti prežívania tak ako ich vníma prostý nemecký vojak na východnom fronte. O to je to cennejšie dielo, že autor čerpá prevažne zo svojich zápiskou z denníku. Takto sa k čitateľovy dostáva nielen bojová činnosť ale aj to nekonečne čakanie na búrku ktorá môže všetkých zmiesť z povrchu zemského, či už pri spoločnom nažívaní v chatrči s ruskou rodinou alebo na okraji hrdla fľaše Stalingradskeho kotla. Je tu cítiť ten reálny rozmer služby v armáde..v tomto prípade toho zlého režimu..
Gunter Koschorrek byl mladým mužem, když narukoval, přesto si uměl udržet zdravý rozum a rozlišit co je správné a špatné, taktéž nepodlehl tehdejší národně socialistické propagandě. Jakožto frontový voják bojoval především za národ a přátelství svých kamarádů. Koschorrek velmi věrohodně a záživně popisuje zážitky z boje proti nepříteli. Je těžké někoho odsoudit když neznáme jaký je člověk a má smýšlení. Autentický příběh oživují autorovy názory a city na něžné pohlaví jako na ukrajinskou dívku Katju, která spolu se svou matkou se starala o jeho skupinu u města Nikopole a Sudetskou Němku Jolandu z Mariánských Lázní, díky jejíž rad a pomoci se dostal po skončení války z amerického zajateckého tábora, když uvedl její adresu, kam se může vrátit. V průběhu války měl opravdu velké štěstí, jeho kamarádi umírali a Koschorrkovi se podařilo si zachránit život, přičítal to také svým lehkým zraněním, třikrát se dostal kvůli postřelení do lazaretu. Myslím si, že bylo i mnoho dalších odvážných a spravedlivých německých vojáků ale buď neměli možnost vydat své paměti, neměli schopnost lehce psát, chyběli jim dostatek peněz. Koschorrek stavěl na lidské neohroženosti ale také záchraně lidského života i když to byli nepřátelé, na italské frontě tak se svým kolegou neuposlechli rozkaz a místo zastřelení partyzánů je pustili na svobodu. Radost číst takovou knihu.
Velmi zajímavá kniha, která dle mého názoru reálně popisuje děj nejen na východní frontě z pohledu mladého kluka, který slouží jako obsluha lehkého kulometu. Z jistých pasáží, které překypují akcí mě běhal mráz po zádech (např. obrana pozic s pomocí protiletadlových kanonů), z jiných zase vyznívalo to o čem prakticky každá válka byla, je a zřejmě i bude, tedy o nekonečném čekaní a nejistotě zda druhý den budete ještě naživu. Knihu určitě doporučuji nejen fanouškům válečné literatury.
Kniha se mi dost líbila, některé popsané akce byly skvěle napsané, ale jak píší někteří dole, občas se příběh táhne... ale to byla realita obyčejného vojáka, takže se nelze divit. Za sebe doporučuji.
Je těžké ohodnotit tuto knihu. Jedná se prakticky o deník obyčejného německého vojáka, který bojoval na východní frontě a své každodenní zápisky vměstnal do knihy na téměř necelých čtyři sta stran. Líbily se mi přiložené dobové fotografie, které přidávaly na autentičnosti díla. Co však nelze popřít je fakt, že kniha se někdy táhla - trvalo mi, než jsem se dokázal pořádně začíst a sám nevím, jestli mě natolik vtáhla, že bych se nemohl odtrhnout. Knihu, ale upřímně doporučuji! Kdo hodlá soudit Němce jen podle pár filmů či dokumentů, prosím, přečtěte si tuto knihu a nechte si válku popsat z pozice naprosto obyčejného vojáka - Güntera K. Koschorrka, který nebyl žádným krvelačným zabijákem, ale člověkem, který byl nakonec rád, že válka byla u konce.
Na knize je nejhodnotnější autentičnost, i když o nestrannosti se hovořit nedá. Obzvláště na konci autorovi chybí sebereflexe, kdy za celou dobu války nebyl schopen pochopit, že byl jako Němec agresorem, a diví se, že ho Čech obere o boty, místo aby ho nechal v klidu "z války" odejít. Kniha obsahuje zajímavé historické události, např. útěk Němců z Ruska, čekání na osvobození Čech aj.
Nezapomeň na zlé časy
Pokud se v tuto chvíli někdo rozhoduje, zda má knihu Nezapomeň na zlé časy číst nebo ne, rozhodně se přikláním k tomu, aby si ji přečetl. Já sám se k ní určitě někdy v budoucnu vrátím, neboť z čtenářského pohledu jde o velmi strhující dílo, které jsem zhltal jedním dechem. Pokud mám hodnotit práci nakladatele, tak sem tam se v textu vyskytla nějaká ta chybka a trochu mi vadilo často, a ne vždy vhodně používané slovo "doslova". Také přebal se mi moc nelíbí, nevím proč, ale evokuje ve mně dojem, že jde spíš o milostný román, než o autentické vzpomínky vojáka z první linie – ale to je jen individuální pocit.
Co se obsahu týká, byl jsem občas trochu na vážkách. Je mi jasné, že autor se do víru války dostal v době krátce po dosažení plnoletosti, takže pozadí války nevnímal v plném rozsahu, v nasazení řešil problémy, jak přežít a kde získat cigarety, v týlu ho zajímala spíš děvčata, politika pro něj nebyla prvořadou záležitostí – i když s propagandou se jistě musel setkávat na každém kroku. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že on sám text zápisků redigoval řadu let po událostech, tudíž je na posouzení každého čtenáře, nakolik jsou některé pasáže produktem naivity a nakolik byly tendenčně upraveny později. Nějak mi ten německý Mirek Dušín, co bez výčitek svědomí těžkým kulometem bere životy desítkám lidských bytostí, a přitom všem si zachovává veškeré morální zásady, nezdá. Nadto nevidět a nechtít vidět, nevědět a nechtít vědět, jsou čtyři rozdílné věci. Ale budiž, na tuto licenci má autor jistě nárok. Jako sonda do života vojáků wehrmachtu nasazených na frontové linii 2. světové války jsou však deníkové záznamy svobodníka Koschorreka opravdu velmi čtivou záležitostí.