Nezbedný mistr balad
John Erskine
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104514/bmid_nezbedny-mistr-balad-B46-104514.jpg
4
37
37
V hrdinovi svého románu básníku Villonovi vytvořil John Erskine plnokrevnou romantickou postavu, která ideálně odpovídá duchu Villonových básní. Co na tom, že skutečný Villon byl možná postava tragičtější, jeho konec bezpochyby trpčí. Nádherná výbušná energie jeho veršů zní až do našich časů, jako se nese světlo hvězdy. Jeho cit pro spravedlnost, lidskou důstojnost, solidarita s utlačenými a poníženými, jeho útočný mistrovský jazyk - to vše z něho činí postavu moderním lidem příbuznou, nikoli muzeálního klasika či mechanicky opakované jméno. Každá kapitola Erskinova románu navozená básníkovými verši je v harmonickém souladu s Villonovým poselstvím, s jeho mladou silnou poezií.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1975 , MelantrichOriginální název:
The Brief Hour of François Villon, 1938
více info...
Přidat komentář
Docela zdařile napsané, ale je to tak trošku červená knihovna. Jako bych viděla francouzský historický film z 60. let se spoustou romantiky a dobrodružství. Pro začínajícího čtenáře trošku šroubovaný styl.
Rebel, který se pohybuje na okraji společnosti se v tomto románě proměňuje, dospívá skrz životní lásku. Je to méně nezbedné než jiné fikce, které jsem četla o Villonovi (Loukotková: Navzdory básník zpívá, Voskovec, Werich: Balada z hadrů), přesto jsem román četla s chutí, autorův styl psaní mi přišel zábavný.
Knížku jsem četla na doporučení až potom, co jsem za sebou již měla naprosto úžasnou knihu od paní Loukotkové a musím říct, že se s ní Nezbedný mistr balad v podání J. Erskine nemůže vůbec srovnávat. Ztvárnění básníkova života mě v tomto případě vůbec nezaujalo a ani jsem si k žádné postavě nevytvořila dostatečné sympatie, abych mu / jí "fandila". Přesto věřím, že romantickým duším by se líbit mohla.
Zařazeno do čtenářské výzvy 2019 jako Kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně než 10 komentářů.
Bohužel jsem četl až rok po Loukotkové Navzdory básník zpívá. V roce 1968! (Bože, je to možné?) Tenkrát jsem si ještě vedl žebříčky nejlepších knih roku a ač se umístila na vysokém 5. místě, přesto byla Loukotkovou převálcována (rok předtím 2. místo, a to po Egypťanu Sinuhetovi!) Neznamená to tedy nic jiného, než že dojem po Loukotkové přetrvával a Erskine měl silnou konkurenci. Ovšem oprávněně vyhrála Loukotková. Erskine podle mého zejména o závěru Villonova života silně fabuloval a romantizoval; řekl bych, že Loukotková uchopila nedostatek historického materiálu mnohem umělečtěji a silněji. Poklidný konec života někde v ústraní nás holt tak neuchvacuje (inu mládí).
Ale proboha, nechť to nikoho od Erskina neodradí! Vždyť v r. 1968 to byla 5. nejlepší kniha, jakou jsem přečetl...
Za tenhle komentář se na mě asi snese snůška zloby, ale ač mám Villona hodně rád, tohle přeci s Villonem nic moc společného nemá - jestli vůbec něco. . Jedině, že by se z rebela stal romantik. A to si až tak doopravdy nemyslím.
Už vím , co je to dar generacím budoucím. Babičko moje, tys dnes stála někde poblíž, když jsem na půdě otevřela pečlivě zabalený a převázaný balík knih . Na vrchu vydání nějaké knihy z roku 1951, bez názvu, vevnitř pírko - nedávno bych věřila, že to pírko se tam nějak dostalo, dnes vím, žes mi ho tam nechala ty, nebo někdo hodně tobě podobný a na první stránce , až mi srdíčko chvilku i tlouct přestalo...Já nejsem, to já dobře vím, syn králův jemuž vínek sluší... můj milovaný Villon a v tu chvíli mi to došlo. Vždyť první knížky o Villonovi jsem četla u tebe, tys ho milovala , stejně jako já. Jestli jsem v první třídě měla z tvých dárků v podobě knížek radost, dnes jsem se nad touhle rozplakala. Nebylo to radostí, bylo to dojetím a posílám ti nahoru vzkaz a děkuji. Tohle nedám nikdy z ruky a jednou ji takhle tajemně předám svým vnoučatům, protože slibuji, moje dárky pro ně budou stejné jako byly ty tvé.
Hodně romantický obraz Františka Villona, druhá půlka knihy se blížila červené knihovně. Konec jsem už jen prolistoval.
Nejlepší kniha jakou jsem doposud četl. Krásne přeložena Hankou, Děkují. Jenom škoda, že doposud jak svetovou tak českou nebolí Slovenskou filmovou tvorbou nebyl povšimnut. Hanba filmařum, kteří točí už ilión kráte natočené filmi stejne tematiky a na figu. Joshua Atwal Flynn - Jzef kanaloš
Krásná knížka, i když troufnu si tvrdit že se skutečným mistrem Villonem toho příliš společného asi nemá, ale je to celkem fuk, protože se to hezky čte, je to správně francouzsky šarmantní i romantické. Moc pěkné.
Naprosto skvělá knížka, krásně se čte, romantická. Bylo to mé první setkání s básníkem F.Villonem a od té doby jsem o něm i od něj četla snad skoro všechno. Dějově se podobá naší J.Loukotkové - Navzdory básník zpívá, ale tahle knížka je mnohem romantičtější, i když skutečnému Villonovi asi víc odpovídá ten od Loukotkové. Já ale dávám přednost tomuto jeho "životopisu"!
Autorovy další knížky
| 1970 |  Soukromý život Heleny Trojské |
| 1975 |  Nezbedný mistr balad |
| 1980 | Začátek cesty |
| 1937 | Muž, který zmizel ze světa |
| 1930 |  Adam a Eva |
Knihu jsem poprve četla v 15ti letech a bylo to moje skoro první setkání s Villonem. Byla jsem okouzlena romantickým příběhem, krásná obálka přidávala další plus na představě romantického básníka. Později jsem četla jeho poezii a letošní výzva mě k ní znovu přivedla, takže jsem vylovila z knihovny tuto knihu a začetla se do ní znovu. S odstupem spousty let jsem se na knihu dívala trochu realističtěji, ale pořád má v sobě velkou dávku romantiky, i když dnes už vím, že závěr knihy je pouze autorovou fantazií, protože o pozdějším věku básníka už není nic známo. Určitě si ještě znovu přečtu i knihu Jarmily Loukotkové pro srovnání, i když její překlady Villonovy poezie mi moc nesedí. Ale tato kniha má pořád místo v knihovně mezi mými oblíbenými.