Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
V roztančené době divokých večírků sledujeme mladého talentovaného lékaře – psychiatra, jenž v sobě cítí dar empatie i poslání pomáhat narušeným lidským bytostem. Stává se bavičem i utěšitelem svých zámožných krajanů, kteří v Evropě hledají osvobození od dosavadních ctností povinnosti a sebeovládání. V osudovém vztahu k mladé pacientce z miliardářské rodiny jej život strhává do neovladatelného víru.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Naše vojskoOriginální název:
Tender Is the Night, 1934
více info...
Přidat komentář


Prvních pár kapitol jsem trpěla, děj se vesměs nehnul, postavy jsem si nepamatovala a musela jsem se do čtení hodně nutit. Jakmile se tam ale objevila Rosemary, všechno dostalo svůj spád, objevovaly se zápletky, vše najednou bylo o kus zábavnější.
Líbilo se mi, že v knize byl celý zástup autobiografických prvků - autor čerpal z toho, co znal.
Ke konci knihy jsem si stále nedokázala zařadit pár postav. Změna chování všech postav byla osvěžující, rozhodně to nebyly postavy ploché. A ten konec byl takový hořkosladký...


Poslouchala jsem na pokračování zdramatizované. Krása. Jiné než Velký Gatsby, spousta motivů se opakovala.


Celkem jsem se nudila, musela jsem se do čtení hodně nutit. Nedokázala jsem číst delší dobu v kuse, protože jsem se musela hodně soustředit, takže jsem byla dřív unavená. Styl psaní mi takový problém nedělal a až na 1. část knihy se to četlo celkem dobře.


Jde si lásku koupit nebo vynutit?
Je láskou soucit s psychiatricky nemocnou bytostí?
Plytké, rozhárané, po povrchu klouzající, hořké, však docela čtivé. Protože: Co kdyby...?
,,Slušelo by se po té nádherné lásce aspoň šeptem si dát sbohem..."
P.S.: Člověka nepředěláš, jenom se vybarví


Jako kdyby tuto knihu napsal úplně jiný člověk, než který byl autorem Velkého Gatsbyho, ale po jeho vzoru. Přestože lze vidět některé společné znaky (jazyk, některé motivy), to hlavní zde chybí - děj plný podtextu a skrytých významů, který dohromady tvoří epický příběh. Možná je to jen mnou, ale jako milovník Gatsbyho jsem byla opravdu zklamaná... čekala jsem víc.


já to snad nedočtu.....nebaví mne to, nutím se do čtení, vlastně nevím co chce autor říct, nevím kdo je kdo a s kým.... :o(


Psychologie postav je vykreslena skvěle, ale děj je spíš unylý a poslední dvě kapitoly mi přišly vyloženě odflaknuté. Ke knize se nevrátím.


Knihu jsem poslouchala jako audio a mohu říct, že se mi hodně líbila. Líbilo se mi zkreslení postav, oddychovy děj.


Zvláštní. Kdysi jsem slyšel úvodní část ze švýcarského sanatoria jako rozhlasovou hru a zanechalo to ve mně poměrně silný pocitový zážitek. Zážitek z četby a vlastně celé knihy je bohužel jiný. Celá její konstrukce je zvláštní, né úplně sourodá a rozhodně nejde čtenáři na ruku. Některé části, které více řeší psychologii a povahy jednotlivých postav, mě zaujaly a vždycky jsem začal doufat, že by se celé pojetí knihy mohlo překlopit tímhle směrem. Bohužel, vzápětí Fitzgerald vždy odskočí k takovému nicneříkajícímu popisu děje, ve kterém se ale vlastně moc neděje. Výsledkem je pro mě roztříštěný zážitek, který ve mně zanechal spíš jakýsi zmatek, než nějaký silný emoční vzkaz.


Románová kvalitka. Výborné řemeslné provedení, postavy plasticky propracované. Příběh úpadku nerovnocenného vztahu.


Kdysi dávno jsem viděl film, ale až teď se mi dostala do ruky kniha. Přečetl jsem ji velmi pozorně a se zájmem. Na několika místech Dorůžkova překladu jsem se díval do originálu, jen tak pro zajímavost. Zjistil jsem, že v tomhle překladu jsou přeházené celé části knihy. V originále Book I. je v překladu Kniha II. a podobně. Český překlad je psán chronologicky od roku 1917 dále. U Fitzgeralda se skáče v čase, nejdřív jsou na Riviéře a pak teprve zpětně konec 1. světové války, dopisy mezi Nicole a Dickem atd. Řekl to pan Dorůžka Francisovi, že mu to zpřeházel ? Asi ne :-) Nevěděl jsem, že překladatel smí takhle zacházet s textem.
Spisovatelka Marion Crawfordová je opravdu spisovatel, který se jmenuje Francis Marion Crawford původem Ital a opravdu psal všelijaké podivné příběhy (četla je Baby Warren v posteli). Napsal taky povídku „The Witch of Prague" viz https://en.wikipedia.org/wiki/Francis_Marion_Crawford
Je to krásná kniha.


Dojem z knihy nemám jednoznačný. Problémy boháčů, kteří se unuděně potácejí mezi večírky a nákupy, mě úplně nezaujaly. V druhé půlce knihy již lze pod povrchností vztahů vytušit silnější emoce - touhu po lásce a svobodné seberealizaci. Příběh vyprávěný autorovým typickým stylem potvrzuje, že bohatství samo o sobě nepřináší štěstí, naopak může vést k destrukci vztahů a osobností.


Při tomhle hodnocení mám vyloženě špatný pocit. Kdo jsem, abych mohla dát 2 hvězdičky F. S. Fitzgeraldovi? Ale smutná pravda je, že je to jedna z mála seriózních knížek, které jsem nedočetla. Náhodně poskládané obrazy setkávání protagonistů, kterým bych nejradši uchystala necky prádla, aby měli nějakou činnost... Ale jednou to třeba ještě zkusím.


Jedna z mych nejoblibenejsich knih!!! Bravurni dilo! Zpusob psani, ktery je pro Fitzgeralda tak charakteristicky a unikatni me pokazde fascinuje a pohlti me smysly natolik, ze ztratim pojem o case a prostoru, a najednou "ziju" pribehem, dobou do ktere je pribeh zasazen a citim se spise jako ucastik nez pouhy ctenar mezi postavami. Kazda Fitzgeraldova kniha je za me mistrovskym dilem, zazitkem, ze ktereho clovek vyjde obohaceny, a tahle neni zadnou vyjimkou.


V této knize se snoubí tak velké množství protichůdností a zdánlivě neslučitelného - láska, psychické poruchy, souznění a nezájem, pokušení, nevěra, vlastnění někoho, síla intelektu, empatie.. Ve Fitzgeraldových románech je třeba nahlédnout pod povrch. I pod oslňující krásou lze nalézt neduhy, na nablýskaném nábytku zahlédnout šmouhu, pod dokonalým úsměvem odhalit pláč.
Je velmi těžké tyto věci vidět a číst. Někdy ani nemůžeme s jistotou potvrdit, že tam jsou. A právě toto zjištění nechává autor zcela na nás. Musím přiznat, že Velký Gatsby mě zasáhl o mnoho více. Ale i v této knize nebylo marné číst o degradaci lidské osobnosti pod tlakem přepychu, peněz, psychické poruchy, nedostatku volnosti, chorobné potřeby uznání a akceptace..
Avšak to "něco" zvláštního a specifického mi zde chybělo. Ale tajemství to nebylo, toho zde bylo pro změnu až příliš.

Stejně jako mnoho lidí tady nevím, co si myslet. Zdá se mi, že autor hodně klouže v textu po povrchu, pod nímž se odehrává spousta věcí, o kterých se nezmiňuje, a to mi chybělo. Nejvíc mi učaroval název...
Štítky knihy
láska psychologie psychiatrické léčebny americká literatura manželství sanatorium, ozdravovna rozhlasové zpracování duševní poruchy, duševní nemociAutorovy další knížky
2019 | ![]() |
2009 | ![]() |
1979 | ![]() |
1976 | ![]() |
1992 | ![]() |
Překvapivý konec.