Neználek na Měsíci
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Lze bez přehánění říci, že Neználek patří u nás k nejznámějším postavám dětské literatury 20. století. Celé generace vyrůstající v průběhu posledních padesáti let Neználka četly anebo o něm alespoň slyšely. Nic na tom nemění fakt, že ruku v ruce s věhlasem tohoto hrdiny sovětské literární trilogie jde i stín zcela evidentní ideologické propagandy – dokonce se zdá, že právě zjevná tendenčnost námětu nabyla v průběhu času jistého kuriozního půvabu, který dodnes může vzbuzovat ne-li snad sympatie, tedy alespoň shovívavost.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 1979 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Незнайка на Луне (Neznajka na Lune), 1966
více info...
Přidat komentář
Jako dítě jsem Neználek měl rád. Velmi hezké ilustrace, samotná postava je sympatická. A nevzpomínám si, že bych chápal tehdejší propagandu, chápal jsem to jako pohádku, veselou rozmarnou.
Nyní když to čtu, musím často komentovat a kniha se mi oškliví. "Zlo" je tu zesměšňováno skutky, popisem chování i vzhledem. Oslavována zlodějina od boháčů. Boháči mnohokrát popisováni jako podvodníci, zloději. Převzetí továrny jako vše řešící a hned vše lépe a skvěle fungující.
Prostě klasická propaganda socialismu, měsíčnani jako příšerná karikatura USA. Celkově velmi rozporuplné dílo. Nedoporučuji číst dětem bez vysvětlování, ukazování - naopak mám osobní zkušenost, že mnohé pohádky jsou s patřičným komentářem hodně výchovné. Nejen Neználek, ale např. i některé díly Krtka - především Krtek a zelinář.
Už když jsem to četla jako malá, rozčilovala mě na tom ta jednoznačná antiamerická propaganda - i osmileté dítě před listopadem 1989 muselo pochopit, že Měsíc jsou ve skutečnosti USA (a pokud by to náhodou nepochopilo, byla tam jako "nápověda" ta fůra rádoby anglicky znějících jmen).
Pokud to ovšem člověk bere jako satiru, může to mít jistý půvab, ovšem pak už to zase vůbec není pohádka pro děti.
Jako kluk jsem při čtení naštěstí žádnou propagandu nevnímal, a jen si užíval krásné pohádkové dobrodružství.
Vskutku líbezná propaganda. Za věčného socialismu Buchtík = během krátkého kapitalismu Buchting. Ten první nýmand k pohledání, ten druhý nýmand, který se našel. Jediné, co se mi na té knize líbilo a proč nemohu dát mínus, nýbrž plus 5 * , je ten, že jsem byl tehdá dítě a uvěřil jsem Neználkovi jeho stesk po Sluníčku. Teda doufám, že to tehdy bylo Sluníčko a ne jen jakýsi zářný příklad zítřka s knírkem ? ;) Dnes bych nedal ani ten odpad, jen krátké přeupřímné Tfuj.
Jako dítě jsem Neználka doslova "hltala" , teď jsem se musela při čtení v dospělém věku nutit. Na tu dobu, kdy nám tyto knihy byly předkládany tedy nic moc.
Neználka v dnešní době děti už neznají, ale je pořád něco, co je v něm poučné a i moudré. Já tyto knížky mám v knihovně a někdy se k nim vracím.
Knihu jsem četla jako malá a moc se mi líbila. Nyní už to tak úplně není, nicméně vnučka ji má ráda jako já kdysi.
Byla by to prima knížka, nebýt té komunistické propagandy. Nicméně dětem se knížka líbila - nejvíc samozřejmě stav beztíže a všechno okolo rakety a dalších vynálezů. Ale příběh a obsah se mi zdál hoooodně negativistický, život na měsíci (jakožto ve společnosti ovládané penězi a mocí boháčů) v nejhorších barvách. Mnohem víc se nám líbil Neználek ve slunečním městě ;-)
Kdyby nebylo čtenářské výzvy určitě bych po téhle knížce nesáhla. A byla jsem překvapená o čem to je. Teď jsem vlastně ráda, že jsem si ji zvolila. Možná kdybych jí četla v dětství, tak bych to moc nechápala. A možná ani dnešní děti ne. Téma není zrovna lehké. Bohatí mají pořád málo, tak proč neobírat chudáky. Děje se to stále. Politika se nikdy nemění. Díky výzvě jsem zas objevila poklad. :-)
Neználek na Měsici, našim chlapečkům jsem knihu četla, protože postavu Neználka si moc oblíbili. Myslím si, že kniha je celkem dost težká a některým pasážím neporozuměli moc dobře. Určitě se k ní vrátíme ještě někdy příště až kluci budou starší. Mě osobně se líbila a dávám jí plný počet hvězdiček. :-)
Knihu jsem přečetla jako malá, bratr ji dostal k Vánocům. Ze všech knih o Neználkovi se mi líbila nejméně. Spoustu věcí jsem nechápala, chudáci človíčkové, kteří trpěli v kapitalismu na Měsíci. Teď jsem ji znovu prolistovala a docela jsem se pobavila.
Nečetla jsem jako dítě, tudíž nejsem zatížena sentimentem. Možná proto mi ta knížka přijde docela hrozná. Tak moc politická, že mi svojí atmosférou silně připomíná Orwellovo dílo 1984. Doufám, že skončí v propadlišti dějin a nikdo už nebude soudružsky vymývat dětem hlavičky. Příběh sám o sobě je zajímavý a poutavý, ale bohužel obalený do šílené politické agitky.
Jako malé se mi to strašně líbilo, taková dětská sci-fi. Kdoví, co by na to říkali dnešní děti... Je to prý dost propagandisticky zabarvené, ale jako dítě jsem to nevnímala.
V dětství, kdy ve fantazii sníte o cestách do vesmíru, lítat, potkat mimozemšťany a vše je daleko, obrovské, nedostižné je tohle něco jako pohádka roku 2300, s krásnými kresbami (kdo by řešil v době socialismu odkud je kniha, když se líbí). V dospělosti nostalgie, vzpomínky na dětství, ale také pochopení hlubšího smyslu textů (proč v recenzích zní jen propaganda a nikdy výsměch ideologii?). Když dospělí nebudou dětem plést hlavu s jakoukoliv ideologií, tak ji ony neuvidí a tak nepřijdou ani o příběhy, kamarády ani zábavu...
Pokud jste četli naposled jako děti, tak můžu doporučit i v dospělosti. Je to najednou úplně jiný zážitek…
Tady končí legrace, pro Neználka, Buchtíka i čtenáře. Prohnilý Západ na Měsíci, vyhrocený konflikt a srážka civilizací! Pro nás děti vyrůstající v komunistickém ráji bylo děsivé číst, jak naši hrdinové trpí ve spárech nelítostných kapitalistů. Příběh plný podvodníků, vykořisťovatelů, zkorumpovaných policajtů, a na konci jasná výzva k proletářské revoluci! Dal bych ideologický odpad, ale musím přiznat sám sobě i všem váženým čtenářům, že se mi kniha.... všechny tři knihy líbily. Tenkrát!
Autorovy další knížky
1996 | Neználkovy příhody |
1973 | Neználek ve Slunečním městě |
1976 | Neználek na Měsíci |
1967 | Neználek na cestách |
1955 | Víťa Malejev ve škole i doma |
Hodnotím tak, jsk jsem příbehy vnímala jako malá - propaganda mi tehdy nedošla. Když čtu komentáře, už se do té knihy podívat nechci, chci si ji uchovat v naivní dětské fantazii :) (a divím se, že mi ji tehdy taťka vůbec dovolil číst - asi ji sám nečetl :D)