Neználek ve Slunečním městě
Nikolaj Nikolajevič Nosov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12099/neznalek-ve-slunecnim-meste-12099.jpg
4
641
641
Vyprávění o Neználkovi a jeho přátelích zachycuje příhody s kouzelnou hůlkou a dobrodružství ve Slunečním městě. Zcela nečekaně se Neználkovi podaří udělat tři dobré skutky po sobě a za odměnu dostane od kouzelníka čarovnou hůlku. Ta mu splní každé přání. Neználek si musí dát pozor jen na jednu věc - nesmí udělat tři špatné skutky. To by pak hůlka svoji kouzelnou moc ztratila. Neználek je nadšený. Zanedlouho si díky hůlce nejen pochutná na výborné zmrzlině, ale spolu s kamarády uskuteční i dobrodružnou cestu do Slunečního města.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2005 , Knižní klubOriginální název:
Незнайка в Солнечном городе, 1958
více info...
Přidat komentář
S úžasem jsem sledovala, co vše NNN vymyslel a co se dnes běžně používá. Kniha na můj vkus a věk poněkud rozvleklá, ale stejně jako eM nyní, ani mě to jako dítěti nepřišlo.
Pro mne samotnou trochu překvapivě i v dnešní době může být kniha pro děti zajímavá z té stránky technicko-vědecké, i co po stránce politické, kdy i ve Slunečném socialismu vždy musí někdo pracovat a při troše správně mířených otázek děti pochopí sami, že to takhle skvěle fungovat ve skutečnosti prostě nemůže.
Zřejmě patřím ke generaci, kterou Nosovovy knížky doprovázely po celé dětství. Tehdy nás asi ani nenapadlo, jak jsou Neználkovy příběhy propagandistické, dneska už je to k neučtení. Jako dokument dětské literatury tehdejší doby je ale Neználek alespoň poučný...
Všechny tři Neználky jsem v dětství četl a mám matnou vzpomínku spíš na tu sci-fi atmosféru, na ten mlžný opar, ve kterém se to pro mě odehrává. Začal jsem ji číst dětem a po 40 stránkách jsem ji zaklapl a vřele nedoporučuju. Plné ideologie, kdo je bohatý je zlý, kdo chudý (nejlépe komunista) je hodný, kamarádství je nevěrohodné a strašně to zastaralo. Odložil jsem, považuji to za nebezpečnou knihu.
neuvěřitelná vzpomínka na mé dětství, oprášeno díky čtenářské výzvě, ale faaaakt nadčasové. Od doby, kdy jsem četla naposledy, uplynulo neskutečně let, ale kniha je napsána tak úžasně, že mě příhody prostě znovu oslovily.... za mně super.
V dětství něco jako pohádka roku 2250, s krásnými kresbami (kdo by řešil v době socialismu odkud je kniha, když se líbí) a zábavnými příběhy s prima kamarády. V dospělosti nostalgie, vzpomínky na dětství, kdy jsme všichni spěchali do dospělosti... jenže to už není pohádka:o)) Asi by to chtělo kouzelnou hůlku...
Kéž by ji četli i dnešní děti, protože je to jejich svět fantazie a možná i sci-fi. Když jim dospělí nebudou plést hlavu s jakoukoliv ideologií, tak ji ony neuvidí a tak nepřijdou ani o příběhy, kamarády ani zábavu... Jedna z mých osobních TOP knih.
tuhle jsem měl ze všech příhod nejraději, Špinda Strakáček - nezapomenutelný hrdina
(SPOILER) "Slunečňák" je moje první setkáni s Neználkem. Nezapomenutelné a na tu dobu úchvatně futuristické. Auta co jezdí na sodovku, domy co se otáčí, nebo ty úžasné výtahy plné jídla u každého doma a hlavně to všechno bezstarostně a ZADARMO??:-D Četl jsem ji skoro pořád dokola. Spolu s Neználkem na Měsíci a Přihodama nejlepší knížky mého dětství.
Opäť prekrásny príbeh z dielne N. N. Nosova (a som rada, že ho konečne vlastním). Je to vtipné, mravoučné, múdre, milé, nápadité a s nádhernými ilustráciami, ktoré som ako dieťa milovala.
Výlet Neználka, Knoflenky a Špindu Strakáčka do Slnečného mesta ma zaujal, ako keby som bola dieťaťom (čo v istom zmysle aj stále som)... Páči sa mi, ako nenásilne autor vkomponoval do diela tému nezištných dobrých skutkov, pekného kamarátstva, dobrej, pokojnej a láskavej povahy (ale i tej opačnej, pravdaže), výdobytkov techniky, vplyvu módy, možnosti len radostne žiť, mať všetko zadarmo, ale aj následky nesprávnych rozhodnutí (zmena Aršíka na osla, premena oslov na ľudí), vplyv svedomia na človeka, no a popisy výčinov vetroplachov (na uliciach, v divadle a inde) a neschopnosti strážnikov zasiahnuť nemali chybu - akoby som čítala o dnešku... Darmo, Nosov bol veľký vizionár. Príbeh má spád, milé postavy, humor i napätie, množstvo pekných opisov, pri ktorých, verím, sa deťom oči otvárajú doširoka :), uzavretý oblúk, na konci ktorého sa všetko vyrieši a dá do poriadku. Paráda!
Druhý díl mě sice už zaujal méně, možná že byl psaný jakoby hodně narychlo, ale přesto jsem ho s chutí přelouskal (i nekolikrat) a během čtení jsem stále víc chtěl vidět víc a víc že slunečního města a na konci knihy jsem nejenže tam hrozně chtěl jít, ale hlavně jsem nechtěl aby už ta prohlídka slunečního města skončila. ☺ ☺ ☺ ☺ Nějaké politické podtexty jsem jako dítě nevnímal a žil jenom prohlídkou slunečního města. ☺ ☺ ☺
Tolik jsem toužila jako malá holka jet do Slunečního města, zažít to krásné prostředí, město a malé lidičky a hlavně - mít kouzelnou hůlku. Člověk se rád přenesl do říše snů a snil. Na mně tato pohádka působila skoro až magicky. To je na tom to nejhezčí.
Přestože se mi Neználkovy příhody nelíbily, dostala jsem od tetičky tuto knížku a dopadla stejně.
Ve srovnání s Neználkovými příhodami z tohoto dílu už okatě čučela ideologie. Ještě se to dalo jakžtakž číst, ale už i pro dítě to bylo příliš.
Druhá kniha s Neználkem se mým dětem, když byly malé, nelíbila skoro vůbec. Vnučkám ji už číst nebudu a jen z nostalgie dávám tři hvězdy.
Knížka, ze které vyčuhovala ideologie tak okatě, že to došlo i mně, jakožto poměrně malému dítku. Dodnes se mi vybavuje (aspoň myslím, že to bylo zde), jak tam měli jakási autíčka, která sama jezdila, kam si kdo řekl, ale stávalo se občas, že v tom autíčku přepravovaná osůbka umřela, a pak to autíčko jezdilo pořád dál. To mi přišlo poměrně dost drsný na takovou knížku.
Četla jsem jako dítě. Když jsem se k tomu v dospělosti vrátila, nebyla jsem nijak nadšená. Ani v dětství mě moc nebavil..
Autorovy další knížky
| 1996 |  Neználkovy příhody |
| 1973 | Neználek ve Slunečním městě |
| 1976 | Neználek na Měsíci |
| 1967 | Neználek na cestách |
| 1955 |  Víťa Malejev ve škole i doma |
Skvělá kniha, která mě vrátila do dětství, kdy jsem se upřímně této knihy i dost bála. Neděsily mě ani tak písmena, jako spíš obrázky. Do dneška už ani nevím, proč jsem se těch obrázků tak bála, ale jsem ráda, že jsem se k ní vrátila a knihu jsem si konečně přečetla.