Neználek ve slunečním městě
Nikolaj Nikolajevič Nosov
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183410/neznalek-ve-slunecnim-meste-183410.jpg
4
629
629
Nová dobrodružství Neználka a jeho kamarádů. Neználek, Knoflenka a Strakáček se s pomocí kouzelné hůlky vydají do Slunečního města. Jak už název napovídá, ve Slunečním městě je všechno dokonalé: stále svítí slunce, všechno funguje, všichni se na sebe usmívají, na každém kroku čekají noví přátelé, příjemná překvapení a spousta nejrůznějších vynálezů. Kniha, kterou podobně jako Neználkovy příhody, doprovodil veselými ilustracemi Jaromír Zápal je určena pro čtenáře od šesti let... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1985 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Незнайка в Солнечном городе, 1958
více info...
Přidat komentář
Takto si soudruzi představovali budoucnost pod jejich vedením. Všichni jako ovce, které jsou vděčné za vymoženosti, co jim naservírují. Měl-li někdo jinou představu o životě, byl lump, darebák a osel. Dětem jsem touto průhlednou propagandou komunistických vizí hlavičky nezatěžovala.
Neználek patřil k nejoblíbenějším knihám mého dětství. Přišlo mi ohromně dobrodružné a zajímavé, jak vycestoval s Knoflenkou a Strakáčkem do jiného města.:) Když mi máma příběh četla, ani jsem nedutala a vžívala se do příběhu tak silně, že jsem zapomněla zcela na okolní svět. Ilustrace jsem si mohla prohlížet donekonečna. - Neználek dokonce kdysi vyšel i na sovětské poštovní známce a politika nepolitika, z nostalgie bych si jí jako filatelistka klidně pořídila i dnes. Ať žije Neználek! :)
Z dětství jsem měla Neználkovy příhody. Proto jsme našim dětem pořídily i Neználka ve Slunečním městě a Neználka na měsíci. Ať jsem se snažila sebevíc, nezaujal je. Nenutila jsem je a četla si sama. Že jsou knihy poplatné režimu? No a co? Které v té době nebyly? Dětem je to jedno a dospělí by se nad tím měli pousmát. Nejčastěji beru do ruky právě Neználka ve Slunečním městě. Kolik jsem jen kdysi namalovala obrázků podle této knihy. A ty názvy a jména. Pan Nosov měl ale krásné nápady. Myslím, že vnučce se bude knížka líbit tak jako mně. Sama si ji v knihovně vybrala, tak čteme pře spaním. Když usne, tak si čtu dál. Dneska jsem už na konci. Zítra však začnu zase od desáté kapitoly.
Na téhle knize je znát poplatnost režimu, v němž vznikla - ve Slunečním státě je vše bezplatné, až do přeměny tří oslů v lidi tam všichni dodržují pravidla, strážníci jen řídí dopravu, všechno se dá technicky zvládnout ve stylu "poručíme větru, dešti". Děti si ovšem tohle stěží uvědomí, i když pár všetečných otázek typu "proč se u nás za to musí platit" jsem dostal. Na druhé straně nelze autorovi upřít invenci až verneovské úrovně - leccos dokázal předpovědět s předstihem několika desetiletí - drony, samořiditelná auta a tak. Kromě toho má kniha (odhlédnuto od některých socialistických stereotypů) i nezanedbatelný morální náboj - řada pravidel chování mezi lidmi je platná vždy, ať už je politický režim jakýkoli. Za sebe bych dal tři hvězdy, ale jelikož se kniha líbila dětem, dávám o jednu více.
Tak je to trochu idealistické – ve Slunečním městě je všechno dokonalé, všechno perfektně funguje, všichni se na sebe usmívají, na každého čekají noví přátelé a samá příjemná překvapení. Kdo by tu nechtěl žít. Jen pozor na zlé skutky! Já si ale především vybavuju krásné ilustrace, které jsme si donekonečna a dopodrobna prohlíželi a zábavné postavičky a jejich příhody, které nás rozhodně bavily.
Tak tuto nádhernou knihu jsem četla jako malá holka(což už je hodně dávno)teď jsem si jí opět připomněla a už se těším až ji budu číst mému vnoučkovi Štepánkovi.
Neználek nikdy nezklame. Super knížka, dětem se moc líbila a těšíme se na další díl.
Četli jsme to synovi hned po přečtení prvního dílu Neználka, syn byl nadšený, že existuje pokračování. Synovi v době četby bylo skoro 6 let a věkově to sedlo, i když druhý díl Neználka bude jistě zajímavý pro děti až tak do 9 let. Druhý díl je hlubší než první, v příbězích jsou hlubší emoce, zápletky, hlubší psychologie. Je tam více morálních poučení a přesahu, což se mi líbilo. Velmi pěkný je začátek - Neználek, aby mohl mít kouzelnou hůlku, musí nezištně udělat 3 dobré skutky, ale nesmí to být právě kvůli té hůlce - je to podobný princip jako u Ivánka v Mrazíkovi a je to tu moc pěkně zpracované. Pak také když Neználek promění jednoho chlapečka v osla, je moc pěkně popsáno, jak ho trápí svědomí, a jak to svědomí nejde přehlušit a zatlačit, ale hlásí se různými způsoby o slovo. Míst s takovýmto morálním přesahem je tam více a je to tam pěkně literárně zpracováno pro danou věkovou kategorii dětí. To na knize velmi oceňuji. I ve druhém díle pokračuje jakoby linie "verneovka pro nejmenší" , s popisem různých vynálezů, tady ale dané mechanismy a jejich popisy byly mimo možnost úplného pochopení takto malými dětmi, ale to nemusí vadit. Na čtení před spaním už na mě ty kapitoly byly trochu delší než vnímám jako optimum - většina trvala 20 minut. Příběhy mi stejně jako v prvním díle přišly malinko rozvláčnější než mi bylo milé a místy mě to trochu dráždilo. Skryté komunistické ideologie je tam už více než v prvním díle (tam já ji nevnímala asi v ničem), ale je to "čitelné" jen pro dospělého, pro dítě to podle mě vůbec není v té poloze, že by ho to pro tu ideologii nějak vychovávalo. Prostě ve Slunečním městě se "buduje a vyvíjí a pracuje", což není nic specificky komunistického ani špatného, ale dospělý člověk v tom ty minulé časy ucítí. Nejvíc komunistické mi přišlo to, že lidé tam pracuji zdarma a každý si vše bere v obchodech také zdarma a spořádaně dle svých potřeb - to fakt je utopie - pokud by s tím někdo měl problém, může to dětem okomentovat a vysvětlit, že takhle to může být v pohádkách, ale v realitě by to nikdy nefungovalo. Ale není to tam pořád nějak omíláno, není to podle mě to, co dětem utkví. Pak tam jsou příběhy, které asi mají být kritikou západní kultury a umění - větroplaši místo krásné harmonické hudby dělají hudbu co nejhroznější a celé umění je jen o tom, aby to bylo co nejošklivější, nejdekadentnější a nejvíc šokující. Mně ale tohle přišlo jako skvělá kritika v dnešní době "moderního umění" - které je přesně takové a já se v tom případě s tou kritikou, kterou zde předkládá Neználkova kniha, plně ztotožňuji. Kniha se mi celkově líbila, synovi také, k tomu, aby to ale byla úplně srdeční záležitost, něco chybělo. Nicméně celkově doporučuji.
Pamatuji si, že tuto knížku jsem v dětství měla hrozně ráda a Neználkovi jsem hrozně záviděla, v jaké žije moderní zemi (otáčecí domy, auta, která se řídí sama...) Navíc je krásné ilustrovaná.
Druhý díl jsem měla jako malá holka půjčený z knihovny a teď, po letech, jsem se k němu opět vrátila. Musím přiznat, že jsem si jej moc nepamatovala, ale i tak se mi to opravdu líbí. Obdivuji, když má někdo takovouto fantazii - ty jména, vynálezy, malíčci a malenky. Ilustrace jsou fantastické. Je to moc milá kniha, mám ji ráda.
P.S.: Neználek mi vždy připomínal, mého kamaráda ze ZŠ, který mi nakonec byl i za svědka:).
Četly jsme s dcerou a po Neználkovi na měsíci opět spokojenost. Chystáme se pro změnu na Děti z Bullerbynu.
V devíti letech jsem pod jejím vlivem napsala svůj úplně první literární výplod. Jmenovalo se to O Pomeranči a Citrónovi a bylo to o tom, jak tyhle dvě postavičky dojdou do úžasného města, které bylo totální vykrádačkou malíčkovské sluneční utopie, jen se to tam místo Človíčků hemžilo ovocem a zeleninou (to zas asi byla vykrádačka pohádky O statečném Cibulkovi). Když je vám devět, je vám fakt nějaká komunistická propaganda ukradená, hlavně že to je plné nápadů. :-)
Já si vždycky představovala to město,kde se otáčejí domy za sluncem a kombajny na polích pracují automaticky... mě se to moc líbilo,jako dítěti. V roce 1973, když u nás tahle knížka vyšla,mi bylo 5 let a četla mi ji mamka. Později jsme si ji čítávala sama a pořád ji mám v knihovně,nedávno jsem se do ní zase dívala..... pan Nosov měl nádhernou fantazii. A hlavně když se Pšenda Strakáček v hotelu nedobrovolně sprchoval :-D
Děti ve třídě o ní hodně básnily a byly z ní nadšené. Tak jsem si ji půjčila v knihovně...a nezačetla jsem se. Neználek mě prostě nechytl :)
I já zapomněla na tuto knihu, v mém dětství tak oblíbenou. Dokonce bych řekla, že to byla první kniha, kterou mi ,,přinesl Ježíšek" a kterou jsem si sama přelouskala :-). Líbila se mi titulní obálka a vůbec ilustrace v celé knize a učaroval mi Neználkův klobouk. A kdo by nechtěl kouzelnou hůlku. A ta jména. Kvítečkov, Knoflenka, Buchtík, Krychlička, Preclík - tolik fantazie.
Moje dcera však tuto knihu neocenila. Snad v mojí knihovně čeká na moje vnuky. Doufám...
P.S. Zamýšlel autor primárně ve svém díle propagaci komunismu? Já ji rozhodně v knize v mých osmi letech neřešila. Já si užívala fantastické čtení s prvky sci-fi.
Štítky knihy
pohádky pro děti ruská literatura ilustrace, knižní malba pohádkové příběhy
Autorovy další knížky
| 1996 |  Neználkovy příhody |
| 1973 | Neználek ve Slunečním městě |
| 1976 | Neználek na Měsíci |
| 1967 | Neználek na cestách |
| 1955 |  Víťa Malejev ve škole i doma |
Dneska jsem se dostala až ke stropu svého panelového bytu - ke svým pokladům, které tam mám uložené.. a to je Filipka, Madlenka, Lassie se vrací, Neználkovy příhody a Neználek ve Slunečním městě.
Prvního Neználka jsem - jako malé dítě - měla ráda, ale Neználka ve Slunečním městě vůůbec. Matně si vzpomínám, že jsem to tehdy nějak nechápala. Neználkovy příhody byly pro mě srozumitelné, tahle kniha ne. Ale čím pro mě nebyla srozumitelná, to už dnes nevysvětlím. Je to už strašně dávno a za tu dobu jsem ji na světlo nevytáhla. Nebyl čas.