Neználkovy příhody
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Neználkovy příhody patří mezi oblíbené knížky mnoha generací malých českých čtenářů a jsou vydávány pravidelně znovu a znovu. Vypravte se s námi za malíčky z města Kvítečkova a prožijte spolu s Neználkem, Buchtíkem, Sirupčíkem, Jaktíkem, Pilulkinem a jejich kamarády jedno veselé dobrodružství za druhým. Projeďte se sodovkovým autem, vypravte se do Dračína a naučte se u malenek slušnému chování!... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1958 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Приключения Незнайки и его друзей (Priključenija Něznajki i jego druzej), 1954
více info...
Přidat komentář
Krásné a roztomilé příběhy malých človíčků. Ráda jsem se s Neználkem a jeho malými přáteli vrátila do svých dětských let :-)
Neználek ve Slunečním městě vede, tohle je pro trochu menší děti, ale pořád úžasné. Zábava, humor, poetika, neopakovatelné kouzlo. A ty kresby... Škoda, že podle nich nevznikl i večerníček - ty loutky mě nebavily.
Čteno s dětmi. Příběhy jsou hezké, veselé, jemné a inteligentní. Takže to bylo fajn. Jen škoda, že jsme se do četby pustili až v době, kdy už z toho naše děti vyrůstali...
Neználka a jeho kamarády jsem si zamilovala, ale teď mě to jaksi přestalo bavit, je to zastíněné knihami od Cabotové, Rothové atd. a to je velikanááááááááánská škoda.........:((((((((((((((((((((((((
K této knize mám krásnou mile-nemilou vzpomínku . Miloval jsem jí jako malý kluk a v té době jsem onemocněl spálou . Je to zpět o více než 30 let a tenkrát jsem musel na infekční odělení, kde byli návštěvy jen přes tlusté sklo . Mohl jsem si vzít s sebou jednu oblíbenou hračku . A já si vzal tuto knihu . Bohužel co jsem tenkrát nevěděl a nechápal bylo to , že z daného typu oddělení si nemohu vzít nic nazpátek a tudíž jsem tam knihu po uzdravení musel nechat . Nepomohli mi ani krokodýlí slzy . Po několika letech když jsem si všiml , že je stále součástí naší knihovny jsem se rodičů zeptal jak to tehdy vlastně bylo a jak je možné , že knihu stále máme . Dověděl jsem se , že naši knihu sháněli přes 1 a 1/2 roku a když jí konečně sehnali - já neřád o ni už neměl zájem . Je však pravda , že na první přečtenou knihu se opravdu nezapomíná . Toto je má vzpomínka :-)
Nevěděla jsem, oč jde než jsem k vysokému číslu věku podle mě (14 let) dostala tuto sérii k Vánocům. Zprvu jsem si připadala hloupě že čtu něco tak dětského, poté jsem přela k údivu, jak mě tato kniha chytla.
Přestože v Kvítečkově funguje ideální komunistická společnost malíčků a malenek přesně podle hesla: „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“, dětem je to jedno a vnímají především veselé příhody hlavního hrdiny, který sice nepobral tolik rozumu, zato si to však vynahradil vyšší porcí sebevědomí. Příběhy jsou jen tolik naivní, aby to bylo pro děti zábavné. Pamatuji si také na loutkový večerníčkový seriál. Nejvíc se mi asi z celé knihy líbí příběh, jak Neználek jezdil v sodovkovém autě. Knížka je vybavena nádhernými ilustracemi Jaromíra Zápala, viděl jsem na fotce i ukázky z nějakého staršího vydání s jinými ilustracemi, ale upřímně řečeno, nebylo to ono.
Krásně a sladce se na ní vzpomíná. Babička mi ji vždy předčítávala před spaním, snad celé dětství. Milovala jsem tuto knížku. :)
Neználek, Všeználek, Knoflenka, Šroubek, Vroubek, Buchtík, Dr. Pilulkin, Civínek, muzikant Strunka, malíř Tubička.. jj, to byly časy.. ještě teď mě při vzpomínce malinko zamrazí. Prostě úžasná generační kniha.
je to dobrá knižka pro od 8 let do 10 podle mě jak se už říka druhý a třetí díl jsou už pro velké docela težké druhý díl mi přijde tak od 9 do 12 třetí díl na měsíci tak od 9-13 ale celá ta série je přece jenom kouzelná
Neználek, to je velice dobrý nápad, protože z ono neznáme se lépe jde pomalu k slovu poználek...
Štítky knihy
pohádky pro děti ruská literatura dobrodružství ilustrace, knižní malba pohádkové příběhy
Autorovy další knížky
1996 | Neználkovy příhody |
1973 | Neználek ve Slunečním městě |
1976 | Neználek na Měsíci |
1967 | Neználek na cestách |
1955 | Víťa Malejev ve škole i doma |
Přečteno po více než třiceti letech, tentokrát se synem.
Nadšení pro tuhle knihu chápu a sdílím. Je ale pravda, že když se člověk nad některými místy v knize zamyslí, kouká z nich to socialistické "formování člověka" dosti okatě. Třeba věty: "Musíme s ním zacházet laskavěji. Provinil se a vytrestalo ho to ažaž. Ale teď toho lituje a uvidíte, že se už bude chovat jaksepatří." a hned na to: "Ano, ano! Popichovat, to není správné. Rozzlobí se a bude vyvádět ještě hůř. Ale když ho politujeme, líp si uvědomí svou vinu a rychle se polepší.", jako by zněly z rozhovoru nějakých komunistických kádrů ohledně nějakého ne zcela uvědomělého mladého soudruha, který se sice provinil, ale svých činů lituje a chce je napravit...
Naštěstí děti nic nevědí o komunistické propagandě či ohavných praktikách padesátých let a Nosovův "socialistický svět" malíčků a malenek jim rozhodně nemůže uškodit, nýbrž naopak, opravdu jim může pomoci si uvědomit, že například posmívat se slabším není správné.
Suma sumárum, Nosov ve své knize stvořil kouzelný idealistický svět, který sice nepochybně zavání snahou děti formovat "v nového, socialistického člověka", ale to formování dětem v téhle podobě rozhodně nemůže uškodit.