Nejznámější Ezopovy bajky
Ezop
Kniha obsahující 63 nejznámějších Ezopových bajek doplněné krásnými ilustracemi zaujme čtenáře všech věkových kategorií.
Přidat komentář
Bajka je literární žánr, kde mají hlavní roli zvířata, které mají lidské vlastnosti, např. (liška je vychytralá, vrána důmyslná) . Většinou by z bajek mělo vyplývat nějaké ponaučení.
Já jsem vybral bajku Pes a lev.
Je to o tom, jak se pes vydal na cestu do džungle, v které nikdy nebyl. Pes se nebál toho kdo všechno žije v džungli, protože u něho v domově se ho všichni bojí. Když už byl v džungli, tak narazil na lva. Potom co se pes přiblížil ke lvovi tak vycítil, že bude lev silnější. Lev se otočil a zařval. Pes se začal bát a utekl.
Ponaučení je „Dřív, než se pustíme do boje, měli bychom o soupeři vědět co nejvíc.“ a taky mě napadlo, že by jsme se neměli podceňovat.
Knížka se my líbila, dobře se četla, protože jsou v ní krátké povídky a je tam hezká ilustrace.
Knihu jsem četla někdy na 1. stupni ZŠ a celkem se mi líbila. Bajky nejsou zrovna moje oblíbené, ale... Prostě jsem ráda, že jsem nějaké bajky vůbec přečetla. Kdo má rád bajky, tak rozhodně doporučuji. Je to spíše pro děti...
Autorovy další knížky
1957 | Bajky |
2008 | Ezopove bájky |
2015 | Ezopovy bajky |
2006 | Nejznámější Ezopovy bajky |
2005 | Nejkrásnější Ezopovy bajky |
Jsou staré, jako stromy v lese, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti a větve se rozprostírají daleko do budoucnosti.
Jsou to zrcadla, co odráží lidskou povahu …
V krátkých příbězích, kde zvířata mluví a jednají, jako lidé, poznáš, co je člověk zač!
Otevřou se ti oči a uvidíš – lidské slabosti, hloupost a neřesti, ovšem i jeho ctnosti – chytrost, odvahu, sílu, statečnost!
Setkáš se tak třeba s mazanou liškou, krutým vlkem nebo dost opatrným ježkem …
V každém z minipříběhů se odehraje určitě drama života – každá postava má svou roli a z ní vyplývající svůj předem daný osud. Naučí tě, že i v těch nejmenších a nejjednodušších věcech často bývá skrytá velká pravda.
Třeba, že vytrvalost a s ní spojené přiměřené úsilí můžou překonat i daleko větší přirozené schopnosti druhého, pokud je dotyčný zanedbá, nebo bere za samozřejmé.
A tak se může stát, když se pře želva se zajícem, kdo z nich je rychlejší, že …
„Želva a zajíc se dohodli na času a místě závodu a dali se do běhu. Zajíc se spoléhal na svou rychlost, na běh tak moc nemyslil, lehl si vedle cesty a zdříml si. Želva si byla moc dobře vědoma své pomalosti, bez ustání běžela, předběhla spícího zajíce a dostala cenu vítěze.“ /Želva a zajíc/