Něžně háčkovaný čas
Stanislav Rudolf
Tento příběh je o 15-leté Mileně, která má tatínka ve vězení. Netrpělivě čeká, kdy se vrátí. Mezitím se ale dobře baví. Má svého chlapce a partu. Několik lidí ji odsuzuje za to, že je její otec ve vězení, a to dokonce i její učitelka. Když je se třídou na brigádě, potká nového kluka. Kluk se jí snaží zavděčit, ale Milena ho nemá ráda a vůbec se jí nelíbí. On za ní jezdí a učí ji jezdit na motorce. Milena ho začne ho brát jako skvělého kamaráda. Ani jí nevadí, že její parta se rozpadá..... celý text
Přidat komentář
Milena Petrovicka je obyčejná patnáctiletá dívka vyrůstající na malém městě. Bohužel právě malomestska mentalita Stribrovic a smutný fakt, že Milenin otec je ve výkonu trestu, způsobuje, že Milena se začíná stahovat do sebe, rozevírá se názorová propast mezi ní a její matkou a nakonec na sebe nenechá dlouho čekat ani zklamání v první lásce.
Mezi Rudolfovymi romány jde o poměrně výjimečný počin. Skutečně pravdivě popsal malomestskou mentalitu té doby i fakt, že ne vše je skutečně takové, jak se na první pohled jeví viz sousedka paní Adamová nebo Chobot.
Milenino rebelantstvi lze pochopit, šlo o jakousi vnější obranu, kdy se její svět pomalu rozpadal na kousky : Otec ve vězení za nechtěně zavinenou smrt, ustvana matka, které již nezbyvala energie řešit problémy dospívající dcery, od které asi právem očekávala, že by ji v nelehké situaci měla být oporou. Letitá parta, která se však začíná rozpadat, konflikt s nejlepší kamarádkou a nakonec i zklamání v první lásce.
Na druhé straně mi Milena pripadala velice povrchní : Žádné vlastní zájmy, takže není divu, že když pomalu přicházela o starý svět, neměla nic, v čem by mohla hledat vnitřní útěchu a duševní vzpruhu.
Tak jsem si zavzpomínala, jak jsem tyto knížky hltala..i teď se dají číst. Pan Rudolf psal moc pěkně.
Knížku jsem si vzal z knihobudky kvůli čtenářské výzvě (autor, který zemřel v roce 2022). Jde o první vydání, úplně rozdrbané, je vidět, že minulí majitelé knihu četli opakovaně.
Myslím, že pan Rudolf dívčí svět popsal pravdivě, jen mě ve starší české literatuře a filmech zaráží, že největší výchovné a prospěchové problémy pravidelně mívají posluchačky opery a čtenářky Dostojevského. Ani ty ovšem neuniknou zálibě v plochých a nudných panácích, jako je knižní Láďa.
80%
Pro mě v nějakých třinácti letech výborná kniha. Pamatuji si, že maminka mě ji nechtěla koupit, nechápala, že autor byl v té době pro mě TOP.
Vyrůstala jsem ve stejné době a tenkrát se mi příběh líbil. Dnes by asi 14 leté slečny neoslovil. Přečetla jsem znovu jen kvůli výzvě.
Tak jsem se na pár hodin vrátila o hooodně let zpátky... Do časů puberty, prvních randění i zklamání. V té době jsem knížky Stanislava Rudolfa doslova hltala, ale už si z nich nic nepamatuji.
Dobře vymyšlené téma.
Kniha, kterou jsem si vybrala do výzvy v pubertě moje oblíbená a četla několikrát...
Je zvláštní číst po tolika letech a přemýšlet, co se mi na příběhu líbilo a znovu se vrátit do známého prostředí první lásky, dospívání. Už jsem takové nadšení neměla, ale čte se dobře...
V období druhého stupně základní školy jsem pár knih od Stanislava Rudolfa přečetla a úplně jsem je hltala - bylo to něco nového, příběhy o prvních láskách, o prvních polibcích, něco, co mi bylo v té době ještě cizí a zakázané, o to mě více bavilo tyto knihy číst. Postupně jsem začala tyto příběhy poznávat na vlastní kůži a tudíž už jsem neměla potřebu takovou literaturu vyhledávat.
Rudolfa jsem milovala a dodnes se k jeho knihám ráda vracím. Tato byla pro mě tak trochu děsivá, protože mít v té době někoho z blízkých ve vězení, byla opravdová tragédie a rodina to neměla vůbec jednoduché. Dnes už je to bohužel trochu jinde.
Patnáctiletá Milena to nemá ve svém životě vůbec lehké. Máma jí nechce nic dovolit, chlapec se kterým je jí dobře si našel jinou dívku, parta se pomalu začíná rozpadat, třídní učitelka po ní pase a to hlavně proto, že její táta je ve výkonu trestu. A ještě navíc se na ní od brigády nalepil kluk s přezdívkou Chobot a kvůli němu se dokonce pohádala i s nejlepší kamarádkou....
Knihy Stanislava Rudolfa mám moc ráda, vždycky si v nich najdu to své a občas se v nich najdu i sama - jó, když mi bylo jako Milence :-)
Něžně háčkovaný čas už svým názvem mluví o něžném příběhu. Díky sladce vylíčenému prostředí je čtenář vtažen do nádherné krajiny okolí Jičína a Železnice, což je pro mne jako rodačku z okresu Jičín o to cennější. Uchvátila mě naprostá obyčejnost postav jak v jejich jednání, tak v jejich slangové mluvě. Příběh je pohyblivou fotografií obyčejného života, ke které se fotograf vždy rád vrátí. Nadčasová četba!
Smekám také klobouk před ilustrátorem Otakarem Čemusem, jehož perokresby zachycují nejen samotné momenty děje, ale i střípky okolí oněch dvou městeček.
Další dívčí románek, který vyšel když mi bylo patnáct. Též jsem měla partu, jezdila na skútrech, hodně mi kniha připomíná mě samotnou. Až tedy na tatínka, sice nebyl ve vězení, ale v tu dobu se rodiče rozváděli. Takže jsem se upínala k partě jako v této knize. Dnes z pohledu dospělé ženy, je tato kniha nostalgií a vzpomínkou na dospívající časy.
Pěkný dívčí románek, v době vydání jsem byla cílová skupina a knížky Stanislava Rudolfa jsem milovala.
Všechny křištálové zámky stojí na základech z písku. Při prvním otřesu se zřítí. Princezny pak mívají modřiny a boule.
Tak tohle je nesmrtelné. První lásky, první zklamání a zkoušky přátelství. Mnohem lepší než dnešní dívčí romány.
Štítky knihy
dospívání první láska zklamání škola parta dětí pro dospívající mládež (young adult) dívčí romány
Autorovy další knížky
1973 | Kopretiny pro zámeckou paní |
1977 | Nebreč, Lucie |
1989 | Pusinky |
1984 | Milionová holka |
1980 | Něžně háčkovaný čas |
Přečteno někdy ve věku hlavní hrdinky. Matně si vzpomínám, že to byla hromada růžové nudy o ničem. A že už tehdy jsem považovala za nesmysl, aby se dospělej chlap pokoušel psát z pohledu puberťačky. Scény jako nákup podprsenky a prodej alkoholu dětem mi tehdy neodbytně zvedaly jedno obočí.