Ni králi, ni císaři
Aloys Skoumal
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232266/bmid_ni-krali-ni-cisari-232266.jpg
4
7
7
Antologie osmnácti irských povídek Ni králi, ni císaři poprvé vyšla v roce 1965. Soubor, který uspořádal a přeložil Aloys Skoumal, tehdy nazval historik Josef Polišenský „mistrovským“. Kniha totiž představila nejen reprezentativní výbor irské povídkové tvorby první poloviny dvacátého století, ale výběrem zachytila i vývoj pohnutých irských dějin této doby a jejich prožívání konkrétními lidmi. V českém prostoru se nadlouho stala jediným zdrojem informací o tragických velikonočních událostech roku 1916 a jejich důsledcích pro zemi i individuální lidské životy. Druhé vydání je doplněno názory a reminiscencemi osobností, jež se ve svých činnostech nějakým způsobem irské problematiky dotýkají: historika, anglisty a překladatele, propagátora irské kultury, bibliografa a znalce středověké irské kultury, politologa, muzejníka a politika. Jejich celkové vyznění potvrzuje význam knihy i pro 21. století, a to nejen v smyslu silného čtenářského zážitku, ale i jako jistý průnik k psychologickým zdrojům teroristického gesta. Kromě původního nástinu irských literárních dějin a medailonků autorů z pera překladatele knihu nově uzavírá portrét Irsko v srdci a díle překladatele.... celý text
Přidat komentář
Pro Irsko mám slabost, takže jsem četla s velkým zájmem. Je to dost smutné čtení. Jednotlivé povídky líčí neobyčejně přesvědčivě osudy lidí v různých historických fázích irského odboje. Působivé.
Nádherná, i když někdy opravdu hodně smutná knížka. Je až neuvěřitelné, jak jsou si příběhy Irů a Čechů, dvou národů, jejichž země jsou od sebe tak vzdálené, jako tóny naděje, podobné. Vždyť Plačka Patricka Henryho Pearse a Mrtvý voják Mary Lavinové jako by z písmena vypadly Matce Karla Čapka. Odstřelovač Liama O´Flahertyho je zase stejně tragický a nepochopitelný jako Ráno Františka Langera. A Státní úředník Shana F. Bullocka nebo Špehýrka Shea Murphyho zase můžou být důvěrně známí těm, kteří zažili věznění v době komunismu.
Možná, že právě tohle mě na Irech a Irsku tolik přitahuje. Ta neuvěřitelná podobnost s námi. Bude to ale také v tom neuvěřitelném daru Irů mluvit a psát, jako by to byl ten nejkrásnější zpěv, i když třeba zakončený tragédií.
Ni králi, ni císaři není kniha pro ty, kteří se zajímají o Irsku jen povrchně (aniž bych chtěla být zlá nebo povrchní, kdo neví, že v Irsku byl hladomor, kdo neví, že Irové museli o svou samostatnost tvrdě bojovat, ten nezná z Irska ani píď, i když o sobě tvrdí pravý opak), je to kniha pro zaryté Irofily, které zajímá všechno, co se smaragdového ostrova týká, ať už jsou to věci hezké či ošklivé, veselé či smutné. Takoví lidé ocení, s jakou láskou Aloys Skoumal tento výbor připravoval. Ocení také - v novém vydání doplněné - vícečetné úvody a doslovy. Kdo Irsko zná, ví, že i z toho nejmenšího dodatku se pokaždé dozví něco nového. A naopak, v tomto novém vydání ho opravdu hodně zklame téměř neúnosný počet tiskových chyb svědčících o jistém šetření na knize.
Nic se ovšem nemění na tom, že je to kniha, která se těm správným čtenářům vryje hluboko do paměti. Ovšem... která irská kniha tohle nedokáže?
Inu inu, jedná se o sbírku povídek, jenže pokud vás ani trošku nezajímá jak se žilo v isku a netušíte nic o hladomoru a migraci do ameriky, jste kompletně ztracení. Bylo to u nás převydáno a jako fanda irských autorů jsem chtěla tuhle sbírku mít. Pamatuji si dvě povídky, zbytek se vykouřil z hlavy tak rychle jako jsem je přečetla. Trochu škoda peněz, tuhle sbírku si užije spíš fanda historie.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1975 |  Třicet podob lásky |
| 2011 |  Pěšinka pro podivíny |
| 2014 | Ni králi, ni císaři |
| 1970 |  Překlad literárního díla |
| 1952 | Čeští spisovatelé korejským dětem |
Nemám dost detailní znalost o Irsku, abych posoudil, nakolik je antologie dobrým obrazem irských dějin. Avšak obraz národa, který se nikdy nevzdal i přes stovky let trvající okupaci je fascinující. Celé generace zvyklé na to, že je správné bojovat za Irsko.
Motiv většiny povídek je stejný a tedy může časem omrzet. Byla by však škoda přestat číst. Některé povídky před koncem se totiž vydají trochu jiným směrem a ukazují ještě komplexnější obraz. Bohužel některé povíkdy mi nepřišly až tak silné nebo zmatečné.
Výborná je také práce pana Skoumala, který uvádí nejen medailonky autorů, ale také krátkou historii Irska a irské literární tvorby.