Niels Lyhne

Niels Lyhne
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413232/bmid_niels-lyhne-hby-413232.jpg 4 11 11

Prekladom románu Niels Lyhne dostáva sa do rúk čitateľovi dielo nevšednej ceny umeleckej a výchovnej. Jacobsen bojuje v ňom proti romantickým predsudkom a kliesni cestu novodobému realizmu. Niels Lyhne je dánskou veľmi originálnou obdobou "zbytočného človeka", ako sa začal zjavovať v európskej literatúre po Puškinovom Eugenovi Oneginovi. Tento typ je ešte produktom romantizmu a ideologickej meštiackej filozofie, ale zdôraznená je v ňom najmä túžba po slobode, po uvoľnení indivídua z pút ilúzií a predsudkov, taká typická pre prelom 19. storočia.... celý text

Přidat komentář

666Jitka
11.07.2020 4 z 5

Tuto knihu jsem zvolila v rámci čtenářské výzvy "kniha od dánského autora" a musím říci, že mě velmi mile překvapila. Autor je skutečný mistr pera, co se týče květnatého popisování jak míst, lidí a pocitů - kniha je z části jako poezie v próze. Zajímavý je rozhodně vývoj osobnosti hlavního hrdiny, ale i vedlejších postav - musím přiznat, že jsem měla pocit, jakoby některé části knihy byly napsané přímo o mé osobě a i když byla kniha napsaná na konci 19.století, některé věci se prostě nemění, zvlášť co se života a mezilidských vztahů týče....

Blanice
31.07.2014 5 z 5

Velice zajímavá lyrická knížka, celý život hlavního hrdiny úsporně na 200 stranách, dlouhé popisy nálad, úvah, situací, lidí. Přímá řeč ojediněle, pokud ano, pak zas na půl stránky nejméně. Občas jako by se spisovatel vzpamatoval a posunul celý děj pár krátkými větami o několik let, Nezvyk, číst takto napsanou knihu, ve své době musela být převratná. Určitě se k ní někdy vrátím.

"Léta míjela, znovu a znovu se vracely Vánoce, ještě dlouho po Třech králíxh se všude v ovzduší třepetal odlesk jejich svátečních světel, jedny za druhými běžely po jarních, bujně rozkvetlých loukách svatodušní svátky, s létem se vždy znovu utábořily v kraji prázdniny, strojily hody čistého vzduchu, pálily sluneční ohňostroje a plnými číšemi rozlévaly letní opojení, až pak jednoho dne uprchly za zapadajícím sluncem a zbyla po nich jen památka na opálených tvářích, v užaslých očích a vzkypělé krvi"

Není to nádhera?