Nietzsche - filosofická interpretace

17.02.2020

Každý, kdo kdy četl Nietzscheho, musel po chvíli zkoumání zjistit, že jeho filosofie je jakožto filosofie téměř neuchopitelná. V jednom aforismu tvrdí X a ve druhém zase Y, což by ani tolik nevadilo, kdyby se tyto dvě možnosti nevylučovaly. Nietzschovo dílo je ze své podstaty protikladné - nejen tak, že se mění v čase (vždyť každý filosof nebo i umělec vždy prochází nějakým přerodem - viz Wittgenstein), ale neustále zůstává protikladné. Nejvíce ilustrativním příkladem mi přijde "Tak pravil Zarathustra" a pojímání zároveň "nadčlověka", jakožto cíl lidského putování ("provaz natažený nad propastí"; tedy lineární pojetí času), a "věčného návratu téhož", jakožto pravého opaku jakéhokoli postupu vpřed. Uvědomit si tento základní problém při interpretaci není zas taková věda, nicméně uvědomit si tento problém a zároveň ho využít ve prospěch interpretace samé - to už chce notnou dávku vyspělého filosofického, ale i uměleckého myšlení - a s tím přesně přichází Pavel Kouba.
Kromě hlubšího ponoření do Nietzscheho myšlenek, které mi byly známy, jsem si také uvědomil, jak ostudně zkresleně je i dnes tento velikán chápán. Je k popukání, že Nietzscheho stále vnímáme jako pevně vyhraněného radikála jedné strany (ať už protináboženské, amorální nebo jakékoli jiné), přitom ale je to právě on, kdo se snaží protiklady spojit dohromady - kdo lidem ukazuje, že přijetím jednoho stanoviska nemusíme druhé opačné zavrhnout, ale naopak ho máme vnímat jako to, bez čeho by ani naše stanovisko neexistovalo tak, jak jej vnímáme - tak se i zlo stává rozšířením obzorů a může a podle Nietzscheho má žít ve sféře přijatelnosti společně s dobrem. (A proto se ani nadčlověk a věčný návrat téhož nevylučují, ale doplňují.)
Nietzsche tedy není pouze ten "zloun" vysmívající se "otrocké morálce" křesťanství, Nietzsche je TAKY ten "zloun" vysmívající se "otrocké morálce", mimoto v ní ale vidí mnohé benefity.
Nietzsche míří přesně a střílí "ostrýma" na všechno, co si převzalo absolutní vládu nad interpretací světa (deformovaný apollinský kult v křesťanství, morální výklad světa etc.) - ale nikdy ne proto, aby do světa dosadil pravý opak této interpretace. Pavel Kouba to vysvětluje takto: "Nietzche nestaví na místo absolutních hodnot (které zničil) hodnoty jiné – odstraňuje samotné „místo“ absolutních hodnot."
To nás ale v žádném případě neopravňuje nazývat jej nihilistou, právě naopak - podle Nietzscheho k nihilismu vede právě absolutizace hodnot a jejich následné zklamání.

Toto jsem si z interpretace Pavla Kouby vzal já (a ještě mnoho dalšího, ale vypisovat se mi vše nechce - toto mi přijde nejvíce provokující k čtenářskému "procitnutí"). Je to mé nabrání si špetky veškerých náhledů, které Nietzscheho filosofie otevírá - myslím, že kdyby někdo z Nietzschovy filosofie vybral přesný opak, musel bych mu uznat za pravdu, že i to se tam nachází. A v tom je podle mě ta krása a zároveň největší svod Nietzschovy filosofie - že si Nietzsche navzájem odporuje a, snad poprvé v historii filosofie, pravd jeho filosofie může být snad tolik, kolik je čtenářů-interpretátorů.