Nikdo nás nečekal
Helga Hošková-Weissová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454345/bmid_nikdo-nas-necekal-wNi-454345.jpg
4
33
33
Autobiografie akademické malířky, přeživší holocaustu, Helgy Hoškové-Weissové je vpravdě fascinující čtení. Vzpomíná na své idylické dětství v předválečné Praze, na své rodiče, prarodiče a širší rodinu. Vypráví příběhy těch, kteří se již nikdy nevrátili z nacistických táborů a pochodů smrti. Kteří, stejně jako její tatínek, zahynuli neznámo kde. K válce samotné se vrací jen okrajově, celý svůj příběh vypověděla v knize Deník 1938–1945, který byl přeložen do mnoha světových jazyků a stal se součástí učebnic historie. Pro naše poznání poválečných osudů přeživších je klíčová druhá část knihy. Paní Hošková-Weissová se v ní vrací do období návratu. Do poválečné Prahy, ve které na ní a její maminku nikdo nečekal. Píše o lidech, kteří jim pomohli, ale i o těch, kteří se k nim obrátili zády. Popisuje atmosféru v poválečném Československu, údiv sousedů z jejich návratu a nepochopení jejich příběhu, toho, čím prošly. Provádí čtenáře svým poválečným životem, studiem dvou středních škol a školy vysoké, vzpomíná na své ideály a snahu začlenit se plnohodnotně do společnosti, která ji ale odmítá. Po překonání největších těžkostí ale dostuduje, vdá se, porodí děti. Cele se ponoří do malování, vyrovnává se s traumatem holocaustu vlastní tvorbou. Po roce 1989 spoluzakládá Terezínskou iniciativu, cestuje po světě, přednáší. To bylo před válkou, to bylo po válce. Mezitím byl holocaust. První a určující věta knihy Nikdo nás nečekal. Je těžké mluvit o tom, co zažila, čím musela projít, aby se vrátila a vydala svědectví o době, která se již nikdy nesmí vrátit. Ale přežila. A pro své děti, vnuky, pravnuky a všechny ty, kdo chtějí naslouchat, teď vypráví svůj příběh.... celý text
Přidat komentář
"Maluj,co vidíš"...řekl tatínek malé Helze v Terezíně a ona malovala.Helga Hošková-Weissová jako jedna z přeživších terezínských dětí,podává svědectví holocaustu pomocí svých kreseb, svého vyprávění a také pomocí knih,které vydala(Maluj,co vidíš , Deník 1938-1945).Tyto vzpomínky jsou důležitou součástí naší historie,na které bychom nikdy neměli zapomenout.Knihu-autobiografii autorky-doporučuji i proto,že jsou zde uvedena jména a díla dalších přeživších,což ocení ti,jež se o téma HOLOCAUST zajímají.
Velice pěkně sepsaný příběh ženy, která prožila holocaust.
V této knize se ale zaměřuje na to, co bylo "po".
Určitě stojí za přečtení!
Kniha je moc pěkně napsaná,plno fotek,život po holocaustu,,četla jsem i Denik 1938-1945,,a tohle je zajímavé doplnění,slzy v očích,fakt se to stalo,,a ty věty,,To bylo před válkou.To bylo po válce.Mezitím byl holocaust..Uplně mě z toho mrazí,,,Klobouk dolu,před těmi kdo to zažily,přežily.. bohužel taky nepřežily...
Asi si budu muset znova přečíst její deník, ale tato kniha taky byla zajímavá, co mě překvapilo její příbuzenství s jistým hercem. Už asi vím proč tento herec sehrál v jistém filmu mladého kluka za války, který má být nasazen v reichu.
Přečteno za den. Na přednášce paní Helgy Weissové jsem byla se třídou a jsem velmi ráda za možnost paměti si přečíst. Kniha je výborně koncipována, skvělé jsou fotografie, po Deníku autorky je to skvělé doplnění jejího dalšího osudu.
Jsem ráda, že paní Helga mohla tyto vzpomínky sepsat. I když bych přivítala, kdyby to šlo víc do hloubky, zajímal mě ten běžný každodenní život s rodinou, ale i tak to je výborné čtení.
Děkuji i za toto další pokračování osudů paní Helgy! Čtivé, poutavé, doporučuji všem, kteří četli její deník. Krásné doplnění a oceňuji bohatou foto přílohu.
Mám rád, když jsou popisovány také autentické vzpomínky po druhé světové válce u přeživších. Paní Hoškové se to povedlo dokonale!
Paní Helga napsala knihu vzpomínek, v nichž se snaží svým potomkům zrekapitulovat hlavně to dobré, co ji potkalo. V první části vzpomíná na své dětství před válkou a na rodiče a příbuzné z matčiny a otcovy strany (tety, strýce, sestřenice, bratrance), období holocaustu odbyde na čtyřech stranách s tím, že vše je popsáno v jejím deníku, období po válce je zaměřeno hlavně na veřejný život paní Helgy, kdy popisuje hlavně své cesty do zahraničí (Izrael, USA, Německo), kde přednášela a měla výstavy svých prací. Popisuje také práci na pamětních deskách a pomnících, které realizovala. Součástí knihy jsou také její dva proslovy, rozhovor z časopisu Osmička, přehled všech jejích samostatných i společných výstav a bohatá fotografická příloha (fotky všech příbuzných i přátel, fotky obrazů a kreseb, fotky z předávání vyznamenání i samotná vyznamenání a medaile, fotky rodiny, dětí, vnuček, pravnuků).
Čekala jsem, že vzpomínky budou víc osobnější a dozvím se víc o jejím životě.
Předmluvu napsal její žák z lidušky, kde učila kreslení, Jan Hřebejk a závěrečné vzpomínky připojil i její bratranec Tomáš Töpfer a její kamarádka Hana Hnátová -Lustigová (sestra Arnošta Lustiga).
Štítky knihy
paměti, memoáry výtvarné umění Československo vzpomínky antisemitismus poválečná doba české dějiny holokaust, holocaust přeživší holokaustuAutorovy další knížky
| 2012 |  Deník 1938–1945 |
| 2020 | Nikdo nás nečekal |
| 2004 | Maluj, co vidíš |
Od paní Helgy jsem četla již její Deník. Tato kniha je vyprávěním převážně o jejím životě po válce.