Nikdo nemá alibi
Rudolf Čechura
Rudolf Čechura rozehrává ve dvou detektivních novelách klasické pátrání známe dvojice Holmes (umí lépe česky) a Dr. Watson (umí lépe anglicky) ,a to v Londýně a posléze v Praze koncem šedesátých let. První z nich -Nikdo nemá alibi - vyšla poprvé a naposledy v brožovaném vydání v nakladatelství Práce v roce 1969, druhá - Dobře časovaná vražda - vycházela pouze na pokračování ve Světě v obrazech, knižně už za normalizace vyjít nesměla.... celý text
Přidat komentář
Čekal jsem detektivku jejímiž hlavními hrdiny budou Holmes a Watson a...dostalo se mi detektivky kde hlavními hrdiny jsou Holmes a Watson. Jenže tak trochu jinak. Těm co si po přečtení onoho zdánlivého protimluvu klepají na čelo, aby tím vyjádřili co si myslí o mém duševním zdraví, chci jen říci, aniž bych se jejich myšlenku snažil vyvrátit, že je to vážně fakt a po přečtení mi možná dají za pravdu. No jinak to není špatné a jako krátké a vcelku zábavné čtení to svůj účel splnilo.
Dobré tři hvězdy.
I když se jedná o detektivky, potažmo vraždy, je třeba brát vyšetřování trochu s nadhledem. Oba hlavní hrdinové jsou možná i pro výměnu klasických a jim určených rolí totiž kouzelně zábavní.
Ruku na srdce, Sherlockiani, kdo by výhru ve sportce nezasvětil stejnému účelu? A kdo o tom občas alespoň nesní? :)
Od této knihy sem moc nečekala ale lákala mně :) Nakonec jsem docela uspokojená :) Občas přitažené za vlasy ale moje čtenářské touhy naplnila :)
Trochu se v tom pere humoristická rovina s detektivkou, zvlášť v té první knize, kde jsou vtipy na holmesologii poněkud prvoplánové. Navíc je v ní detektivní část vystavěna na něčem, co možná tehdy ještě bylo v čerstvé paměti, ale dneska to pak přijde jako blesk z čistého nebe, působí to přitažené za vlasy a čtenář pořádně neví, na čem je (nebo aspoň já ne). V té druhé knize, kde Watson přijede do Prahy, se naopak ze střetu kultur chvílemi stává slušně ostrá satira na tehdejší poměry v Československu... vůbec se nedivím, že to potom už nesmělo vyjít. Tak třeba debata o tom, že v Československu se zaručeně nedposlouchává jako v Americe, kde se o tom pořád píše v novinách a u nás ne... I ta detektivní část se mi tam zdála lepší, i když je pořád trochu přitažená za vlasy.
Úvahy o detektivkách, zločinech a lidské povaze ovšem rozhodně stojí za to. Jen je dost zvláštní číst je v tak nevážném kontextu.
Celkově mám dojem, že ve svých skutečných Holmesovských apokryfech Čechura víc zářil. I když to je možná jenom tím, že jsem je jako malá četla ve Čtyřlístku...
Trocha nostalgie nikoho nezabije. Mně se to líbí, ale asi to je opravdu spíše pro nás dříve narozené. Kdo čte jen severské krimi, bude zklamán.
Detektivní román je prošpikován humorem. Je to taková parodie na pravého Holmese, čte se výborně a člověk se baví. Jen závěr mě trochu zklamal, je typicky holmesovský, pro mě mohl být zajímavější.
Kniha obsahuje mimo román i obsáhlou (na 20 stranách) studii Sherlocka Holmese od autora - člena The Sherlock Holmes Society of London. I když nejsem zrovna nadšeným obdivovatelem Holmese a dodatek mě zpočátku nijak moc neoslovil, postupně se stával zajímavější a zajímavější. 85%, 9.7.2013.
Autorovy další knížky
2011 | Maxipes Fík |
1986 | Pavián mezi lidmi |
2000 | Šifra z katakomb |
2011 | Dr. Sherlock Holmes v Čechách a jiné případy |
2004 | Maxipes Fík na cestách |
V jedné knihobudce se na mě usmála tahle ohmataná knížtička, zalistoval jsem a protože se hned v první větě mluvilo o pravidelné stolici, rozhodl jsem se, že si to doma přečtu celé.
Detektivka z klasické školy, notně inspirovaná estetikou královské Británie šedesátých let, ale celé je to tak romanticky přepálené, že si myslím, že autor v Londýně nejspíš nikdy nebyl. (Já tedy taky ne, ale o mně to není.) Zápletka, respektive její rozuzlení snad smysl dává, ale bez znalosti určitých reálií nějak nemáte šanci příběh zasadit do kontextu. Otázkou je, na kolik byli lidé v šedesátých letech obeznámeni s Velkou vlakovou loupeží a mohlo jim tedy při zmínce o plonkových 50000 librách něco sepnout. Nevím, spíš to na mě trochu dělalo dojem honem honem vymyslet nějakou pointu na závěr. Naopak docela kvituji nápad prohodit role Holmse a Watsona, přičemž Holmes je tentokrát neskutečně tupý a omlouvá ho snad jedině to, že jest občanem Československé socialistické republiky. Celé dílko má být nejspíš jakousi parodií, ale osobně jej takto doporučit nemůžu, máme v tomhle ranku podstatně lepší autory.
Rudolf Čechura pro mě navždy zůstane jako stvořitel Maxipsa Fíka a jeho detektivní práci vrátím do knihobudky.