Nikdo není doma
Tim Weaver
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442923/bmid_nikdo-neni-doma-mFs-442923.jpg
4
663
663
David Raker série
< 10. díl >
VŠECHNY DOMY JSOU PRÁZDNÉ. VŠICHNI ZMIZELI… Zapadlá yorkshirská vesnička Black Gale měla pouhých devět obyvatel. Nebyli to jen sousedé, ale také blízcí přátelé, kteří se často vídali a trávili spolu čas, včetně onoho osudného Halloweenu, kdy se sešli naposledy. Povečeřeli, trochu popili a vyrazili na setmělá blata, aby si užili předvečer svátku všech svatých. Nikdo se už nevrátil. Jako by se po nich slehla zem. Nezůstaly žádné stopy ani důkazy, jen několik fotografií, které si toho večera pořídili. O dva a půl roku později je už policie naprosto bezradná, a případ proto přebírá soukromý vyšetřovatel David Raker, kterého záhada pohřešované vesnice úplně pohltí. Jaká tajemství obyvatelé před svými rodinami ukrývali? A co tajili jeden druhému? Bylo všechno takové, jak by se mohlo na první pohled zdát? A bude Raker pátrat po devíti lidech – nebo po devíti tělech?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno:
2020
,
Mystery Press
Originální název:
No One Home, 2019
více info...
Přidat komentář
Tento díl byl hodně povedený. Jedna velká záhada o zmizení jedné malé vesnice. Skvělé vyšetřování této záhady. Líbilo se mi postupné odkrývání toho, co a kdo za tím stál.
Opět zase jednou skvělé čtení. Kniha od které se neodtrhnete dokuď jí nedočtete. Já furt nemůžu dojít na to, jak to Tim dělá, že nikdy netrefím jak to skončí. Prostě jsem vždy překvapená a to mě na tom baví. Opravdu se těším na další jeho knihu.
Skvělé čtení.... zápletka trochu připomíná knihu Není cesty zpět... každopádně zaujme hned na poprvé... čtení této knihy připomíná jízdu v důlním vozíku... zápletka vás zaujme a tak naskočíte a zjistíte, že se řítíte z kopce rychleji a rychleji až do konce.... nedoporučuji číst večer, aby jste nakonec nezjistili že je ráno... je vidět, že autor se jenom zlepšuje.... a udělal mi radost s Jo na konci... myslím že mrtvých bylo dost...
Po knize jsem sáhla vlivem neskutečně lákavé anotace. Proč a kde zmizeli úplně všichni obyvatelé malé vesničky? Navození pořádného tajemna jako vyšité.
Opět jsem nevědomky bohužel sáhla jako první až po posledním dílu ze série o Davidu Rakerovi, a opět to bylo trochu znát. Čtení mi totiž mírně komplikovala absolutní neznalost minulosti obou hlavních postav, zejména pak Healyho. Právě jeho zvláštní minulost byla v knize často zmiňována, ale jaké přesné události v životě, které ho donutily k takovému podivnému způsobu života, ho potkaly, jsem bohužel této knihy zas až tak podrobně nevydedukovala.
Nicméně samotné gró příběhu to zas až tak moc nenarušovalo. Knihu tvořil samostatný příběh, dvě samostatné dějové i časové linky - vlastně zejména zpočátku mi připadalo, jakoby to byly dokonce dvě různé knihy, ale pochopitelně v průběhu čtení to do sebe začalo zapadávat a obě linky se začaly logicky propojovat.
Celkově mi ale připadalo dost náročné propracovat se až do konce. Kniha je dost obsáhlá a některé části se mi zdály až docela zbytečně zdlouhavé. Ale největší problém jsem měla s tím velkým množstvím postav. Zapamatovat si jména všech manželských párů, jejích dětí, právníků, obětí i potencionálních pachatelů bylo dost náročně a čtení proto vyžadovalo udržovat neustálou dostatečnou pozornost. Neodpustím si trochu ironie - je klika, že v oné vesnici žilo jen devět obyvatel. Ale hledání odpovědi na otázku „kam tedy všichni zmizeli““, mě přesto hnala ve čtení dál a dál.
Z rozuzlení jsem měla spíš takové smíšené pocity, celé mi to připadalo trochu krkolomné a překombinované. Možná jsem čekala více nějakého mysteriózna, k čemuž mě naváděla ta anotovaná myšlenka příběhu. Po přečtení knihy jsem pořád měla pocit, že se z takového námětu dalo vytěžit možná trochu víc.
Nicméně autora si určitě dávám do hledáčku a ráda zkusím i jeho další knihy.
Skvělý díl. Hrozně jsem se na něj těšila a nezklamal. Možná jeden z nejlepších. Nemůžu se dočkat dalšího.
Série dočtena,až je mi to líto. :) Bylo to super počteníčko,úplně mě pohltilo a nečekala jsem ani nic jiného. Raker je sice trochu Chuck Norris,ale nevadí. Děj byl napínavý a skvělý jako vždy!
Opět skvělá jízda. Záhadné zmiuení několika lidí, dvě dějové linie, které se nakonec hezky propojí a konec? Jako vždy naprosto strhující.
Vyrazili na setmělá blata.Žádný z nich se nevrátil.Serii Davida Rakera se mi líbí a tento díl opět nezklamal,byla jsem byla vtažena do děje a rozkrývala co se vlastně stalo.... .
Asi nejzdlouhavější díl ze série. Některé popisy jsou zbytečně dlouhé, pár situací bych klidně vypustila. Slabší než jiné autorovy knihy, ale pořád lépe napsané a čtivější než spousta knih na trhu.
Tento díl mě bavil o něco víc než Žena mého života . Moc se mi líbil ten námět a dvě dějové linie, které se nakonec pěkně propojily . Tímto jsem se přesvědčila, že zkusím ještě další díl .
I přes tradičně přehledný a plynulý způsob Weaverova slohu mě to tentokrát úplně nechytlo. Více paralelních dějových linek v pohodě - těšil jsem se, až se ke konci sejdou - nicméně celková překombinovanost už přesáhla moji míru únosnosti. Asi mám nějaké špatné období. Přišlo mi to zbytečně natahované a některé věci byly krkolomně přitažené za vlasy, jen aby to posloužilo ději.
Každopádně je ale celá série mimořádně čtivá a rád ji doporučím. Nejvíce se mi líbilo asi Údolí mrtvých a Muž bez minulosti. Pokud se autor pustí ještě do dalšího pokračování (tento díl je v současnosti poslední vydaný), určitě dám Davidu Rakerovi šanci.
No, má i lepší knihy. Tak 60%. Přelidněno, člověk se za chvíli ztratí v tom kdo je kdo. Zacatek hodně slibný, střed nám malinko stagnuje, ale konec je dobrý. I z padoucha se může vyklubat dobrák. Ale letadlem? Na jiný kontinent? To už je trochu moc ne?
Nezáleží na tom, jak moc někoho milujete.
Stejně ho nakonec musíte nechat odejít...
Strašidelné, mrazivé, smutné. Nejistota, naděje, pochybnosti. A bolest. Co je horší - vědět, že milovaný člověk zemřel (a moci ho oplakat) nebo nevědět, doufat, nevzdávat se a trpět celý zbytek života marnými nadějemi?
Nevím. Nechci to vědět.
Příběh, který mě silně zasáhl. Příběh mnoha odstínů lásky, přátelství a pokory. A zároveň i příběh plný falše, přetvářky, úplatnosti a zvrácenosti. Co dokáže člověk udělat člověku...
Kde se v nás bere ta touha ubližovat, vraždit, mučit? Na začátku jsme přece všichni byli děti. Nevinné, naivní, bezmocné děti... A někde uvnitř nás ty děti stále jsou - neumřely. Jen mlčí.
Já tohle zkrátka nechápu. Jak s tím lidé dokážou žít? Dívat se každý den do zrcadla, vidět svou vlastní tvář - a vědět, čeho je schopná...
Na konci jsem bulela jako dítě. Dítě, které ve mě zatím neumřelo...
Nejsem zrovna ta správná cílová skupina. Byla to teprve druhá knížka z této série, na mně moc zamotané a komplikované, byť všechno do sebe pěkně zapadalo, ale čeho je moc, toho je příliš.
Ale četlo se to dobře, to nemohu říct.
" V závěru je jedno, jak moc někoho milujete.
Vždycky ho musíte nechat jít. "
Ach já jsem asi nepoučitelná, poslední dva díly mě přesvědčily, že už se mi série začíná líbit, ale bohužel tento díl mě zase celou sérii vrátil zpět. Fakt mě to nebavilo ani jako audiokniha. V ději jsem se ztrácela. A přitom anotace vypadala tak slibně.
V detektivkách od pradávna platí jedno pravidlo: čtenář musí mít stejné informace jako detektiv. Jen tak má možnost dedukovat spolu s hrdinou a na autorovi je, aby vodítka předkládal tak rafinovaně, aby čtenář (narozdíl od hrdiny) tápal, což vyústí v typický moment odhalení na konci.
V Nikdo není doma toto pravidlo Weaver nijak neporušuje, jen je poměrně složité se orientovat v proplétajících se dějových liniích, které - po větší část knihy - spolu nijak nesouvisejí (i když my samozřejmě víme, že souviset nakonec budou). Přehlednosti nepřidává ani to, že se autor rozhodnul nechat zmizet celou malou vesnici, takže je potřeba si zapamatovat jména všech obyvatel, jinak se budete ztrácet. Možná mohl být ke knize přiložen poznámkový blok a tužka, alespoň bychom na tom byli jako David Raker. Celá kostrbatost koncepce knížky je u tak zkušeného autora, jako je Weaver, nečekaná, ale není vždy posvícení. Jsou tu jen dva menší problémy:
To, co mě rozčilovalo v Údolí mrtvých, je tu už v míře neúnosné: Prakticky každá druhá kapitola končí větou "Něco někde bylo špatně", popřípadě "Něco někde nesedělo".
A ta druhá věc - ano, máme stejné informace jako Raker, dokonce máme VÍC informací, než on (ty nám dodávají ty paralelní dějové linie), přesto nic nevydedukujeme, protože každé rozuzlení je lopotně sešroubované a s dedukcí toho do činění moc nemá. Abych nespoileroval tak smyšlený příklad: představte si, že najdete na ulici papírek s nápisem VODA. No a, co má být, řeknete si. Raker ovšem hned ví, že "něco někde je špatně". Láme si s tím hlavu, ale pak "to konečně uvidí". Ta čtyři písmena znamenají, že musí hledat ve čtvrtém patře domu naproti. A skutečně! Je tam další vodítko! V tomto způsobu logiky opravdu čtenář nemá šanci držet s Rakerem krok. A pokud na to Raker nepřijde, najednou třeba najde záhadnou obálku, ve které mu někdo poradí, co dělat. Ach jo... Čtivosti to ovšem neubírá...
Knihy Tima Weavera mám ráda, hezky se čtou, jsou napínavé. Tato byla též velmi dobrá.
Štítky knihy
Anglie detektivní a krimi romány thrillery Velká Británie blata krimi pohřešovaní zmizení lidí HalloweenAutorovy další knížky
| 2016 |  Není cesty zpět |
| 2018 | Hon na mrtvého |
| 2018 | Údolí mrtvých |
| 2018 | Ztracený |
| 2019 | Žena mého života |
Čtivá kniha. Děsivé, co vše lze skrýt, pokud máte vliv.