Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544491/bmid_nikdo-neni-sam.png
4
1349
1349
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém. Sice nemá příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup. Jenže někdy tohle všechno nestačí. Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky a Veroničina představa spokojeného života se začne rozpadat jako domeček z karet. Jestliže někdo dokáže popsat nedělní oběd, výlet na rozhlednu nebo babiččin pohřeb jako bezohlednou poziční válku, pak je to Petra Soukupová. Její nový román čtenáře okamžitě vtáhne do světa, ve kterém se spolehlivě poznává, aby vzápětí krok za krokem odhaloval absurditu a trapnost rodinných bitev, v nichž nemůže nikdo vyhrát.... celý text
Přidat komentář
Velice napínavá kniha, napínavě psaná, autorka je v tomto dobrá.
Co se týká tématu, mám na to zvláštní pohled. Vlastně štěstí, že jsem vyrostla v takovém nerodinném prostředí a pak co nejdříve na intru, takže neznám takové ty starosti (ani radosti) s rodiči, což může být výhoda i nevýhoda.
A proto se mi někdy zdálo, že to aktéři zbytečně hrotí, ale asi to tak bývá "normální" v "normálních" rodinách.
Čtivá kniha zabývající se problémy sendvičové generace, je to román tzv. ze života. Zajímavý je také rozdílný pohled všech postav na určitý problém.
Běžný život, běžné starosti, nic moc se neděje a přesto je to to báječně napsané. Jako vždy Soukupová vidí do hlav rodičů i dětí a psychologicky vás rozerbere.Chápete všechny, přesto vám tak nějak všichni vadí. A pak přemýšlíte, jak to udělat, aby vztahy ve vaší rodině nebyly tak chladné...
(SPOILER)
Jsem na pochybách, jak okomentovat a zhodnotit tuto knihu. Dobře se četla. Čím víc byla nabitá rodinnými hádkami, křivdami, nedorozuměním, tím rychleji mi čtení šlo. Bylo to jako ze skutečného života, samozřejmě, z té horší stránky. Rozhádaná rodina, chudina matka Veronika, kterou nikdo neměl rád, cokoliv navrhla, to jí děti, puberťáci, odpískaly. Tolik se snažila, aby něco dobrého pro ně vymyslela, vše bylo špatně. Nezavděčila se. Manžel se jí snažil pomoci většinou slovy: „popovídáme si o tom, večer to vyřešíme“.
Mám-li hodnotit prarodiče, její matku a otce, hodnotím lidi nadmíru sobecké, kteří si vyžadují návštěv svých dětí a vnoučat každý druhý víkend. Jako by každá rodina o čtyřech členech neměla vlastní plány, zájmy a povinnosti. Navíc jediné, co jim mohli nabídnout, kromě hory jídla, byly stesky a výčitky, jak špatně se chovají, jak neumí své děti vychovávat, jak jsou děti zpustlé, vnučka podvyživená, vnuk zaměřený jen na skate a mobily, jak to matka špatně zvládá.
Po smrti její matky přišlo období ještě tíživější. Dcera se i přes nadměrně dlouhý čas učení a příprav na přijímačky na gymnázium nedostala. Děda začínal projevovat známky demence a vyžadoval, aby s ním doma pořád někdo byl. Veronika ztratila dobré a odpovědné místo v knihovně, práci už nezvládala. Jak to s nimi asi všechno dopadne, když nakonec i manžel projevil zájem se k otci na vesnici přestěhovat, nehledě na to, jak moc byly děti proti tomu a jak byla Veronika z té „povinnosti k otci“ nešťastná.
Chyběl mi k tomu nějaký lépe vysvětlený konec, jak to všechno dopadlo poté, co se Veronika s konečnou platností rozhodla, co udělá.
Další mezigenerační špatná rodina. Mně to vlastně nebaví, po přečtení jsem si slíbila, že už na tenhle "rodinný idylický žánr" kašlu.
Skvěle napsaná kniha. Vtáhla mě do děje, občas jsem v určitých situacích viděla vlastní rodinu. I když musím přiznat , že na mě působila až moc depresivně. Knihu jsem začala čist po smrti mé maminky aniž bych tušila, že v knize Veronice také zemře matka. Když jsem došla k úmrtí matky, tak jsem chtěla knihu odložit, bylo mi z toho pořád dost smutno. Ale dala jsem to a jsem ráda. Veroničiny vzpomínky na matku mi připomínali tu moji a já si ji při čtení připomínala. I ten konec byl podle mého očekávání.
Toto je moje třetí kniha od autorky a dvě předchozí se mi vůbec nelíbily. Vzhledem k dobrému hodnocení jsem tomu ale "do třetice" dala ještě jednu šanci.
Kniha řeší půlrok v životě rodičů a jejich dvou pubertálních dětí, když zemře babička a je nutné se postarat o osamělého dědu. Je to depresivní nálož vztahů, okořeněná nesnesitelným sebestředným chováním stárnoucích rodičů, konfrontací názorů na výchovu, alkoholismem, depresí a šikanou. Příběh plný absurdity rodinných bitev, v nichž nikdo nevyhrává a zůstává po nich mnoho zraněných.
Zhruba do poloviny knihy jsem si myslela, že příběh nedočtu, ale poté se přeci jenom trochu rozhýbal (hlavně díky opravdu dobře vykreslené hlavní postavě matky) a skončil s náznakem pozitivity. Přesto naprosto nechápu, co se na těchto příbězích lidem líbí a když v komentářích čtu, že se příběh "četl velmi lehce a rychle", říkám si - to jako opravdu?
Celkový dojem vyjádřený jedním slovem je "depresivní". Knihu znovu číst určitě nebudu.
Ano, je to současná česká ženská literatura, zabývá se vztahy v rodině, nabízí pohled na současnou rodinu, ale na mne působí depresivně, bezvýchodně/i když v závěru se hrdinka vzepře, vzbudí, rozhodne/. Je to literatura bez štávy, šedivá, možná záměrně, jako doba v níž vzniká, doba která nás pohlcuje množstvím možností, úkolů, povinností, neschopností užívat si života.
Na knihách Petry Soukupové se mi moc líbí, že ačkoli působí, jako kdyby byly „o ničem“, jsou „o všem“. Opravdu reálné vykreslení situací, pocitů, charakterů napříč generacemi, autorka je výborná pozorovatelka. Tento příběh z kategorie sendvičové generace mě vzal za srdce, navzdory těžkému tématu jsem ho přečetla velmi rychle. Hlavní hrdince jsem fandila, i když samozřejmě ne vždy jsem její jednání schvalovala. Ale kdo v životě nedělá chyby?
Petra Soukupová jde vždycky až na dřeň, má neskutečnou vlastnost prodrat se až na dno duše a tentokrát to bylo přímo ukázkové.
Chvíli jsem knihu trávila. Velice osobní příběh rodiny, kterou ovlivní smrt babičky. Pohled matky - hlavní hrdinky příběhu a jejích dvou dětí. Do toho sem tam vstoupila zemřelá babička. Moc mi chyběl pohled otce. Ten byl neuvěřitelně trpělivý a chápavý, chtěla bych ho potkat:-)
Nechtěla bych být ani jedním ze členů této rodiny.
Silná kniha, která ve vás zůstane dlouho po přečtení, Petra Soukupová to zkrátka umí.
Kniha byla vybrána cíleně pro Výzvu. Příběh se mi moc líbil, nebylo tam asi nic, čemu bych nevěřila a naopak sdílela vnitřně, jako postěžování na život od mé blízké kamarádky. Také se mi líbil i pohled ostatních postav, jak oni prožívají stejný příběh...
Přečteno v né úplně šťastném období mého života a můžu říct, že mi kniha ještě dodala a příběh mě docela převálcoval.
Je zachycena jedna velice nešťastná etapa jedné obyčejné rodiny. A vy si budete říkat, že tohle se může stát i vám, nebo se v něčem i poznáte.
Opět velice ctiva kniha od paní Soukupové, kterou jsem prakticky nemohla odložit. Jde cca o půl roku života v jedné rodině, kde se člověk občas bohužel, ale i mozna i bohudik poznává.
Soukupovou mám v rámci českých autorů snad nejraději. Přijde mi, že nikdo nedokáže popsat tak dokonale rodinné vztahy a problémy, které vznikají. Myslím si, že do většiny osudů se každý z nás dokáže celkem snadno vcítit a právě to dělá knihy Soukupové tak jedinečné.
Moje prvni kniha pani Soukupové. Napsané velice čtivě a nutilo mě číst dál a dál. Vadilo mi že nebyla označená přímá reč.
Myslim že na dej knihy si za rok ani nevzpomenu.
Téma sendvičové generace zpracované mistrně. Jak už tu někdo psal, je to brutální číst, protože v řadě situací můžete poznat banality vlastních životů, i když tady to bylo všechno najednou dohnané až do extrémů, což snad nikoho z nás ne literárních postav nečeká. Ale rozhodně to každého donutí přemýšlet nad mnoha vztahovými tématy. Musím si i trochu oddechnout, že mám tuto nelehkou knihu za sebou. Zpočátku to vypadalo jako oddychovka, což ale nikdy knížky Petry nejsou. Ty bláho!
Začnu tím, co mě štvalo - chybějící přímá řeč.
Ale když tohle pominu, jedná se o knihu plnou témat, které nás v běžném životě provázejí a často si je v každodenním shonu ani neuvědomujeme. Autorka se dotýká mnoha důležitých oblastí života, jako je alkohol, šikana, děti, stárnoucí a umírající rodiče, rodinné vztahy, první lásky, sebepoškozování, rozhodování o budoucnosti, kariéra, schopnost říct si o pomoc a přijmout ji, tradiční názory... Je to zakomponovaný do příběhu tak, že to nutí k zamyšlení a reflexi vlastního života. Dík.
Dobré čtení, dobrý příběh, dobrá psychologie postav. Celková atmosféra knihy je mírně bezútěšná, ale je ze života.
“Nelíbí se mi, jak se spolu baví, že jsem nemlčela. Jasně že rodiče se taky hádaj, ale děda s babi spolu takhle mluví normálně, nechápu, jak spolu můžou lidi žít a přitom se vůbec nemít rádi, anebo hlavně proč."
“Možná by se ani s ostatníma tolik nehádali, kdyby všichni furt jedli a nemohli mluvit, haha, to by si babi beztak přála ze všeho nejvíc, myslím."
“Napadne mě i to, že otec matku zabil v nějaký hádce omylem a teď je na útěku… Možná měli rodiče pravdu, když mi kdysi říkali, že moc čtu."
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Těžké a smutné téma. Rodinné vztahy tří generací. Babička a děda, matka a otec + náctiletí puberťáci holka a kluk.
Autorka Petra Soukupová opravdu umí skvěle, ale pěkně drsně, ale tak jak to doopravdy je, popsat obyčejný život jedné obyčejné rodiny. Každý má svoji pravdu a nikdo nikomu a ničemu nerozumí....
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak úplně všichni bez ohledu na s kým nebo jak žijeme....