Nikdo nikde
Donna Williams
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23714/mid_nikdo-nikde-GWG-23714.jpg
4
90
90
Nevšední životopis dívky s autismem. Pochopit, jak se člověk s autismem cítí a jak prožívá věci, které přináší běžný život, není vůbec lehké. S poruchami autistického spektra souvisí nedostatečné vyjadřovací schopnosti – tito lidé nedokážou dát najevo své pocity, vyjádřit, co by chtěli, co je zraňuje a co se jim naopak líbí. Fascinující, statečné a působivé vyprávění mladé ženy s autismem dokazuje, že autismus není synonymem pro citovou plochost nebo necitlivost. Strhující, místy dojemný a velmi osobní příběh ženy, která se snaží porozumět lidem ze svého okolí i sobě samé a hledá pochopení a přijetí druhých, nabízí pohled do světa člověka, který trpí poruchou autistického spektra.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2009 , PortálOriginální název:
Nobody Nowhere, 1992
více info...
Přidat komentář
Osobní příběh zde vypráví Donna, která trpí autismem. Autismus nebo Aspergerův syndrom není viditelný . Pro nás "zdravé" asi i těžko pochopitelný. Při čtení jsem si vybavila film Rain Man s Dastinem Hoffmanem a seriál "Kukačky" , kde chlapce trpícího autismem hraje úžasně sedmiletý klučina Viktor Sekanina. Autisté se nechtějí chovat špatně, ale nerozeznají, jak by se měli v určitém momentě chovat. Je pro ně velice důležité zachovávat určitá pravidla, která striktně dodržuje. je pro ně důležité, aby se cítili užiteční a ne zbyteční. Negativně reagují na jakékoliv změny. Často se zpochybňuje jejich inteligence, ale jsou schopni studovat, věnovat se hudbě, psaní, malování, apod. a žít, jako kdokoliv jiný. Tak to dokázala i Donna.
"Jsem schopna ovládat autismus......A budu ho ovládat.......
Nedovolím, aby autismus ovládal mne."
Donna Wiliams
Konečně jsem se ke knize dostala diky nákupu tady v bazaru velmi známá, až kultovní kniha v kruzich sociální práce. Asi nejstarší kniha o autismu a je to v příběhu poznat, protože tam se také dg hledala. Zajímavé čtení, určitě si prectu znova nekdy. Chvilemi se mi do knihy nechtělo, četla se těžce, někdy ale zas velmi lehce...
Nevšední životopis autistické dívky - a to by jako objektivní ohodnocení mělo stačit :). Knihu jsem si přečetla proto, že mě zajímal pohled autisty na náš svět - a z tohoto směru to opravdu trochu poučné a zajímavé bylo. Ale "pochopit to" se mi moc nepovedlo; jelikož žádného autistu osobně neznám, těžko se mi to všechno představovalo. Což samozřejmě není problém autorky :) Jenže pokud bych měla ohodnotit knihu jako knihu a moje pocity z ní... jakkoliv to u autobiografie není relevantní... tak Donna mi přišla až moc ufňukaná a věčně ublížená, a v jejím podání vyznívalo vše, co zažívala, přehnaně a zdramatizovaně. Možná, že ona ze svého pohledu ani nedokáže vnímat svět jinak. Ale mně to holt nekorespondovalo s tím, že dle svého popisu událostí si ona velice dobře uvědomovala, co se doopravdy děje, kde a proč dochází k problémům a třecím plochám mezi "jejím světem" a "venkovním světem"... a přesto, že si to v sobě dokázala takhle zanalyzovat, tak nedokázala udělat nic jiného, než si zoufat, jak ji nikdo nechápe. Věřím, že pro lidi, kteří se s autismem v té či oné podobě setkali či setkávají, jsou informace obsažené v knize přínosné; já to holt pojala jako "psychologickou studii", na kterou asi nejsem dost zralá a/nebo způsobilá :).
Tuto knížku jsem četla v předchozím vydání a omylem jsem si jí přinesla z knihovny znovu - kvůli odlišné vazbě. Přečetla jsem jí tedy podruhé. Na rozdíl od jiných skutečných životních příběhů autistů je tento hodně chaotický a problematický, určitě se jedná o těžkou duševní poruchu. Místy jsem měla dojem, že si autorka některé ze vzpomínek spíš vymýšlí (například pamatovat si tolik podrobností z věku tří let?) Jakkoliv by rodina a okolí měli takové dítě a pak i dospělého člověka chápat a pomáhat mu, nelze se divit, že to oboustranně nezvládají.
Jsem nadšená. Jednak mám s poruchou autistického spektra svoji vlastní zkušenost, jednak se mi líbilo, jak srozumitelná mi Donna přišla. Je mi líto té hranice, kterou většina neurotypických lidí v sobě má, nedokážou ji přejít a porozumět, že vnitřní svět člověka je a může být tak bohatý, tak citlivý, tak hluboký... Ale zpět ke knize: pro mě zcela srozumitelný příběh neobyčejné a nadané dívky. Její každodenní příběhy, pro někoho rutinou, pro ni to byla výpověď o přežití v divoké džungli.
Myslím, že kniha něco přinese snad jen lidem, kteří jsou s autismem nějakým způsobem spojení. (rodiče, odborníci apod.) Velmi zajímavé čtení o tom, jak to vlastně dopadne, když se s autismem nepracuje a nechává se ladem. Velmi cenné informace.
Svět autistů pro mě zůstal světem nepochopitelným, až mě děsilo zjištění, že i když jsem se pustila do čtení této knihy abych jim trošku porozuměla, stále pro mě zůstávají velkou neznámou.
Velmi silný příběh. Je pozoruhodné, jak člověk s poruchou autistického spektra dokáže tak barvitě popsat svůj život. V některých situacích se Donna dokáže od prožitku svým způsobem až odosobnit a popisovat jej jako vnější pozorovatel. Možná je to tím, že kromě Donny se identifikuje s dalšími osobami, které ve svém životě potkala a v některém ohledu se pro ni staly klíčové. Celý příběh má pro mě dvě roviny. Tou první je příběh ženy - autistky. Její způsob vnímání, prožívání a komunikace nejen se svým okolím, ale také se sebou samotnou. Musím se přiznat, že v některých situacích jsem s ní velmi soucítila. Byla jsem plná vnitřního křiku. Ano chtělo se mi řvát - sakra lidi, jak se to k ní chováte ?! Na str. 99 jsem se rozbrečela. Pochopila jsem proč udělala to, co udělala. (str. 100 - "..... ve světě už nezůstala žádná láska") Ta druhá rovina je její rodina. Především její vztah s matkou. Asi nikdo nebude schopen tento vztah objektivně zhodnotit a už vůbec ne na základě knihy, ale přesto tam bude... ta hořkost. I když si umím připustit, že život s člověkem, který má tuto diagnozu není jednoduchý, musím se ptát - je to důvod ho nenávidět? Je to důvod ho šikanovat, ponižovat, týrat, bít... ? Nemilovat?
Miluji knihy, co se šťourají v těch nejniternějších pocitech člověka. Tohle byla úžasná cesta do nitra "vílího" človíčka, autistické dívky, která to v životě neměla lehké. Číst o pohledu autisty na svět je něco velice zvláštního, asi nikdy nebudu schopná zcela pochopit jejich vlastní náhled na svět, ale po přečtení takovéhle knížky k nim budu chovat daleko větší pochopení a porozumění. Chápu, pro milovníky krimi/detektivek/thrillerů bude tohle neskutečná nuďárna, kde se nic neděje. Ale já si myslím přesný opak. V knize se toho děje spousta. Vždyť ji psal sám život.
Mohu vřele doporučit všem zájemcům o podobná témata, je to kniha, která nabízí nový pohled, nová témata, nový svět, nové myšlenky. To na knihách zbožňuju.
Jestliže je tohle mírnější forma autismu, jak potom vypadají těžší případy? Nikdy jsem se s autismem nesetkala. Je to pro mně šokující. Lituju obě strany. Ustrašené autistické bytosti a jejich bezradné rodiče. Je to těžké. Jsem ráda, že jsem toho byla ušetřena. Je mi jich všech moc líto. Asi jsem to ani neměla číst. Svět je opravdu nesmírně složitý.
Pro ty, kteří mají rádi psychologické věci a dojemné životní příběhy, jako stvořené. :) Trochu konec mě zmátl, ale přeto jsem si Donnu zamilovala. Napsat autobiografii a mít autismus - palec nahoru.
Přestože mě psychologie velmi zajímá, tato knížka mě zas tak moc nevzala. Je zajímavé číst autobiografii autisty se vším, co k tomu patří - člověk ale musí počítat s tím, že i při čtení bude občas tak trochu "mimo" svět hlavní hrdinky. Rozhodně se nejedná o odpočinkovou četbu, člověk musí hodně hlídat, aby udržel pozornost a pojal tak co nejvíc informací o způsobu vnímání autorky a hlavní hrdinky v jednom.
Velmi zajímavý autentický popis života jedné ženy postižené autismem. Ač jde o "mírnější formu" poruchy, jde o zajímavý náhled, který obyčejnému člověku nabídne skutečný pohled na lidi trpící Aspergerovým syndromem, žádná idyla...
Lehká forma autismu u Donny způsobila, že se vždy stávala tím druhým, tím, koho si oblíbila. Vzpomíná na své dětství a ve své autobiografii popisuje své poznatky.