Nikdo tě nemá rád
Judy Westwater
Malá Judy nikdy nepoznala něžnou lásku rodičů. Ve třech letech se její život změnil v drsný boj o přežití. Otec a macecha ji nechávali na studeném dvoře, dívenka vyjídala popelnice, aby se udržela naživu. Brzy měla zjistit, že svět dokáže být ještě krutější...
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , AlpressOriginální název:
Street Kid, 2007
více info...
Přidat komentář
K této drsné autobiografické knize nemohu přiřadit hvězdičky ....
Ale pokud se Judy týká, dala bych nejméně 10 hvězd - za tu odvahu tím projít, přežít a následně se snažit pomáhat dětem obdobně postiženým...
Ráda bych věřila, že takoví rodiče se vyskytují jen ojediněle...
Dala bych 2 a půl hvězdičky... Po přečtení recenzí jsem od ní čekala víc...hlavní hrdinka mi nebyla ničím blízká a jelikož jsem přečetla mnoho knih tohoto žánru, tohle je jedna z nejslabsich.. Nechápu to nadšení okolo :(
Hodně silný příběh, pro mě nepochopitelné - jak se takhle může k dítěti chovat vlastní rodič. Můj obrovský respekt vůči Judith - velmi silná osoba, která vydržela neskutečné věci.
Judy to neměla v životě vůbec lehké, ale nezlomilo jí to, naopak. Byla hodně silná. Často se mi stává, že v knize objevím docela dost nesrovnalostí, tak i v této. Na začátku knihy, kdy se Judy poprvé dostal do rukou její rodný list, byla znechucena tím, že její otec je opravdu její otec. No a ta samá záležitost se opakuje v Africe, kdy už byla Judy plnoletá. To mi trochu zkazilo dojem knihy. Jinak se mi příběh líbil, no líbil, jak se to vezme. Bylo šokující, co malá holčička prožívala, takže líbil asi není to správné slovo. Nakonec však našla své místo a lidi, kteří ji brali takovou, jaká je.
Tuto knihu jsem četla tenkrát, myslím, že ještě na základní škole. Je to dost silný příběh.
Co tě nezabije,to tě posílí. Tak bych asi shrnula tuto knihu, kdybych chtěla být cynická. Nejsem si totiž vůbec jistá , jestli někdo o takové posilování stojí .
Připadá mi trochu zvrácené napsat, že se mi kniha líbila ,protože tolik bolesti a trápení kolik musela malá Judy přežít si neumím představit .
S vděčností a láskou vzpomínám na svoje dětství a rodiče .
A s obdivem myslím na všechny týrané děti,které dokázaly změnit svůj osud a neusadila se v nich nenávist k celému světu .
Hrozné. Ublížit dítěti je největší nelidskost na světě. V takových případech bych chtěla věřit na moc Božích mlýnů, protože z těch lidských soudů se kolikrát neřád vykroutí.
Tak čtivou knihu jsem už dlouho nečetla. Přečetla jsem jí za dva večery. Autorka musí být silná osoba jestli tohle všechno přežila a zažila v životě tolik strádání a bolesti.
Jedna z knih, která mě dlouho utkvěla v paměti a neustále mě nutila přemýšlet, co vše smutného muže nevinné dítě zažít.
Smutný příběh. Autorka musí být hodně silná žena posílená takovým osudem. Knihu hodnotím nejvíce hvězdiček, dlouho mně zůstane v mysli
Na konci knížky jsem se dozvěděla, že to autora píše o sobě to mě vzalo ještě víc co jsi utrpěla.Vždycky se dokázala sebrat a jít dál a za ji obdivuju.Měla co dělat aby přežila.
Silný příběh který mě zasáhl a donutil mě přemýšlet o životě.
Velice silný a smutný příběh děvčátka, čím vším musela projít a obdivuji její statečnost. O to více je mně líto, že okolí nevidí, neslyší.
Silný příběh,přečteny během pár dnů.. Někdy mě až mrazilo v zádech co dokáže člověk udělat vlastnímu diteti :( .. Příběh velice dojemny. Zanechal ve mé zvláštní pocit
Silná kniha.
Musela som ju odkladať, nemohla som ju čítať v jednom kuse. Boli chvíle, keď som nedokázala spracovať naraz toľkú bolesť. Celý príbeh prežívate akoby ste boli Judith vy.
Túto knihu by mal mať každý vo svojej knižnici, aby si uvedomil aký je silný pud sebazáchovy. Že človek dokáže i nemožné.
Ľudia ako otec Judith by nemali mať deti a ťažko ich vôbec nazvať ľuďmi.
Neuvěřitelný příběh spisovatelky, který až mrazí. Smutné je, že takové životy dětí nejsou ojedinělé a je jich po světě opravdu daleko víc.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a vřele ji všem doporučuji. Nikdy nevíte, zda se to samé neděje někomu ve vašem okolí.
Životní příběhy to je moje. I tento popsaný byl silný o utrpení od hodně nízkého věku. Až mi to přišlo neuvěřitelné s jakou podrobností. Já sama a ani nikdo mě známý si nepamatuje nic z věku dvou let. Již jsem četla, že někteří lidé ano a utrpení ve vzpomínkách asi zůstane spíš, než běžný život. I když pro tuto malou holčičku bylo strádání taky vlastně běžné. Něco tomu vyprávění chybělo.